čtvrtek 22. března 2012

Cesta do hlubin cvičitelovy duše....

Šíšův výborný komentář.......:
Představte si, že si chcete otevřít pobočku McDonalda. Říká se tomu franchising. Koupíte si velkou kuchařku za balík peněz a tam vás naučí nejenom to, jak se smaží Big Mac, ale taky jak se nosí správně firemní kšiltovka a kolik vteřin mají zaměstanci povoleno strávit na WC. Pak studujete a cvičíte a když už vám připadá, že máte mozek dostatečně vymytý, tak jdete na zkoušky a dostanete... certifikát. Potom si můžete otevřít vlastní lokál. Nejdřív možná pod dozorem někoho kvalifikovanějšího a když se osvědčíte, můžete podnikat samostatně. Občas budete centrále posílat licenční poplatky a občas vás budou zkoušet, jestli máte tuk dost přepálený, protože kvalita a pověst značky se musí udržovat. Tohle všechno ale budete dělat jen proto, že věříte, že vám po všech těch výdajích zůstane pořád dost peněz pro sebe. V JDŽ panuje všeobecné přesvědčení, že cvičitelství je výraz čistého altruismu. Podle mého názoru to je ale právě jen franchising dovedený k dokonalosti. Rozdíl proti předchozímu příkladu, který pozvedá tento systém nad klasický franchising, je ten, že součástí kuchařky je i záměrná degradace peněz. "Peníze si do hrobu nevezmete, záleží na vašich skutcích, jak jste sloužili ostatním a jak jste byli sobečtí...". Zakořenit toto přesvědčení v hlavách budoucích cvičitelů není těžké - s ním už přece většinou do jógy vstupovali. A tak jim připadá naprosto přirozené, že "centrále" nakonec odevzdají ne jen těch pár předepsaných procent, ale v konečném důsledku všechno, co vydělají. Dělají to přece pro ostatní... Z pohledu centrály je to jednoznačně skvělý obchod. Pro vnějšího pozorovatele to vypadá, že se tu zneužívá pracovní síla úplně zadarmo. Ale zadarmo to ve skutečnosti není. Autor kuchařky může snadno své lidi přesvědčit, že o bohatství nemá smysl usilovat. Většinou to měli už v povaze, někteří možná jen v určitém věku zjistili, že už asi bohatí stejně nebudou, tak proč nezačít věřit, že to tak vlastně vždycky chtěli... Úplně zadarmo ale nehrabe ani sebežlutější kuře, bez odměny to nejde. Ale jak to udělat, aby to moc nestálo? Cvičitel je proto vycvičen tak, že odměnou je mu už sám pocit: "jsem božím nástrojem", "jsem duchovní", "mám blíž k osvobození" a podobně. Autor kuchařky tomu říká sakáma karmajóga. Někdy pak tento pocit přerůstá v latentní myšlenku: "jsem vlastně taky takový maličký guru". Těm pár procentům cvičitelů, kteří to snad dělají jen a pouze s myšlenkou prospět druhým, se omlouvám a mají mou hlubokou úctu. Nechci ale odsuzovat ani ty normální tak trochu "sobecké" cvičitele a kritizovat jejich pocity, jsou lidské a přirozené a i k nim mám úctu, pokud se ovšem vyloženě nevyvyšují nad ostatní. Dělají v podstatě užitečnou práci (pokud pominu to, že některé duše inspirují víc, než je zdrávo). Jen tvrdím, že nepracují zadarmo. Někomu může taková odměna připadat malicherná, ale jim připadá dostatečná, a tak pro ni pracují. Pracují za odměnu jako jakýkoliv jiný pracovník a zaslouží si proto přesně ten stejný respekt jako dělník nebo univerzitní profesor, který pracuje, aby uživil rodinu. Někdo mi snad může vyčíst, že o cvičitelování nepíšu obvyklým posvátným tónem, ale podle mě je to skutečně práce jako každá jiná a zaslouží stejnou úctu jako každá jiná poctivá práce. Chápu sice ten všeobecný obdiv začátečníků k cvičitelům jako k lidem duchovnějším, co mají k osvobození blíž, ale je myslím bohužel zcela nereálný. A bohužel i ten dosud oboustranně výhodný obchod se nakonec zhroutí ve chvíli, když si cvičitel uvědomí, že jeho odměna byla vysoká jen v rámci žebříčku hodnot, který se naučil z kuchařky a že ten žebříček stojí na prohnilých nohách.

9 komentářů:

  1. Z hlubin mojí duše: cvičitelka jsem byla asi rok a vedla jeden kurz pro pár lidí.
    Ve shodě s tím, co se píše, mi nevadilo, že cvičím zdarma, protože jsem měla nefinanční plnění.
    Bavilo mne to. A brala jsem to tak, že moje odměna je, že neplatím kurzovné a ještě cvičím mnohem lépe, než kdybych byla jen účastník - jako cvičitel jsem se prostě snažila a taky odpovědněji cvičila i mimo kurzy. Navíc, ehm, jako cvičitel, jsem byla dobře motivovaná k tomu, abych na ten kurz opravdu každý týden přišla :D
    A taky je pravda, že když jsem na podzim našla tyhle stránky, které postupně ohlodaly mou důvěru v zakladatele systému, najednou mi vadilo, že si platím dojíždění na hodiny, cvičím zdarma a pomáhám vydělávat peníze, které plynou kamsi někam vlastně nevím přesně kam. Byl to jeden z impulsů které ve výsledku vedly k tomu, že jsem se rozhodla nebýt dále cvičitelem.

    OdpovědětVymazat
  2. Finanční a nefinanční plnění-to je výborný popis, jak píše Šíša, do jógy a do dobrovolnických uskupení přicházejí lidé s určitou představou o jakési nemravnosti zisku a peněz obecně. Proto jsou pak snadno využitelní právě takovými lumeny, mezi které patří i Maheš. Tito lumeni sami mají celkem příjemné požitky z dobrovolnické práce-oni si neplatí letenky a náklady ze svého, nýbrž jako nepostradatelní vůdci tahají peníze, které vydělali dobrovolníci, pro svou potřebu. Někdo si kupuje auta, někdo cestuje po světě (Maheš má rád ostrovy jako Fidži, Lakadivy apod.....)někdo si staví haciendy (Maheš je v tomto přeborník, kam se hrabe Gates........a dobrovolníci to dotují svým časem a penězi.
    Pravý hnus u jdž je v tom, že tyto dobrovolníky nutí systematicky nakupovat jejich produkt (semináře), aby vůbec mohli pracovat zdarma. A tak musejí navštěvovat semináře celý život, jen aby získali každoroční "body". Prostě takový jogínský herbalife. (jdž výborně mixuje pyramidovou hru s frančízou....)
    Strategie Lumenů je znevěrohodnit peníze a zdůraznit právě nefinanční plnění (aby peníze zůstaly jim....)

    Spekulace o totální karmajóze bez "plnění" jsou však nesmysl-i největší nadšenci mají své plnění, někdy zatlačené, někdy ne, ale je tam. V jdž jde jasně o elitářský pocit vyvolenosti (který Maheš rád podporuje pohádkami o tom, jak je těžké najít satgutrua-v době, kdy tu máme stovky podobných satguruů?.......) může jít o extázi z toho, že jsem nástrojem gurua, že rozšiřuju jeho učení (a "svůj" názor na svět)atd. Jedno je však společné-prašulky zůstávají ve "správné" kapse......
    A v současné době, kdy se nedostává lidem času a peněz, je celkem nemravné přenášet na ně veškeré náklady jejich dobrovolnické činnosti a ještě si nechat platit za povinné semináře........

    OdpovědětVymazat
  3. Supervýstižné! Díky!
    -sid-

    OdpovědětVymazat
  4. Je to zase klasický kočkopes, jak je v JDŽ zvykem. Proč se ta cvičení organizují? Prý ve snaze pomoci lidem, jako "karmajóga". Proč ne, ale aby to byla skutečně pomoc lidem, měla by snad cena cvičení odpovídat nákladům (tzn. nájem, energie i nějaké vedlejší náklady, ale už asi ne stavba Džadanu). Jakmile je to více, taky na tom nic špatného není, ale pak to zase přestaňme nazývat vznešenými slovy a řekněme na rovinu, že je to kšeft. Co s penězi, které po tom kšeftu zůstanou? Guru už si část z nich vzal formou licenčního poplatku, tak opravdu nevím, kdo jiný by měl dostat ten zbytek, než cvičitel. Nikdo mu potom samozřejmě nebrání, aby je všechny věnoval guruovi. Ale nařizovat mu to? To tedy opravdu nemravné je.
    Chápu, že ášramy a i ty bohulibé činnosti v poušti je potřeba z něčeho živit. Ale připadalo by mi fér, kdyby se každá činnost provozovala a financovala odděleně. Když chci postavit v Indii velkou díru na vodu a vedle krásnou umělou horu, tak je to jistě chvályhodný záměr, ale nevidím jediný důvod, proč by to měl platit člověk, který si jde zacvičit jógu. Nebylo by férovější na to zřídit samostatný fond a každý by se rozhodl, jestli do něj přispět?
    Člen JDŽ ale bohužel nemá možnost rozhodovat vůbec o ničem. Vlastně o jednom přece. "Když se ti to nelíbí, můžeš jít.", jak jsem slýchal předtím, než jsem to skutečně udělal. Díkybohu, že aspoň tato možnost zatím existuje.

    OdpovědětVymazat
  5. K těm letenkám mě jenom napadá, když si tak prohlížím fotky z Nového Zélandu, z čeho se to platí, když se střílecká sádhví rozhodne (nebo to rozhodne někdo jiný, nevím nakolik svobodně se tito lidé mohou rozhodovat) udělat si výlet na Nový Zéland, a kde a jak se o tom pak účtuje. Rozumějte, nemám vůbec nic proti tomu, aby si kdokoliv zaletěl na Nový Zéland. Jenom jsem zvědavý. Je to pracovní cesta? Od jakého zaměstnavatele? Nadace Živoucí světlo? ČSJDŽ? Fellowship? V tom případě, kdo o té cestě rozhoduje? A účtuje se to pak jako daňově uznatelný náklad, protože nějaká z jmenovaných neziskových organizací to pro svou činnost potřebuje, nevím, třeba aby tam sehnala peníze na topení?
    Nebo je to dar od někoho jiného? Od gurua asi ne, ten je svámí, a tedy určitě vlastní majetek nemá a nemá z čeho rozdávat. Nebo to platí ze svého? Z čeho si ale může sádhví platit dovolenou, když se všeho majetku vzdala?
    Aby mě její příznivci zbytečně nekamenovali - opravdu jí nezávidím a nic proti tomu nemám, jen mě docela zajímá, jak to technicky funguje.

    OdpovědětVymazat
  6. Ohledně sádhví ze Střílek........no, ona se rozhodně majetku nevzdala, takže morálně vzato ano sádhví není-kolikrát cálovala něco ze svého (zděděného...). Taky proto měla jako snad jediná z oranžových to privilegium, že si ani guru netroufnul jí někam poslat-byla stále jen ve Střílkách. Sice na to neměla lidsky, a tak se jí mladí nadšenci vždycky rozutekli, (vyděšení její rigidností se sklony k autismu), ale dlouhá léta si na ni Maheš netroufnul (inu, naditá šrajtofle.....) Ale když už to tam podělala příliš a šlo to se Střílkama personálně do háje, tak Maheš zakročil šalamounsky a nechal jí tam "na dožití", ale výkon moci dal na pražáky......(kteří dotovali a dotují Střílky z kapes pražských kurzistů-a pořádně......)
    A tak jako bizardní západní sádhví může létat po světě. Nic proti, jsou to prašule co zdědila, tak může létat do alelujá, akorát, hrát si na člověka, co se zřekl všeho, a přitom mít pojistku vlastního velkého keš?........velmi divné.....prostě jak říká šiša-jdž je kočkopes od začátku do konce.....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. nevím, možná mám ještě vymytý mozek, ale opravdu mi nepřijde, že by zrovna střílecká sádhví měla nějaké zlé záměry nebo nějakou finanční motivaci pro svoje činy.....to zas trochu přeháníte. není to zlý člověk a myslím, že JDŽ dala celý život a dělala co mohla.stejně jako mnoho dalších, kteří si nepřijeli do Střílek nahrabat..

      Vymazat
    2. Souhlasím s vámi, já ji osobně nepodezřívám ze špatných úmyslů. Myslím, že jsem o ní ani nic takového nepsal. To, že někdo neumí jednat s lidmi, a je schopen jen výhodných (pro vlastní víru) vztahů-to není podezřívání ze zlého úmyslu. Je prostě taková. Zažil jsem, jak svým fanatismem rozkopala komunitu mladých, jak nebyla schopná "lidského" cítění-byla jak "duchovní chladná mašina"......, tak proto píšu tak, jak píšu-je to reakce na to nekritické zbožňování všeho v jdž.....
      To, že se šiša ptá, za čí peníze létá sádhví po světě-za poslední rok snad třikrát přes zeměkouli-to je myslím na šéfku neziskové nadace celkem legitimní dotaz, nemyslíte?............

      Vymazat
  7. P.S. Jen mě napadá, jak se slučuje s ekologií, tolik fanaticky vyzdvihovanou u Maheše a jeho věrných to, že si vedení a věrní jak korouhvičky trajdají letadlem do Indie a zpátky, na Zéland a zpátky, do Indie a zpátky, do Nepálu a zpátky a tak pořád dokola. Dvakrát, třikrát za rok. Gurupurnima, zimní výlet, Nepál, Zéland. Hlavně, že se v jogacentrech škudlilo na mýdlech pro kurzisty, že je to prý neekologické-a elita létá jak o život, bez ohledu na cokoliv, prostě-když jde o gurua, tak jde vše stranou. I morálka.

    OdpovědětVymazat