Svědectví č. 7 – Maša Blaznik, Slovinsko

Překlad z https://sites.google.com/site/paramliar/testimonies/devotee-7.

Jmenuji se Maša Blaznik, jógovým jménem Mahima Devi. Jógu jsem začala cvičit ve sdružení Jóga v denním životě Ljubljana ve Slovinsku, v roce 1992. Bylo mi 20 let. V roce 1994 jsem odjela na dvouletý studijní program „Védská studia“, který pořádal ášram v Džadanu v Indii. Skupina nás, kteří jsme zde studovali, byla v jógové komunitě známá jako „studenti z Džadanu“.

Věřila jsem, že na cestě osobního rozvoje člověk potřebuje duchovního učitele. Někoho, kdo už není zapleten do pout všedního života, kdo dosáhl vyšší úrovně vědomí a pochopení a nepodmíněné lásky ke všem živým bytostem. Cesta a zážitky, které jsem tam měla zakusít, byly velice odlišné od toho, co jsem chápala pod pojmem „duchovní vývoj“. V průběhu tohoto pobytu v Džadanu jsem se také stala jednou z těch využitých/zneužitých dívek, o kterých byla řeč před třemi lety.

Mívala jsem sex se Svámidžím, po mnoho let. Dělo se to v jeho pokojích v ášramu v Džadanu (mezi roky 1994-1996) a příležitostně při seminářích v jeho pokojích ve Vépu, v Ljubljaně, Vídni, až do roku 2008. Někdy jsem s ním byla sama, někdy bylo v místnosti i několik dívek.

Nikdy jsem o tom s nikým nemluvila, protože mi Svámidží dal přísný pokyn, že to musí zůstat tajné. V roce 1996 mě sexuálně napadl Svámidžího guru, Svámí Mádhavánanda, ale unikla jsem mu. O této události jsem se zmínila v dopise Svámidžímu. Při příštím osobním setkání mi řekl, že si s ním promluví, aby to už nedělal. Nikdy jsem to nikomu neřekla. Vrchní představitel Fellowshipu mě později varoval, abych se o těchto věcech písemně nezmiňovala.

Jak došlo k tomu, že jsem byla v JDŽ tolik let a o zneužívání jsem přitom nepromluvila až do této chvíle? Proč jsem se nepřipojila k dívkám, které před dvěma lety veřejně promluvily o svých zážitcích? I když jsem věděla, že mluví pravdu, nedokázala jsem promluvit, protože jsem se příliš styděla a měla strach.

Z jógové společnosti jsem se stáhla už pár let předtím, než dívky o zneužívání veřejně promluvily. Myslela jsem si, že to bude stačit k tomu, abych začala novou kapitolu svého života. V této době jsem ještě pořád považovala Svámidžího jednání za zkoušku oddanosti guruovi a žákovy důvěry a jako způsob vyjadřování lásky. Skutečnost je taková, že i když mi jeho jednání připadalo nepříjemné a znepokojující a nepociťovala jsem jej jako něco božského a jedinečného, přičítala jsem to svým vlastním nedostatkům.

Odpověď členů jógové komunity a Svámidžího na příběhy dívek, které promluvily o zneužívání, pro mě byla začátek konce. Znala jsem ten příběh: deflorace, sexuální hry s několika dívkami najednou, příběh s Gurudžím. Svámidží věděl, že dívky mluví pravdu, ale v rozhovoru je označil za démony, ale později se, na radu poradce pro PR, ponořil v naprosté mlčení. V rámci jógové společnosti byly dívky uráženy a diskreditovány, dali si záležet na tom, aby byly dívky označeny za schizofreničky, za promiskuitní, zmatené, že si to samy přály, že je tantrický mistr, atd.

Jak jsem sledovala vývoj situace, uvědomila jsem si, k jak velkému zneužívání vlastně došlo a že nebylo jen sexuální povahy, ale mnohem hlubší. Už nechci být součástí komunity, která ze soucitu nejí maso, ale postrádá soucit s dívkami, které trpěly skutečným zneužíváním – od nás všech; od těch z nás, kteří věděli, že mluví pravdu, až po ty, kdo nebyli ochotní je ani poslouchat.

Po dvou dekádách v jógové komunitě jsem si uvědomila, jak příšerný dopad to mělo na mě, na můj život a na mé vztahy – zneužívání, které jsem zažívala a tajemství, která jsem se samozřejmostí udržovala. Hanba, kterou jsem si v ten okamžik uvědomila, mě donutila na tak dlouho odříznout část ze mě od mé rodiny, partnerů a přátel (na 19 let).

To, že jsem udržela tajemství ve prospěch hrstky, zároveň znamenalo, že jsem ublížila mnohým, včetně mě samotné. Udržování tajností lidem brání přístupu k informacím, na něž mají nárok. Bez nich se nemohou správně rozhodovat, a proto nemohou naplno žít. Lhaní, zatajování a mlčení, jak Svámidžího, tak i všech, kteří věděli, co se děje po skončení oficiální části satsangu, když Svámidží odejde do svých pokojů, bere lidem právo víry, úcty, rovnosti a právo být akceptován. Je snad tohle odraz duchovních hodnot společenství Jógy v denním životě?

Svámidží zneužil své postavení moci, kterou mu přisoudili jeho žáci jako duchovnímu mistrovi; jejich důvěru, s níž k němu přistupovali a v důsledku toho i sexuální integritu jednotlivců, i když se jednalo o dívky v právně přípustném věku. To je nepřijatelné a jedná se o zneužití v jeho plné síle!

Zneužívání však neskončilo jen u toho. Organizace, kterou vybudoval, a odpovědné osoby uvnitř ní na místní / národní a mezinárodní úrovni, které věděly o Svámidžího nemístném chování, zůstaly potichu a toto mlčení umožnilo, aby zneužívání pokračovalo.

Přestože mnozí prostě nemohou uvěřit, že se to děje, ráda bych řekla, že o tom není sporu. Taková je pravda.

Mým cílem není vás o čemkoliv přesvědčovat.
Chci jen informovat.
Dál je to ve vašich rukách, naložte s tím, jak chcete.

Maša Blaznik

Ljubjana, SLovinsko
27. března 2014