Tajemná žena - svědkyně zneužití v Praze

Diskuse na anglickém fóru 27. a 28. 11. 2011 ohledně starší ženy přítomné pražskému zneužití .

http://www.beyondorange.org/index.php?page=Thread&threadID=117

trikaldarshi 27. 11.

 Právě jsem si dal na břicho okurkové slupky a měl jsem vizi z minulosti, ze středoevropského  města jménem Praha. Byla tam mladá žena v podivné situaci se sWamim – bez podprsenky, ležela na něm, on ji strkal prsty do vagíny – a v místnosti prošla nějaká starší žena. Podařilo se mi rozpoznat její identitu – byla to jedna z „velkých zvířat“ na české scéně JDŽ, samo její veličenstvo ing. J...na Proc...kova. Tajemná žena už není tak tajemnou. Gópí přivádějící další gópí, tak to chápu já. Možná že ta stará měla té noci štěstí, protože ta mladá řekla NE.

Karavan:

Aháááá – a jaká je česká reakce na toto odhalené tajemství?

SeriousSam:

Není třeba žádné reakce, my jsme to věděli. Ona je tou, která ubytovávala starého gurua a XXX, když přijeli do naší země. Byla hlavním agitátorem pro byznys se žlutými pyžamy. Vyhrožovala nám paragrafy ve svých příspěvcích. Proto jsme věděli o jejím místě v téhle hře ...

Karavan:

Ale ta informace by mohla být užitečná v jiných částech světa – například tady ve Slovinsku. Je známá mimo české kruhy, v Maďarsku, Chorvatsku, Slovinsku?

Lenka:

O této ženě mi řekl můj přítel z Olomouce.

Řekli: „Ve svědectví Chavy je jedna žena. Ty ji znáš. Je to J. P. Víš, ona nám řekla, že je to naprostý nesmysl. Nemám co říci. Neptejte se mě, nechci v tom být zapletená, není to žádná pravda.“

Možná to neopakuji přesně větu za větou (kvůli špatné angličtině nebo špatné paměti).

SeriousSam:

Myslím, že v cizině není moc známá. Jen v ČR A SR. Její celoživotní cíl je pomáhat swamimu založit silnou organizaci v ČR. Je staršího věku a nemá vlastní rodinu. Jenom mu slouží. Proto bude tou poslední osobou na světě, která by ho opustila. Ale není to zlá osoba, manipulátorská nebo bláznivá, jenom si vybrala špatný cíl pro svou absolutní lásku.

Chava:

J.P. versus Dr. Jana:

Nejsem si jistá, zda dr. Jana, která se pokoušela strašit lidi na českém blogu, je J. P.

Pokud vím, ta na slovo poslouchá sWamiho a nečte na webu nic negativního.

Ale možná se situace změní, poté, co se lidé začali na to ptát, nebo když se dozvěděla jméno zneužité ženy z Česka v červenci 2011.

Pokud se mýlím, pak by měla být alespoň lepší v paragrafech, protože použila paragraf 206, který od r. 2009 neexistuje.

Ve skutečném životě není Dr., jenom Ing.

Vím, že popřela vše sadhvi P. a J. L. z pražského výboru.

Dám další detaily na neveřejné fórum.

Výzva k setkání

Na fóru Beyond Orange se objevila výzva k setkání adresovaná svÁmímu.
Zde je překlad výzvy a připojené reakce Chavy:

Roman, 27.11. 14:59
Výzva svÁmímu k otevřenému setkání s těmi, kdo chtějí znát pravdu!


Omlouvám se, že chybí pozdrav, ale vaši právníci mi zakázali, abych jakékoliv z vašich jmen sděloval na veřejnosti.
Chtěl bych znovu požádat jménem těch, kteří hledají nějaké odpovědi na všechna ta obvinění, o otevřené setkání na neutrální půdě (dobrá by byla Vídeň, je to v neutrální zemi) podle pravidel, na nichž se shodnou obě strany, totéž platí o termínu a místě setkání. Obě strany se rovným dílem rozdělí o náklady a vynaložené úsilí a obě strany budou jednat profesionálně. Místa k sezení budou naprosto stejná pro všechny - jak pro ženy, tak pro vás. Jakékoliv nevhodné chování přítomné veřejnosti bude řešit bezpečnostní služba zajištěná oběma stranami a případně i policie. Toto považujte za první krok k tomuto setkání a máte-li zájem setkání uskutečnit, kontaktujte mě na mailové adrese roman@beyondorange.org.


Chava, 27.11. 23:12
Setkání
Myslím, že si musíme promluvit - lidé kteří odešli, lidé, kteří zůstali a XXX.
Vděčím XXX a žákům za mnohé. Ale to neznamená, že musím mlčet, když se mně nebo jiným stalo z jeho strany nebo ze strany jógové společnosti něco špatného. Mým záměrem nikdy nebylo zničit práci XXX nebo JDŽ. Chtěla jsem zahojit své rány a přitom ublížit co nejméně. Stojím si za svým názorem, že i svůj poslední krok učiněný v časopise Respekt jsem učinila proto, abych lidem pomohla otevřít oči. Abych přiměla k diskusi lidi z JDŽ, kteří mlčeli.
Připojuji se k Romanově výzvě... Zúčastním se otevřeného setkání s XXX a žáky na neutrální půdě v Evropě.
Eva Vrbová, dříve Mukti
Praha

(Za sebe si myslím, že je to velice férová nabídka, plně ji podporuji a pevně doufám, že se k ní svÁmí postaví čelem. Šiša.)

Další swami opouští JDŽ

Vlastně ne swami, ale sadhvi. (To je jako swami, ale ženského rodu, pro neJDŽ.) Píšu to sem proto, že ji osobně pamatuji ze Střílek, v době, kdy už jsem začala pochybovat, zda jsem na správném místě, a ona, velmi schopná, žádný fanatik, veselá a plná života, najednou přijela čerstvě ostříhaná v oranžovém hábitu - to mě dost překvapilo. Ale nemýlila jsem se v ní - právě z JDŽ odešla. Přeju jí taky vše nejlepší. Admin

Z anglického fóra  včera (26. 11. 2011): trikaldarshi http://www.beyondorange.org/index.php?page=Thread&threadID=116

Zprávy z hory Kailáš

Sadhvi Anu...vi, která strávila mnoho let v Radžastánu v Indii a starala se o ášram, opustila swAmiho a JDŽ z důvodu jeho sexuálního zneužívání žen i z dalších důvodů. Otevřely se jí obě oči. Teď už jí zbývá jen, aby se otevřelo i to třetí. Ale to už je hračka ve srovnání s otevřením dvou normálních očí. Jako riši všech rišiů jí přeji vše nejlepší.

Luďkovy listy

Na začátek bych rád uvedl, že L. Z. jsem si vždy vážil jako moudrého muže. Může být považován za jakéhosi apoštola učení svého mistra. Není sice ničím originální, ale je vidět a snaží se. Proto nechápu, jak mohl vydat něco tak primitivního a bezduchého, jako je "Luďkův list" (parafráze na listy jistého Pavla, který pomocí takových listů organizoval počátky křesťanské církve) I L.Z. má evidentně podobné ambice. To, v čem se od svého předchůdce odlišuje, je především chaotičnost a prostá vypočítavost a navíc i odhadnutelnost jeho záměrů. Jeho paralela s historií je dětinská a založená na černobílém vidění. Vyvěrá z podvědomého strachu, že na tom něco může být. Pokud by si byl vším jistý, nepotřeboval by útočit na kohokoliv, kdo se odváží kritizovat jdž. Právě přehnané sebevědomí vedení jdž je jedním z katalyzátorů současného dění. Toto přílišné sebevědomí, podobně jako v běžném životě, značí skrytou nejistotu. Člověk přiměřeně sebevědomý se nebojí přiznat si vlastní chyby. Pokud je zde strach, přiznání chyb může poškodit vybájený obrázek vlastní dokonalosti. Proto bych od Mahešvara a vedení jdž čekal moudrou reakci-ano, mohli jsme chybovat, pojďme se o tom bavit. Nejsme dokonalí, ale chceme na sobě pracovat a tak je kritika pro nás možností s tím něco dělat. Namísto takové reakce přišla jdž a Mahešvar s jinou taktikou. Vše je tajná kampaň nečistých sil, kritici jsou ztělesněním temna a špatných vlastností a není ani ň, co bysme přijali jako oprávněnou kritiku a diskutovali o tom. A pokud se dívky odváží obvinit našeho Boha, že je jen obyčejný chlap co zneužívá svou pozici, pak buď lžou, nebo jsou šílené.
Ohledně těch otázek na cvičence-krásný příklad, jak položit mnoho otázek a vlastně si předem odpovídat.
Za prvé: podle ovoce poznáte strom-ano, ale i nemocný strom může ještě dlouho plodit dobré ovoce, dobrý sadař ví, že pokud se vyskytne"škůdce", je to především ukazatel toho, že strom je někde oslabený a potřebuje léčbu. Luděk namísto toho obviní škůdce z prosté zlomyslnosti.
Za druhé-co je tím dobrým ovocem? Nemůže ten strom i přes zatím dobré ovoce roznášet nákazu? Stačí, že strom dobře plodil-je to zárukou do budoucna? Nemůže ten strom příliš přerůst a ohrožovat svým dřevem okolí? Dusit okolí svou nabubřelou přerostlostí? Hrozit pádem větví? Jednoduché paralely v složitém případě jsou známkou prosté manipulace, ne moudrosti.
Otázka:nekoná sekta nějaká tajná setkání-to byl vtip? A vtip dvojitý. Za prvé, koná- a za druhé, i kdyby nekonala, je to jedno, pokud v ní vládne stalinský kult osobnosti, kde schůzky jsou jen polem, kde se diskutuje o tom, jak vykonat příkazy vůdce co nejlépe.
Co přidat další otázky-jak nakládá jdž s milióny co vydělá, používá je efektivně? Neutrácí většinu na sebeprezentaci? Nestaví si za milióny pomníky své nehynoucí slávy? Umí pracovat s kritikou? Je pro ni kritika zlo, nebo příležitost k růstu kvality?
Zkrátka, pane LZ, vaše "Listy" mohou pomoci situaci řešit jen v případě, že je napíšete poctivě a s pokorou, ne když je napíšete jako nabubřelý agitační list, za který by se nemusela stydět ani ZV KSČ. Juckes

Mírový summit tisíciletí 6

R. Peterka: Světový mírový summit tisíciletí, 6. část - překlad z fóra Beyond Orange


Světový mírový summit náboženských představitelů zorganizoval Ted Turner, který sám ve skutečnosti zbožný není. Je to fajn chlap, co se snaží udělat se svými penězi něco dobrého, ale necítí to jako "duchovní poslání". Ne že bych s ním někdy mluvil (o našem pokusu dostat se na jeho večírek jste se mohli dočíst ve 3. části), ale po konferenci jsem si o něm něco přečetl, protože jak už jsem řekl, byl to jediný z hlavních hráčů, který se mi tam doopravdy líbil. O jeho úmyslech zorganizovat celý tento cirkus si myslím toto:

Všichni přítomní náboženští představitelé si mysleli, že jsou součástí řešení pro světový mír. Já mám za to, že Ted Turner si myslel, že mnoho z nich, jejich náboženství a na ně napojení náboženští fanatici (a to bylo ještě před 11. zářím 2001) jsou ve skutečností součástí problému. Jako chytrý chlap, který se nezabývá hloupostmi, se rozhodl, že z problému udělá součást řešení. Když je dostane k sobě a nějak je zainteresuje příslibem slávy, peněz a možností velkého focení, donutí je opravdu sedět pohromadě a mluvit mezi sebou, možná že tak zabrání nějakým třenicím na tomto krvavém světě. Ano, docela idealistické pro chytrého chlapa, co nedělá hlouposti. Ale on má tu jiskru člověka, co podstoupí riziko a jde za něčím, za čím by si nikdo jiný jít netroufal. A někdy vyhraje a někdy prohraje. To je život. Nemám žádné právo komentovat jeho život a rozhodnutí. V číslech jeho úspěchy převyšují i moje nezdary. Jenom se snažím vysvětlit určité věci, kterých jsem si všiml. 

Konference nespočívala jenom v projevech a večírcích. Ustavili pracovní skupiny a od jednotlivých náboženských představitelů se očekávalo, že se společně s dalšími ujmou určitých projektů na podporu mezináboženského dialogu a tímto způsobem přispějí ke světovému míru. Byla to úžasná příležitost pro našeho svÁmího, aby rozhodil sítě. Staral se víc o to, aby se seznámil s významnými lidmi a získal jejich vizitky, než aby skutečně přistoupil k nějakým mírotvorným projektům, samozřejmě kromě svých konferencí. Divili jste se, proč jich dělá tolik? Teď to víte, dělal domácí úkoly. Posouzení, nakolik to všechno přispělo ke světovému míru, už nechám na vás. 

Byl už jsem z toho všeho tak otrávený, že jsem si moc nevšímal lidí, které jsme potkávali, nebo papírů, které jsme vytvářeli. Jel jsem na autopilota. Pořád jsem fungoval, jak jsem byl vycvičený, ale uvnitř mě naprosto pohltil zmar a negativita. Hloupost a nesmyslnost svÁmího vystupování byla tak očividná, že dokonce i militantní les.. z toho byla otřesená. Její známé bolesti hlavy se vymykaly kontrole. Kontrolka mého autopilota obvykle zhasla, jakmile jsme se dostali do svého pokoje. Pokusy vysvětlovat si navzájem věci s cynickým humorem k smrti unavených duchovních hledačů už byly součástí regeneračního procesu. Ale na mě to přestalo zabírat. Unavený, ale neschopný v noci usnout jsem sledoval svého přítele a rádce SHH, jak před pátou hodinou ráno vstává a "medituje" s málou (růžencem) v ruce. Vždycky byl takový. Vždycky si dával pozor, aby byl první vzhůru. Předtím jsem dbal na to, abych i já vstal, posadil se k meditaci a začal tvrdě pracovat na svém duchovním rozvoji (většinu času jsem u toho usínal). Tentokrát už jsem se o to nestaral. Myslel jsem si, že je se mnou možná něco špatně, že mi nedochází něco, co on ví. Nakonec přišel čas, kdy jsem se rozhodl se ho zeptat otevřeně, co si myslí o těch všech blbostech. Ty to nevidíš? Je to šílený nesmysl! Odpověděl mi jenom dalšími nicneříkajícími duchovními kecy - "Sw...dží ví, jak stupidní to všechno je, ale musí to dělat pro spásu lidstva..." nebo tak nějak. Obvykle to na mě nějak zabíralo, ale tentokrát ne. Z té otevřenosti vůči němu jsem zalezl do sebe a zůstal jen sám se sebou. Tehdy jsem nevěděl, že když jsem se ho ptal, tak jenom dva týdny předtím zneužil své postavení svámího, aby tím získal sexuální prospěch u jedné oddané od protinožců. Tehdy jsem nevěděl, že takových bylo mnohem víc. To všechno jsem se dozvěděl, až propukl celý tento skandál. 

Ale zpátky k hlavnímu svÁmímu. Dělaly se také televizní rozhovory se všemi účastníky. To bylo pro Teda Turnera snadné, tehdy byl králem společnosti Time Warner. Interview bylo časově velmi omezené a také velice všeobecné a "ne skutečně duchovní", jak svÁmí řekl. To víte, tazatel nebyl vegetarián, možná měl k snídani míchaná vajíčka a nemyslel si, že svÁmí je to nejlepší, co planetu Zemi potkalo od vynálezu krájeného chleba. Ale byla tam i další média, která nebyla od Teda Turnera. Obyčejní chlapi a holky. Byly tam dvě dámy z Kalifornie, které dělaly na projektu pro nějaký esoterický kanál nějaké tamní televize. Nebyly už nejmladší, ale hodně dobře vypadaly (nemůžete přežít v Kalifornii, jestli nejste takoví). A reagovaly na svÁmího flirtování s hrou na velkého mistra přesně jak on chtěl. Na další den jsme zařídili interview a aspoň tak měl náš mistr lepší pocit z celé té televizní záležitosti. 

Druhý den jsme měli dlouhé interview s těmi dvěma dámami a svÁmí byl šťastný. SvÁmí si začal představovat, jak by nám mohly pomoct expandovat do Kalifornie. Další den jsme se s nimi sešli znovu. Militantní les.. mi řekla, že je minulý večer svÁmí pozval do svého pokoje na večeři. Byl jsem trochu překvapený, ale co už. Daly mi na sebe kontaktní údaje s tím, že se po skončení konference nějak spojíme. Když jsem se vrátil zpátky do Alexandrie ve Virginii, do našeho ášramu, tak jsem jim nakonec zavolal (na svÁmího žádost).

"Ahoj, já jsem Ramešvarananda, pamatuješ si na mě? Setkali jsme se v New Yorku na Mírovém summitu. Byl jsem se Sv...džím."
"Jasně."
"No, myslel jsem si, že bychom mohli něco udělat s tím projektem, o kterém jste mluvily, jak ho tam u vás zviditelnit."
"No víš, máme zrovna teď fakt moc práce a nějakou dobu budeme mít moc práce. Nemáme představu, jak dlouho to bude trvat. Zavoláme ti, jestli VŮBEC NĚKDY budeme mít čas. Nevolej nám."

Už jsem zažil, že mě dívky odkoply, takže jsem nepotřeboval vysvětlení. Ale svÁmí mi zavolal a chtěl vědět, jak to vypadá s Kalifornií. Nic moc, mistře, nemají čas a vypadaly, že s námi nechtějí mít nic společného.
"Hmm, tihle Američani, nic pro ně není dost dobré. Tak na ně zapomeň."

Tuto nepříliš vypovídající příhodu zmiňuji z toho důvodu, že jsem už nějak znal tuto situaci z dřívějška. Když jsem přijel do USA, měl jsem v kapse jméno a telefonní číslo jako kontakt jdž v oblasti Connecticutu (Nová Anglie). (Ve Vídni jsem si našel charitativní agenturu, která mě sponzorovala, abych tam mohl přijet a začít nový život.) "Kam že jedeš? Do Connecticutu? Nemám tam nějakého žáka? M., podívej se." -"Ano Sv...dží, bydlí v ..." "Dobře, dej ten údaj Ramešvaranandovi. Až tam přijedeš, zavolej jí, chlapče. Moc Sv...džího miluje, je to veliký bhakta." Takže když jsem se usadil v Hartfordu v Connecticutu (v jednom z míst USA, která už určitě nechci znovu vidět - město pojišťovacích společností), zavolal jsem jí. Poprvé jsem se dovolal na záznamník. Tak jsem svou lámanou angličtinou vysvětlil, že jsem svÁmího žák a dostal od něj toto číslo a že bych se s ní rád setkal. A dal jsem jí svoje telefonní číslo, aby mi zavolala zpátky. Pár dní nepřišla žádná odpověď, tak jsem zavolal znovu. Tentokrát se ozvala jenom zpráva telefonní společnosti: "Toto číslo bylo odpojeno." To bylo rychlé. Měl jsem z toho všeho divný pocit. Příště, když jsem telefonoval se svÁmím, se mě zeptal: "Spojil ses s naší žačkou?" Ano, udělal jsem to, Sv...dží. "No a?" Číslo odpojili poté, co jsem tam nechal vzkaz. "Hmm, tihle Američani. Nic pro ně není dost dobré. Tak na ni zapomeň." Nevím, co se v obou těch případech přesně stalo. Ale vždycky jsem z toho měl divný pocit. 

Ve Virginii oznámil, že pojedu na Kumbha Mélu (i když jsem to neplánoval), která se měla konat v lednu 2001. Skutečně jsem tam jel a když jsem se vrátil, zavolal jsem mu (bylo to na několikátý pokus, než se mi podařilo dostat ho k telefonu) a řekl mu, že končím. 

Pokud jde o mír - svět by byl o moc lepší místo bez lidí, jako je on. V tom s Tedem Turnerem naprosto souhlasím. 

To je konec seriálu o Světovém mírovém summitu tisíciletí.

Z diskuse na Respektu

Autor:  barborka   důkaz Pro mě osobně byl důkaz chování mezinárodního vedení JDZ a jeho způsob ovládnutí situace v Austrálii a na Novém Zélandě. Moje vlastní zkušenost, žádné pomluvy. Také jsem nejdřív nevěděla, kde je pravda, protože ty ženy osobně neznám. A samozřejmě jsem si přála, aby to pravda nebyla, kvůli tolika milým lidem ze Zélandu, kteří z toho měli v hlavě pořádný guláš. Ale právě způsob řešení situace evropským vedením organizace- zatajování kauzy, zákulisní manipulace, způsob ovládnutí místních organizací poslušnými lidmi, mlčení k dopisu adresovanému Swamimu s prosbou o vysvětlení- to mě přesvědčilo, že to musí být pravda. Je mi to líto, ale takhle se prostě organizace, snažící se o šíření dobra, lásky a pravdy mezi lidmi, nechová. Označit příspěvek jako nevhodný REAGOVAT

23.11. 02:25 Autor:  barborka   to si nemyslím ..a hlavně klid, rozčilování nikam nevede :)Myslím, že je důležité, aby lidé v JDŽ měli dost síly a odvahy "rozplést ty kruhy". Ach jo, je to fakt smutné, tolik báječných hodných lidí, kteří se dlouhá léta poctivě snaží být dobrými žáky. Spoustě z nich se hroutí svět. Označit příspěvek jako nevhodný REAGOVAT

23.11. 01:49 Autor:  barborka   Re: Noční život velkého jogína JDZ vlastní jogová centra- ašramy- místa kde se konají kurzy pro veřejnost a setkání žáků. Z části výtěžků kurzů se financuje stavba velkého centra v Indii, což je určitě prospěšné pro spoustu tamějších chudých obyvatel- postavila se tam škola, pořídily se autobusy pro děti, mobilní ambulance atd. Nic není černobílé.. Označit příspěvek jako nevhodný REAGOVAT

23.11. 00:05 Autor:  barborka   je to smutné I velký duchovní mistr je jenom člověk. Paní Evu osobně neznám, ale věřím jí. Zažila jsem totiž pár měsíců tohoto roku v centru Jógy v denním životě na Novém Zélandě. Nebylo to pro nikoho jednoduché. Nejdřív těm zprávám o sexuálním zneužívání většina lidí nechtěla věřit, včetně mě, ale vždycky tam byla snaha dobrat se pravdy. Swámího žáci se tedy rozhodli sepsat dopis, kde se ho ptali na několik zásadních otázek. Chtěli slyšet jeho vysvětlení, stále většina doufala, že je to všechno jen nějaký zlý sen. Odpověď nikdy nepřišla. Zato se Swámího lidé z centrály z Evropy snažili ovlivňovat vývoj událostí skrytými cestami, telefonáty apod. A do toho jsme sledovali rozpad australské organizace JVDŽ, a nevybíravé metody, díky nimž kontrolu nad touto větví (a majetky) převzali Swámího lidé.. Rozhodně ze strany vedení společnosti nešlo o cestu pravdy a světla. Ale byla by škoda, kdyby Swámího aféry měly odradit lidi od praktikování jógy a meditace. Protože to funguje :) Označit příspěvek jako nevhodný REAGOVAT

Respekt: Noční život velkého jogína

Tak už i český mainstreamový tisk má článek k našemu tématu!
Scan celého článku v Respektu zde: http://www.beyondorange.org/docs/RespektNovScan.pdf
Online verze (zkrácená, ale ta diskuse (:-)) http://respekt.ihned.cz/z-noveho-cisla/c1-53728310-nocni-zivot-velkeho-jogina
Zdejší diskuse se tudíž dnes přenesla na respekt, kam se ozvali povinnými láskyplnými příspěvky i členové sekty. (:-)))

Mírový summit tisíciletí 5

R. Peterka: Světový mírový summit tisíciletí, 5. část - překlad z http://www.beyondorange.org/index.php?page=Thread&threadID=102 

Fotografické manévry. Ovšem. O ně při tom všem šlo. Pořád si vzpomínám, jak se z obyčejného pořízení obrázku stalo velmi komplikované úsilí. V dřívější době to nebyl tak těžký úkol. SvÁmí se jenom ujistil, že má učesané vlasy a bylo to. Ale později se z toho stala celá produkce, zvlášť když byli nablízku důležití lidé nebo důležité události. Někteří z vás si možná vzpomenou, jak jsme místo knížky odkrývající jógová tajemství dostali ke všeobecnému překvapení ke čtení a prodeji brožuru "20 let JDŽ" (:-o ?). Dobře, zkusme to. A pak další a další takové brožurky, musely se často aktualizovat, protože vždycky se mu naskytla příležitost potkat někoho významého a to se muselo dostat do nové brožurky. Sám jsem byl jednou překvapený, když se rozhodl, že by chtěl udělat společnou fotku nás dvou. Dobrá, pomyslel jsem si, tak uděláme fotku. Myslím, že to bylo ve Vancouveru při jedné z mnoha procházek (pamatujete si na ně?) v podhůří zdejšího horského parku. Zíral jsem do foťáku a snažil se vypadat "přirozeně", když řekl: "Ne, počkej chvilku." A přitáhl mě ke stromu, utrhl rozkvetlou větvičku a hrál, že mi k tomu něco vysvětluje (v tichosti). Takzvaný okamžik poučení. Byl jsem v rozpacích a nevěděl jsem, co si o tom všem mám myslet, ale smířil jsem se s tím (To víte, všude potřebuje veřejně ukazovat svůj význam, tak mu musíme pomoct všechnu tu jeho práci propagovat.) Musím říct, že i když si každý opatroval své osobní fotky se svÁmím, já jsem to nikdy nedělal. Žádnou jsem si nenechal, byly někde v digitální podobě jenom pro případ, že by je po mně chtěl pro nějaký ten svůj propagační kousek, ale jinak tam nebyly kvůli mě. Když jsem od něj odcházel, bylo snadné prostě vyhodit počítačový disk do popelnice. 

Takže jsme na Mírovém summitu fotili všechno. Jeden člověk tam byl jenom kvůli tomu. Chlápek přes média, neustále připravený něco vyfotit nebo natočit na video. Měl jsem s sebou taky svůj foťák, abych mu dělal zálohu, když se dělo cokoliv důležitého. Dělo se něco důležitého? Podle mého mínění ve skutečnosti ne, ale kdo jsem já? Tak jsme fotili ho a jeho kamarády svámíe včetně Mistra Zabijáka, každý kousek budovy OSN a jejího okolí se svÁmím v popředí, všechny ty hezké scény. Jediný problém byl, že jsme neměli fotku, zachycující ho při projevu na pódiu auditoria OSN. Celou dobu se usilovně snažil, abychom nějak získali status zvláštních hostů, ale Zametač mravenců ho usadil. V žádném případě. Proto jak dny ubíhaly a týden summitu se blížil ke konci, začínal z toho šílet. Přemýšlel o tom, stěžoval si na to, poroučel nám, ať s tím NĚCO uděláme. Bez úspěchu. A poslední den přišel. Šli jsme na závěrečný ceremoniál do hlavního sálu, poslouchali, zatleskali a byl konec. Nebo nebyl? Počkejte chvilku! Někdo zorganizoval v jednom z vedlejších sálů takový indický kulturní program na rozloučenou pro všechny indické hosty (většina z nich nebyli ti zvláštní). Tak jsme tam šli. Byly tam nějaké tance a takové ty blbosti (nekonečná posr... nuda, asi jako ta noční můra Teda Turnera) a pak i tento program skončil. Finito, hotovo, šťastnou cestu domů - no, aspoň já jsem si to myslel. Když všichni účinkující odešli ze scény, tak se najednou všichni zneuznalí hosté, včetně našeho svÁmího, začali sápat na jeviště, mávat z pódia, soutěžit v nejlepším držení mikrofonů, aby to vypadalo, že pronášejí projevy pro spásu světového míru, blahopřáli jeden druhému, zkrátka, vytvořili na pódiu skutečně slavnostní atmostféru, dokud světla ještě svítila. I Salvator Dalí by měl co dělat, aby zachytil jemné nuance této absurdity. Bylo to neuvěřitelné, až na to, že jsem byl uprostřed toho všeho a na svÁmího "signály" dělal fotky, dokonce jsem vylezl na pódium, abych udělal nějaké záběry zblízka - "Dávej pozor, aby lidi viděli to logo OSN za mnou." Jistě mistře. (Jediný problém je v tom, že jsi příliš tlustý a tvoje tělo zakrývá celé logo.) Nakonec jsme to zvládli. Všechen ten povyk přilákal pozornost nějakých činovníků OSN k této zapomenuté scéně. Nejdřív se snažili slušně všem oznámit, že konference skončila. Bez úspěchu. Všichni oranžoví blázni předváděli svá historická vystoupení do svých brožurek. Potom zavolali organizátora, pana Zametače mravenců. Byl původem taky Ind, takže měl vědět, jak se s tím vypořádat. Vylezl na pódium. V té chvíli náš svÁmí, dá se říct, organizoval pořadí, kdo bude u mikrofónů a kdo bude před logem. Je to oportunista a ví, jak využít situaci. Byl zrovna u mikrofónů, když se mu Zametač mravenců snažil říct, aby odtud zmizel. Ale svÁmí mu položil ruku kolem ramen, dal mi "signál" a obrázek byl na světě. Zametač mravenců to vzdal a nervózně se usmíval jako idiot. Potom někdo zhasnul světla a show skončila. 

Když jsme se vrátili do ášramu ve Virginii, lidé byli celí nedočkaví a chtěli slyšet, co se odehrálo na Summitu. Jak náš vůdce všem řekl, co udělat pro mír na této planetě. 
"Ano, měl jsem řadu důležitých setkání, byl jsem jedním z hlavních řečníků na konferenci (ukážeme vám všechny fotky a videa) a byl to důležitý milník pro mě jako člověka, který věnuje veliké úsilí prosazování světového míru."

KÍ DŽAJA!

<potlesk>

A já?

:-( :-( :-( :-C :-C :-C >:-< >:-< >:-<

Australskou jógovou školou otřásá sexuální skandál

http://www.beyondorange.org/docs/MadisonNov.pdf
Pokud čtete anglicky, přečtěte si o skandálu v australské jógové škole ...
Pokud nečtete anglicky, počkejte si, já toho kus přeložím, ale později ...
Kdyby to už někdo měl přeloženo nebo byl ochoten to udělat, napište to do komentářů, nebo tam rovnou pošlete.
P.S. Stojí tam mimo jiné, že pro milióny jeho následovníků je mistrem atd., myslíte, že jich má opravdu milióny? Mně se to nezdá. Desetitisíce za ta léta snad, ale stěží ...

"Vzestup" a pád JDŽ

SwAmi s oblibou vypráví svým ovečkám stokrát otřepaný příběh, který by se dal shrnout asi takto: přišel jsem (byl jsem poslán) na zem, abych Vás zachránil ze světa iluze. Stále více z Vás hledá, není spokojeno se svým současným bytím a stavem světa, ukáži Vám tedy cestu, jak z toho ven. Přijdou samozřejmě doby, kdy zlo bude vyděšeno takovou dezercí svých obětí, a tak použije vše, aby překazilo mou misi. Ale nakonec vše šťastně dopadne, slíbené odměny přijdou a zlo zas s prázdnou (nebo s několika malověrnými) odejde. Věrní, co zůstanou, se dočkají svého cíle-jen vytrvat a věřit-Mně.
Kdokoliv se zajímá o historii, nemůže si nepovšimnout až nechutné otřepanosti a zneužívanosti tohoto příběhu. V odborném názvosloví se takový smyšlený příběh nazývá "legitimizací vlastní moci narativní cestou ". Mnoho náboženských směrů, politických ideologií a nepřeberně sekt používá následující čtyřbodovou formu, do které takový příběh napasuje (převzato z Keller, Nedomyšlená společnost):
1. Vylíčení nedokonalosti světa současného (např. Mája, zkažený svět....)
2. Vylíčení světa žádoucího (Ráj, Pravda, vědomí, radost, samádhi, nepřeberné Utopie)
3. Zdůraznění Těch (u kultu osobnosti-Toho), kdo ukáže cestu k žádoucímu stavu a kdo vás tam zavede. (Guru, Strana, Vůdce čehokoliv)
4. Vylíčení Těch, či Toho, kdo vám ve své zaslepenosti, či zlém úmyslu cestu k žádoucímu chce překazit. (Vnitřní pochybnosti, nečistoty, vnější spiknutí zlých sil, kapitalisté, Chidananda)
Cestou k žádoucí odměně je sice potřeba se nachvilku vzdát něčeho ze své moci, svéprávnosti, či majetku, ale výsledná odměna to samozřejmě stokrát nahradí. Zajímavé je, jak se všichni mocichtiví uživatelé takových příběhů vyhýbají odpovědi na klíčové otázky: Jak z přechodného útlaku může vzniknout svoboda (u komunistů) Jak z infantilního podřízení se guruům může vzniknout všestranně vyspělá bytost (u guru-jogy), nebo jak z ožebračení středních vrstev společnosti vznikne všeobecné blaho (současné ekonomické procesy).
V JDŽ je nyní na pořadu dne krizový scénář-útok nečistých sil trvá, poslední desetiletí přes veškeré megalomanské plány znamenalo postupný úbytek zájemců o božskou mantru (zvláště mladých), je třeba řešit nástupnictví (problém všech kultů osobnosti), a přitom také nějak rozumně vysvětlit žákům, že slíbené odměny opravdu přijdou, byť opožděně. I když, tenhle bod se dá vždy svést na žáka-málo se snažil. Jen stará pedagogická moudrost praví- žákovy výsledky jsou jediným ukazatelem kvality učitele. Obávám se však, že většina SwAmiho žáků ho soudí na základě mnohem povrchnějších kritérií: je vtipný, umí se dívat "riši" způsobem (jako všechny ty tisícovky obchodníků s posvátnem), jeho stýc o něm hezky mluvil (tak to u příbuzných bývá, zvlášť když mají stejný cíl), v mládí pěkně cvičil (kdo ho učil?), září mu oblek (to oranžový oblek dělává), má reprezentativní tituly (otázkou je jak reprezentativní vzorek lidí mu je dává), a po cvičení se cítím dobře (to dělá jóga ze své podstaty nezávisle na samozvaných Mistrech, taky se na tom nadělalo hodně lidí v minulosti).
A co dál: nečisté síly to jistě nezabalí (přes veškeré motlitby a půsty, ke kterým vyzývala JDŽ mailem-což byla mimo jiné ukázka pravého stádia vývoje této duchovní společnosti, -pověrčivost, snaha magicky ovládat dění pomocí zaříkávadel a sebetrýznění, to vše bez snahy o pochopení příčiny, a také bez snahy o dospělý postoj vedení JDŽ k řešení situace).
Dívky mají jistě důvod to tak nenechat, pisatelé na blogy mají zase důvod poukazovat na nezdravé a potencionálně nebezpečné jevy v JDŽ a právníci s novináři si jistě brousí zuby na zajímavou kauzu, pokud neusoudí, že tak malá ryba za to nestojí.
I kdyby se už nic převratného neudálo, pak celá kauza stejně měla a má svůj smysl: minimálně proto, že ukazuje jednomu z mnoha příchozích obchodníků s posvátnem-zde není Váš vysněný svět, kde lidé věří čemukoliv, co povíte, bez otázek, kde si můžete dělat co Vás napadne jak v nějaké soukromé feudální državě. Zde je trochu jiná tradice: a přes všechny ty pohádky, co přinášíte se jí chtě nechtě musíte podřídit, pane SwAmi. Jinak můžete zůstat na svém domácím panství v poušti, kde Vás žáci mají za neomylného Boha-a jak se rozhodl? Vidíme všichni.

Mírový summit tisíciletí 4

R. Peterka: Světový mírový summit tisíciletí, 4. část (překlad) 


SvÁmí vždycky vyhledával vlivné žáky nebo přátele. Ve Vídni se nějak seznámil s rodinou, kde muž pracoval jako zaměstnanec ministerstva zahraničí Spojených států, tehdy s docela velkým vlivem. Po imigraci jsem neměl jasnou představu, kam jít. Myslel jsem, že bych třeba mohl zůstat v Rakousku, ale i když mi Rakušané dali politický azyl, tak zase nebyli tak rádi, když jim tam lidé z komunistického bloku zůstávali, a snažili se nás posílat někam jinam. Myslel jsem si, že možná do Kanady, protože na střední škole jsem měl čtyři roky francouzštiny a má angličtina se blížila nule. SvÁmí nějak navrhl USA a já jsem souhlasil. Stejně jsem v té době neměl žádnou představu, jak vypadá skutečný život na druhé straně Atlantiku. USA, proč ne, když si to mistr přeje. "Ramešvaranando, to bude dobré. Musíš se spojit s touhle rodinou D. Jsou bohatí a velmi vlivní. Pomohou ti tam zřídit ášram," povzbuzoval mě velmi špatně informovaný S.HH. A jel jsem. Rodina D. byli milí lidé, ale rozhodně to nebyli "skuteční bhaktové", jak by se svÁmímu líbilo. Stali se z nás dobří přátelé, ne jen kvůli zájmu o ášram. Vždycky jsme se k sobě chovali se vzájemnou úctou a bez postranních úmyslů. Pro mě to bylo docela těžké, když svÁmí míval všelijaké potřeby a požadavky, hlavně na pana D. Ten mi to vždycky hodně usnadňoval, protože to byl rozený diplomat a velmi chytrý člověk. "Rameši, říkával, uvidím, jestli můžu pro tvého svÁmího něco udělat, neboj se." Miloval svou ženu a byla to ona, kdo měl ke svÁmímu silnější vztah. A taky si myslím, že to bral částečně jako dobrou zábavu, jako takový cirkus. Když jsme tam měli satsangy (spíš takové vegetarianské mejdany), tak se pan D. cítil opravdu nepříjemně, když měl chodit ve svém vlastním domě jenom v ponožkách a poslouchat bhadžany, ale jaksi to toleroval, dokonce to přijal jako opravdovou a smysluplnou tapasju (tvrdé duchovní cvičení v sebekázni). Jsem si jistý, že hned jak jsme odešli, skočil do bot a nalil do sebe dvojitou skotskou na oslavu přežití dalšího "satsunku". Po cestě z jejich domu o nich vždycky svÁmí vtipkoval, jak je paní D. legrační jako "lady" z vyšších kruhů a jak nepříjemně se pan D. cítil a jak hrozné bylo to jeho hraní na akordeon (vždycky chtěl po panu D., aby zahrál na akordeon a prolomil tak ledy).
Pan D. přestal pracovat pro ministerstvo už před mnoha lety. Dělal nějakou konzultační činnost a práci v souvislosti s politikou, ale jeho kontakty byly omezené. V OSN do určité míry působil, prostřednictvím nějakých nevládních organizací. Takže byl samozřejmě klíčovou postavou ve svÁmího snech o OSN. Nevím, nakolik mu skutečně pomohl. Vím, že v průběhu konference jsme měli schůzky z několika lidmi v kancelářích poblíž budovy OSN a dveře do nich se nám otevřely díky referencím pana D. Jedna z nich, žena z jihoamerické země, byla svámího "typ". Měla k němu vztah a chtěla mu nějak pomoct. Tato organizace pořádala v nedaleké kapli takovou modlitbu pro všlijaké náboženské představitele. No, bylo to to, co jsem si myslel já. Svámí řekl: "Dobrá, Ramešvarananda tam půjde a bude mít projev." Myslím, že o tom věděl trochu víc, než mi řekl a bylo to taky v čase, kdy obědval a kdy si dával šlofíka po obědě, tak tam nechtěl jít. Světový mír musí počkat, sv...dží si potřebuje odpočinout. Tak jsem nakonec otevřel pozvánku a zůstal jako přimražený. Byla to ekumenická modlitba nějakých pastorů, duchovních a rabínů, kteří aktivně vystupovali proti ručním zbraním v různých částech světa. Ale mistře, já nemám ponětí o násilí páchaném ručními zbraněmi. A jsem rád, že o tom nic nevím. Je to nebezpečné. "No tak, R., řekni jim, co by jim řekl Sv...dží. Jogíni jsou proti násilí páchanému jakýmikoliv zbraněmi, podstatné je, že něco řekneš a my jako ášram vykážeme účast na této konferenci v příští propagační brožurce. Vypadá to dobře a důležitě." Dobře mistře. (Ty ses zbláznil, co budeš vykládat? Že nemáš rád ruční zbraně? To je úžasná služba veřejnosti. To bude katastrofa!) A katastrofa to tedy byla. Nevzpomínám si na všechny podrobnosti, ale vím, že jak postupně mluvil jeden řečník za druhým (bylo tam asi deset lidí), tak se mně chtělo hanbou propadnout. Byli to lidé, kteří se ve svých městech aktivně snažili přesvědčovat členy gangů, kriminálníky a jiné šílence se zbraněmi, že zabíjet se navzájem a/nebo zabíjet nevinné lidi není tak dobrý nápad, měli na ulicích lidi, kteří měli zabránit případnému násilí, dávali příklad a rady zbloudilým mladíkům, peníze rodinám obětí, pomáhali lidem utíkat z válečných zón, veliké věci. A já jsem mohl nabídnout všehovšudy ÓM a to skutečně nestačilo. Řekl jsem pár frází ze svÁmího repertoáru, vyslechli to, ale dojem jsem na ně určitě neudělal, viděl jsem jim to na očích. Kvůli tomu jsem se ale necítil hůř, než už jsem se cítil. Věděl jsem, že si to zasloužím. Cestou do hotelu, když jsem procházel ulicemi New Yorku, jsem chtěl od toho všeho utéct. Vím, že se lidé můžou zeptat: "Proč jsi to neudělal?". Můžu říct jen to, že jsem na tom nějak pracoval uvnitř sebe sama, ale ještě jsem k tomu nedospěl. Ne kvůli oddanosti nebo věrnosti ke svÁmímu, to už bylo dávno pryč. Mohla za to spíš všechna ta bolest, zmatek a strach z neznáma, který ve mně byl. Koupil jsem si aspoň zmrzlinu, ve které pravděpodobně byla nějaká vejce (bylo mně to jedno) a cestou do hotelu jsem ji snědl. Tam jsem byl okamžitě předvolán ke svÁmímu. "Tak jak to šlo? Rozdal jsi tam všem mé vizitky? Co si myslí o mé práci? Přijde ta Jihoameričanka do hotelu, jak jsem ji pozval?" Jistě mistře, každý si myslí, že jsi úplně nejúžasnější, tvoje vizitky udělaly na všechny dojem a ta žena přijde večer. "Dobře, teď běž a odpočiň si. M., dones mi čaj." [konec 4.části]

Uživatel šiša k příspěvku Mírový summit tisíciletí 3 dne 14.11.11

Mírový summit tisíciletí 3

Roman Peterka: Světový mírový summit tisíciletí, 3. část (překlad z http://www.beyondorange.org/index.php?page=Thread&threadID=95&s=ad6fe2a9d78165af7ae6dec4729703566d9e1a0c)
Překlad: Šiša

Celá mírová konference začala pro nás v americkém ášramu skoro rok před vlastní událostí. Svámí nám napsal, že se na tento summit chystá a my jsme se měli spojit s hlavním organizátorem, s nějakým člověkem se jménem zametače mravenců, a informovat ho o velikých mírových a náboženských činech našeho mistra a samozřejmě o všech jeho titulech a zmínil se i o tom, abychom do toho zařadili i jeho vizitku. Tak jsme to udělali. SvÁmí měl hlavně zájem na tom, aby byl jedním z řečníků, jedním z nejdůležitějších účastníků. Bylo by to prostě skvělé pro jeho celosvětovou reklamu. Představte si tu scénu - on a Ted Turner (člověk, co celý tento podnik financoval, předtím, než sám skoro přišel na mizinu), Kofi Annan a všichni ti ostatní významní lidé. Bylo to v době, kdy neměl v OSN ještě žádné zastoupení a moc ho chtěl mít. Chtěl taky nejlepší ubytování, které příslušelo právě těmto zvláštním hostům. Víte, jak je to s ním a hotely, naprosté bláznovství. Potom jsme čekali a čekali. Žádná odpověď. SvÁmí nás bombardoval otázkami, co je nového. "Najděte ho, zavolejte ho, řekněte mu, že S....dží potřebuje přizpůsobit svůj program, protože je velmi zaneprázděný člověk." A tak dál. Už jsem měl takový pocit, že možná pan Zametač mravenců není z našeho svÁmího zrovna na větvi, ale kdo já jsem. Neměl jsem žádné zpropadené siddhi, abych znal věci předtím, než se stanou, on ano. Jsem jenom otrok neustále připravený sloužit. Napsali jsme další dopis, který nebyl zmršený jeho nápady jako byl ten první. Paní, která mně s tím pomáhala, odvedla skutečně úžasnou práci. Bylo to velice profesionální, nebylo to plné nesmyslů typu JÁ JSEM MISTR VESMÍRU a už jsme se chystali dopis poslat. Než jsme ho ale odeslali, přece jen jsem ho chtěl nechat schválit od svého mistra. Poslal jsem mu ho emailem a on mi zavolal zpátky. "Ne, tohle není správný způsob, jak to udělat. Ty nevíš nic o tom, jak se zařizuje skutečně důležitý podnik, chlapče. Já ti řeknu přesně, co bys měl napsat..." A další bombastické megalomanské prohlášení bylo na světě. Vzdali jsme to a poslali tuto verzi organizátorům. Hádejte co! Zase žádná odpověď. Tentokrát už mě to nepřekvapilo. Ani já bych na takový dopis neodpověděl. A svÁmí zase otravoval: "Už něco víš?" Ne gurudéve. "Tak proč mu nezavoláš? Vy Američani neuděláte nic pořádně. Rakouská pošta doručuje dopisy přesně včas. To je neuvěřitelné." Ano gurudéve. (Ano, jsi neuvěřitelný.)


Tak jsem zavolal kancelář pana Zametače mravenců. Zvedla to nějaká žena a řekla, že je zaneprázdněný. Zavolal jsem znovu. Mnoho a mnohokrát. Nakonec vzal telefon a velice přísně mi řekl: "Ano, dostal jsem všechny vaše dopisy a ne, nebude mezi zvláštními hosty. Může přijít jako ostatní, postup je vysvětlený na pozvánce pro nepozvané hosty. Samozřejmě s tím byl spojen tučný registrační poplatek a samozřejmě, že svÁmí chtěl bydlet v hotelu Waldorf Astoria, kde se konala část konference. Ani to není levné. Začalo mě z toho mrazit. Zavolal jsem mistrovi a řekl mu, co řekli mně. Nevzpomínám si přesně, co řekl, ale bylo to něco jako: "Jsi nemožný, nedokážeš pro S....džího zařídit ani jednoduchou věc. Zapomeň na to, my to vyřídíme odtud. Já mu zavolám." Jistě mistře. (Uf, aspoň na chvilku klid.) 

Zjevně to nefungovalo, protože jsme nakonec dostali pokyn:
"Pošlete registraci pro nepozvané hosty, zaplaťte všechny poplatky a rezervujte apartmá v hotelu Waldorf Astoria, tiché, s hezkým výhledem, ne moc daleko od..." - tenhle kolovrátek už jsem uměl od A do Z. 

Tak jsme vyprázdnili pokladny, rozbili každé prasátko, které jsme našli a čekali jsme na gurudéva, až přijede do Ameriky a zachrání světový mír. Už jsem z toho šílel. Připadal jsem si jako to hov... Ne jenom symbolicky. Připadal jsem si špinavý, pitomý, jako zbabělec a můj život mi nedával žádný smysl. Každé ráno, když jsem vstával, jsem přesvědčoval sám sebe: "Dobrá, běž a dělej, že jsi milující svámí, který se stará o své stádo." Zářící úsměv na tváři a uvnitř pláč bez slz. 

Když jsme přijeli do New Yorku a ubytovali se v hotelu, samozřejmě jsme párkrát vyměnili pokoje, nic nového. "Řekl jsem ti přesně, co chci, proč si musím vždycky všechno zařizovat sám." Protože ty to víš nejlíp, gurudéve. (Pitomče. Romane, jsi zatracený pitomec!)


V konferenčním sále OSN se snažil vkrást se do zakázaných řad. Prostě mně řekl: "Sedneme si sem." Ale S....dží, tyhle řady jsou pro zvláštní hosty. "No, já jsem zvláštní. To jsi nevěděl? Jsem tvůj mistr. Hahaha!" Z hloučku otroků se ozvalo: "HiHiHiHeHeHeHoHoHo". (Nevěřím, že se dobrovolně na něčem takovém podílím. Co to je? Musím se probudit. Ne jenom z tohohle. Musím se probudit z celého svého života!)

Dobře vyškolení pořadatelé nás párkrát varovali a nakonec nás vyhodili ze zakázaného prostoru. Velice zdvořile, ale s plnou rozhodností, takže ani náš mistr tentokrát neprotestoval. 

Už jsem se zmínil o tom, že konferenci zorganizoval Ted Turner. Konference se konala předtím, než AOL koupila Time Warner a s Tedem to šlo potom chvilku z kopce. Jediný řečník, který se mi na té konferenci líbil, byl on. Samozřejmě, typický americký úspěšňák, ale zároveň velmi vtipný a chytrý. Zbožný nebyl vůbec, jak řekl, ale rozhodl se dát dohromady tuhle konferenci, protože to vypadá, že v průběhu historie se náboženští vůdci pletli spíš do válek než do míru. (Jenom parafrázuji to, co říkal, na přesná slova si nevzpomínám.) Mezi jiným se zmínil o tom, že jednou vedl rozhovor s jedním knězem na téma nebe. Kněz mu povídal, aby byl zbožnější atd., jinak skončí v pekle, ne v nebi. "A kdo přijde do nebe?" zeptal se Ted Turner kněze. No přece ti, kdo žijí zbožně, nehřeší, jsou hodní a pořád se modlí a tohle všechno. Ted knězi odpověděl: "No otče, když je to takhle, tak to nebe musí být vážně pusté a nudné místo a já tam nechci. Mám rád společnost a zábavu." Myslím, že tohle kněze umlčelo.

Ke konci konference se v budově OSN pořádala recepce, kterou sponzoroval Ted Turner, a svÁmí tam moc chtěl. Ale byla samozřejmě jenom pro pozvané hosty a on mezi nimi nebyl. Byl jako malé děcko, co se snaží vetřít do kina na pornofilm. "Teď půjdeme tady po těch schodech nahoru..." Ale S....dží, ty schody vedou na recepci. Ti dva chlapi támhle kontrolují pozvánky. "To je v pořádku, pojďte se mnou jenom vy dva", a vyrazil po schodech s co nejpůsobivějším výrazem někoho opravdu důležitého. Nějak se dostal přes první hlídače, ale další nás zastavili. "Pozvánku, jistě, Ramešvaranando, podej ji tady tomu pánovi." Nevěděl jsem, co mám dělat, tak jsem pánovi podal tu vizitku - čínské menu. Podíval se na ni a nebyl spokojený. SvÁmí na něho zkusil něco jako že on půjde dál a já zatím zajdu pro zapomenutou pozvánku. Ostraha OSN ale svou práci znala a my všichni tři oranžoví jsme šli zase po schodech dolů k našemu hloučku otroků. Pěkný pokus.

Tahle nekonečná snaha seznámit se s významnými lidmi nebyla jenom nějaká hra. Byl to patologický vzorec.

Samozřejmě, že jsme nakonec v hotelu narazili na pana Zametače mravenců. Byl obklíčen hordou indických svámíů, kteří nebyli mezi zvláštními hosty a vynucovali si jeho pozornost. Náš svÁmí se k nim přidal. Zametač mravenců vcházel do výtahu a svÁmí mu strkal do ruky svou vizitku. Zametač mravenců si ji nakonec vzal, ale jednoduše ho srazil pohledem (uštědřil mu pohled vyjadřující maximální neúctu). Dveře výtahu se zavřely a jestli na té chodbě byli nějací mravenci, umřeli strašnou smrtí ušlapáni druhořadými svámími.

I dnes ještě musím vzpomínat na tohle všechno jenom po kouscích. Pořád ještě se mi z toho zvedá žaludek.

Příště si zkusím vzpomenout na víc.

11. listopadu 2011 19:02 

Mírový summit tisíciletí 2

Šíša nám přeložil další část Romanova vzpomínání. 

Světový mírový summit tisíciletí, 2. část

Nejdřív bych chtěl vysvětlit jednu věc. Neposílám sem tyto příběhy pro zábavu nebo proto, abych udržel nové fórum při životě. Někteří mí přátelé z tohoto fóra už nějaké střípky z této konference zaslechli. Používám trochu lehčí tón, ale takto už se moje stará česká povaha vyrovnává se všemi těmi šílenostmi, jejichž svědkem jsem tam byl. Tyto zážitky mě nakonec zlomily, abych byl schopen naplno říct sám sobě: Vypadni kurva z toho šílenství! A za pár měsíců jsem to udělal. 

"To je on, to je on, půjdeme ho pozdravit!", řekl nám otrokům svÁmí a ukázal na velmi vysokého muže s účesem rišiho a málami a ověšeného všelijakými drahokamy a kovy kolem celé jeho majestátní postavy. Hned jsem toho člověka poznal. Byl to známý Superman Šiva svámí z nádherného padesátého ostrovního státu. Nikdy jsem se s ním nesetkal. Ale na příkaz svÁmího jsem od otroků tohoto chlápka musel objednat tuny jeho knih. Ti z vás, kdo v té době měli něco společného s řízením ášramů (nevím, jak je to teď, možná je to tak pořád, nevím), vědí přesně, co mám na mysli. Tento spisovatel - maniak se rozhodl, že je největší řiši všech dob a začal přepisovat Védy. Mysleli jste si, že Védy jsou dlouhé? Inu, ne doopravdy. Jeho knížky byly ještě delší a těžší a samo sebou, že i dražší. Ale náš svÁmí miloval návštěvy u svého amerického kámoše na tom nádherném ostrově, kde už ostatně měl jakýsi podivný vztah s jinou budoucí spisovatelkou, která nevlastnila tak nádherné letovisko a která ho urazila poté, co byla sjetá (pozn. překl.: Popravdě, správností překladu v tomto bodě si nejsem jistý - v příběhu té ženy je sjetý kdekdo). Tak náš svÁmí přehodil výhybku na lepší kolej. Pro nás to znamenalo, že jsme museli nakupovat všechny ty nové Védy a dělat jim reklamu, prodávat je a tak dál. Náš guru za to dostával podíl a my leda jeho stížnosti, že neprodáváme dost. Takže si umíte představit mé rozpoložení mysli, když jsem musel jít k tomu člověku, vrhnout se před ním na zem a dotknout se jeho nohou. Ti dva si pak spolu sedli a hráli role přeosvícených mistrů, rozmlouvali spolu, lichotili jeden druhému ve své velikosti a nakonec mu svÁmí představil mě a druhého otroka svámího, který tam byl. Podíval se na nás všepronikajícím pohledem ve "stylu rišiho". Zatímco jsem mu ve tváři předstíral oddanou úctu, vedl jsem s ním v hlavě tajný dialog/monolog: "Víš ty co, jestli jsi tak úžasný, umíš mi číst v mysli a řekneš mně, co si myslím? Jesti mi to řekneš, prodám tisíce a tisíce tun tvých knížek a budu ti zbytek života dělat osobního otroka. Takže já si teď myslím: Běž do p....., ty ...!!!" Nonšalantně se na nás usmál a se sepjatýma rukama nás pozdravil. Udělal jsem totéž, spojil jsem především oba prostředníčky a touto nově vynalezenou mudrou jsem rovnou pozdravil i svého mistra, abych mu neprokázal nějakou neúctu. Oba vypadali velice spokojeně a spokojený jsem byl i já. Vzájemně si vyměnili vizitky. Ty stály skutečně za to. Aby se jim tam vešly všechny čestné tituly, museli znovu definovat význam termínu "vizitková velikost". Byly to zatraceně velké vizitky. Ta, co patřila našemu svÁmímu (vím to, měl jsem jich štos ve své oranžové tašce) měla velikost menu čínské restaurace pro jídla vydávaná s sebou a uprostřed byla i stejně složená. Patetické. Audience dvou mistrů, na které tam všichni kašlali, byla u konce a my jsme se přesunuli na další stanoviště. 

Teď to bude opravdu zajímavé, pomyslel jsem si. Buď se tomu budeš smát, nebo tvrdě zapláčeš. Měl jsem zatraceně pravdu.

Píše nám Roman z anglického fóra

Nejprve bych se chtel omluvit, ze nepouzivam interpunkci. Berte to jako prazsky nareci z Disneylandu (neco ve stylu pana Sisy po zglobalizovani) Ja opravdu nemam ceskou klavesnici a pouzivani "shift" a tech jinejch klaves pro me neni. Ja nejsem zadnej geek jako ten kanadskej Tony, co se v tom vyziva. Ale srandicky stranou. 


Administrator ma pravdu, ze novinek je mene. Ale jsou. To hystericke tempo ze zecatku skandalu nemohlo pokracovat do nekonecna (na stesti). Berte muj prispevek jen jako muj pridavek do diskuse, ne jako snahu nekomu radit. Chtel jsem jen vysvetlit, proc jsme udelali zmeny na anglickem foru. 


Situace byla v posledni dobe na starem foru velice hekticka ve spatnem slova smyslu. Par fanatiku delali vsechno pro to, aby znemoznili jakoukoliv normalni platnou diskusi. Krome toho spousta lidi dosahla bodu, kdy se prestali starat o osveceni fanatickych bhaktu, coz byl neuskutecnitelny udel. Povstala myslenka na to, ze by bylo dobre udelat stranku nejenom pro hrdinne bojovani s vetrnymi mlyny ale take pro povzbuzeni a pomoc tem, kteri se bud uz rozhodli a nebo byli na ceste k opusteni cesty lzi, manipulace a kratkozrakeho fanatismu. Par lidi investovalo trochu vic penez a spoustu prace a ten novy projekt zacal. 


Jedna z hlavnich zmen je to ze jenom ti, co maji nejakou email (nemusi tam byt jejich jmeno, hlavne ze skutesne existuje) se mohou zapsat jako cleni a tak se plne ucastnit diskuse. Krome toho jsme vytvorili ruzne zony viditelnosti. Jedna je verejna - zluta (nahoda?), modra je pro technicke veci a taky verejna, a pak jsou dve zony - zelena pro specialni cleny a fialova pro administratory, moderatory a poradce. 


Nova stranka existuje zatim kratce a co vlastne z toho bude poradne nikdo nevi (protoze my si nehrajeme na trikaldarshi - krome jednoho co pise na forum s tim jmenem), ale jedna vec je jasna uz ted. Energie se zmenila a vetsina z nas si mysli, ze k lepsimu. Ti z druhe strany Vltavy se jeste nezacali ucastnit a nam nechybi. Diskuse je vic opravdova, pomalejsi, ale hlubsi nez posilani nekoho slusne do hajzlu. Navic ja vim moc dobre, ze nove novinky jsou na ceste. Jenom to vic trva, spousta veci se uz rekla. Kdyz novinky prijdou, jako napriklad zname video swAmiho kopajiciho karymatku jak starej Panenka z Bohemky, tak se vsichni obranci cesty vyplachnuteho mozku najednou vynori z krovin. Proto tam mame to volne forum. Kdyz neprijdou, zadna ztrata, nikomu nechybi. 


Jestli lide citi, ze stezovani bylo dost, tak to je fajn. Neni treba co dodavat. Na druhe strane ja vam muzu rict ze my mame mnohem vic tech kteri jenom ctou forum a ani se nezapisi nez tech co se ucastni diskusi. Nekteri z nich jsou mozna i ve vasich radach :) A jakozto administrator anglickeho fora a nekdo kdo je venku plne identifikovany, ja dostavam spoustu dopisu od lidi ze vsech koncu sveta o tom, jak jsou stastni, ze maji forum, ne pro psani na nem, ale pro cteni, a ze jim to pomaha. To je to, co nas zavazuje, abychom pokracovali. 


Ja definitivne souhlasim s vasi zmenou pravidel o identifikaci. Nikdo nemusi rict sve jmeno. Clovek si muze vytvorit zadarmo email na googlu, hotmail nebo kdekoliv. Z me zkusenosti na nasem forum ti, kteri nezainvestuji vubec nic do diskuse, ani respekt k tem ostatnim aby tam bylo neco jineho nez "anonymni" budou tezko pokracovat s necim, co ma schopnost vytvorit nejakou hlubsi hodnotu. Tim neminim osocovat kohokoliv na tomto blogu. Pravidla byla volna a lidi vzdycky hledaji cestu nejmensiho odporu, to je normalni. Ted se taky uvidi, co si ti, co tu psali mysli o cele veci. 


No, pane Sisa, uz sem toho nakecal dost a tak vam prozatim preju dobrou noc (ale zpivat ten pomalej cajdak pro vas nebudu). Mejte se vsichni moc dobre. Roman z Dysneylandu

Uživatel Roman k příspěvku Nové pravidlo diskuse dne 6.11.11

P.S. od admin: Ukazuje se, že zdejší diskuse po zavedení nového pravidla označení aspoň mailovým účtem prakticky utichla ... od té doby jen 3 příspěvky. Možná jste se lekli té ztráty anonymity, možná nevíte, že i tak zůstáváte prakticky anonymní ... Já to chápu. I když Roman doporučuje identifikaci, tak v zájmu pokračování toho, co jsme začali, tu diskusi zkusím zase uvolnit. Možná se energie i tady už změnila ... 
Byla by škoda se diskuse vzdát, mnozí máte hodně co říct. A s pekelníky už si nějak poradíme. 
Já tedy zase pouštím volnou diskusi - to zkomolené slovo, co je třeba opsat, snad zvládnete. Věřím, že vy, kteří máte čím přispět, se dobrovolně nějak označíte, aspoň nickem.

Mírový summit tisíciletí 1

Poslal šiša, děkujeme!


Překlad zážitků R. Peterky (http://www.beyondorange.org/index.php?page=Thread&threadID=89)

Mírový summit tisíciletí, 1. část

Už dříve jsem zmínil, že poslední kapkou k tomu, abych odešel od svÁmího, pro mě bylo, když jsem byl spolu s ním na Mírovém summitu tisíciletí náboženských a duchovních vůdců v srpnu 2000. Nebyl vybrán mezi řečníky, ti seděli v prvních řadách. Jakkoliv se snažil zmanipulovat věci tak, aby mohl sedět blíž nebo se dostat na pódium, nakonec měla své slovo ochranka a pořadatelé z OSN. Čím méně úspěšný byl, tím více byl z toho naštvaný. Připojil se ke skupině dalších indických guruů, někteří z nich měli slavná jména, někteří byli (aspoň pro mě) neznámí. Chodili jsme od jednoho ke druhému na jídlo nebo na návštěvy. Na konferenci se toho přihodilo mnoho, ale teď bych chtěl mluvit jenom o dvou událostech, které jsem tam s ním zažil.

SvÁmí nám řekl, že půjdeme na audienci ke guruovi se jménem zadrhávajícího Šivy (?), který byl velmi známý v USA. Předtím jsem si o něm nějaké informace přečetl, a tak jsem byl zvědavý, jaký bude, až ho poznám osobně. Nakonec jsme se dostali k jeho pokoji a museli stát ve frontě. I svÁmí. To se mu opravdu nelíbilo, ale neměl na výběr. I další z jeho společníků - guruů - v té frontě stáli. Po chvíli jsme se konečně dostali do místnosti. Na posteli seděl známý velký guru, smál se, všechny vítal a já jsem poprvé v životě viděl svÁmího, jak se dotýká něčích nohou (kromě nohou jeho mistra, samozřejmě). Přišlo mi to legrační a měl jsem z toho jakýsi pocit uspokojení. Guru měl kolem sebe asi tři krásné asistentky, prověřoval něco v počítači, pak něco diktoval jedné z asistentek, byl to stejný důvěrně známý obrázek, který jsem tak dobře znal se svým svÁmím na posteli. Nuže, tentokrát seděl můj svÁmí v první řadě se svými kamarády - svámími - na zemi kolem postele, druhá řada byla pro nás, otroky kamarádů svámíů. Nikdy předtím jsem neviděl svého mistra chovat se tak pokorně :). Když jsme vyšli z místnosti, svÁmí se na nás podíval svým slavným pronikavým pohledem a řekl: "Politika."

Další noc jsme byli pozvaní na jídlo k jednomu z jeho kolegů - svámíů, o kterém jsem nikdy předtím nic neslyšel, ale později jsem zjistil, že v Indii byl slavný a že se tam o něm říkalo, že sexuálně zneužíval své žačky, jak příznačné... Přišli jsme tedy na místo večeře - konala se mimo hotel, kde jsme byli ubytovaní, bylo tam mnoho lidí a my jsme seděli u stolu s naším svÁmím a jeho kolegou. Náš svÁmí a on se hned zkamarádili. Bylo to velice přátelské, sladké řeči, komplimenty létaly přes stůl. Seděl jsem tam a pořád jsem měl v hlavě, co nám cestou tam svÁmí říkal o tomto svém kolegovi: "Zabil svého mistra, aby získal ášram. Mistr už byl starý a on mu pomáhal se vykoupat v řece a když ho mydlil, tak ho utopil. Podíval jsem se asi tři lidi od sebe a je to on, mistrovrah. Netuším, jestli ta vražedná část příběhu byla pravdivá, ale nám otrokům dala příležitost mezi sebou vtipkovat a uvolnit stres: "Hej, až bude u tebe, dávej si pozor na mýdlo, co má v ruce!"

Tato příhoda a další věci mě tak znechutily, že jsem si nakonec řekl DOST! Nebyl jsem jediný otrok, který tam byl. Bylo tam pár dalších a taky viděli většinu z toho, co jsem viděl já. Zjevně si tehdy našli způsob, jak všechno ospravedlnit světlem velikosti našeho mistra. Jenom doufám, že dnes už to chápou jinak.

Nové pravidlo diskuse

Jelikož rozsáhlá diskuse pod článkem o duchovnosti přestala být jaksi věcnou, možná díky anonymitě, zavádím zkusmo přihlašování do diskuse nějakým identifikátorem, třeba účtem Google nebo jiným, můžete si vybrat. Třídit komentáře moderováním se mi nechce.

Ostatně, možná že diskuse přestává být uspokojivou proto, že už není moc co řešit ... vše bylo řečeno, a už to můžeme jen dokola omílat, na způsob bulváru - to není ono.

Čímž tento blog už možná splnil svůj účel, protrpěli jsme si šok, postěžovali jsme si na křivdu, ale je třeba taky jednou nechat vše plavat a jít dál - každý podle své karmy.

Takže, blog nechám viset, aby si mohli počíst i nově prozřelí, ale myslím, že svědky převratných událostí v JDŽ v blízké době nebudeme. Půjde to svým tempem, podle zákona vesmíru: vše, co vzniklo, časem zanikne, něco nového vznikne ...