SwAmi s oblibou vypráví svým ovečkám stokrát otřepaný příběh, který by se dal shrnout asi takto: přišel jsem (byl jsem poslán) na zem, abych Vás zachránil ze světa iluze. Stále více z Vás hledá, není spokojeno se svým současným bytím a stavem světa, ukáži Vám tedy cestu, jak z toho ven. Přijdou samozřejmě doby, kdy zlo bude vyděšeno takovou dezercí svých obětí, a tak použije vše, aby překazilo mou misi. Ale nakonec vše šťastně dopadne, slíbené odměny přijdou a zlo zas s prázdnou (nebo s několika malověrnými) odejde. Věrní, co zůstanou, se dočkají svého cíle-jen vytrvat a věřit-Mně.
Kdokoliv se zajímá o historii, nemůže si nepovšimnout až nechutné otřepanosti a zneužívanosti tohoto příběhu. V odborném názvosloví se takový smyšlený příběh nazývá "legitimizací vlastní moci narativní cestou ". Mnoho náboženských směrů, politických ideologií a nepřeberně sekt používá následující čtyřbodovou formu, do které takový příběh napasuje (převzato z Keller, Nedomyšlená společnost):
1. Vylíčení nedokonalosti světa současného (např. Mája, zkažený svět....)
2. Vylíčení světa žádoucího (Ráj, Pravda, vědomí, radost, samádhi, nepřeberné Utopie)
3. Zdůraznění Těch (u kultu osobnosti-Toho), kdo ukáže cestu k žádoucímu stavu a kdo vás tam zavede. (Guru, Strana, Vůdce čehokoliv)
4. Vylíčení Těch, či Toho, kdo vám ve své zaslepenosti, či zlém úmyslu cestu k žádoucímu chce překazit. (Vnitřní pochybnosti, nečistoty, vnější spiknutí zlých sil, kapitalisté, Chidananda)
Cestou k žádoucí odměně je sice potřeba se nachvilku vzdát něčeho ze své moci, svéprávnosti, či majetku, ale výsledná odměna to samozřejmě stokrát nahradí. Zajímavé je, jak se všichni mocichtiví uživatelé takových příběhů vyhýbají odpovědi na klíčové otázky: Jak z přechodného útlaku může vzniknout svoboda (u komunistů) Jak z infantilního podřízení se guruům může vzniknout všestranně vyspělá bytost (u guru-jogy), nebo jak z ožebračení středních vrstev společnosti vznikne všeobecné blaho (současné ekonomické procesy).
V JDŽ je nyní na pořadu dne krizový scénář-útok nečistých sil trvá, poslední desetiletí přes veškeré megalomanské plány znamenalo postupný úbytek zájemců o božskou mantru (zvláště mladých), je třeba řešit nástupnictví (problém všech kultů osobnosti), a přitom také nějak rozumně vysvětlit žákům, že slíbené odměny opravdu přijdou, byť opožděně. I když, tenhle bod se dá vždy svést na žáka-málo se snažil. Jen stará pedagogická moudrost praví- žákovy výsledky jsou jediným ukazatelem kvality učitele. Obávám se však, že většina SwAmiho žáků ho soudí na základě mnohem povrchnějších kritérií: je vtipný, umí se dívat "riši" způsobem (jako všechny ty tisícovky obchodníků s posvátnem), jeho stýc o něm hezky mluvil (tak to u příbuzných bývá, zvlášť když mají stejný cíl), v mládí pěkně cvičil (kdo ho učil?), září mu oblek (to oranžový oblek dělává), má reprezentativní tituly (otázkou je jak reprezentativní vzorek lidí mu je dává), a po cvičení se cítím dobře (to dělá jóga ze své podstaty nezávisle na samozvaných Mistrech, taky se na tom nadělalo hodně lidí v minulosti).
A co dál: nečisté síly to jistě nezabalí (přes veškeré motlitby a půsty, ke kterým vyzývala JDŽ mailem-což byla mimo jiné ukázka pravého stádia vývoje této duchovní společnosti, -pověrčivost, snaha magicky ovládat dění pomocí zaříkávadel a sebetrýznění, to vše bez snahy o pochopení příčiny, a také bez snahy o dospělý postoj vedení JDŽ k řešení situace).
Dívky mají jistě důvod to tak nenechat, pisatelé na blogy mají zase důvod poukazovat na nezdravé a potencionálně nebezpečné jevy v JDŽ a právníci s novináři si jistě brousí zuby na zajímavou kauzu, pokud neusoudí, že tak malá ryba za to nestojí.
I kdyby se už nic převratného neudálo, pak celá kauza stejně měla a má svůj smysl: minimálně proto, že ukazuje jednomu z mnoha příchozích obchodníků s posvátnem-zde není Váš vysněný svět, kde lidé věří čemukoliv, co povíte, bez otázek, kde si můžete dělat co Vás napadne jak v nějaké soukromé feudální državě. Zde je trochu jiná tradice: a přes všechny ty pohádky, co přinášíte se jí chtě nechtě musíte podřídit, pane SwAmi. Jinak můžete zůstat na svém domácím panství v poušti, kde Vás žáci mají za neomylného Boha-a jak se rozhodl? Vidíme všichni.
Výborně, a nechceš si to podepsat?
OdpovědětVymazat"Bídža mantra" tohoto vynikajícího prologu by mohla být: "NEJVĚTŠÍ MISTR NENÍ TEN, KTEÝ MÁ NEJVÍC ŽÁKŮ, ALE TEN, KTERÝ VYCHOVÁ NEJVÍC MISTRŮ."
OdpovědětVymazatAnalogie s komunismem a s ideologií v pozadí dnešního ekonomického vývoje je myslím velice trefná. Narůstající propast mezi bohatstvím bohatých a chudobou chudých a chudnutí střední třídy Keller vysvětluje mj. iracionálním chováním střední třídy. Její zástupci sice vidí, že to s nimi jde celkově z kopce, ale to je nijak nevede k tomu, aby se navzájem spojili a hájili své zájmy vůči vrstvě velmi bohatých. Typický představitel střední třídy totiž především věří svůj sen o svých vlastních lepších zítřcích. Myslí si, že když bude oddaně sloužit lidem nad sebou, časem se dostane na jejich místo. Klidně i za tu cenu, že se obrátí proti svým kolegům na stejné úrovni společenského žebříčku. Naopak možnost pádu mezi chudinu si připouští zřídka. Přesto (nebo možná spíš proto) vývoj ukazuje, že právě tento scénář je mnohem pravděpodobnější.
OdpovědětVymazatStejně tak si myslím, že dnes už většina žáků jdž vidí, že se jdž neubírá správným směrem. To ale ještě rozhodně neznamená, že se obrátí proti svým "nadřízeným" (nemyslím jen proti samotnému mistrovi, ale ani vůči nižším článkům jako je fellowship, národní organizace, nebo třeba jenom proti příslušnému "místnímu šéfovi"). Jejich sobecký sen o spáse, o pozvednutí se někam výš je většinou přednější. Je jedno, že je to sen nejspíš stejně nepodložený jako ten sen střední vrstvy o bohatství. A tento sen z nich dělá skutečné otroky svÁmího, stejně jako sen střední třídy dělá z jejich příslušníků otroky finančních magnátů. Vlastně větší, protože v sázce je víc než jen peníze. Lidé, kteří se cítí tomuto snu blíže, pak kvůli němu často neváhají ani sáhnout k nějakým těm faulům. Vzhledem k tomu, že cílem jógy je především pravda, je tento přístup docela paradoxní: "Pravda zvítězí, kdybychom se k ní měli prolhat."
Je opravdu otázka, co bude dál. Kde má tento vývoj svou kritickou mez absurdity, od které už ideologie prostě nedokáže vzdorovat realitě a za kterou se už celá lež zhroutí? Bojím se, že v případě jdž je tato hranice ještě daleko, pokud vůbec existuje. Přísun nových duší už sice asi opravdu nikdy nebude jako dřív, ale tvrdé jádro už přesvědčených myslím bude vzdorovat realitě ještě dlouho, možná do smrti.
Ještě zásadnější je ale asi otázka, kterou položil Juckes: "... jak mnoho a jak nebezpečně budou někteří fanatici z této potápějící se lodi okolo sebe kopat." Chtěl bych věřit, že se snad nedočkáme ničeho skutečně destruktivního, aspoň pokud jde kopání do ostatních, i když kdo ví. Bojím se ale toho, jak se s případným potopením lodi vyrovnají někteří fanatici sami v sobě. Myslím, že pro nikoho z nás - "rebelů" - nebylo snadné přijít o smysl života. Jaké to teprve bude pro lidi, kteří propadli ještě víc a obětovali ještě víc? Nechtěl bych být v jejich kůži.
Pane Siso,
OdpovědětVymazatvas ekonomicky rozbor situace dava mnoho smyslu. A plati to i kdyz zapomeneme na komunismus. Stredni trida trpi tady v Americe stejne jako tam u vas. A muzu vam rict, ze socialni jistoty v jakekoliv Evropske zemi jsou nebe a dudy proti tomu co my mame tady. Lidi jsou programovani jejich rodici a zivotnimi zkusenostmi: "Je dulezite se dostat nahoru. Aspon trochu, vic a vic." Neni na tom nic spatneho, ale kdyz z reality zbyde jen tato mantra a nekdo s holym zadkem se snazi bojovat za slechtu jen proto, ze doufaji, ze jedinym prinosem demokracie je, ze oni se sami mohou stat jednoho dne slechtou, tak to trochu habruje (oni porad maji ten holy zadek). A jestli ten holy zadek je neschopnost se podivat na sebe, co jsme a hledani toho co nejsme (a ono to opravdu zni a vypada tak dobre, exoticky a je to lepsi nez premyslet o kazdodenni realite...) pak dostaneme spiritualni a obecne zivotni pomyleni.
Co se tyce toho kopani, kazdy si musi uvedomit, ze lidi nejsou pitomci jen proto, ze si to nekdo druhy preje. Kazda akce vyvola reakci. Ja tomu nerikam karma, ja to beru jen jako absolvent CVUT. Myslite, ze jsme jim dali trochu hint? (uz jsem zapomnel odpovidajici ceske slovo :)
Obyčejní lidé vám tady už opravdu moc nezávidí, pane Peterko, ale naši politici se těmi vašimi moc rádi inspirují. Dnes je 17. listopad. V televizi dávali archivní záběry z roku 1989. V očích těch lidí na demostracích jsem viděl totéž, co jsem vídal v očích lidí, kteří se vraceli z mantradikšy. Naději. Napadlo mě, co z tehdejších revolučních ideálů zbylo? Asi stejně tolik, co z ideálů duchovních. Máme svobodné volby, jistě. Můžeme si vybrat z několika podobně špatných možností, zavřít oči a počkat, jak to dopadne. Máme taky svobodu projevu, úžasná věc. Je to asi stejně užitečné, jako když sedíte na svÁmího satsangu a na otázku: "Máte se dobře?" odpovíte "Ne!" místo obligátního "Yes, Swamiji...". Leckomu v té chvíli zrovna moc dobře není, ale je holt potřeba dodržet folklór. Tohle je možná jen nevinná slušnost, ale když to jde s malými věcmi, proč by to nezkusil s většími. Princip je stejný. Nakonec uvěřil, že mu projde všechno. Arogance moci pomalu narůstá. Pak zjistíte, že za cenu dvoutýdenního semináře ve Střílkách v kategorii "tapasja" zaplatíte stejně jako za dovolenou v slušném hotelu někde v Egyptě, včetně letenky pochopitelně. Proč ne. Věci se přece zdražují. Už jste se dokázal smířit s tím, že je naprosto společensky nezbytné platit u lékaře, i když předtím stačilo pojištění, že něco jako důchod ve stáří od státu nemůžete moc čekat, že práce přibývá a mzdy nerostou, pokud tedy máte štěstí a nějakou práci vůbec máte. A jakoby odnikud se najednou vynořují podivné dluhy a vy máte věřit, že jsou to vaše dluhy. Připadá nám přirozené, že se věci zhoršují. Ale proč by to tak mělo být? Byly doby, kdy šli věci dopředu, říkalo se tomu pokrok. Proč bychom se měli smířit se vším? Ať už jde o společnost, jógu, cokoliv...
OdpovědětVymazatJsem asi naivní, ale přál bych si, aby to tam u vás na Wall Street nevyšumělo do ztracena. I tady je určitá analogie. Když tyhle protesty začínaly, naše média je podávala jako takový útok zločinců na veřejný pořádek. Jenže když člověk překonal lenost a podíval se na internet, tak se z těch kriminálních živlů najednou staly ženy v domácnosti a nezaměstnaní vysokoškoláci. Abych ten "hint" (u nás tomu říkáme někoho "nakopnót") posunul ještě dál: Co když je to i s tou slavnou Čičiho konspirací trochu jinak, než se autority jdž snaží svým ovečkám namluvit?
Pane Siso,
OdpovědětVymazatznite jako clovek, ktery ma vsech pet pohromade, tak bych se skrz diskuzi s vami na neco zeptal:
"Verime v to, co vidime anebo vidime to, v co verime?"
Nekteri lide se me snazi presvedcit, ze si vymyslim, co se stalo na te mirove konferenci. Sami tam nebyli a pravdepodobne nekteri z nich zazili ty swAmiho "rent a crowd" (nevim jak to rict po cesky anebo hanacky) konference. To si opravdu mysli, ze ta fraska a nuda, kterou tam museli projit byla nejaka mir tvorici akce?
Vzpominate si na to video swAmi nakopujici karimatku a davajici radne lepance na hlavu oddane zacky? Ona tvrdi, ze se tomu dodneska se svym partnerem smeji, spousta lidi se rozhorcovala na tim, ze si to nekdo dovolil zverejnit misto toho aby se pozastavili nad tim, co vidi.
Na starem anglickem foru byla moda jeden cas srovnavat tento skandal s "Witches of Salem" (Salemske carodejnice) procesy v Massachusetts na konci sedmnacteho stoleti. Spousta zen a take nekteri muzi byli poveseni, jeden muz, ktery se odmitnul priznat byl rozdrcen kameny a nekolik jich zemrelo ve vezeni. Ze pry my jsme ti, co odsuzuji swAmiho jako ti soudci. Ja jsem to videl presne naopak. Protoze ty zeny z JZD promluvili otevrene, co se jim stalo, lidi se na ne vrhli ze vsech stran, osocujici je, ze jsou blaznive, maji sexualni predstavy o svem mistru, ze jsou prostitutky, stripterky a spoustu jinych nesmyslu, ktere nejsou nicim opravdovym podlozene. Ty zeny jsou z ruznych casti sveta, nektere z nich se ani neznaly, spousta z nich se zminovala o tom, co se jim stalo pred tim ale nikdo je neposlouchal. Ja jsem se o tom doslechl od pratel, kteri mi rekli, co se v JZD deje. Nektere z zen jsem znal z drivejska osobne vice nebo mene, nektere jsem neznal. Zkontaktoval jsem je a mluvil jsem s nimi. Abych se presvedcil, ze mi nevesi neco na nos, tak jsem jim dal jednu otazku, kterou mohla zodpovedet jenom ta, ktera videla intimni casti swAmiho. Ja jsem mel tuto znalost protoze jakozto blizky otrok jsem ho chte nechte videl v Adamove rouse. Chtel bych pripomenout, ze on jakozto sannyasi (mnich v celibatu) by se mel za kazdou cenu vyvarovat situacim, kde by ho mohli zvlaste zeny tak videt. Na Kumbha Mele muzsti swamijove vzdy drzeli deky kolem neho, aby ho nikdo nevidel pri prevlikani. I kdyby par jeho nejblizsich otrokyni asistentek meli prilezitost ho videt, urcite by se to nestalo znalosti jenom nejakych ne zrovna na vrchu hierarchie oddanych studentek. Vsechny, kterych jsem se zeptal zodpovedeli mou otazku tak, ze jsem nemel pochyb, ze si nevymysleji. Uz se neptam, protoze se o tom, ze ja jsem se jich na neco ptal, mluvilo na foru (ovsemze bez uvadeni detailu) a tak otazka pozbyla smyslu.
Mohl bych pridat spoustu dalsich nesrovnalosti mezi videnim a verenim, ale myslim, ze vite, na co se ptam.
O této otázce vlastně přemýšlím od března, není lehká. Možná, že vidíme a věříme současně. Včera jsem viděl film Interstate 60 a byla tam zajímavá scéna. Mladý muž se po nehodě probere z bezvědomí v nemocnici a přijde za ním člověk v bílém plášti s tím, že zkontroluje, jestli mu hlava po nehodě funguje, jak má. Vytahuje rychle karty jednu za druhou a ukazuje je nemocnému, který má za úkol vyslovit barvu karty - piky, kříže, srdce... Pacient už se cítí dobře a reaguje suverénně a okamžitě. Na konci se ironicky zeptá: "Tak co, prošel jsem?" Odpověď je záporná. "Lékař" mu znovu ukazuje karty - háček je v tom, že srdce mají na kartách černou barvu a piky naopak červenou. Pacient pochopí, že se ve skutečnosti na karty pořádně nepodíval - zahlédl tvar něčeho "zaobleného" a když to bylo černé, odpověděl "piky", když červené, "srdce". Ve skutečnosti to bylo naopak. Pacient byl chvíli zmatený, ale potom vytáhl závěrečný trumf: "Ale černá srdce a červené piky přece na žádných kartách nejsou!". Odpověď byla mrazivá: "Jak to můžete vědět?"
OdpovědětVymazatSám jsem se zůčastnil několika těch "konferencí", o kterých píšete, že je dostal svÁmí za domácí úkol. Věděl jsem samozřejmě už tehdy, že je to nebetyčná kravina. Věděl jsem, že je to mrhání penězi, že je to celé k ničemu. Myslím, že to vědělo 90% přítomných, ne-li všichni. Vadilo mě i to "najímání davů", kdy se všichni na jeden den převlékli ze žlutého pyžama do civilu a měli předstírat, že jsou normální. Přesto jsme to dělali a co je důležitější, dělali jsme to bez nějakého odporu. Aspoň já si vzpomínám, že jsem to celé sice absolutně nebral za své, dokonce jsem i brblal, ale opravdovou kritiku jsem své hlavě nedovolil. Proč? Nemám v tom dodnes úplně jasno, ale myslím si, že jsme byli prostě zamilovaní, nic víc a některým "synapsím" jsme prostě zakázali, aby se spojily. V takovém stavu vás nenapadne, že by váš milý mohl přebarvovat piky na červeno a vidíte všude jenom srdce. Chápu i postoj té dívky s karimatkou. Abyste procitl, musí to nejdřív nějak přehnat, přebít i ten váš cit. Tímto impulsem pro mě byl až postoj svÁmího k této aféře.
V té chvíli se člověk probudí. Někteří jogíni namítají, že člověk si připadá "právě teď" probuzený vždycky. Jak víme, že ten stav zamilovanosti není ve skutečnosti ten pravý a přirozený a skutečnější než to, co považujeme za probuzení ze sna? Proč by měl mít rozum přednost před srdcem? Všechno je prý mája, všechno, co se odštěpilo od Boha je relativní a pravdivost prý nelze posuzovat našimi lidskými kritérii, ale jenom vědomím Boha. Já tohle respektuju, nevíme. Na druhé straně věřím, že hlavu jsme dostali k přemýšlení a ne z legrace. Proto taky věřím, že "jak nahoře, tak dole". Když Einstein vysvětlil mechaniku vesmíru, tak se jeho teorie v pozemských podmínkách musela shodovat s Newtonem. Rozdíly se týkají světů, kam lidská zkušenost nedohlédne, ale zároveň to musí fungovat i tady na Zemi, v souladu se selským rozumem. A tento princip musí platit obecně, je to základní princip našeho myšlení a jestli je chybný, tak nemají žádné úvahy smysl a nezbývá nám, než jen tupě vegetovat jako zvířata (nebo bhaktové, jak chcete). Jestli je opravdu možné, aby světec v našem "obyčejném" světě opakovaně lhal a podváděl, tak nechci být světcem a zůstanu radši hříšníkem. A že skutečně lhal a podváděl je dnes už evidentní.
Inspirativní je i Scotty Peck (myslím, že Dále nevyšlapanou cestou). Léčí jednu náboženskou fanatičku, která na jeho otázky reaguje právě velmi popudlivě a bez zjevné ochoty se nad nimi zamyslet. Psycholog to komentuje: Podívejte se - její víra je tak slabá, že neunese žádnou pochybnost. Tato pasáž mi vždy vyskočila jako červená kontrolka, když SM mluvil o pochybách jako o brzdě rozvoje. Myslím, že pochyby jsou velmi cenná věc posunující naše poznání sebe sama.
OdpovědětVymazatOny mozna obe ty ve ci spolu souvisi. Lide delaji chyby. Kazdy a mnohokrat. To je naprosto normalni. Protoze mame urcite predstavy v hlave, jak veci vypadaji, mely by vypadat, budou vypadat, nase prvni zaznam situaci je mnohokrat zalozen na te "vire" anebo "nevire". Na druhou stranu je tady druhy princip - repetice. Opakovani je matka moudrosti. Clovek tomu nemusi rozumet, ze to znamena se ucit nazpamet tluste bichle. Je to "trial and error" neboli "zkouska a chyba" (opet se omlouvam jestli cesky preklad neni korektni) princip. Udelame tu urcitou chyby, nepozornost mnohokrat, az nase mysl rozpozna, ze to nejak nestimuje. Je potreba zaostrit, zpomalit, zmenit uhel pohledu, korekce. Je to velice tezke to mit spravne na prvy pokus. Ted k tomu "fanatismu". Tady ta touha videt to, co nam "vira" nebo "nevira" nabizi je tak silna, ze prebije vsechny ty autonomni mechanismy, ktere mame v sobe zabudovany. Pridejte k tomu techniky, pracujici s "Opakovani je matka moudrosti" zakonem v ponekud obracenem smeru - mantra, opakovani nepravdy tolkrat az se stane poravdou (v myslich tech zainteresovanych), vyvolavani prijemnych stavu euforie, do kterych je prijemne se vracet - a mysl, ktera neprijima nic jineho nez to, co pasuje do jeji viry, je zrozena. Samozrejme, v hloubi duse takovy "fanatik" vi, ze neco nestimuje a pro je velice iritovany a popudlivy kdyz nekdo se snazi pokladat otazky, ktere ohrozuji skalopevnost te viry. A ano, swAmi vzdy odsuzujici pochyby v nej jako to nejhorsi na ceste k realizaci je ta cervena kontrolka. OK, mozna je to jeho cesta, ale ja bych si mel dat bacha...
OdpovědětVymazatAno, také si myslím, že v hloubi duše mnoho dosavadních žáků "ví", a nebo jim alespoň něco "neštimuje", ale proč nedůvěřují své kontrolce? Raději uvěří neobyčejnému množství zázraků z Líly Amrit (btw: proč nejsou popsány nikde jinde? Takové kříšeni mrtvých je přece tak výjimečná schopnost - a nikdo jiný a zrovna v Indii, to nezaznamená? I zázraky mnohem menšího kalibru vyvolávají, kdekoliv jinde ve světě, senzace).
OdpovědětVymazatMoje kontrolka bliká nad tím, že se údajně udály (výše jmenované) zázraky vysokého stupně obtížnosti, ale neudálo se něco tak snadného, jako přílet sw. a osobní vysvětlení celé věci svým milovaným a milujícím žákům, kteří jsou najednou ponecháni sami sobě a svárům - bez "otce a matky".
OdpovědětVymazat