Vlastimil Marek: I duchovní moc korumpuje

Převzato od V. Marka, http://blog.baraka.cz/2011/09/5730/#more-5730

1.9.2011    Najdete v rubrice Občasný důchodník

Psal jsem o tom již kdysi, a bylo to lze předpokládat (zvláště v dnešní přesexualizované době hulvátů a křiklounů, pro které je slušnost handicapem), ale stejně mne to vždy spolehlivě překvapí a zklame. Je mi líto, že i duchovní moc, zvláště ta obrovská (a žádným kritikem nezpochybnitelná), jakou měl v Čechách a v bývalé Výchovní Evropě tak známý a aktivní indický učitel jógy a později i guru, svámí Mahéšvaránanda, při vší úctě k tomu, co vykonal, svého aktéra sežere (tak jako sežerou své děti všechny revoluce). Zprávy o posledním vývoji v jeho centrech Jógy v denním životě v Rakousku nebo v Lublani jsou, protože na každém šprochu pravdy trochu, jsou smutné. Vnímal jsem tehdy jeho rostoucí moc, kterou měl nad svými ovečkami, a později až uctívačskou atmosféru ve Střílkách, stále negativněji, ale doufal jsem, že to nějak překoná. Až když jsem viděl jeho fotografie z poslední doby (má pěkně vypouklé bříško, a to by se u cvičitele jógy stát nemělo), pochopil jsem, že se ocitl na šikmé ploše. A přestal být jógín: stal se z něho profesionální guru.

Dostaly se ke mně tyto a podobné zprávy: Jógový guru, který organizuje svoji činnost z Vídně, údajně sexuálně zneužíval své žačky. Rakouský časopis Profil hovořil se ženami, které prolomily své mlčení na internetu, napsala Edith Meinhart. Slovinka Ana byla swámiho žačkou pět let, když přišla do ášramu v Džadanu v indické provincii Rádžastán. „Jednoho večera mě mistr zavolal do svého pokoje a zeptal se: Co mi dáš? Odpověděla jsem: Svou duši, své srdce. Ale on byl spokojený až když jsem řekla: Své tělo i duši. Pak mi stlačil hlavou dolů ke svému penisu a nařídil: Vypij to.“ Ana říká, že prozatím ví o dvaceti ženách, kteří zažily stejné věci jako ona: „To jsou jen ty, které znám osobně. Předpokládám, že ve skutečnosti jich je mnohem víc.“ Jógový mistr sám k obviněním mlčí.

Hm. Je to hluboké zklamání. I kdyby byl pravdivý jen zlomek, je to smutné a hrozné zároveň. A protože jsem osobně poznal několik Indů, kteří si přijeli „vydělat“peníze do Evropy, a vyprávěli mi o svém úžasu nad naivitou a poddajností Evropanů, a zvláště pak Češek, a protože vím, jak je snadné nechat si v Indii vytisknout vizitky se všemi těmi duchovními (nebo ájurvédskými) tituly a pak honit na Západě vítr, psal jsem a píši o nebezpečích tohoto naivního „českého“ přístupu k exotickým vousatým i Indům, a reaguji i tentokrát. Začínám totiž množícím se zprávám o guruech a duchovních učitelích, kteří zneužívají svou až nezřízenou „duchovní“ moc k nezřízenému sexu, nakonec věřit. Vždyť přece víme, že moc korumpuje v jakémkoliv množství, a nikdo, ani indičtí guruové, nejsou, zvláště na Západě (a vůči ženám s minisukněmi a hlubokými výstřihy) imunní. S jídlem roste chuť a plné tělocvičny cvičenců a kopy peněz by zlákaly kdekoho. Kombinace moci a sexu je pak zvláště atraktivní. Je to jako s agresivitou: máme v mozku brzdy na život v tlupě o třiceti členech, a dav nezvládáme. Dav vždy, i z duchovního hlediska, korumpuje (kvantita kvalitu vyžene). Když dr. Tomáš učil jednotlivce, fungovalo to jemu i jim. Když pak mluvil k tisícům v Lucerně, možná to pomáhalo těm pasivním, ale neposouvalo to nikoho na Cestě ani o píď.

Svého jihokorejského mistra zenu Seung Sahna jsem si počátkem 80. letech min. stol. vybral nejen protože jsem si s ním mohl psát v době, kdy žil v USA (a při dopisování jde vždy o styk téměř doslova „tváří v tvář“), ale také protože jsem se dočetl, že on nebezpečí davu a mocieliminoval prostě tím, že vždy, když už byl v té které zemi slavný a úspěšný představený celé řady klášterů, utekl do další země a tam znovu začínal od nuly (vystřídal, pokud vím, po Koreji  i Japonsko, USA, a na konci svého života Brazílii).

Ne že by ty nejlepší duchovní učitele to, co si o nich mysleli ostatní, a jak svobodně jednali a mysleli, nějak negativně ovlivnilo i co se týká schopnosti učit. Dočetl jsem se o podobných prohřešcích (v 60. letech v USA slavného tibetského učitele) Chögjama Trungpy, který pil a hýřil s ženami, ale i opilý byl schopen vystřihnout dokonalou duchovní přednášku. Historik buddhismu v Americe, Rick Fields, o něm napsal: Způsobil mnohem více potíží, ale také mnohem více dobra než kdokoliv jiný.“ Už jsem psal o výborném duchovním učiteli panu Jamadovi, který měl jen potíže s pitím.

Ano, v Japonsku jsem zažil buddhistické mnichy, kteří důvěřivým Američanům prodávali vyluštění kóanů, a o některých představených některých klášterů se o jejich důvěryhodnosti dalo silně pochybovat, ale tehdy jsem to nebral vážně (také kvůli tak odlišným kulturním zvyklostem). Ano, slyšel jsem o podvodných učitelích jógy a naivních českých turistech. Ano, četl jsem o obviňování Oshoa. Zažil jsem někdejšího správce ášramů nějakého známého duchovního učitele, jenž po smrti mistra převzal ášram s pověstí realizovaného, i když o osvícení věděl jen z vyprávění svého gurua. Jenže na rozdíl od Čechů Japonci, Indové a další umí uctívat, uznávat a využívat především duchovní a pedagogické kvality svých mistrů, to ostatní, když už je, není tak důležité. Češi, a v poslední době hlavně Češky, ochotně padají do pasti formy (vypadá tak enigmaticky, s těma fousama a korálkama), nebo nikdy nemají dost a chtějí si rychle užít (třeba zkusit dosáhnout osvícení sexem v podobě tantry, že… no nekupte to, když je to za víkend). Nedávno se mi přihlásila žena, která ovšem poté, co si přečetla, že bude muset na sobě a své mysli skutečně „pracovat“, na první pohovor raději  nepřišla: prý má přímé duchovní vedení z Indie. Hm, takto naivní češi a Češky si snad i opravdu své duchovní podvodníky zaslouží…

Ještě z rakouského časopis: Marii se to stalo v České republice. Po satsangu – duchovním setkání jógových žáků – na který mistr přijel, si zavolal tehdy 22 letou ženu do bytu. Swámí jí nařídil, aby si na něj lehla nahá a „dobila si své srdce z jeho srdce.“ Pak ji začal sexuálně stimulovat. „Byla jsem v šoku,“ říká Marie. „To je boží požehnání a jsem pro tebe jediný muž v tomto vesmíru,“ vysvětloval jí. Marie říká, že se dlouho nemohla vyrovnat se zmatkem, ve kterém se octla. Znovu a znovu se ptala sama sebe: „Udělal to proto, aby spálil mé špatné karmy?“ Teprve o patnáct let později „se společností skončila“. „Dala jsem svému guruovi vše, svůj čas, peníze, důvěru. Zneužil mě ve všech směrech, i sexuálně. Předstírá, že žije v celibátu. Lhal nám všem.“

A právě tohle je to nejdůležitější a varující. Všichni ti duchovní mistři, a zvláště pak jógíni, kteří nedodržují celibát, nebo dokonce nutí poslušné ovečky k sexu, žijí ve lži. Jde o to, že jóga (a také duchovní život) začíná (měly by začínat) jamou (pravdomluvností, zdrženlivostí, oproštěností od majetku) a nijamou (čistotou k sobě samému, sebeovládáním)… a  tak se ženami tajně souložící guru je pak dvojnásobně škodlivý: jednak podvědomě učí něco jiného, než říká, a škodí tak sám sobě, a za druhé, podvědomé mysli žáků to vycítí a přebírají, a tak škodí i jim. Opakuji, zvláště v duchovnosti kvantita není zárukou kvality: právě naopak.

TEN, KDO ODEVZDÁ SVOJI SVOBODU, ABY ZÍSKAL duchovnost, NAKONEC ZTRATÍ OBOJÍ (Moje parafráze výroku Benjamina Franklina, který to řekl o bezpečnosti).

P. S.: Právě když jsem pracovní verzi odeslal k připomínkám několika čtenářům, vyšel časopis Reflex s ústředním článkem a titulní fotkou, kterou jako bych objednal…