Jednotlivá svědectví zneužitých žen

Svědectví č. 1

Zdroj: http://sites.google.com/site/paramliar/devotee1
Audio svědkyně č. 1: http://sites.google.com/site/paramliar/attachments/DEVOTEE1.mp3?attredirects=0

Jsem velmi vděčná, že jste otevřeli tyto webové stránky, a je mi velmi líto, že jsem neměla možnost o tom s někým promluvit dříve. Jsem Svámidžího žákyní téměř 20 let a už 12 let žiji s tímto tajemstvím. Vlastně, řekla jsem to už pár lidem, ale bylo to ještě horší než předtím: nikdo mi nepomohl, nikdo nepochopil, co se stalo, a všichni jsme nadále jezdili na semináře s jakýmisi „duchovním“ vysvětleními těchto věcí ... a vždycky jsem doufala, že tentokrát už to pochopím ...
Chci se s vámi podělit o svou zkušenost, která byla pro mne bolestná a šokující – skutečné trauma.
Byla jsem již 5 let věrnou žákyní Svámidžího, dělala jsem každý den ve 4 ráno sádhanu, byla jsem plná víry a lásky k němu, velmi čistá a nevinná, s velmi vysokými ideály. Bylo mi 14 let, když jsem dostala mantru. A brala jsem ji velmi vážně. Když mi bylo 19 – 20, přijela jsem do ášramu Jadan v Indii. Svámidžího mistr Paramhans Madhavananda byl ještě naživu, a když jsem vstoupila do ášramu, běžela jsem přímo pozdravit jeho i Svámidžího. Sklonila jsem se a oni mi požehnali a velmi přátelsky mě pozdravili. Mé srdce bylo plné radosti a štěstí. Večer jsme měli satsang a potom ke mě přišla jedna dívka a zašeptala mi do ucha: „Svámidží tě volá ...“ . Mé srdce poskočilo, byla jsem současně vyděšená i šťastná. On volá MĚ? Co ode mě chce? Ach, on mě volá! Co se bude dít? – Vždycky jsem si přála být mu nablízku, nejen být součástí davu.
Dívka mě přivedla do jeho bytu a nechala mě tam samotnou. On přišel a vzal mě za ruku. „Pojď“, řekl a šli jsme na střechu bílého domu v Jadanu. Zeptal se mě, jaká byla cesta, a tak podobně, velmi laskavě, velmi něžně, a po celou dobu mě držel za ruku, šli jsme a mluvili jsme: cítila jsem se tak šťastná, tak blízko k němu ... pro mě byl více než matka, otec, kterýkoliv přítel, byl pro mě vším! Vyšli jsme do kupole bílého domu a tam měl dřevěnou postel. Místnost byla temná. Hořel tam jenom plamen svíčky ... posadil se na postel a já k jeho nohám. Řekl: „Pojď sem“, a objal mě. Pak řekl: „Dívej se mi do očí“, a já jsem se dívala a snažila se spadnout do jeho očí. Trvalo to pár minut, on se usmíval a já jsem se pokoušela rozplynout se v něm. Z mé mysli vyskakovalo veškeré teoretické pozadí a vymývání mozku o tom, kdo je on. Ale v tu chvíli přišla odněkud jiná dívka. Důvěrný pocit byl přerušen. Sedla si k jeho nohám a já jsem byla jen na pár centimetrů od jeho tváře, hleděla do jeho očí a cítila se v jeho přítomnosti poněkud nesvá. Pak se mě zeptal: „Co mi dáš?“ a usmíval se... po pár vteřinách přemýšlení jsem odpověděla: „Dám ti svou mysl.“ „Jenom?“ odpověděl. Cítila jsem to tak, že když mu dám svou mysl, dám mu všechno. Co mu mohu dát více? Styděla jsem se, že je to všechno, co mu mohu dát ... a on čekal ... pak jsem řekla: „Dám ti svoje srdce.“ „Jenom?“ řekl on. ... „Svoje srdce a duši“, začala jsem opakovat věty z modlitby, jen abych ho uspokojila ... OK, teď byl spokojen! Zase mě objal a já jsem se styděla a bylo mi trapně, a přítomnost té dívky mi byla nepříjemná,  zejména když jsem viděla, že se děje cosi divného ... začala olizovat jeho prsty!!! Co se to k čertu děje? Byla jsem v šoku. Cože? O co tady jde? Moje srdce vychladlo, červené lampičky v mé mysli začaly blikat jako na poplach. Byla jsem ochromená. Svámidží mi řekl: „Tohle jsi přece chtěla, ne? Vždycky jsi to chtěla.“ NEEEEEEEE, křičelo to ve mně. Nemohla jsem věřit, že se to skutečně děje. A mezitím mi dívka stahovala kalhoty!
Zapomněla jsem říci, že to byla moje první sexuální zkušenost v životě. Pracovala jsem na tom, abych se stala svámí a abych ukončila cyklus zrození a smrti v tomto životě. Sex byl pro mě něčím, co světci nedělají, a hlavně ne Svámidží!Byl na mě se svým velkým břichem a já jsem byla ochromená a v šoku. Bože, jaké zklamání! V mé mysli mi stále běželo: !Ty parchante, ty starý parchante!“ – Rozmyslel si svůj záměr do mě vniknout a přistrčil moji hlavu ke svému penisu a řekl: „Vypij to.“ Myslela jsem, že budu zvracet.

Svědectví č. 2

Zdroj: http://sites.google.com/site/paramliar/devotee2
Audio svědkyně č. 2: http://sites.google.com/site/paramliar/attachments/devotee2.mp3?attredirects=0

Jsem svědkyně č. 2, a chci vám jen říci, že jsem skutečná osoba, že existuji. Byla jsem dlouho žákyní svámího Mahéšváranandy. Chápu, že je obtížné věřit všemu tomu, co říkám ve svém svědectví. Ale vždy jsem byla čestná, mluvila jsem pravdu, a říkám ji i teď. Doufám, že to, co jsem napsala, pomůže alespoň někomu jinému, aby nezažil totéž, co jsem se Svámidžím zažila já.

Přišla jsem ke Svámidžímu v 18 letech. Byla jsem přitahována k jeho knihám a moudrosti, kterou vyjadřoval. Velmi jsem toužila po pokroku na duchovní cestě, abych byla tak čistá, aby moje vnitřní zrcadlo mohlo jasně odrážet Boha. Byla jsem poučena, že má duše je obklopena vrstvami špíny a že tvrdou prací, pomalou a vytrvalou, a bojem proti svým touhám, citům, mysli, egu a tělu se tyto vrstvy špíny na mé duši mohou vyčistit: pravidelnou sádhanou (praktikováním jógy) a pod vedením osvíceného učitele. Byla jsem poučena, že jsem ve vězení samsáry, z něhož mě může osvobodit pouze milost gurua. Pravidelně jsem cvičila a nasávala všechno učení, kterého se mi dostalo, jako houba.

Pak jsem se setkala se svámidžíhm Paramhans Mahéšváranandou (v té době měl pouze tři jména) v polotemné místnosti. Byl oblečen v oranžových šatech a byl zahalen v kouři vonných tyčinek. Scénu obklopoval závoj mysticismu, a láska jeho studentů byla silná: skláněli se a dotýkali se jeho nohou. Mně se to vůbec nelíbilo, ale byla jsem okamžitě poučena, že tím, že se mu zbožně pokloním a dotknu se jeho nohou, pročistím svou karmu a ukázním své ego.

Vzala jsem si mantru, prošla iniciací a stala se jednou z jeho žákyň. Po celý rok jsem opakovala s velkým zanícením gurumantru, a také navštěvovala semináře a satsangy, utrácela jsem všechny peníze, které jsem vydělala, za cestování a účast na programech gurua. Několikrát si mě svámí Mahéšváránanda všiml a položil mi pár otázek. Na satsanzích jsme poslouchali záznamy přednášek a meditovali na Gurugítu, kde se bez přestání opakuje, že není nic vyššího než guru a že máme vše odevzdat guruovi: své tělo, srdce i duši.

Asi po roce, na semináři v Maďarsku, mi bylo řečeno, abych se v noci po programu vyplížila a tajně přišla s několika mladými přítelkyněmi do pokoje svámího Mahéšváranandy.
Seřadil si nás, poručil nám sundat si šaty, sednout si na podlahu proti zdi a meditovat. Všechny jsme poslechly bez námitek. Pak nás pozval, jednu po druhé, do své postele.
Byla jsem velmi vyděšená a snažila jsem se uklidnit opakováním mantry. Když přišla řada na mě, zeptal se mě, zda jsem panna. Byla jsem panna. Dotýkal se mě všude, chtěl, abych se ho dotýkala, vzal moji ruku a dotýkal se sám, a nakonec přitlačil hlavu ke svému penisu a držel mě, až jsem otevřela ústa ... Pak nás vyzval všechny společně, abychom ho stimulovaly, a žádal, abychom se dotýkaly i vzájemně. Nakonec ejakuloval do úst jedné z dívek a nazval to prašádem (svatý, požehnaný pokrm).

Vůbec nevím, jak jsem se dostala do svého pokoje, protože jsem byla ve stavu šoku, a ten trval ještě několik dní. Snažila jsem se vysvětlit si to tak, že je to milost gurua a že je to pro náš duchovní pokrok, a také že je to test naší oddanosti a víry. My (dívky) jsme směly mluvit jen mezi sebou a vzájemně jsme se povzbuzovaly, protože jsme věděly, že musíme vydržet tuto zkoušku a zůstat na cestě, kterou jsme si zvolily. Musely jsme slíbit, že to neřekneme nikomu jinému. Během toho semináře si nás pozval ještě několikrát, s podobným scénářem.
Roky plynuly, a podobná historie se opakovala na různých místech. Někdy jsem s ním byla sama, někdy ve dvojici s jinou dívkou, nebo nás bylo více. Protože jsem byla stále panna, řekl mi, že si vezme mé panenství, až se mu úplně oddám, a žádal mě, abych se přestěhovala do Vídně.

Takže po celých sedm let, kdy to trvalo, nedošlo k penetraci, ale vždy to byl orální sex s polykáním jeho prašádu, který vždy vyvolával nevolnost a nutkání zvracet. Nikdy jsem ho nežádala o setkání, vždy jsem byla vyzvána, a nikdy jsem z toho neměla ani vteřinu potěšení. Chápala jsem to jako tapas (pokání), druh mučení, které odplavuje karmu a zlepšuje náš duchovní pokrok. Ale nikdy jsem během těchto setkání nepocítila žádné duchovní poženání či energii, nikdy jsem neviděla světlo, neměla žádný povznášející duchovní zážitek, i když Svámidží vždycky říkal, že mi dal šakti pat. Myslela jsem, že jsem duchovně tak málo vyvinutá, že nejsem schopná nic cítit. Po celou dobu jsem bojovala s pocitem znechucení, ponížení a spoustou špatných myšlenek o svámím Mahéšváranandovi. Starší studenti, které jsem požádala o pomoc, řekli, že tyto myšlenky jsou odrazem mých nečistot a nízké úrovně mého duchovního rozvoje, a řekli, že je mám pročistit a rozpustit, protože všechny negativní myšlenky o guruovi vytvářejí špatnou karmu.

Guru je čistý, bez hřichu a dokonalý, a vše, co se děje, je pouze jeho božskou hrou, zvanou líla, která nás učí, odhaluje naše slabosti a nedokonalosti, které bychom měli vyřešit, abychom se nakonec stali hodnými duchovního pokroku.

Ale i při všem tom mučení, službě guruovi, které jsem věnovala své tělo, svou práci a veškerý svůj čas, při vykonávání jeho přání, o která mě žádal, při pravidelné sádhaně a oddaném studiu, při účasti na mnoha a mnoha satsanzích a seminářích jsem cítila, že se vzdaluji od Boha a sebe samé, od svého zdravého rozumu a své duše. Rovněž, i když jsem byla mladá, během času stráveného na cestách se Svámidžím, jsem trpěla dlouhodobými a velmi bolestivými nemocemi. Ale Svámidží mě často káral, veřejně mě ponižoval a dokonce mě bil. To vše jsem si vykládala jako lámání ega, překonávání karmy, zkoušky oddanosti guruovi a duchovní cestě k Bohu.

Pak už jsem to nemohla vydržet a rozhodla se odejít. Všichni žáci a přátelé mě ujišťovali, že je to nemožné, že vztah ke guruovi je věčný, že si tím vytvářím hroznou karmu a že moje duchovní cesta a rozvoj budou nadlouho ztraceny. Mimo Jógu v denním životě jsem neměla žádné jiné přátele. Byla jsem poučena, že se mám stýkat jenom se svými gurubratry a gurusestrami, protože pouze to je dobré pro mou duchovní cestu.

Nikdy jsem nelitovala, že jsem odešla, jsem naživu a  zdravá, miluji svůj život, miluji Boha a snažím se mu sloužit všemi způsoby, jak jen mohu.

Bylo pro mě extrémně obtížné napsat toto svědectví; po rocích mlčení strávených ve strachu, že budu prohlášena za blázna, jestli promluvím o svých zkušenostech. (To moji bývalí jógoví bratři a sestry se pokoušeli dát mi „přátelské“ rady a varování.)

Doufám alespoň, že toto pomůže někomu, kdo je v podobné situaci právě teď.

Svědectví č. 3
Zdroj: http://sites.google.com/site/paramliar/devotee3

Stalo se to více než před deseti lety v ášramu Jadan v Indii. Po večerním satsangu jsme zůstaly tři dívky samy se Svámídžím v jeho střešním bytě v bílém domě. Dvě z nás byly vyzvány, aby mu masírovaly jeho svaté nohy, a já jsem byla jednou z nich. Nikdy předtím jsem neměla příležitost to dělat, ale věděla jsem, že dotýkat se a masírovat lotosové nohy svého gurua je velká věc.

V tu dobu jsem si myslela, že mám velké štěstí a že bych mu měla být opravdu vděčná za tuto příležitost. Po chvíli začal být unavený a přešel z křesla do pohodlné velké postele.

Vyzval nás, abychom přišly blíže, takže na začátku jsme seděly na podlaze vedle postele. Pak se nás zeptal, jestli jsme čisté a jestli máme na sobě čisté šaty, abychom si mohly sednout na jeho postel a neušpinily ji. Ale žádná z nás se samozřejmě necítila dost čistá pro jeho svatou postel.

Pak nám poručil sundat si šaty a přijít k němu do postele. V té chvíli jsem nevěděla, co se bude dít, ale ostatní dvě dívky evidentně věděly. Ihned si sundaly šaty a začaly se ho dotýkat a uspokojovat ho ....

I já jsem si sundala šaty, ale nechtěla jsem se účastnit této hry. On mi ohmatával prsa a silně je mačkal a mě to hrozně bolelo ... pak v jednu chvíli jsem toho měla dost, slezla jsem z postele a sedla jsem si o pár metrů dále.

Seděla jsem tam sama, úplně zmatená, a nemohla jsem pochopit, co se děje. Slyšela jsem jeho dech a zvuky uspokojení, a bylo jasné, že se nestará o můj stav mysli, ale pouze o vlastní rozkoš.

I když jsem se po této noci dále pár let účastnila seminářů a navštívila jsem Indii, už mě nezavolal ani se nepokusil mě znovu zneužít. Ale věděla jsem od mnoha dalších dívek, že měly s ním podobné zkušenosti. Některé z nich veřejně promluvily o svém sexuálním zneužití, ale byly prohlášeny za duševně nemocné nebo bláznivé.

Některé z nich jsou dosud v YIDL, některé odešly.

O této zkušenosti jsem s nikým nemluvila více než 10 let. Svámidží mě požádal, abych o tom nemluvila, a já jsem se bála, že kdybych o tom promluvila, stalo by se mi něco hrozného.

Na začátku jsem také myslela, že možná nejsem dost duchovně vyvinutá, abych to chápala, a pokračovala jsem ve cvičení jógy a ve své sádhaně. Pomaloučku se mi to však rozleželo a uvědomila jsem si, že on, jehož obětmi se stává tolik dívek, není ten pravý guru, po kterém toužím.

Svědectví č. 4

Zdroj: http://sites.google.com/site/paramliar/devotee4
Audio svědkyně č. 4: http://sites.google.com/site/paramliar/attachments/dev4.mp3?attredirects=0

Byla jsem žákyní svámího Mahéšvaránandy téměř 20 let. Byla jsem učitelkou JDŽ. Měla jsem na starosti po několik let jedno jógové centrum. Až do noci, kterou vám hodlám popsat, jsem mu absolutně věřila. Byla jsem velmi šťastná, že jsem našla svou duchovní cestu. Pracovala jsem na ní v každé své volné minutě.

To se změnilo po mé zkušenosti se svámím Mahéšvaránandou, která se stala před 15 lety.
Přišel ke mně v ášramu před satsangem a zeptal se, jak se mám. Připustila jsem, že mám problémy se studiem na univerzitě. Řekl mi, že si o tom můžeme popovídat později a pozval mě, abych přišla po satsangu do bytu, kde bydlel během svého pobytu v našem městě.
Po satsangu jsme uklízeli ášram a pak mě někdo dovezl autem do jeho bytu. V bytě byla pouze jedna starší paní, kterou jsem velmi dobře znala, a svámidží. Byl v ložnici.

Svámidží mě pozval, abych přišla k němu. V místnosti bylo tlumené světlo a ve vzduchu spousta vůně z vonných tyčinek. Řekl mi, abych přišla blíž. Rozhodla jsem se  posadit se na koberec. On mě znovu a znovu zval, abych přišla ještě blíž. Pak mi přikázal sundat si tričko a podprsenku a lehnout si na něj. Udělala jsem to, byla jsem úplně zmatená. Starší paní přišla do ložnice a něco přinesla. Cítila jsem se velmi nepříjemně, ale ona se nezdála vůbec překvapená. Svámidží se dlouhou dobu díval do mých očí. Dělala jsem totéž a přemýšlela jsem, co je to asi za zkoušku. Jeho horní polovina těla byla nahá a on mě vyzval, abych si nabila své srdce od jeho. Náhle dal svou ruku do mých kalhotek a svůj prst do mé vagíny a snažil se mě sexuálně vzrušit. Byla jsem v šoku. Myslím, že vycítil mou nespokojenost už v prvním okamžiku, kdy to udělal, protože se pokoušel přesvědčit mě těmito slovy: „Toto je božské požehnání, ánanda.“ Odvětila jsem, že není. Opakoval tutéž větu o božském požehnání a já jsem trvala na tom, že to božské požehnání není. Stáhl svou ruku a řekl mi, abych se oblekla. Pak přišel za mnou do haly a přikázal mi, že nesmím nikomu říci, co se tam stalo. Pak se mě zeptal, jestli moje důvěra k němu je větší. Já jsem věděla, co chce slyšet, a i když jsem nechtěla, řekla jsem ANO.

Nepamatuji se, jak jsem se dostala domů; pouze si pamatuji na své zmatené pocity. Možná to udělal, aby spálil mé špatné karmy. Možná to udělal kvůli tomu, že jsem měla špatnou sexuální zkušenost se svým předchozím partnerem a on mi chtěl pomoci. Možná zkoušel mou oddanost, co jsem mu ochotna dát, jak se poddat. Ale hluboko v srdci jsem věděla od prvního okamžiku, že to jsou jen omluvy pro něj. Bála jsem se, že přijdu o svého gurua, o svou víru a o svou důvěru.

Když jsem se pokusila o tom mluvit s někým z jógy, pro každého to znamenalo požehnání, nebo že svámí Mahéšvaránanda zkoušel mou důvěru, ba dokonce jak jsem požehnaná, že on má ve mě takovou důvěru, když mi mohl udělat něco takového, že mi musí skutečně důvěřovat.

Vím o dvou dalších ženách z YIDL, které s ním měly sexuální zkušenosti, jedna dobrovolně, druhá nedobrovolně, ale nechtěly o tom se mnou mluvit.

V následujících 15 letech jsem pomalu začala přetínat své spojení se svámidžím a s YIDL. Jednou se svámidží pokusil dát mi tři různé úkoly v různých městech ve stejnou chvíli, což bylo nemožné splnit v jednom fyzickém těle. Nepokusila jsem se splnit ani jeden. Během této záležitosti mi řekl, že je pro mě jediným mužem v tomto vesmíru, ale já jsem se později vdala za skvělého muže a žijeme šťastně spolu už přes deset let. On nám řekl, že máme odložit naši svatbu, ale my jsme se rozhodli vzít se přesně v době, kdy jsme chtěli.

Ale trvalo mi 15 let, než jsem úplně přetrhla pouto. Než jsem si poctivě přiznala: Můj guru mě  zneužil, zneužil mé důvěry. Odcházím, končím. Faktem je, že jsem mu to dovolila, protože jsem mu dovolila potlačit svůj zdravý rozum a cit vůči sobě samé. Ale už je to pryč.

Osvobodila mě upřímnost k sobě samé. Teď jsem zase sama sebou, cítím se celistvá.
Možná se zeptáte: Řekla jsi mu NE, přímo jemu? NE, to jsem neudělala. Proč? Byla jsem šokovaná a pak jsem hledala nějaký duchovní důvod, proč to dělá. Zlobím se, že měl sex s mladými ženami? Ne, to mi vůbec nevadí, že měl sex se svými žákyněmi, ale vadí mi to, že tvrdí, že to není pravda. Vadí mi jeho manipulace s naší důvěrou, které využívá, aby je dostal do postele. Pro mě to znamená, že lže.

Proč jsem to uveřejnila teď? Znamená to, že chci zničit a popřít jeho práci a to, co udělal pro cvičení jógy? Vůbec ne. To, co je v YIDL pravdivé a skutečné, zůstane. Ale všichni jeho žáci si zaslouží znát pravdu. A také cítím, že to dlužím těm ženám, které byly tak statečné, že uveřejnily svá svědectví, chci je podpořit. I ony mi hodně pomohly, abych dokázala udělat poslední krok. Jestliže mé svědectví pomůže alespoň jedné dívce nebo ženě překonat svou hrůznou zkušenost, nebo ještě lépe jí předejít, moje svědectví splní svůj účel.

Vím, že moje svědectví není tak hrozné jako to, co je popsáno v těch předchozích. I přesto jsem s tím musela bojovat po velmi dlouhou dobu. Možná nějaká jiná žena má podobnou zkušenost a snaží se přesvědčit sama sebe, že to, co se stalo, je zcela vysvětlitelné a duchovní a v pořádku... Poslouchejte samy sebe a věřte samy sobě, že TO NENÍ V POŘÁDKU.

Svědectví č. 5

děkuji za tvůj zájem.
Je třeba otevřené mysli, aby člověk přišel sem a naslouchal obětem.
Jsem skutečná osoba a přeji si, aby to, co se stalo, nebylo pravdou.
Ale stalo se to, a mojí odpovědností je nyní podělit se o to s vámi.
Jak jinak byste se mohli dovědět, co bylo skryto za zavřenými dveřmi?
Neznala jsem osobně žádnou další oběť, až do doby před pár týdny. Na tak dlouho se Svámidžímu podařilo umlčet zasvěcené.
Žila jsem s tím sama.
Jestliže některé z nás vyjdou ven a sdělí, co jsme zažily, to vše přinese záblesk pravdy o Svámidžím a jeho skrytých aktivitách.
Je třeba nesmírné odvahy, abyste otevřeli oči a uši, roztáhli závěsy a osvobodili se od let vymývání mozků, a abyste se postavili tváří tvář pravdě a konfrontovali ji s čistotou.
Toto je můj skutečný životní příběh, moje osobní zkušenost.
Někteří lidé ten příběh možná poznají, protože jsem ho řekla pár lidem, a ti to řekli dalším. Pak jsem to vzdala, abych to někomu říkala, protože většina žáků to nechce slyšet a nedokáže se s tím vyrovnávat.
Jejich bezpečný život v ochranném zámotku by tím byl totiž ohrožen.
Mnozí z žáků, kterým jsem to řekla, odmítli poslouchat špatné věci o svém mistrovi. Překroutili si to, co jsem jim řekla, tak, aby to vyhovovalo jejich systému víry a nevytvořilo to vnitřní konflikt, a aby jim to nedávalo důvod zpochybnit svou víru ve Svámidžiho.
Pro ně život pokračoval normálně. To mě velice zranilo, a rozhodla jsem se ponechat si to zejména pro sebe.
Otočila jsem se zády k JDŽ a začala jsem nový život.
Pro všechny, kteří se bojí: existuje nádherný život, kde se nevyžadují žádné asociace s JDŽ.
Trvalo mi dlouho, než jsem oddělila jógu od Svámidžího, abych si ponechala to dobré a pustila to špatné ... ten proces pořád pokračuje.
Dnes mohu otevřeně říci: Stala jsem se členkou kultu jménem JDŽ, byla jsem jím plně pohlcena a zažila jsem, co znamená stát se fanatikem.
Probudila jsem se z toho pomalu a bolestně, a pak jsem z toho vystoupila.
Život pokračuje, s nějakými traumaty, které je třeba léčit, ale nevadí ... JSEM Z TOHO VENKU!
Mohla bych radostně stát stranou a pozorovat z dálky, co se děje v kultu, jehož součástí jsem kdysi byla (JDŽ), ale pak jsem zjistila, že jedním z aspektů mého uzdravení je chopit se zodpovědnosti a vyprávět svůj příběh, a to otevřeně.
Co se mi může stát?
Ty, čtenáři, mi to možná nebudeš věřit, nebo mě budeš kvůli tomu nenávidět ... no a co, nevadí.
Je to pravda, a nenávist ji nezmění.
Můžeš se cítit varován, staneš se bdělým a vědomým.
Tehdy bude mít vyprávění mého příběhu pro mě hodnotu.
Ztratila jsem deset let svého života, obětovala svůj čas, energii a finanční prostředky na tuto odpornou věc.
Vzdala jsem se cestování, sportu, přerušila kontakty s vnějším světem, zanedbávala přátele a rodinu (což je charakteristické pro členy tohoto kultu).
Vzdala jsem se všeho.
Než došlo ke zneužití, ani na chvíli jsem se nedomnívala, že mistr nebo systém jsou jiní než dokonalí, ani na chvilku jsem neuvažovala o možnosti, že jsem se chytila do pasti organizace fungující jako kult.
Po své zkušenosti byl základ všeho, na čem má víra spočívala, otřesen stále více, až se nakonec zhroutil, o čtyři roky později, a já jsem začala odtud odcházet.
Myslela jsem, že jsem ztratila všechno, a život byl jako černá díra.
Ale jak se pak ukázalo, tím jsem vlastně získala zpět svůj život. Vyhrabala jsem se zpátky z černé díry do nové existence.
Byl to bod obratu k budoucnosti bez manipulací, zastrašování a sprostého chování, provozovaného ve jménu osvícení.
Prosím, promiňte mi dlouhý úvod.Chtěla jsem, abyste mě trochu poznali předtím, než budete číst podrobnosti.

Žila jsem v Jadanu.
Jednoho dne muž známý svým žákům jako Gurudží mě pozval do svého pokoje.
Bylo to rok před jeho smrtí.
Chtěl, abych mu ušila nový klobouk
Dychtivě jsem vyběhla po schodech; bylo vždy pro mě velkým požehnáním být v jeho přítomnosti a dělat pro něho sévu.
On poslal svého sluhu, aby mu udělal oběd ... měl mu uvařit polévku zvanou kadi, jednu z jeho oblíbených.
Takže já a Gurudží jsme zůstali sami v pokoji.
Posadila jsem se před něho a on mi nabídl sladkosti.
Dotkl se mých úst, což mi nebylo příjemné.
Pak ke mně lichotivě mluvil anglicky a v jazyce marwari, a řekl mi, abych zamkla dveře, což jsem udělala.
Tím ve mně vzniklo podezření, které by v podobné situaci cítila každá normální osoba.
Pak zafungovala moje žákovská logika a ujistila mě, že mistr by nikdy nezneužil důvěry svého žáka, a že mě možná čeká něco speciálního. 
Úplně se svlékl a požádal mě, abych si lehla, pak si lehl na mě a začal mě líbat a intimně se mě dotýkat.
I když Gurudži prováděl pohyby, ke styku nedošlo, jen se pohyboval, jak to dělají muži.
Vzpomínám si na to, jako by to bylo včera: ležela jsem na posteli, a on mě líbal jazykem do úst, a moje mysl šílela a bombardovala mě myšlenkami: on je ve věku mého dědečka, to je nechutné. Co to všechno znamená? Nevypadalo to jako tantrická technika či požehnání, bylo to příšerné a odpuzující.
Pak náhle přestal a rychle mi řekl, abych vstala, otevřela dveře a odešla.
Požádal mě, abych znovu přišla večer.
Běžela jsem dolů po schodech a téměř narazila do sluhy, který nesl nahoru polévku v misce.
Byla jsem rozrušená a zmatená z této epizody.
Běžela jsem ke Svámidžímu, řekla mu, co se stalo, a zeptala jsem se ho, zda mám znovu navštívit Gurudžího dnes večer, jak mi řekl.
On řekl, že to, co se stalo, není dobré, a že promluví s Gurudžím.
Jeho jedinou radou bylo, abych se vyhnula soukromým schůzkám nebo být o samotě s Gurudžím.
Fakt, že Svámidží uznal, že to, co se stalo, bylo špatné, ale že mi jen prostě řekl, abych se vyhýbala Gurudžímu, bylo pro mě zničující ... rozdrtilo to základy mé víry v systém, kterému jsem byla tak oddána.
Od této chvíle se můj život začal rozplétat.
Po Gurudžího smrti jsem byla několikrát zavolána do Svámidžiho pokoje.
Teď vám řeknu, jak došlo k prvnímu zneužití.
Pozdě večer, když všichni kromě jeho sekretářky odešli z pokoje a byly zataženy závěsy, bylo ztlumeno světlo a on řekl své sekretářce, aby šla spát.
Ona odešla a Svámidží vstal a zamkl dveře a zůstali jsme sami.
Byla jsem s ním předtím několikrát krátce sama, ale nikdy nevstal a nezamkl dveře.
Opět začalo v mé hlavě zvonit na poplach, a opět můj vnitřní žák překonal naléhání zdravého rozumu, abych vstala a odešla.
Pak si lehl do postele a řekl mi, abych přišla k němu.
Poslušně jsem si sedla na podlahu blízko jeho postele a očekávala jsem, že dojde k nějakému prospěšnému osvěcujícímu rozhovoru mezi mistrem a žákem.
Místo toho mi říkal lichotky, chválil moje přednosti, a pak mi řekl, abych si sedla na postel.
Vzal moji ruku a dal ji na svoje genitálie a nutil mě, abych ho masturbovala.
Současně ohmatával moje prsa a genitálie pod mými šaty.
Po chvíli přitlačil moji hlavu do svého klína a požádal mě, abych mu ho "vykouřila", a "spolkla to".
Pak ejakuloval do mých úst, a já jsem se šla do koupelny umýt, a on také.
Pak mě objal na dobrou noc a poslal mě do mého pokoje.
Tyto aktivity přestaly poté, co jsem mu řekla, že mám nový vztah s jedním žákem v ášramu.
Můj vnitřní žák procházel pomalou a bolestnou smrtí - nevyhnutelnou, protože jsem spatřila pravou povahu těch, kterým jsem důvěřovala ve svém duchovním vývoji.
Během let jsem napsala Svímidžímů pár dopisů, žádala jsem o vysvětlení činů, které udělal on a Gurudží.
Nikdy jsem nedostala odpověď, ale dále jsem věřilal, že to muselo být kvůli nějakému ospravedlnitelnému důvodu: koneckonců, můj mistr by nikdy neudělal nic, aby mi uškodil, že?
Nakonec jsem se rozhodla odejít z ášramu. 
Měla jsem tam několik dobrých přátel a cítila jsem, že bych ji měla říci důvod mého ochodu.
Odhalila jsem velmi malé skupince svůj příběh a odešla jsem, zanechala jsem je otřesené a v šoku.
Byli jsme dobří přátelé, a oni věděli, že nemám důvod lhát, a pravda byla pro ně zničující.
Tento dopis jsem nepodepsala z mnoha dobrých důvodů. Stále slyším dohady, že tato prohlášení jsou možná uměle vyrobena, a proč nikdo neuvede své jméno? Jenom se nad tím zamyslete.
Každý, kdo chce poznat fakta a pravdu, ji nalezne. 


Svědectví č. 6

http://www.swamiji-maheshwarananda-abuse.com/#!4
http://jogavdennimzivote.blogspot.com/2011/05/svedectvi-c-6.html

Jsem jedna ze Svámidžího bývalých žen.

Poprvé, když jsem s ním měla sexuální zkušenost, řekl mi, že se po dávné yugy inkarnujeme společně a že jsem jeho žena. Tenkrát jsem byla velmi mladá a panna.

Nevěděla jsem, co s tím dělat. Nesměla jsem spát s jiným mužem, mít rodinu, musela jsem být zcela v jeho službách.

Mnohokrát jsem za tímto účelem přijela do Vídně a spala jsem v bytě, kde žily spolu jeho gópí.

Někdy jsme žily v tom bytě 3 nebo 4, z Česka, z Chorvatska, Slovinska, Maďarska. Tým se téměř každý rok měnil, jenom jedna žena tam zůstávala pořád. Dívky tam přicházely žít naprosto nepřipravené. Na začátku neznaly jazyk, neměly zaměstnání, musely si samy zařídit, aby mu byly nablízku a k jeho službám, a čekaly na jeho milostivé zavoláni. Byla to velmi smutná situace. Čes od času si je volal a kvůli tomu tam žily.

Pár týdnů poté, co se to stalo mně, jsem zjistila, že nejsem jedna z vyvolených, ale že je nás ve skutečnosti mnoho. V dalších několika letech bylo mým hlavním zájmem na seminářích, kdo je kdo. Okamžitě jsem dokázala rozpoznat, která z dívek je právě ve hře. Mohli jste vidět, kdo se stane jeho ženou, kdo je právě jeho hlavní ženou, a kdo má zlomené srdce. Reakce žen byly úplně stejné jako moje.

  • Před svatbou - naprosto oddaná a pokorná.
  • Během manželství - už ne tak pokorné chování - já jsem zvláštní a vy lidé nevíte, co vím já, tak jste všichni hloupí, vzhled se stane divočejším a flirtování s mistrem a ostatními samci také.
  • Poté: utrpení a zmatenost - on mě už nechce (protože se zamiloval do jiné dívky, nebo protože nejsem hodna jeho lásky), dvě možné reakce - hněv nebo pláč a smutek, obojí vychází  ze zlomeného srdce.


Kdybychom byly jeho manželky za všech těchto těžkých podmínek, alespoň by se musel chovat jako manžel, ale to nedělal. Nestaral se o mě, ani se na mě nepodíval, nevěnoval mi žádnou pozornost.

Co s tím dělat?

Vysvětlila jsem si to jako tapas - velmi tvrdé podmínky, kterými musím projít, a další hloupá vysvětlení mi zabrala více než 3 roky, než jsem se vzdala myšlenky, že mě zase někdy zavolá. Samozřejmě jsem se cítila jaksi vinna, že už nejsem dost hodna jeho lásky.

Ještě štěstí že nejsem! Získala jsem trochu odstup od celé situace a bylo pro mě možné začít normální život. Až do doby před dvěma měsíci jsem nenašla žádnou z jeho "manželek", která by měla stejné špatné pocity jako já. Díky internetu jsem zjistila, že nejsem sama. Dívky, se kterými jsem mluvila v minulosti, byly všechny hrdé, že byly součástí jeho "milostných" her. Vysvětlily mi, že to, co dělá, je tantra. Zvedá vaši kundalini na vyšší stav vědomí. Já jsem nikdy nic takového nepocítila.

Cítila jsem se jenom zmatená, ponížená a hloupá. Věděla jsem jenom, že tomu vůbec nerozumím.
Obviňovala jsem sama sebe za totální katastrofu pokaždé, když jsem byla s ním. Vždycky jsem doufala v další šanci, kdy to dopadne lépe. On nebyl vůbec laskavý. Hra začala vždycky I love you, objetí, vykouření a dobrou noc. Nic mezi tím. Žádná láska. Žádná péče. Pokaždé stejná zkušenost, docela špatná, nemyslíte?
V mé přítomnosti měl sex nejenom orální, s jinou dívkou. Mezitím jsme se líbali.

Byla jsem s ním jenom několikrát, pokaždé jsem doufala v lepší výsledek "kundalini", ale nikdy k tomu nedošlo. Naposledy, když jsem byla v jeho posteli, jsem byla ještě panna. Nařídil své jiné ženě, aby přístě přinesla prostěradlo, protože tam bude hodně krve. Docela děsivé. Chtěl moje panenství a řekl, že to bude hodně krvavé.

Naštěstí příště se už nekonalo, protože jsem o celé věci řekla mému velmi blízkému příteli. A on (můj přítel) se nervově zhroutil, a pak jsme se stali milenci. Byla to těžká doba, musím připustit.

Trvalo mi mnoho let, než jsem přestala čekat na svámího zavolání uprostřed noci během seminářů, i když jsem měla přítele. A věděla jsem, že svámdží spal i s vdanými ženami.

Trvalo mi léta, abych si to přestala přát. Tento fakt se mi zdá také velmi podivný, ale tuto podivnou psychologickou reakci můžete najít v každé základní učebnici psychologie. Neptejte se mě, jak je to možné, přečtěte si vysvětlení tam. 


Svědectví č. 7 

(Toto svědectví v angličtině již není na anglickém webu).


Ahoj všichni,

jsem žákyní Svámího Mahéšvaránandy téměř 20 let, po velkou část své dospělosti. Všechno, co píši, je z mé vlastní zkušenosti, a musela jsem to napsat jako součást svého mentálního čištění. Co se dělo v posledních měsících, je pro mě velmi bolestivé a pohnulo to mým životem až do základů.

Určitě znám mnohé z vás, pokud ne osobně, aspoň podle tváře, protože jsem určitě byli spolu na mnoha seminářích, po mnoho let.

Ale jak se zdá, muselo se to stát. Iluze je pryč, show skončila.

Vy jste většinou muži, a já vidím, že celá záležitost je i pro vás velmi bolestná. Představte si šok, který zažíváme my, dav ovcí neboli obyčejní žáci, když čteme, co se dělo za dveřmi našeho milovaného Gurua. b\l pro nás více než otcem, proto jsou tato zneužití mnohem bolestnější, než kdyby to byla jiná osoba, a nedá se to srovnat ani se zneužíváním v katolické církvi. V tomto případě jsou rány mnohem hlubší. Jsem si jista, že k těmto zneužitím skutečně došlo.

Ale když shromáždím veškeré své dojmy z JDŽ a také své zkušenosti za posledních 20 let, není to koneckonců takové překvapení. Všchechny věci náhle dostávají svůj význam - jako například:

  • Proč tolik nebližších Svámího žáků má vážné duševní problémy a jsou na lécích (antidepresíva atd.), i svámiové, muži i ženy, v Evropě i ti, kteří žijí v ášramech v Indii?
  • Proč všechny ženy, které jsou po léta kolem něho, jsou tak smutné, a vůbec necvičí jógu, a nejsou tak nadšené Svámidžím jako jsme byli my, dav ovcí - to proto jsem nikdy nechtěla být jednou z nich.
  • Proč vždycky byly dvě verze událostí, jedna pro dav a druhá vnitřní informace?
  • Proč byl dojem organizace JDŽ ze seminářů tak odlišný od reality, která se skutečně odehrávala v centrech?
  • Proč jsme my, dav ovcí, byli vždy používání pouze jako obrázky či tzv. kanonenfutter pro ambice našeho vůdce, a naše duchovní cíle byly zatlačeny do pozadí.

Poté, co známe všechny detaily, tomu nemohlo být jinak.

Osobně jsem byla v situaci se Svámidžím v minulosti, a bylo to velmi podobné příběhům mladých zneužitých dívek. Ale v té době jsem již byla ve středním věku a byla jsem schopna situaci včas zastavit, protože jsem věděla, že od toho bodu bude vše úplně špatně. Pokoušela jsem se mluvit se Svámidžim o této situaci několikrát, ale vždycky mě zastavil.

Odešla jsem potom z JDŽ? Ne, neodešla. Odcházím právě mentálně a také fyzicky a uzavřela jsem se do sebe.

Moje matka mi řekla před 20 lety, že starší ženy v JDŽ věděly, že Svámidží žije s jednou ženou "jako muž a žena". Před dvaceti lety jsem jí nevěřila.

A jsem si jistá, že mnozí z jeho nejbližších žáků - takzvaní organizátoři a další - věděli po léta o této části nočního života Svámidžího po satsanzích.

Přeji vám vše nejlepší, buďte v každém případě pozitivní, sdílíme jednu důležitou součást svých životu, pojďme pomalu pokračovat dále.


Svědectví Meery z Hamburgu
Zdroj: http://sites.google.com/site/paramliar/devotee-6

Drazí Svámidžího žáci,

již to bude zisk, když jen několik z vás se posune ve svém procesu probuzení se. Pokud si alespoň někteří z vás uvědomí, že obvinění ze sexuálního zneužívání nejsou pomlouvačnou kampaní proti svámímu Mahéšvaránandovi, ale s velmi vysokou pravděpodobností jsou to zkušenosti, kterými opravdu prošly mnohé žačky.

Chci   touto zprávou o své vlastní zkušenosti pomoct probudit ty, kteří stále věří, že by mistr stál nad jakoukoliv chamtivostí a chtíčem a nikdy by žádnou takovou věc neudělal.

V letech 1991 a 1993, kdy jsem byl členem skupiny v Hamburku jsem byla jednou z mistrových milenek. Bylo mi 22 let, když to začalo a já jsem jím velmi fascinována.
Velmi rychle jsem ho povýšila na pozici svého Boha, a on se velmi snadno nechal do této pozice povýšit. Chtěla jsem být dobrým žákem. Přála jsem si, abych mu mohla ukázat, jak skutečná a jak hluboká je moje oddanost. Jednoho dne se ve Vídni Svámídží se ptal na mojí  "oddanost":

Všechno to začalo otázkami: "Co mi dáš? Dáš mi opravdu vše? "

Spustí ve vás tyto otázky varovný zvonek? - Ano, můžete je také číst na webových stránkách o zneužívání od žen, které nyní svámidžího obviňují, že je zneužil.

V těch dnech jsem myslela, že to byla romantická otázka mistra k mému individuálnímu já.
Dnes jsem se musela dozvědět, díky prohlášení ostatních dívek, že to byl jen běžný
vzor nebo trik svámídžího, jak je přimět, aby uspokojily jeho sexuální touhy. A kdo by chtěl říci "ne"
v takové chvíli tak mocnému a jinak milujícímu mistrovi?

Ještě před krátkých časem jsem věděla jen o hrstce  takových žen ve Vídni a Hamburku, které byly tímto způsobem svámidžímu obzvláště blízké. Každé z mých speciálních setkání se svámídžím se stalo dobrovolně, s výjimkou zneužití moci mezi učitelem a žákem, které bych v té době popřela  kvůli nedostatečnému pochopení psychologie, která je za tím.

Velká část všech svámidžího žáků žije v extázi, že tím, že znají jeho, znají osobně boha. Žijí v neuvěřitelném absolutismu. Teď si představte, jak je možné se cítit, pokud dívce, která
byla také závislá na tomto absolutismu, je dovoleno, aby učinila takové zvláštní zkušenosti s Bohem?
Byl to  nevýslovný pocit , bylo to euforizující a  pozvedalo mě to, povznášelo mě to. Nikdy jsem
to ze své strany nevnímala jako zneužití. Byly to strhující události, byl to čas kdy jsem byla tak naivní, ale také čas, který bych si nechtěla nechat ujít. Každopádně, kdo má šanci zažít takové dobrodružství?

Není to fascinující, jak hluboce jsem měla vymytý mozek – jsme měly vymytý mozek?
 Skutečnost, že bylo více  "milenek", byla nepříjemným zážitkem až zpětně. Můj stav mne stále držel, abych zůstala  a byla jsem si jistá: "Mistr ví přesně, co dělá a jen já to prostě nechápu! " Znovu a znovu mě svámidží žádal, abych o tom mlčela, abych si udržela tuto zvláštní milost jako tajemství, jinak by byla tato guru kripá (požehnání mistra) ztracena. Dobrá, člověk může pochopit, že ...

Během let 1992-1993 mé pochybnosti rostly. Nemohla jsem strávit, že někdo, kdo předstírá, že je sanjásín, mnich, a že je seberealizovaný, by mohl hrát takové skryté hry. A konečně jsem odešla. Ponechala  jsem si ale přátelství s několika žáky. A těmto přátelům jsem řekla své příběhy o těchto tajných zkušenostech se  svámidžím v jedné ze slabých chvilek v roce 1995.  Jen o chvíli později jsem toho litovala, protože to způsobilo, že to ve mně vyvolalo velký strach.

Manipulace skrze svámídžího a jeho žáky byla ve mně ještě tak silná, že jsem si myslela, že toto odhalení nepřežiju. Myslela jsem si, že nyní přijdou jeho mocné siddhi (nadpřirozené síly) nebo  negativní karmy a zničí mě. Jako vrchol všeho bylo, že ti přátelé, kterým jsem to řekla, mě vůbec nepodpořili.  Pro některé z nich jsem byl na hranici duševní poruchy, někteří mi nejprve věřili, pak mi věřit přestali  a stáhli se ode. Všichni zůstali se svámídžím.

Po několika letech jsem začala znovu navštěvovat  jeho semináře. Mohla jsem velmi dobře oddělit jeho hodnotné přednášky od masové hysterie kolem něj, takže jsem se tím nenechala chytit.
A – mlčela jsem, protože by to nikdo nepochopil, a také proto, že jsem mu z hlouby svého srdce nepřála tuto hrstku (dobrovolných) žen.

Dávno  jsem našla svůj vnitřní klid, dívala se a  testovala mnoho různých stylů jógy a moderních filozofických konceptů. Přes to všechno jsem měla svámidžího stále ráda a neměla jsem  tušení, že rozsah jeho žití dvou různých životů je mnohem větší, než jsem si myslela.

Nevěděla  jsem nic o webových  stránkách popisujících zneužívání až do poloviny března 2011. Pak mi  zavolal jeden žák z Hamburku. (Žiju daleko od Hamburku a jen jednou za rok přijíždím na svámidžího  seminář). Byla jsem tak šťastná, že ho slyším po tak dlouhé době. Zeptal se mě, jestli vím o těchto hrozných událostech, které se teď dějí a já jsem si nejdřív myslela, že mluví o jaderné katastrofě v
Japonsko. Pak mi ale řekl o obviněních svámidžího ze zneužívání a zeptal se mě přímo: "V těch dnes jsi odešla od svámídžího. Proč? Měla jsi s ním také takové zkušenosti? "Cítila jsem se jako by mě svojí přímostí  napadl a nakonec mu řekla pravdu.

Dnes si většina mých přátel vzpomíná na ty rozhovory, které jsem vedli na toto téma v devadesátých letech. Možná je to tak proto, že jsem získala větší důvěryhodnost díky zprávám a prohlášením ostatních žen.

Jsem velmi ráda, že mají  odvahu a smělost, které jim pomohly se od něj oprávněně odvrátit, protože vím, že  je možné se cítit tak, jako by vám někdo podtrhl koberec pod nohama. Věnovali mu velkou část  svého života a on je neskutečně  zklamal. Zároveň jsem velmi ráda, že mohou myslet podstatně svobodněji a že může být  jejich jóga osvícenější.

Pro mě to je také zajímavé, jak Fellowship ve Vídni reaguje na tyto mezinárodní obvinění  ze zneužívání.

Co mohu vidět  je naprostý nedostatek vůle věci odhalit, a nedostatek otevřenosti opravdu se dozvědět o všem. Nikdo neklade otázky - všechny mlčí. Já to nevnímám jako ticho chladné necitlivosti. Pro mě to ticho přichází  z hlouby nejistoty, zda je povoleno mít takové myšlenky o mistrovi. Bohužel takové chování přitahuje chlad nebo necitlivost.

Všechny tyto události mi umožnily naučit se během posledních dnů mnoho o manipulaci, skupinové amnézii a nižším charakteru lidí . A hodně o strachu a úzkosti! Stále více si uvědomuju, jak opravdu nebezpečný může být  osobní kult.

A v tomto případě jsou žáci dokonce nebezpečnější, než mistr sám. Svámídží v podstatě nemusí nic dělat.  Vštípené otroctví žáků pracuje pro něj. Největší práce je udělána naočkováním strachu z porušení guruvákjam  (guruovo slovo je zákon) a strachu ze špatných karem.
Vlídně vás prosím, abyste zahrnuli můj příběh do vašeho procesu posuzování obvinění proti svámidžímu. Možná, že vám pomůže vidět jasněji.

S láskou - a s nadějí, že každý z nás (včetně svámidžího) se znovu a znovu rozhodne pro pravé světlo, lásku a mír uvnitř  sebe a že tento mír může být silnější než všechny (bohužel nutné) nepokoje ve vnějším světě,

Vaše

Mira (Meera) – 19.dubna  2011


Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)