Mírový summit tisíciletí 6

R. Peterka: Světový mírový summit tisíciletí, 6. část - překlad z fóra Beyond Orange


Světový mírový summit náboženských představitelů zorganizoval Ted Turner, který sám ve skutečnosti zbožný není. Je to fajn chlap, co se snaží udělat se svými penězi něco dobrého, ale necítí to jako "duchovní poslání". Ne že bych s ním někdy mluvil (o našem pokusu dostat se na jeho večírek jste se mohli dočíst ve 3. části), ale po konferenci jsem si o něm něco přečetl, protože jak už jsem řekl, byl to jediný z hlavních hráčů, který se mi tam doopravdy líbil. O jeho úmyslech zorganizovat celý tento cirkus si myslím toto:

Všichni přítomní náboženští představitelé si mysleli, že jsou součástí řešení pro světový mír. Já mám za to, že Ted Turner si myslel, že mnoho z nich, jejich náboženství a na ně napojení náboženští fanatici (a to bylo ještě před 11. zářím 2001) jsou ve skutečností součástí problému. Jako chytrý chlap, který se nezabývá hloupostmi, se rozhodl, že z problému udělá součást řešení. Když je dostane k sobě a nějak je zainteresuje příslibem slávy, peněz a možností velkého focení, donutí je opravdu sedět pohromadě a mluvit mezi sebou, možná že tak zabrání nějakým třenicím na tomto krvavém světě. Ano, docela idealistické pro chytrého chlapa, co nedělá hlouposti. Ale on má tu jiskru člověka, co podstoupí riziko a jde za něčím, za čím by si nikdo jiný jít netroufal. A někdy vyhraje a někdy prohraje. To je život. Nemám žádné právo komentovat jeho život a rozhodnutí. V číslech jeho úspěchy převyšují i moje nezdary. Jenom se snažím vysvětlit určité věci, kterých jsem si všiml. 

Konference nespočívala jenom v projevech a večírcích. Ustavili pracovní skupiny a od jednotlivých náboženských představitelů se očekávalo, že se společně s dalšími ujmou určitých projektů na podporu mezináboženského dialogu a tímto způsobem přispějí ke světovému míru. Byla to úžasná příležitost pro našeho svÁmího, aby rozhodil sítě. Staral se víc o to, aby se seznámil s významnými lidmi a získal jejich vizitky, než aby skutečně přistoupil k nějakým mírotvorným projektům, samozřejmě kromě svých konferencí. Divili jste se, proč jich dělá tolik? Teď to víte, dělal domácí úkoly. Posouzení, nakolik to všechno přispělo ke světovému míru, už nechám na vás. 

Byl už jsem z toho všeho tak otrávený, že jsem si moc nevšímal lidí, které jsme potkávali, nebo papírů, které jsme vytvářeli. Jel jsem na autopilota. Pořád jsem fungoval, jak jsem byl vycvičený, ale uvnitř mě naprosto pohltil zmar a negativita. Hloupost a nesmyslnost svÁmího vystupování byla tak očividná, že dokonce i militantní les.. z toho byla otřesená. Její známé bolesti hlavy se vymykaly kontrole. Kontrolka mého autopilota obvykle zhasla, jakmile jsme se dostali do svého pokoje. Pokusy vysvětlovat si navzájem věci s cynickým humorem k smrti unavených duchovních hledačů už byly součástí regeneračního procesu. Ale na mě to přestalo zabírat. Unavený, ale neschopný v noci usnout jsem sledoval svého přítele a rádce SHH, jak před pátou hodinou ráno vstává a "medituje" s málou (růžencem) v ruce. Vždycky byl takový. Vždycky si dával pozor, aby byl první vzhůru. Předtím jsem dbal na to, abych i já vstal, posadil se k meditaci a začal tvrdě pracovat na svém duchovním rozvoji (většinu času jsem u toho usínal). Tentokrát už jsem se o to nestaral. Myslel jsem si, že je se mnou možná něco špatně, že mi nedochází něco, co on ví. Nakonec přišel čas, kdy jsem se rozhodl se ho zeptat otevřeně, co si myslí o těch všech blbostech. Ty to nevidíš? Je to šílený nesmysl! Odpověděl mi jenom dalšími nicneříkajícími duchovními kecy - "Sw...dží ví, jak stupidní to všechno je, ale musí to dělat pro spásu lidstva..." nebo tak nějak. Obvykle to na mě nějak zabíralo, ale tentokrát ne. Z té otevřenosti vůči němu jsem zalezl do sebe a zůstal jen sám se sebou. Tehdy jsem nevěděl, že když jsem se ho ptal, tak jenom dva týdny předtím zneužil své postavení svámího, aby tím získal sexuální prospěch u jedné oddané od protinožců. Tehdy jsem nevěděl, že takových bylo mnohem víc. To všechno jsem se dozvěděl, až propukl celý tento skandál. 

Ale zpátky k hlavnímu svÁmímu. Dělaly se také televizní rozhovory se všemi účastníky. To bylo pro Teda Turnera snadné, tehdy byl králem společnosti Time Warner. Interview bylo časově velmi omezené a také velice všeobecné a "ne skutečně duchovní", jak svÁmí řekl. To víte, tazatel nebyl vegetarián, možná měl k snídani míchaná vajíčka a nemyslel si, že svÁmí je to nejlepší, co planetu Zemi potkalo od vynálezu krájeného chleba. Ale byla tam i další média, která nebyla od Teda Turnera. Obyčejní chlapi a holky. Byly tam dvě dámy z Kalifornie, které dělaly na projektu pro nějaký esoterický kanál nějaké tamní televize. Nebyly už nejmladší, ale hodně dobře vypadaly (nemůžete přežít v Kalifornii, jestli nejste takoví). A reagovaly na svÁmího flirtování s hrou na velkého mistra přesně jak on chtěl. Na další den jsme zařídili interview a aspoň tak měl náš mistr lepší pocit z celé té televizní záležitosti. 

Druhý den jsme měli dlouhé interview s těmi dvěma dámami a svÁmí byl šťastný. SvÁmí si začal představovat, jak by nám mohly pomoct expandovat do Kalifornie. Další den jsme se s nimi sešli znovu. Militantní les.. mi řekla, že je minulý večer svÁmí pozval do svého pokoje na večeři. Byl jsem trochu překvapený, ale co už. Daly mi na sebe kontaktní údaje s tím, že se po skončení konference nějak spojíme. Když jsem se vrátil zpátky do Alexandrie ve Virginii, do našeho ášramu, tak jsem jim nakonec zavolal (na svÁmího žádost).

"Ahoj, já jsem Ramešvarananda, pamatuješ si na mě? Setkali jsme se v New Yorku na Mírovém summitu. Byl jsem se Sv...džím."
"Jasně."
"No, myslel jsem si, že bychom mohli něco udělat s tím projektem, o kterém jste mluvily, jak ho tam u vás zviditelnit."
"No víš, máme zrovna teď fakt moc práce a nějakou dobu budeme mít moc práce. Nemáme představu, jak dlouho to bude trvat. Zavoláme ti, jestli VŮBEC NĚKDY budeme mít čas. Nevolej nám."

Už jsem zažil, že mě dívky odkoply, takže jsem nepotřeboval vysvětlení. Ale svÁmí mi zavolal a chtěl vědět, jak to vypadá s Kalifornií. Nic moc, mistře, nemají čas a vypadaly, že s námi nechtějí mít nic společného.
"Hmm, tihle Američani, nic pro ně není dost dobré. Tak na ně zapomeň."

Tuto nepříliš vypovídající příhodu zmiňuji z toho důvodu, že jsem už nějak znal tuto situaci z dřívějška. Když jsem přijel do USA, měl jsem v kapse jméno a telefonní číslo jako kontakt jdž v oblasti Connecticutu (Nová Anglie). (Ve Vídni jsem si našel charitativní agenturu, která mě sponzorovala, abych tam mohl přijet a začít nový život.) "Kam že jedeš? Do Connecticutu? Nemám tam nějakého žáka? M., podívej se." -"Ano Sv...dží, bydlí v ..." "Dobře, dej ten údaj Ramešvaranandovi. Až tam přijedeš, zavolej jí, chlapče. Moc Sv...džího miluje, je to veliký bhakta." Takže když jsem se usadil v Hartfordu v Connecticutu (v jednom z míst USA, která už určitě nechci znovu vidět - město pojišťovacích společností), zavolal jsem jí. Poprvé jsem se dovolal na záznamník. Tak jsem svou lámanou angličtinou vysvětlil, že jsem svÁmího žák a dostal od něj toto číslo a že bych se s ní rád setkal. A dal jsem jí svoje telefonní číslo, aby mi zavolala zpátky. Pár dní nepřišla žádná odpověď, tak jsem zavolal znovu. Tentokrát se ozvala jenom zpráva telefonní společnosti: "Toto číslo bylo odpojeno." To bylo rychlé. Měl jsem z toho všeho divný pocit. Příště, když jsem telefonoval se svÁmím, se mě zeptal: "Spojil ses s naší žačkou?" Ano, udělal jsem to, Sv...dží. "No a?" Číslo odpojili poté, co jsem tam nechal vzkaz. "Hmm, tihle Američani. Nic pro ně není dost dobré. Tak na ni zapomeň." Nevím, co se v obou těch případech přesně stalo. Ale vždycky jsem z toho měl divný pocit. 

Ve Virginii oznámil, že pojedu na Kumbha Mélu (i když jsem to neplánoval), která se měla konat v lednu 2001. Skutečně jsem tam jel a když jsem se vrátil, zavolal jsem mu (bylo to na několikátý pokus, než se mi podařilo dostat ho k telefonu) a řekl mu, že končím. 

Pokud jde o mír - svět by byl o moc lepší místo bez lidí, jako je on. V tom s Tedem Turnerem naprosto souhlasím. 

To je konec seriálu o Světovém mírovém summitu tisíciletí.