Vedení JDŽ není schopno řešit problematické situace

Od Evy V., 9. 2. 2012

Ráda bych podala určité vyjasnění ohledně vyhrožování mé osobě soudy ze strany vedení JDŽ. Na zářijovém setkání, kde jsem byla se svým mužem, jsem sádhví Párvatí a Honzovi La. sdělila mojí osobní zkušenost se svámím Mahéšvaránandou, tak jak jsem jí popsala v březnu 2011. Kromě jiného jsem také zmínila, že mám již od července 2011 kontakt na novináře, ale stále zvažuji, zda svoji zkušenost zveřejnit či nikoliv - stále doufám, že se JDŽ postaví k situaci čelem. Podle Párvatí jsem byla v Čechách jediná a díky své osobní pozitivní zkušenosti s Mahéšvaránandou nevěřila, že se situace odehrála tak, jak jsem jí popsala. Viděla jsem, že snaha kontaktovat ženy z jiných zemí a zjistit si další informace je nulová. Podle Párvatí svým jednáním ničím práci mnoha dobrých lidí. Také Českému svazu JDŽ vadí, že je celá kampaň proti svámidžímu zdržuje od důležitější práce. Když jsem odcházela, Párvatí mi řekla, že pokud bych se rozhodla nějak vystoupit, že se budou bránit, že musí chránit svoji práci. O soudu nepadlo ani slovo. Moje psycholožka to viděla jako jasné zastrašování, já sama sem si nebyla jistá, zda to spíš nebyla potřeba být upřímná, upozornit mne na možné následky. Celé setkání probíhalo s velkým respektem, v klidu. Pro mne byl splněn jediný cíl, který jsem měla… vedení JDŽ již nemůže říct, že o ničem neví, protože vše koluje jen na internetu a jedná se o anonymní jedince. Zároveň bylo toto setkání právě oním impulsem k tomu, abych se spojila s novinářem. Jestliže má JDŽ důležitější práci než prošetřit obvinění svého zakladatele ze sexuálního zneužívání, pak je něco velmi v nepořádku. Organizace nechrání své členy, z mého pohledu se stává nebezpečnou. Můj celkový osobní názor na vedení JDŽ je takový, že není schopno otevřeně řešit problematické situace, navíc se jeví jako naprosto bezradná. Vím zatím o jediné situaci, kdy JDŽ (ne v ČR) vyhrožovala soudem písemně přes právníky jisté organizaci, protože někdo z jejich členů zveřejnil svůj názor na Mahéšvaránandu – v okamžiku, kdy organizace řekla, že s nimi velmi ráda do soudního sporu půjde, okamžitě se JDŽ stáhla a již se neozvala. Ještě pár dat pro představu. V červnu jsem na sebe zveřejnila na internetu e-mail i skype… i když pouze s přezdívkami. Žádná odezva z vedení a to jsem věděla, že v pražském JC je osoba pověřená četbou a kontrolou všech fór a blogů. Na konci července 2011 jsem se dozvěděla, že vedení JDŽ zná mojí identitu. Nikdo neměl snahu se se mnou spojit, vyjasnit situaci. Na konce srpna 2011 jsem veřejně vystoupila se 2 dalšími ženami ve Vídni. Na setkání byla Věra Š. z Liberce, která řekla, že ještě v noci odjíždí do Střílek. Potvrzení, že jde o mne, zde předala. Opět mne nikdo nekontaktoval. Za 3 dny nato začali někteří lidé z pražského jógacentra obvolávat mé přátele, že jsem hlavní organizátor Čitánandovy kampaně proti svámidžímu pro Českou republiku, že jsem se rozhodla svámidžího zničit, že je asi budu kontaktovat a že pokud se tak stane, že mají hned volat do jógacentra, stejně tak, kdyby měli nějaké pochybnosti, že se mají obrátit na Honzu La.. Někdo z volajících si dokonce vymyslel, že Párvatí řekla, že mne vyzvala na detektor lži a že jsem odmítla. Také jsem prý autorkou tohoto blogu. O pár dní později jsem požádala sama o schůzku, sádhví Párvatí mi vyšla vstříct. Přeju nám všem, ať jsme zůstali nebo odešli, ať máme odvahu žít v souladu s tím, co si opravdu myslíme a cítíme. Eva Vrbová
Uživatel Eva Vrbová k příspěvku Vyjádření Marka Jendrucha dne 9.2.12