Šíša nám přeložil další část Romanova vzpomínání.
Světový mírový summit tisíciletí, 2. část
Nejdřív bych chtěl vysvětlit jednu věc. Neposílám sem tyto příběhy pro zábavu nebo proto, abych udržel nové fórum při životě. Někteří mí přátelé z tohoto fóra už nějaké střípky z této konference zaslechli. Používám trochu lehčí tón, ale takto už se moje stará česká povaha vyrovnává se všemi těmi šílenostmi, jejichž svědkem jsem tam byl. Tyto zážitky mě nakonec zlomily, abych byl schopen naplno říct sám sobě: Vypadni kurva z toho šílenství! A za pár měsíců jsem to udělal.
"To je on, to je on, půjdeme ho pozdravit!", řekl nám otrokům svÁmí a ukázal na velmi vysokého muže s účesem rišiho a málami a ověšeného všelijakými drahokamy a kovy kolem celé jeho majestátní postavy. Hned jsem toho člověka poznal. Byl to známý Superman Šiva svámí z nádherného padesátého ostrovního státu. Nikdy jsem se s ním nesetkal. Ale na příkaz svÁmího jsem od otroků tohoto chlápka musel objednat tuny jeho knih. Ti z vás, kdo v té době měli něco společného s řízením ášramů (nevím, jak je to teď, možná je to tak pořád, nevím), vědí přesně, co mám na mysli. Tento spisovatel - maniak se rozhodl, že je největší řiši všech dob a začal přepisovat Védy. Mysleli jste si, že Védy jsou dlouhé? Inu, ne doopravdy. Jeho knížky byly ještě delší a těžší a samo sebou, že i dražší. Ale náš svÁmí miloval návštěvy u svého amerického kámoše na tom nádherném ostrově, kde už ostatně měl jakýsi podivný vztah s jinou budoucí spisovatelkou, která nevlastnila tak nádherné letovisko a která ho urazila poté, co byla sjetá (pozn. překl.: Popravdě, správností překladu v tomto bodě si nejsem jistý - v příběhu té ženy je sjetý kdekdo). Tak náš svÁmí přehodil výhybku na lepší kolej. Pro nás to znamenalo, že jsme museli nakupovat všechny ty nové Védy a dělat jim reklamu, prodávat je a tak dál. Náš guru za to dostával podíl a my leda jeho stížnosti, že neprodáváme dost. Takže si umíte představit mé rozpoložení mysli, když jsem musel jít k tomu člověku, vrhnout se před ním na zem a dotknout se jeho nohou. Ti dva si pak spolu sedli a hráli role přeosvícených mistrů, rozmlouvali spolu, lichotili jeden druhému ve své velikosti a nakonec mu svÁmí představil mě a druhého otroka svámího, který tam byl. Podíval se na nás všepronikajícím pohledem ve "stylu rišiho". Zatímco jsem mu ve tváři předstíral oddanou úctu, vedl jsem s ním v hlavě tajný dialog/monolog: "Víš ty co, jestli jsi tak úžasný, umíš mi číst v mysli a řekneš mně, co si myslím? Jesti mi to řekneš, prodám tisíce a tisíce tun tvých knížek a budu ti zbytek života dělat osobního otroka. Takže já si teď myslím: Běž do p....., ty ...!!!" Nonšalantně se na nás usmál a se sepjatýma rukama nás pozdravil. Udělal jsem totéž, spojil jsem především oba prostředníčky a touto nově vynalezenou mudrou jsem rovnou pozdravil i svého mistra, abych mu neprokázal nějakou neúctu. Oba vypadali velice spokojeně a spokojený jsem byl i já. Vzájemně si vyměnili vizitky. Ty stály skutečně za to. Aby se jim tam vešly všechny čestné tituly, museli znovu definovat význam termínu "vizitková velikost". Byly to zatraceně velké vizitky. Ta, co patřila našemu svÁmímu (vím to, měl jsem jich štos ve své oranžové tašce) měla velikost menu čínské restaurace pro jídla vydávaná s sebou a uprostřed byla i stejně složená. Patetické. Audience dvou mistrů, na které tam všichni kašlali, byla u konce a my jsme se přesunuli na další stanoviště.
Teď to bude opravdu zajímavé, pomyslel jsem si. Buď se tomu budeš smát, nebo tvrdě zapláčeš. Měl jsem zatraceně pravdu.
Na několika místech zazněla otázka, proč má swAmi nejvíce aktivních žáků právě z bývalého východního bloku. Myslím, že odpověď je celkem jasná. Zatímco západ si v 20. stol. udržel rozmanité tradice a tupý konzum se tam stal jen jednou z mnoha možných náplní života-východ na tom byl daleko hůř. Po skončení skrytě-náboženské pohádky (velkého vyprávění) o dokonalé komunistické společnosti (nejpozději v 60 letech) vzniklo prázdno ve společnosti-neexistence nějakého smyslu, velké vyprávění už nefungovalo a ostatní byla potlačována strážci (STB) Konzum nebyl dostupný, život probíhal zploštěně. Poptávka po jiném velkém vyprávění (pohádce pro dospělé)byla ohromná. A tak se SwAmi rozhodl jí vyjít vstříc. Prostředí východu bylo minimálně konkurenční pro náboženské obchodníky a tak postupně (v oblasti filosofie) vystačil s jednoduchou pohádkou původně určenou pro vesnické obyvatelstvo zaostalých částí Indie- o "védské době" "osvícení pomocí bhakti", "mystickou řadou učitelů", a také neustále aktualizovanou Lilou Amrit, kam během let dopisoval další a další "zázraky". Vzhledem k tomu, že pár tisíc zájemců o duchovno mělo na výběr jen :nudný život bez smyslu a nebo nabídku kozervativních formálních náboženských organizací (od husitské doby nepříliš úspěšných), výběr byl jasný. Zajímavé je, že přestože měl ideální podmínky (před revolucí vybudovanou strukturu oddaných, náskok, kontakty na vyšší místa)-nevyužil období náboženské obrody v devadesátých letech a v podstatě vždy živořil na okraji zájmu. Počet zájemců dokonce klesal, mladých lidí málo, základem byly stále jen starší ženy. Postupně jak se zaplétal do indického fundamentalismu, odpuzoval čím dál víc mladých, výsledkem je nepřirozená věková struktura jeho žáků. Mladí idealisté přijdou na rok, dva plni ideálů, jsou využiti pro lacinou práci pro sektu a pak znechuceně odcházejí. Zájemci zvenku jsou odpuzováni nepřirozeným fetišistickým kultem osobnosti (uctívány jsou i jeho vlasy), hromady obrazů, Stalin hadr. Proud nově příchozích vyschl, poslední dobou si o mantru neříkaly stovky lidí jako v devadesátých letech, nebo desítky jako na přelomu tisíciletí,většinou se poslední dobou hlásilo 5-10 lidí. Jeden by řekl, že to je způsobené náročností jeho nauky, že je to jeho přísností-ale jeho nauka rozhodně není originální ani těžká, je to tisícátá přesná kopie předchozích obchodníků s duchovnem-zpívej bhadžany, choď na satsangy, medituj na mistra, papej prašád a všechno přijde. Většinu lidí taková vulgarizace duchovna nepřitahuje a navíc vypjatý kult osobnosti, kterého si v komunistických oblastech všichni užili až dost, je přímo odpuzuje. Proto jdž přes všechnu snahu nevzkvétá (tato snaha stojí jen na stále stejných, dlouholetých a otrockou prací přetížených žácích) Proto se dá předpokládat, že se tenhle dogmatický, strnulý, fanatoidní a zadrhávající se kolos s názvem "jdž-žáci žijícího namyšleného Boha" pomalu rozpadne. Otázkou je jen, jak mnoho a jak nebezpečně budou někteří fanatici z této potápějící se lodi okolo sebe kopat.
OdpovědětVymazatJeště bych se rád pozastavil nad údajným Maheš.... neobyčejným přínosem lidstvu. Co je vlastně ten jeho přínos.
OdpovědětVymazatV první řadě, ať už jsme ateisty nebo teisty, můžeme se shodnout na tom, že na Zemi působilo mnoho originálních myslitelů, kteří posunuli lidstvo o kousek dál, ať už Ježíš, Budha, Konfucius nebo Ramana Mahariši a další.
Mezi tyhle postavy řadí žáci i Swamiho. Neprávem. Jeho knihy jsou pouhé kompiláty předchozích myslitelů. Jeho komentáře k dřívějším dílům Patanjaliho a pod. jsou minimálně padesáté kopie komentářů podobného vyznění, kterých se na bazarech v Indii najde hromada. Jeho transformace východní nauky tak, aby to zápaďan pochopil a mohl praktikovat v běžném životě zde-je tak asi stý odvar toho samého, co sem od dob Vivekánandy vozí indičtí mistři po desítkách. Systém cvičení od jednoduchého ke složitému už tu také byl ve více podobách, Védy a stará písma přinesli mnohé osobnosti už dříve, láska, tolerance a odpuštění jsou neuvěřitelně provařená slova ve všech náboženstvích (realita bývá jiná). Mezináboženské dialogy, konference dětí a pod. jsou divadélkem s PR vizáží, kde se třetiligoví stylizují do role těch nahoře, co dělají to samé, jen ve větším měřítku (vzpomeňme jen tu trapnost-publikum tvořené stále jen jeho žáky a nazvané je to jak nějaká akce od OSN).
Zkrátka, je to spíše průměrný manager než Bůh. Průměrný svým nabubřelým sebevědomím, zahrnováním práce ostatních pod své dílo, které tak roste do větších rozměrů, průměrný svou neochotou vychovávat schopnější než je on sám, průměrný svou neschopností přiznat vlastní chyby. A svou snahou působit božsky a paradoxně také přístupně lidsky. Ale je to pořád dobrý, byť průměrný, manager, co to díky využití volného nekonkurenčního prostředí (náboženský trh východní evropy) někam dotáhl. Tak jako hromady managerů v jiných oblastech konání. Ale rozhodně není originální, božský nebo lidstvu něco nového a velkého přinášející. Prostě manager, co využívá všech okolo pro svoje záměry a má okolo sebe partičku obdivovatelů, díky kterým vypadá u nově příchozích (a sám pro sebe) ještě větší. Bůh, Gurudév nebo velký myslitel? Ale jděte........
R. Peterka: Světový mírový summit tisíciletí, 3. část (překlad z http://www.beyondorange.org/index.php?page=Thread&threadID=95&s=ad6fe2a9d78165af7ae6dec4729703566d9e1a0c)
OdpovědětVymazatCelá mírová konference začala pro nás v americkém ášramu skoro rok před vlastní událostí. Svámí nám napsal, že se na tento summit chystá a my jsme se měli spojit s hlavním organizátorem, s nějakým člověkem se jménem zametače mravenců, a informovat ho o velikých mírových a náboženských činech našeho mistra a samozřejmě o všech jeho titulech a zmínil se i o tom, abychom do toho zařadili i jeho vizitku. Tak jsme to udělali. SvÁmí měl hlavně zájem na tom, aby byl jedním z řečníků, jedním z nejdůležitějších účastníků. Bylo by to prostě skvělé pro jeho celosvětovou reklamu. Představte si tu scénu - on a Ted Turner (člověk, co celý tento podnik financoval, předtím, než sám skoro přišel na mizinu), Kofi Annan a všichni ti ostatní významní lidé. Bylo to v době, kdy neměl v OSN ještě žádné zastoupení a moc ho chtěl mít. Chtěl taky nejlepší ubytování, které příslušelo právě těmto zvláštním hostům. Víte, jak je to s ním a hotely, naprosté bláznovství. Potom jsme čekali a čekali. Žádná odpověď. SvÁmí nás bombardoval otázkami, co je nového. "Najděte ho, zavolejte ho, řekněte mu, že S....dží potřebuje přizpůsobit svůj program, protože je velmi zaneprázděný člověk." A tak dál. Už jsem měl takový pocit, že možná pan Zametač mravenců není z našeho svÁmího zrovna na větvi, ale kdo já jsem. Neměl jsem žádné zpropadené siddhi, abych znal věci předtím, než se stanou, on ano. Jsem jenom otrok neustále připravený sloužit. Napsali jsme další dopis, který nebyl zmršený jeho nápady jako byl ten první. Paní, která mně s tím pomáhala, odvedla skutečně úžasnou práci. Bylo to velice profesionální, nebylo to plné nesmyslů typu JÁ JSEM MISTR VESMÍRU a už jsme se chystali dopis poslat. Než jsme ho ale odeslali, přece jen jsem ho chtěl nechat schválit od svého mistra. Poslal jsem mu ho emailem a on mi zavolal zpátky. "Ne, tohle není správný způsob, jak to udělat. Ty nevíš nic o tom, jak se zařizuje skutečně důležitý podnik, chlapče. Já ti řeknu přesně, co bys měl napsat..." A další bombastické megalomanské prohlášení bylo na světě. Vzdali jsme to a poslali tuto verzi organizátorům. Hádejte co! Zase žádná odpověď. Tentokrát už mě to nepřekvapilo. Ani já bych na takový dopis neodpověděl. A svÁmí zase otravoval: "Už něco víš?" Ne gurudéve. "Tak proč mu nezavoláš? Vy Američani neuděláte nic pořádně. Rakouská pošta doručuje dopisy přesně včas. To je neuvěřitelné." Ano gurudéve. (Ano, jsi neuvěřitelný.)
Tak jsem zavolal kancelář pana Zametače mravenců. Zvedla to nějaká žena a řekla, že je zaneprázdněný. Zavolal jsem znovu. Mnoho a mnohokrát. Nakonec vzal telefon a velice přísně mi řekl: "Ano, dostal jsem všechny vaše dopisy a ne, nebude mezi zvláštními hosty. Může přijít jako ostatní, postup je vysvětlený na pozvánce pro nepozvané hosty. Samozřejmě s tím byl spojen tučný registrační poplatek a samozřejmě, že svÁmí chtěl bydlet v hotelu Waldorf Astoria, kde se konala část konference. Ani to není levné. Začalo mě z toho mrazit. Zavolal jsem mistrovi a řekl mu, co řekli mně. Nevzpomínám si přesně, co řekl, ale bylo to něco jako: "Jsi nemožný, nedokážeš pro S....džího zařídit ani jednoduchou věc. Zapomeň na to, my to vyřídíme odtud. Já mu zavolám." Jistě mistře. (Uf, aspoň na chvilku klid.)
Zjevně to nefungovalo, protože jsme nakonec dostali pokyn:
"Pošlete registraci pro nepozvané hosty, zaplaťte všechny poplatky a rezervujte apartmá v hotelu Waldorf Astoria, tiché, s hezkým výhledem, ne moc daleko od..." - tenhle kolovrátek už jsem uměl od A do Z.
Roman Peterka: Světový mírový summit tisíciletí, 3. část (překlad z http://www.beyondorange.org/index.php?page=Thread&threadID=95&s=ad6fe2a9d78165af7ae6dec4729703566d9e1a0c)
OdpovědětVymazatCelá mírová konference začala pro nás v americkém ášramu skoro rok před vlastní událostí. Svámí nám napsal, že se na tento summit chystá a my jsme se měli spojit s hlavním organizátorem, s nějakým člověkem se jménem zametače mravenců, a informovat ho o velikých mírových a náboženských činech našeho mistra a samozřejmě o všech jeho titulech a zmínil se i o tom, abychom do toho zařadili i jeho vizitku. Tak jsme to udělali. SvÁmí měl hlavně zájem na tom, aby byl jedním z řečníků, jedním z nejdůležitějších účastníků. Bylo by to prostě skvělé pro jeho celosvětovou reklamu. Představte si tu scénu - on a Ted Turner (člověk, co celý tento podnik financoval, předtím, než sám skoro přišel na mizinu), Kofi Annan a všichni ti ostatní významní lidé. Bylo to v době, kdy neměl v OSN ještě žádné zastoupení a moc ho chtěl mít. Chtěl taky nejlepší ubytování, které příslušelo právě těmto zvláštním hostům. Víte, jak je to s ním a hotely, naprosté bláznovství. Potom jsme čekali a čekali. Žádná odpověď. SvÁmí nás bombardoval otázkami, co je nového. "Najděte ho, zavolejte ho, řekněte mu, že S....dží potřebuje přizpůsobit svůj program, protože je velmi zaneprázděný člověk." A tak dál. Už jsem měl takový pocit, že možná pan Zametač mravenců není z našeho svÁmího zrovna na větvi, ale kdo já jsem. Neměl jsem žádné zpropadené siddhi, abych znal věci předtím, než se stanou, on ano. Jsem jenom otrok neustále připravený sloužit. Napsali jsme další dopis, který nebyl zmršený jeho nápady jako byl ten první. Paní, která mně s tím pomáhala, odvedla skutečně úžasnou práci. Bylo to velice profesionální, nebylo to plné nesmyslů typu JÁ JSEM MISTR VESMÍRU a už jsme se chystali dopis poslat. Než jsme ho ale odeslali, přece jen jsem ho chtěl nechat schválit od svého mistra. Poslal jsem mu ho emailem a on mi zavolal zpátky. "Ne, tohle není správný způsob, jak to udělat. Ty nevíš nic o tom, jak se zařizuje skutečně důležitý podnik, chlapče. Já ti řeknu přesně, co bys měl napsat..." A další bombastické megalomanské prohlášení bylo na světě. Vzdali jsme to a poslali tuto verzi organizátorům. Hádejte co! Zase žádná odpověď. Tentokrát už mě to nepřekvapilo. Ani já bych na takový dopis neodpověděl. A svÁmí zase otravoval: "Už něco víš?" Ne gurudéve. "Tak proč mu nezavoláš? Vy Američani neuděláte nic pořádně. Rakouská pošta doručuje dopisy přesně včas. To je neuvěřitelné." Ano gurudéve. (Ano, jsi neuvěřitelný.)
Tak jsem zavolal kancelář pana Zametače mravenců. Zvedla to nějaká žena a řekla, že je zaneprázdněný. Zavolal jsem znovu. Mnoho a mnohokrát. Nakonec vzal telefon a velice přísně mi řekl: "Ano, dostal jsem všechny vaše dopisy a ne, nebude mezi zvláštními hosty. Může přijít jako ostatní, postup je vysvětlený na pozvánce pro nepozvané hosty. Samozřejmě s tím byl spojen tučný registrační poplatek a samozřejmě, že svÁmí chtěl bydlet v hotelu Waldorf Astoria, kde se konala část konference. Ani to není levné. Začalo mě z toho mrazit. Zavolal jsem mistrovi a řekl mu, co řekli mně. Nevzpomínám si přesně, co řekl, ale bylo to něco jako: "Jsi nemožný, nedokážeš pro S....džího zařídit ani jednoduchou věc. Zapomeň na to, my to vyřídíme odtud. Já mu zavolám." Jistě mistře. (Uf, aspoň na chvilku klid.)
Zjevně to nefungovalo, protože jsme nakonec dostali pokyn:
"Pošlete registraci pro nepozvané hosty, zaplaťte všechny poplatky a rezervujte apartmá v hotelu Waldorf Astoria, tiché, s hezkým výhledem, ne moc daleko od..." - tenhle kolovrátek už jsem uměl od A do Z.
Roman Peterka: Světový mírový summit tisíciletí, 3. část (překlad z http://www.beyondorange.org/index.php?page=Thread&threadID=95&s=ad6fe2a9d78165af7ae6dec4729703566d9e1a0c)
OdpovědětVymazatCelá mírová konference začala pro nás v americkém ášramu skoro rok před vlastní událostí. Svámí nám napsal, že se na tento summit chystá a my jsme se měli spojit s hlavním organizátorem, s nějakým člověkem se jménem zametače mravenců, a informovat ho o velikých mírových a náboženských činech našeho mistra a samozřejmě o všech jeho titulech a zmínil se i o tom, abychom do toho zařadili i jeho vizitku. Tak jsme to udělali. SvÁmí měl hlavně zájem na tom, aby byl jedním z řečníků, jedním z nejdůležitějších účastníků. Bylo by to prostě skvělé pro jeho celosvětovou reklamu. Představte si tu scénu - on a Ted Turner (člověk, co celý tento podnik financoval, předtím, než sám skoro přišel na mizinu), Kofi Annan a všichni ti ostatní významní lidé. Bylo to v době, kdy neměl v OSN ještě žádné zastoupení a moc ho chtěl mít. Chtěl taky nejlepší ubytování, které příslušelo právě těmto zvláštním hostům. Víte, jak je to s ním a hotely, naprosté bláznovství. Potom jsme čekali a čekali. Žádná odpověď. SvÁmí nás bombardoval otázkami, co je nového. "Najděte ho, zavolejte ho, řekněte mu, že S....dží potřebuje přizpůsobit svůj program, protože je velmi zaneprázděný člověk." A tak dál. Už jsem měl takový pocit, že možná pan Zametač mravenců není z našeho svÁmího zrovna na větvi, ale kdo já jsem. Neměl jsem žádné zpropadené siddhi, abych znal věci předtím, než se stanou, on ano. Jsem jenom otrok neustále připravený sloužit. Napsali jsme další dopis, který nebyl zmršený jeho nápady jako byl ten první. Paní, která mně s tím pomáhala, odvedla skutečně úžasnou práci. Bylo to velice profesionální, nebylo to plné nesmyslů typu JÁ JSEM MISTR VESMÍRU a už jsme se chystali dopis poslat. Než jsme ho ale odeslali, přece jen jsem ho chtěl nechat schválit od svého mistra. Poslal jsem mu ho emailem a on mi zavolal zpátky. "Ne, tohle není správný způsob, jak to udělat. Ty nevíš nic o tom, jak se zařizuje skutečně důležitý podnik, chlapče. Já ti řeknu přesně, co bys měl napsat..." A další bombastické megalomanské prohlášení bylo na světě. Vzdali jsme to a poslali tuto verzi organizátorům. Hádejte co! Zase žádná odpověď. Tentokrát už mě to nepřekvapilo. Ani já bych na takový dopis neodpověděl. A svÁmí zase otravoval: "Už něco víš?" Ne gurudéve. "Tak proč mu nezavoláš? Vy Američani neuděláte nic pořádně. Rakouská pošta doručuje dopisy přesně včas. To je neuvěřitelné." Ano gurudéve. (Ano, jsi neuvěřitelný.)
Tak jsem zavolal kancelář pana Zametače mravenců. Zvedla to nějaká žena a řekla, že je zaneprázdněný. Zavolal jsem znovu. Mnoho a mnohokrát. Nakonec vzal telefon a velice přísně mi řekl: "Ano, dostal jsem všechny vaše dopisy a ne, nebude mezi zvláštními hosty. Může přijít jako ostatní, postup je vysvětlený na pozvánce pro nepozvané hosty. Samozřejmě s tím byl spojen tučný registrační poplatek a samozřejmě, že svÁmí chtěl bydlet v hotelu Waldorf Astoria, kde se konala část konference. Ani to není levné. Začalo mě z toho mrazit. Zavolal jsem mistrovi a řekl mu, co řekli mně. Nevzpomínám si přesně, co řekl, ale bylo to něco jako: "Jsi nemožný, nedokážeš pro S....džího zařídit ani jednoduchou věc. Zapomeň na to, my to vyřídíme odtud. Já mu zavolám." Jistě mistře. (Uf, aspoň na chvilku klid.)
Zjevně to nefungovalo, protože jsme nakonec dostali pokyn:
"Pošlete registraci pro nepozvané hosty, zaplaťte všechny poplatky a rezervujte apartmá v hotelu Waldorf Astoria, tiché, s hezkým výhledem, ne moc daleko od..." - tenhle kolovrátek už jsem uměl od A do Z.
Roman Peterka: Světový mírový summit tisíciletí, 3. část (překlad z http://www.beyondorange.org/index.php?page=Thread&threadID=95&s=ad6fe2a9d78165af7ae6dec4729703566d9e1a0c)
OdpovědětVymazatCelá mírová konference začala pro nás v americkém ášramu skoro rok před vlastní událostí. Svámí nám napsal, že se na tento summit chystá a my jsme se měli spojit s hlavním organizátorem, s nějakým člověkem se jménem zametače mravenců, a informovat ho o velikých mírových a náboženských činech našeho mistra a samozřejmě o všech jeho titulech a zmínil se i o tom, abychom do toho zařadili i jeho vizitku. Tak jsme to udělali. SvÁmí měl hlavně zájem na tom, aby byl jedním z řečníků, jedním z nejdůležitějších účastníků. Bylo by to prostě skvělé pro jeho celosvětovou reklamu. Představte si tu scénu - on a Ted Turner (člověk, co celý tento podnik financoval, předtím, než sám skoro přišel na mizinu), Kofi Annan a všichni ti ostatní významní lidé. Bylo to v době, kdy neměl v OSN ještě žádné zastoupení a moc ho chtěl mít. Chtěl taky nejlepší ubytování, které příslušelo právě těmto zvláštním hostům. Víte, jak je to s ním a hotely, naprosté bláznovství. Potom jsme čekali a čekali. Žádná odpověď. SvÁmí nás bombardoval otázkami, co je nového. "Najděte ho, zavolejte ho, řekněte mu, že S....dží potřebuje přizpůsobit svůj program, protože je velmi zaneprázděný člověk." A tak dál. Už jsem měl takový pocit, že možná pan Zametač mravenců není z našeho svÁmího zrovna na větvi, ale kdo já jsem. Neměl jsem žádné zpropadené siddhi, abych znal věci předtím, než se stanou, on ano. Jsem jenom otrok neustále připravený sloužit. Napsali jsme další dopis, který nebyl zmršený jeho nápady jako byl ten první. Paní, která mně s tím pomáhala, odvedla skutečně úžasnou práci. Bylo to velice profesionální, nebylo to plné nesmyslů typu JÁ JSEM MISTR VESMÍRU a už jsme se chystali dopis poslat. Než jsme ho ale odeslali, přece jen jsem ho chtěl nechat schválit od svého mistra. Poslal jsem mu ho emailem a on mi zavolal zpátky. "Ne, tohle není správný způsob, jak to udělat. Ty nevíš nic o tom, jak se zařizuje skutečně důležitý podnik, chlapče. Já ti řeknu přesně, co bys měl napsat..." A další bombastické megalomanské prohlášení bylo na světě. Vzdali jsme to a poslali tuto verzi organizátorům. Hádejte co! Zase žádná odpověď. Tentokrát už mě to nepřekvapilo. Ani já bych na takový dopis neodpověděl. A svÁmí zase otravoval: "Už něco víš?" Ne gurudéve. "Tak proč mu nezavoláš? Vy Američani neuděláte nic pořádně. Rakouská pošta doručuje dopisy přesně včas. To je neuvěřitelné." Ano gurudéve. (Ano, jsi neuvěřitelný.)
Tak jsem zavolal kancelář pana Zametače mravenců. Zvedla to nějaká žena a řekla, že je zaneprázdněný. Zavolal jsem znovu. Mnoho a mnohokrát. Nakonec vzal telefon a velice přísně mi řekl: "Ano, dostal jsem všechny vaše dopisy a ne, nebude mezi zvláštními hosty. Může přijít jako ostatní, postup je vysvětlený na pozvánce pro nepozvané hosty. Samozřejmě s tím byl spojen tučný registrační poplatek a samozřejmě, že svÁmí chtěl bydlet v hotelu Waldorf Astoria, kde se konala část konference. Ani to není levné. Začalo mě z toho mrazit. Zavolal jsem mistrovi a řekl mu, co řekli mně. Nevzpomínám si přesně, co řekl, ale bylo to něco jako: "Jsi nemožný, nedokážeš pro S....džího zařídit ani jednoduchou věc. Zapomeň na to, my to vyřídíme odtud. Já mu zavolám." Jistě mistře. (Uf, aspoň na chvilku klid.)
OdpovědětVymazatZjevně to nefungovalo, protože jsme nakonec dostali pokyn:
"Pošlete registraci pro nepozvané hosty, zaplaťte všechny poplatky a rezervujte apartmá v hotelu Waldorf Astoria, tiché, s hezkým výhledem, ne moc daleko od..." - tenhle kolovrátek už jsem uměl od A do Z.
Tak jsme vyprázdnili pokladny, rozbili každé prasátko, které jsme našli a čekali jsme na gurudéva, až přijede do Ameriky a zachrání světový mír. Už jsem z toho šílel. Připadal jsem si jako to hov... Ne jenom symbolicky. Připadal jsem si špinavý, pitomý, jako zbabělec a můj život mi nedával žádný smysl. Každé ráno, když jsem vstával, jsem přesvědčoval sám sebe: "Dobrá, běž a dělej, že jsi milující svámí, který se stará o své stádo." Zářící úsměv na tváři a uvnitř pláč bez slz.
Když jsme přijeli do New Yorku a ubytovali se v hotelu, samozřejmě jsme párkrát vyměnili pokoje, nic nového. "Řekl jsem ti přesně, co chci, proč si musím vždycky všechno zařizovat sám." Protože ty to víš nejlíp, gurudéve. (Pitomče. Romane, jsi zatracený pitomec!)
V konferenčním sále OSN se snažil vkrást se do zakázaných řad. Prostě mně řekl: "Sedneme si sem." Ale S....dží, tyhle řady jsou pro zvláštní hosty. "No, já jsem zvláštní. To jsi nevěděl? Jsem tvůj mistr. Hahaha!" Z hloučku otroků se ozvalo: "HiHiHiHeHeHeHoHoHo". (Nevěřím, že se dobrovolně na něčem takovém podílím. Co to je? Musím se probudit. Ne jenom z tohohle. Musím se probudit z celého svého života!)
OdpovědětVymazatDobře vyškolení pořadatelé nás párkrát varovali a nakonec nás vyhodili ze zakázaného prostoru. Velice zdvořile, ale s plnou rozhodností, takže ani náš mistr tentokrát neprotestoval.
Už jsem se zmínil o tom, že konferenci zorganizoval Ted Turner. Konference se konala předtím, než AOL koupila Time Warner a s Tedem to šlo potom chvilku z kopce. Jediný řečník, který se mi na té konferenci líbil, byl on. Samozřejmě, typický americký úspěšňák, ale zároveň velmi vtipný a chytrý. Zbožný nebyl vůbec, jak řekl, ale rozhodl se dát dohromady tuhle konferenci, protože to vypadá, že v průběhu historie se náboženští vůdci pletli spíš do válek než do míru. (Jenom parafrázuji to, co říkal, na přesná slova si nevzpomínám.) Mezi jiným se zmínil o tom, že jednou vedl rozhovor s jedním knězem na téma nebe. Kněz mu povídal, aby byl zbožnější atd., jinak skončí v pekle, ne v nebi. "A kdo přijde do nebe?" zeptal se Ted Turner kněze. No přece ti, kdo žijí zbožně, nehřeší, jsou hodní a pořád se modlí a tohle všechno. Ted knězi odpověděl: "No otče, když je to takhle, tak to nebe musí být vážně pusté a nudné místo a já tam nechci. Mám rád společnost a zábavu." Myslím, že tohle kněze umlčelo.
Ke konci konference se v budově OSN pořádala recepce, kterou sponzoroval Ted Turner, a svÁmí tam moc chtěl. Ale byla samozřejmě jenom pro pozvané hosty a on mezi nimi nebyl. Byl jako malé děcko, co se snaží vetřít do kina na pornofilm. "Teď půjdeme tady po těch schodech nahoru..." Ale S....dží, ty schody vedou na recepci. Ti dva chlapi támhle kontrolují pozvánky. "To je v pořádku, pojďte se mnou jenom vy dva", a vyrazil po schodech s co nejpůsobivějším výrazem někoho opravdu důležitého. Nějak se dostal přes první hlídače, ale další nás zastavili. "Pozvánku, jistě, Ramešvaranando, podej ji tady tomu pánovi." Nevěděl jsem, co mám dělat, tak jsem pánovi podal tu vizitku - čínské menu. Podíval se na ni a nebyl spokojený. SvÁmí na něho zkusil něco jako že on půjde dál a já zatím zajdu pro zapomenutou pozvánku. Ostraha OSN ale svou práci znala a my všichni tři oranžoví jsme šli zase po schodech dolů k našemu hloučku otroků. Pěkný pokus.
OdpovědětVymazatTahle nekonečná snaha seznámit se s významnými lidmi nebyla jenom nějaká hra. Byl to patologický vzorec.
Samozřejmě, že jsme nakonec v hotelu narazili na pana Zametače mravenců. Byl obklíčen hordou indických svámíů, kteří nebyli mezi zvláštními hosty a vynucovali si jeho pozornost. Náš svÁmí se k nim přidal. Zametač mravenců vcházel do výtahu a svÁmí mu strkal do ruky svou vizitku. Zametač mravenců si ji nakonec vzal, ale jednoduše ho srazil pohledem (uštědřil mu pohled vyjadřující maximální neúctu). Dveře výtahu se zavřely a jestli na té chodbě byli nějací mravenci, umřeli strašnou smrtí ušlapáni druhořadými svámími.
I dnes ještě musím vzpomínat na tohle všechno jenom po kouscích. Pořád ještě se mi z toho zvedá žaludek.
Příště si zkusím vzpomenout na víc.
Juckesovi:
OdpovědětVymazatMáte obdivuhodný rozhled.
Neznám statistiku nárůstu či úbytku žáků sw. Pamatuji si jen, že nám v 90. letech říkal, že dřív rozdával mantru na potkání, ale teď že už to dělat nebude. Přitom byly tělocvičny stále plnější a také Střílky přestaly stačit. Jednou jsem byla překvapená délkou zástupu, který se vracel z mantradikši. S množstvím příznivců získával stále větší jistotu ve svém konání a kult rozhodně sílil. Zvrhávalo se to v nekonečné adorace. Je mi záhadou, jak si vybíral své nejbližší a jak mu radili. Myslívala jsem si, že ty novinky - obyčejně zas nějaké zlepšovatelské stupidity - pocházejí od nich. Ale ze zážitků pana R.P. spíš plyne, že si asi moc radit nenechal. S kultem osobnosti mám samozřejmě problém. Nevím, jestli žijete v ČR. Pokud ne, vězte, že tento způsob je ve zdejší politice čím dál živější. Také narůstají existenční potíže, takže bude stále méně lidí ochotno investovat jinam, když jim samotným se nedostává. Navíc - někteří jsme nezapomněli, že hinduistou se člověk musí narodit!
Ty statistiky jsou založené na mých pozorováních. V první polovině 90tých stovka lidí nebyla problém, na přelomu milenia už to padlo k desítkám a postupně to šlo na jednotlivce. Pět deset lidí v současnosti. Ohledně swamiho změny v přístupu-už v polovině devadesátých let byly požadavky jasně dané-formulář, podpis cvičitele. Samozřejmě se to brutálně vždy obcházelo (cvičitelé to podepisovali všem co znali) Takže ten úbytek zájemců nesouvisí s nějakým přitvrzením swamiho podmínek, jde jen o to, že prostě jeho učení, založené hlavně na adoraci jeho nohou není zrovna pro veřejnost přitažlivé-koho duševně normálního by bavilo jak husa chodit hodinu v podřepu na satsangu jen proto, aby mu předal další z finančních či jiných darů-běžná to realita jeho satsangů posledních let.....
OdpovědětVymazatOhledně počtu žáků, jediný nárůst pochází právě z poloviny devadesátých let, kvůli tomu se zvětšoval Jadan, pak už jde jen o stagnaci a pomalý pokles aktivních, v novém tisíciletí(zvlášť ke konci) byl naopak problém to naplnit. Letní čtyři týdny ve Střílkách pak probíhaly tak, že třetí a čtvrtý to byla skoro soukromá párty pro třista lidí. Na satsanzích ve městech to je obdobné, pořád to drží parta věrných až za hrob, co už nemají ani vlastní životy, jen makají pro sektu a kolem ní se epizodicky střídají krátkodobí zájemci.