Mírový summit tisíciletí 5

R. Peterka: Světový mírový summit tisíciletí, 5. část - překlad z http://www.beyondorange.org/index.php?page=Thread&threadID=102 

Fotografické manévry. Ovšem. O ně při tom všem šlo. Pořád si vzpomínám, jak se z obyčejného pořízení obrázku stalo velmi komplikované úsilí. V dřívější době to nebyl tak těžký úkol. SvÁmí se jenom ujistil, že má učesané vlasy a bylo to. Ale později se z toho stala celá produkce, zvlášť když byli nablízku důležití lidé nebo důležité události. Někteří z vás si možná vzpomenou, jak jsme místo knížky odkrývající jógová tajemství dostali ke všeobecnému překvapení ke čtení a prodeji brožuru "20 let JDŽ" (:-o ?). Dobře, zkusme to. A pak další a další takové brožurky, musely se často aktualizovat, protože vždycky se mu naskytla příležitost potkat někoho významého a to se muselo dostat do nové brožurky. Sám jsem byl jednou překvapený, když se rozhodl, že by chtěl udělat společnou fotku nás dvou. Dobrá, pomyslel jsem si, tak uděláme fotku. Myslím, že to bylo ve Vancouveru při jedné z mnoha procházek (pamatujete si na ně?) v podhůří zdejšího horského parku. Zíral jsem do foťáku a snažil se vypadat "přirozeně", když řekl: "Ne, počkej chvilku." A přitáhl mě ke stromu, utrhl rozkvetlou větvičku a hrál, že mi k tomu něco vysvětluje (v tichosti). Takzvaný okamžik poučení. Byl jsem v rozpacích a nevěděl jsem, co si o tom všem mám myslet, ale smířil jsem se s tím (To víte, všude potřebuje veřejně ukazovat svůj význam, tak mu musíme pomoct všechnu tu jeho práci propagovat.) Musím říct, že i když si každý opatroval své osobní fotky se svÁmím, já jsem to nikdy nedělal. Žádnou jsem si nenechal, byly někde v digitální podobě jenom pro případ, že by je po mně chtěl pro nějaký ten svůj propagační kousek, ale jinak tam nebyly kvůli mě. Když jsem od něj odcházel, bylo snadné prostě vyhodit počítačový disk do popelnice. 

Takže jsme na Mírovém summitu fotili všechno. Jeden člověk tam byl jenom kvůli tomu. Chlápek přes média, neustále připravený něco vyfotit nebo natočit na video. Měl jsem s sebou taky svůj foťák, abych mu dělal zálohu, když se dělo cokoliv důležitého. Dělo se něco důležitého? Podle mého mínění ve skutečnosti ne, ale kdo jsem já? Tak jsme fotili ho a jeho kamarády svámíe včetně Mistra Zabijáka, každý kousek budovy OSN a jejího okolí se svÁmím v popředí, všechny ty hezké scény. Jediný problém byl, že jsme neměli fotku, zachycující ho při projevu na pódiu auditoria OSN. Celou dobu se usilovně snažil, abychom nějak získali status zvláštních hostů, ale Zametač mravenců ho usadil. V žádném případě. Proto jak dny ubíhaly a týden summitu se blížil ke konci, začínal z toho šílet. Přemýšlel o tom, stěžoval si na to, poroučel nám, ať s tím NĚCO uděláme. Bez úspěchu. A poslední den přišel. Šli jsme na závěrečný ceremoniál do hlavního sálu, poslouchali, zatleskali a byl konec. Nebo nebyl? Počkejte chvilku! Někdo zorganizoval v jednom z vedlejších sálů takový indický kulturní program na rozloučenou pro všechny indické hosty (většina z nich nebyli ti zvláštní). Tak jsme tam šli. Byly tam nějaké tance a takové ty blbosti (nekonečná posr... nuda, asi jako ta noční můra Teda Turnera) a pak i tento program skončil. Finito, hotovo, šťastnou cestu domů - no, aspoň já jsem si to myslel. Když všichni účinkující odešli ze scény, tak se najednou všichni zneuznalí hosté, včetně našeho svÁmího, začali sápat na jeviště, mávat z pódia, soutěžit v nejlepším držení mikrofonů, aby to vypadalo, že pronášejí projevy pro spásu světového míru, blahopřáli jeden druhému, zkrátka, vytvořili na pódiu skutečně slavnostní atmostféru, dokud světla ještě svítila. I Salvator Dalí by měl co dělat, aby zachytil jemné nuance této absurdity. Bylo to neuvěřitelné, až na to, že jsem byl uprostřed toho všeho a na svÁmího "signály" dělal fotky, dokonce jsem vylezl na pódium, abych udělal nějaké záběry zblízka - "Dávej pozor, aby lidi viděli to logo OSN za mnou." Jistě mistře. (Jediný problém je v tom, že jsi příliš tlustý a tvoje tělo zakrývá celé logo.) Nakonec jsme to zvládli. Všechen ten povyk přilákal pozornost nějakých činovníků OSN k této zapomenuté scéně. Nejdřív se snažili slušně všem oznámit, že konference skončila. Bez úspěchu. Všichni oranžoví blázni předváděli svá historická vystoupení do svých brožurek. Potom zavolali organizátora, pana Zametače mravenců. Byl původem taky Ind, takže měl vědět, jak se s tím vypořádat. Vylezl na pódium. V té chvíli náš svÁmí, dá se říct, organizoval pořadí, kdo bude u mikrofónů a kdo bude před logem. Je to oportunista a ví, jak využít situaci. Byl zrovna u mikrofónů, když se mu Zametač mravenců snažil říct, aby odtud zmizel. Ale svÁmí mu položil ruku kolem ramen, dal mi "signál" a obrázek byl na světě. Zametač mravenců to vzdal a nervózně se usmíval jako idiot. Potom někdo zhasnul světla a show skončila. 

Když jsme se vrátili do ášramu ve Virginii, lidé byli celí nedočkaví a chtěli slyšet, co se odehrálo na Summitu. Jak náš vůdce všem řekl, co udělat pro mír na této planetě. 
"Ano, měl jsem řadu důležitých setkání, byl jsem jedním z hlavních řečníků na konferenci (ukážeme vám všechny fotky a videa) a byl to důležitý milník pro mě jako člověka, který věnuje veliké úsilí prosazování světového míru."

KÍ DŽAJA!

<potlesk>

A já?

:-( :-( :-( :-C :-C :-C >:-< >:-< >:-<