http://zod.reformace.cz/joga-v-dennim-zivote-cislo-76
Jóga v denním životě
Náborové hrátky mezi tělesným cvičením a náboženstvím
„Příležitost dělá zloděje," říká
moudré přísloví. Hluboko zakořeněné vědomí značné části české
veřejnosti o józe jako systému tělesných cvičení bez náboženského obsahu
se stalo pro žáky svámího Mahéšvaránandy příležitostí, jejímuž pokušení
podlehli. Navzdory svým pravděpodobně dobrým úmyslům se tak stali
nespolehlivou skupinou, která je pro veřejnost spíše nebezpečím než
přínosem.
Není pochyb o tom, že český svaz Jóga
v denním životě je náboženskou společností. Ačkoli v čele svazu stejně
jako v čele nadace Živoucí světlo Maháprabhudíp satsang stojí jiní lidé,
nikdo nepochybuje, že inspirátorem aktivit těchto organizací
a duchovním vůdcem jejich členů je svámí Mahéšvaránanda. Přinesl
na Západ konsistentní, na indické tradici dobře založené náboženské
učení. Mahéšvaránanda tak stojí vedle svámího Prabhupády a jiných Indů,
kteří obohatili náboženský život na Západě o část indické duchovní
tradice.
Je docela přirozené, že náboženské
společnosti se v sekulárním prostředí snaží prezentovat tak, aby měly
možnost zaujmout ty, kdo se necítí být náboženskými lidmi. Abychom opět
uvedli příklad - pro takovou prezentaci má Prabhupádovo hnutí Haré
Krišna své Centrum pro védská studia.
Tento způsob, při němž mají být osloveny
různé části společnosti, ovšem dovedli Mahéšvaránandovi žáci
do absurdních rozměrů. Zatímco by oddané Krišny asi nenapadlo
prezentovat se jako hathajógická skupina, Mahéšvaránandovi žáci zvou
veřejnost na cvičení v rámci dobře promyšleného systému Jóga v denním
životě. Na těchto cvičeních jsou pak účastníci jemně vedeni k tomu, aby
svámího Mahéšvaránandu přijali za učitele nejen svého těla, ale i duše.
Ti, kdo původně přišli „jenom si zacvičit", se najednou ocitají
v moravské Indii (v ášramu ve Střílkách) u nohou božského mistra,
zasvěceni jím a obdarováni od něho jedinečnou mantrou.
Tento postup je eticky sporný, ale
u dospělých lidí můžeme předpokládat, že do této manipulativní hry
vstupují dobrovolně. Podobně můžeme doufat, že Mahéšvaránandovi
následovníci si problematičnost své „taktiky" neuvědomují.
Takové předpoklady ale bohužel nejsou
možné v případech, kdy se Mahéšvaránandovi stoupenci pokoušejí protlačit
systém Jóga v denním životě do škol.1
Nejde přitom o program, který by byl nábožensky neutrální. Na přípravě
neutrálního programu by se podíleli zástupci různých jógických škol
a byl by patrně garantován profesní organizací, jakou je Sdružení
učitelů jógy. Naopak: jak již bylo řečeno, systém Jóga v denním životě
představuje vyhraněný náboženský směr, koncentrovaný na jednu vůdcovskou
osobnost. Cestičky, jimiž se postupně dostává do školství,2
zřetelně znamenají porušování zásady náboženské neutrality školství.
Množství a provázanost těchto cestiček téměř vylučují možnost, že
porušování této zásady může být nezáměrné nebo neuvědomělé.
Jeden příklad na závěr: vysokoškolský
pedagog, který na Filozofické fakultě ve svých přednáškách v předmětu
„Jóga - cesta k moudrosti" nezakrytě propaguje dílo svámího
Mahéšvaránandy,3
může být studentům svým náborářstvím směšný. Věc je ale vážnější:
ukazuje, jak slabé jsou u nás i ty demokratické principy, které jsou
na Západě považovány za samozřejmé.
(1) Na tento záměr
několik let upozorňoval Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
ministerský expert, psycholog a dlouholetý cvičitel jógy Václav
Zdražila. Autor má k dispozici jeho zprávy z let 1992 a 1997.
(2) Příkladem může být
konference Jóga v praxi pedagoga, pořádaná ve spolupráci s Pedagogickou
fakultou Jihočeské univerzity roku 1997, vydání stejnojmenných skript
na téže fakultě roku 1995, projekt R.A.S.T., který počítal se zavedením
systému Jógy v denním životě na slovenských veřejných školách a který
rozhýbal slovenskou politickou scénu roku 2001, apod.
PhDr. Zdeněk Vojtíšek (1963),
Husitská teologická fakulty UK, Společnost pro studium sekt a nových
náboženských směrů a šéfredaktorem Dingiru