Harém ve Vídni a nižší jógová patra

Z komentářů:

"Nedávno, konzultujíc situaci s jednou programátorkou, která v minulosti zpracovávala databáze na zámku, jsem se dozvěděl další upřesňující informace. Pro někoho nové, pro někoho snad známé, pro jiné zarážející. Jedna její známá z Prahy, vysoce vzdělaná a hezká žena, byla před léty požádána sw., aby se přesunula do Vídně. A protože věděla, co by následovalo, nabídku okamžitě odmítla. Navíc měla i malé dítě. 


Ve vídeňském grémiu je veřejným tajemstvím, že ty tzv. gópí, tvoří ve skutečnosti harém. A také se ví, že ta, co je favoritkou, je na jedné straně na výsluní, ale je permanentně vystavena žárlivosti, nenávisti, nevraživosti a naschválům. Dochází k intrikám. Za této situace v tomto evropském centru vznikají velké problémy, které se nedaří vždy dobře maskovat. Co je ovšem (pro mne) zarážející, je, že ony dívky žijí v představě, že takováto nadstandardní pozornost mistra je duchovně velmi posouvá nahoru… Fixní idea? Porucha osobnosti? Ztráta soudnosti? 


Celou jógovou scénu lze rozdělit na prostou členskou základnu, které se předkládají k uvěření různé nesmysly a hlavně požadavky. Dalším stupněm je jakési grémium, které ví, ale protože je na výsluní, tak mlčí. Horní patra jsou ony gópí, které se perou o přízeň pána vesmíru. K nim se dá samozřejmě přiřadit i jakási jejich matka představená, která má zástupkyně v určitých zemích. Sanjásinové (swamiové), jsou o stupeň níž. Oni pomáhají byznysu, zatímco horní patro se stará o blaho pána vesmíru na zemi. 


Bylo toto vlákno k něčemu dobré? Nepochybně! Nejenže otevírá oči, ale také čistí zrak, kultivuje ducha a činí mozek zdravě selsky uvažujícím. A dává procitnutí. Toto vlákno duchovně pozvedá nad úroveň jdž. Blbci sem napáchnou, je to jejich rozhodnutí (k vlastní škodě). Rozhodnutí nikoliv svobodné, nýbrž notně zmanipulované. 


Písek pouštní sídla zavane, Střílky zajdou na úbytě, jen těm puriům, nandům, ím a dalším, zůstanou v občankách velice prapodivná jména a mnohdy i příjmení."

Uživatel Anonymní k příspěvku Jógové srandičky dne 27.12.11

Jógové srandičky

Přeju všem krásné vánoce a šťastný nový rok.
Nějak jsme tady čím dál víc vážní, už i Hanákům a Třinečákům došel humor, což mě fakt mrzí (:-))).
Já neumím hanácky, tak snad přijde vhod něco na odlehčení z netu.



Nebo je libo jógový hiphop?



A tohle je fakt dobrá učitelka jógy:




Tyto a další jógové srandičky najdete zde: http://www.yogadork.com/news/10-best-and-funniest-yoga-videos-of-2011-feat-kitties-rappers-yoga-girls-adam-levine/

Jít dál

Mám rád to nepopsatelné cosi, čemu se říká předvánoční atmosféra. Večerní procházky ve tmě a ve sněhu, kdy jenom tak jdete krajinou a ve vzduchu kolem vás visí Vánoce. Je to magické. Kdybych byl drzý, dodal bych ještě něco o práně a spiritualitě okamžiku.
Zkuste si ale takhle vyjít třeba 27. prosince. Stejný sníh, stejná tma, světýlka kolem domů pořád ještě svítí, ale ten pocit bude pryč. Vypadá to, že celou tu magii měli na svědomí trpaslíci ve vaší hlavě a jejich pracovní doba skončila.

Kdybych byl svámí a v kouři vonných tyčinek tuhle myšlenku pěkně rozvedl při předvánočním satsangu, okořenil ji pár hláškami typu "Manó mátra džagat" a pěkným příběhem z Rámajány, dám krk na to, že byste mi zobali z ruky. V hlavě by se vám narodil takový ten neurčitý tupě přijímající pocit: "Tohle byla moudrost". Pak byste se vrátili domů, někdo by se vás zeptal, o čem povídal a vy byste řekli: "Nemůžu si vzpomenout, ale bylo to krásné."

Ona to ale samozřejmě žádná velká myšlenka není. Je to jen další doklad naší manipulovatelnosti a sklonu podléhat náladě stáda. Když jde o Vánoce, je to docela příjemná vlastnost. Když jde ale o kult, který pro nás znamená všechno, začíná jít do tuhého.

S Vánoci už to nějak zvládáme. Když nám bylo tak pět let, možná jsme toho 27. prosince zoufale křičeli, že chceme ještě Vánoce. Mělo to svou hlubokou logiku, zdálo se nám přece nespravedlivé a zbytečné přijít o tak krásný pocit, musí být přece nějaký způsob, jak si ten pocit uchovat. Rodiče nám ale vysvětlili, že to nejde, že Vánoce jsou zkrátka pryč a nemá smysl předstírat něco jiného. Nakonec jsme se s tím smířili.

S kultem je to horší, okouzlení trvalo příliš dlouho a stali jsme se na něm závislími. Zvykli jsme si na představu bohočlověka, který pro nás slibuje udělat všechno, co my nedokážeme. Teď se tento obraz rozplynul. Zvykli jsme se na něj obracet v bolesti a zoufalství, spojovali jsme s ním své naděje a celý smysl našeho bytí. Je to jako reflex, automaticky se nám vybaví a ... najednou je tam prázdno. Je to kruté. Je těžké nebýt jako to dítě a nesnažit se najít nějakou možnost, nějakou skulinku v realitě, jak si prodloužit Vánoce. Jenže je to marné, lež se nedá vymazat a zapomenout. Je konec. Nanejvýš se můžeme zkoušet uchlácholit tím, že to byla pro nás cenná životní zkušenost, ze které jsme se hodně naučili a která nás někam posunula. Podle mého mínění: člověk se "něco" naučí i v kriminále, ale to ještě není důvod si kriminál nějak romantizovat. Za sebe dnes považuji JDŽ za ztracený čas, tečka.

Říkáme si, že je čas jít dál. Když je ten pocit Vánoc v nás, mělo by být možné vyvolat ho i jinak. JDŽ nás podvedla, tak můžeme vyzkoušet něco jiného. Nějaká jóga bez denního života? Nebo už toho bylo dost a raději něco trochu praštěnějšího, pořádný úlet s Aštarem Šeranem a jeho nebeskými kamarády? Nebo naopak něco solidního a staletími prověřeného, třeba katolická církev? Proč ne, tohle si nedovolím soudit. Sám za sebe a s pokorou vůči ostatním názorům ale tuším, že už nic takového neudělám. Nemám žádný důvod si myslet, že jinde to bude lepší.

Možná, že se obejdeme bez organizací, možná, že můžeme zkusit hledat Boha tentokrát už opravdu sami za sebe a sami v sobě.
Co když není žádný Bůh? Když je ten pocit Vánoc v nás, šlo by ho probudit i bez Boha? Na druhé straně, má vůbec cenu a smysl tento pocit probouzet?

Jsem si jistý, že řadě lidí budou tyto otázky připadat už příliš a budou jenom kroutit hlavou nad tím, kam až jsem to klesl a nad čím vším jsem dnes schopen pochybovat.
Ale myslím to vážně a nestydím se za tyto otázky. Připadá mi, že řada lidí, kteří opustili JDŽ, jenom nahradili jedno dogma druhým a pořád ještě nezačali přemýšlet důsledně. Řada lidí některá dogmata opustila a kritizuje je, ale jiných se drží a nenapadne je zpochybňovat je.

Lidskou mysl si představuji jako stavbu, jako mnoho řad cihel a každá řada se opírá o cihly pod ní. Zvykli jsme si přemýšlet jenom nad novými řadami, stavěli jsme do výšky a na spodní cihly rychle zapomínali. Příliš rychle jsme uvěřili některým svámího konceptům o světě a přestali jsme o nich pochybovat. Přitom všechno, co jsme nad nimi postavili, je na těchto konceptech závislé. Dnes už jsou zakořeněné tak hluboko, že si sotva vzpomeneme, kdo je v nás postavil. Karma, osvobození, reinkarnace, vegetariánství, duchovnost...
Pár řad cihel nahoře jsme najednou museli rozebrat, protože se rozsypaly na prach a teď se přirozeně snažíme svou zeď opravit. Někdo se spokojil s vysvětlením, že svámí měl své mystické důvody a svými činy prospěl celému vesmíru. Potom stačí nahradit pár cihel a domeček je jako nový. Někdo musí jít hlouběji a někdo ještě hlouběji, aby si zeď opravil.

Nevím, jestli je správné jít až k základům, nebo skončit vysoko nad zemí. Zůstalo jen málo věcí, jimiž jsem si opravdu jistý. Snažím se jen ptát sám sebe, které cihly v mé mysli patří svámímu, které jsou moje a které jsou pevné. A zjišťuji, že svámího vliv byl obrovský a je ve mně hluboce zakořeněný. Nestalo se vám, že jste se přistihli, jak formulujete myšlenky podle stejného schématu, jak to dělá svámí? Že někomu něco vyprávíte způsobem, jakým to dělá on? Dávno jsem zjistil, že když musím použít svou chatrnou angličtinu, tak nejen že volím stejná slova jako on, ale dělám i stejné chyby jako dělá on. Ve své zahleděnosti do něj jsme se za ty roky stali tak trochu ním. Tak jako on už asi sám nedokáže rozlišit pravdu od lži, tak i my už sotva někdy dokážeme myslet bez břemene svámího vlivu. Jistě, chceme a musíme jít dál, ale nenalhávejme si, že začínáme znovu a s čistým stolem.

Teď by to chtělo nějaký závěr, nejlépe pozitivní, ale já zatím žádný nevidím. Jedna z cihel hluboko v našich základech říká, že všechno se nakonec nějak v dobré obrátí a všechno, co bylo předtím, najde ve světle dosaženého cíle zpětně svůj smysl. Snad je aspoň tahle cihla pevná, ale nejsem si tím vůbec jistý.

Přeji vám hezké Vánoce, ale hlavně smíření s tím, že jednou skončí.
šiša

Mahéš, duchovní poznání a ego

Velice tleskám tomu, co napsal přede mnou Karel. Souhlasím, že je třeba se poučit ze zkušenosti a pokračovat dál svou cestou. Já si teda pokračuju bez JDŽ už asi šest let, takže mě zarazilo, že se mě letos na jaře po takové době dotklo odhalení svámidžího činů, natolik, že jsem začala psát tenhle rozhořčený blog... Nejspíš jsem byla naštvaná na sebe, že jsem se nechala oklamat více, než jsem tušila. Jenomže, musím taky upřímně přiznat, že to byl právě Mahéš, kdo mě přivedl k prožití záblesku hlubokého vesmírného zdroje/věčnosti/prostoru/ticha/pravdy/Boha nebo jakkoli to kdo chce nazývat.


Pamatuji, jak mě fascinovalo, když zazpíval ÓM a pak mluvil třeba dvě hodiny, a bylo mi čím dál jasnější, že to není z jeho hlavy, a že jeho ústy mluví nějaký hluboký zdroj. Já byla jedno ucho, a ostatní taky (pokud nespali). Snaha pochopit, co to z něj mluví, mě k němu přitáhla. On nepochybně měl/má schopnost napojení na nejhlubší vesmírný zdroj a je schopen předávat jeho inteligenci. Byl to první duchovní učitel, u kterého jsem si uvědomila záblesk poznání, že tento zdroj existuje ...

Ovšem, tuhle schopnost má mnoho lidí, nejen duchovní vůdci, ale třeba i umělci, když tvoří, tak tvoří ze spojení s oním zdrojem - ale když zrovna netvoří, tak jsou odpojeni a chovají se jako normální nevědomí lidé ovládaní egem.

Takže Mahéš sice má spojení se zdrojem, ale není napojen stále (i když předstírá, že ano), a když není napojen, chová se tak, jak mu vládne jeho ego, které má slušně vyvinuté. To se vůbec nevylučuje. A to jeho chování pocházející z ega mě od něj po několika letech zase odpudilo, protože ho jaksi začalo být na mě moc.

Domnívám se, že v poslední době mu ta schopnost napojení při veřejném projevu občas selhává. Už ho sice neposlouchám, ale třeba mě zajímal rozhovor ve Vancouveru, když se ho ptali na zneužívání - tam je znát, jak blekotá ze své hlavy ... I dříve sem tam blekotával ze své hlavy, zejména když vykládal indické eposy a omílal dokola pořád stejné historky, nebo radil ohledně zdraví... Ale střídal to se skvělými duchovními projevy, a ty dokonce jednoznačně převažovaly.

On si moc dobře uvědomoval, že jeho zbožňování mu přerůstá přes hlavu, a vzpomínám si, jak si tak jednou mluvil mimo mikrofon, že neví, co s tím má dělat, že tolik lidí na něm visí, že už toho má dost, že asi zůstane v Indii, že se mu to vymyká z rukou.

A několikrát, ba mnohokrát, co pamatuju, byl k nám naprosto upřímný, nevalil do nás pohádky, ale vytasil čirou pravdu ohledně osvícení/realizace nebo jak tomu chcete říkat. Jediná možnost, jak to udělat, je teď hned, na nic nečekejte, nic neodkládejte, čas vám nepomůže, ani modlení/cestování/klanění. Vzdej se všeho a užívej. Nebo jinak řečeno, Přijmi vše a užívej. Jenže málokdo tomu porozuměl, většina si pořád myslí, že osvícení přijde někdy s časem ... ale Mahéš byl v tomhle upřímný, on nám to říkal na rovinu. Ale když jsme teda nebyli schopni rozumět a nedali si říci, tak to s námi táhnul dál, jak uměl ....

Prostě, my, co jsme k němu přišli, jsme tu zkušenost s ním a s kultem potřebovali, a vzali jsme si tolik poučení, kolik jsme měli. Já jsem si z jógy určitě vzala hodně. A někteří tu zkušenost stále ještě potřebují, a myslím, že i přes naše varování si ji stejně musejí prožít. I rodiče by rádi uchránili své děti špatné zkušenosti, ale nebývá to nic platné, děti si to musí prožít samy.

Jinak myslím, že Mahéš se v Evropě už neukáže, leda snad inkognito, ale to nezabrání kultu v dalším dlouholetém trvání. Podobné kulty, jako kult Sai Baby, který prokazatelně sexuálně zneužíval žáky i žákyně, nebo Maharišiho, který kázal celibát a sám v něm nežil, mnoho let po jejich smrti pokračují ... jejich příznivci to prostě potřebují pro svůj duchovní vývoj, potřebují si to protrpět, a my (aspoň částečně) vidoucí to nezměníme, je to jejich život. 


Uvědomuju si, že je to moje ego, které se mě snaží udržet při pocitu nespokojenosti, viny a obviňování někoho jiného. To je prý první krok k jeho oslabení a postupné likvidaci. Tak doufám, že to nebude dlouho trvat a tuhle záležitost budu schopna navždy odložit. Totéž přeju všem ostatním (ale jestli to nechcete odložit, nebojte se, nikdo vám to vzít nemůže, vaše trápení vám zůstane tak dlouho, dokud ho budete potřebovat/chtít.)

-sid-

Vševědoucí Maheš

http://hobby.idnes.cz/s-balickem-suseneho-ovoce-muzete-zkonzumovat-i-porci-zivych-roztocu-12k-/hobby-domov.aspx?c=A111220_142204_hobby-domov_mce

Myslím, že tenhle článek o hmyzu, co si báječně žije v sušeném ovoci, může některým stále ještě věřícím trochu pootevřít oči......ti, co věří v Maheše jako znalce všech tří časů a všeho vůbec, by se v rámci zdravého rozumu měli tázat: pročpak nám doporučoval nejíst třešně ve Střílkách, že prý je tam uvnitř hmyz a to není dobré pro karmu-a přitom vesele žehnal prašádu, který je hmyzem doslova prolezlý-a k tomu ještě doporučoval prašád množit. A to tak, že patří k bontonu v jdž mít vlastní sklenici s trochou prašádu od něj a tam přidávat vlastní sušené ovoce a ořechy-že prý se vytvoří další prašád-ono se tam hlavně vytvoří výborné prostředí pro rozmnožování hmyzu-ale o tomhle hmyzu asi jeho vševědoucí duše neví, když to doporučuje.........Jeden by řekl, že asi nebude tak vševědoucí..........A nebo ty vtípky o prašádových kilech myslel trochu jinak. Hmyz je zajisté výborný zdroj bílkovin, tak možná proto.

V téhle souvislosti si vzpomínám na problém, který je v Lile Amrit-byla tam ta předpověď Mahaprabh...-že prý se na čas dostanou v Indii k moci komunisté, pak se vystřídá sposta vlád a nakonec bude satajuga s vládou světců (tím měl namysli zřejmě teokratický feudalismus, jaký byl v např. Tibetu před vpádem Číny-děsivá představa.... nebo možná to nechutné kořistnictví chrámových okrsků v historické Indii, co kouzelně karikoval jistý mnich a očitý svědek tehdejšího středověkého absurdistánu v knížce Příběhy mistra Paramárthy).

Ten problém je, že se v Indii, vyjma jižního státu Kerala, nikdy k vládě komunisté nedostali. A následné období nejrůznějších vlád je teď (dřív vládl především INC a jeho deriváty a v podstatě hlavně klan Gándhíovců), takže předpověď Mahapr....se nesplnila. Tečka.
Tak nevím, nevím, jestli ta proklamovaná vševědoucnost mistrů není spíš snaha o totální ovládnutí žáka ve stylu tzv. foucaultova Panoptika (Panoptikum-věž strážce, který má možnost sledovat všechny odsouzené trestance okolo, přitom však sám jimi není viděn, takže oni neví, jestli nejsou právě sledováni a proto se chovají v souladu s přáním strážce v Panoptiku, aniž by tento strážce musel vykonávat jakoukoliv činnost)
Guru, který o všem ví (symbolicky: dohlížitel v Panoptiku)- a poddaný žák (symbolicky: ovládaný trestanec v Panoptiku, na kterého je dohlíženo) v žádném okamžiku neví, zda na něj není upřena pozornost dohlížitele- Gurua. Což následně vede k totální mocenské převaze a tím i nadřazenosti Gurua nad žákem. Foucault ve svých představách o moci nedospěl tak daleko, jako indičtí obchodníci s posvátnem. Panoptikum jako ideální nástroj mocenské kontroly je Guru-obchodníky ještě vylepšen-strážci věže vlastně ani nemusí mít nástroje k totální kontrole trestanců, stačí trestance (žáky) přesvědčit, že jsou stále sledováni nadpřirozeným způsobem -a moc i její kontrola je tedy totální -pokud ovšem žákům nedojde, že je to všechno podfuk.......je tu však satsang a skypesang-tam jsou žáci pomocí příběhů znovu utvrzováni v tom, že to podfuk není a moc gurua tak zůstává zachována. Dokud nezačne žák používat zdravý rozum.

Když vidím reakce typu Durgadeví, tak se asi guru nemusí obávat-jeho metoda udržování totální moci a nadvlády ještě funguje. Ale vzhledem k tomu, že každý den slyším, kdo zase z jdž znechuceně odešel, je tu pořád naděje, že ty podvodné techniky kontroly moci se mu začínají bortit. A o to tu jde mimo jiné také-aby si parta "svatých" chlapíků obdařených vybájenou absolutní mocí nemohla dělat, co se jim zlíbí......Juckes

O důvěře

Od čtenáře:

Se zájmem jsem si přečetl Vaše stránky. Patřím k těm, kteří maji JvDZ dávno plné zuby. Je mi odporný jak swamidži, tak jeho žáci pro svou zaslepenost manipulativní přístup a násilné chováni. Uvědomuji si, že i ti co se později stali obětmi byli součástí této manipulace s druhými byť jen tím, že se spolupodíleli na té atmosféře slepé oddanosti. V podstatě musím napsat, že nic nového a nic překvapivého pro mne. Nic se nezměnilo od let 1982 -1985. Zastrašování, psychické vydírání, nátlak, pomluvy, zaslepenost. Stále stejný obraz JvDZ. V takové skupině se do jejího vedení dostane jen loajální člověk, který tento přístup akceptuje. Nebudu tady přidávat své zkušenosti s lidmi, kteří na jedné straně laskaví, pomlouvají, vydírají a činí psychický nátlak i na své blízké děti a rodinné příslušníky. Za každým slovem tady vidím konkrétní jméno a zkušenost. Prostě jsou to vlci v rouše beránčím. Ale díky za ně. Je to o důvěře a byla to dobrá škola pro mne a dobrá zkouška.

V celé věci je důležité, jak pomoci v této situaci.

1. Není na místě mlčet, když se s něčím takovým setkám, jinak jsem vlastně spoluviník a umožňuji, aby toto pokračovalo dál. Tady je třeba bojovat, aby se vše dostalo na světlo. Důvodem není něco špinit, ale předejít dalšímu zneužívání lidí a manipulaci s nimi.

2. Druhá věc je citlivější a tím jsou zneužití lidé, kteří si toto zneužití uvědomují. Byť to bude znít tvrdě, nezneužil je swámi ani JvDZ, ale nechali se zneužít sami. A to je to čím pravděpodobně nejvíce trpí, že se vzdali své vlastní vůle a v situaci, kdy měli svou vůli jednoznačně použít a jednat nebyli dost silní říci ne. Byli snad paralyzování oddaností a bludem, že jejich ego je překážkou na cestě duchovního rozvoje? Možná ti lidé teď nedokáží odpustit sobě, ale každý má nárok na to udělat chybu, každý má nárok na to být slabý. Že toho někdo využil je přirozené, byť to není O.K. Jen slaboch obviňuje druhé za svou vlastní slabost. Slabost a chyby tady ale nejsou, aby nás zlomily, ale aby nás posílily. Bylo by zajímavé dozvědět se, jak se tito lidé dokázali uzdravit.

3. Pak jsou tu zneužití lidé, kteří si toto zneužívání neuvědomují a zůstávají v zaslepenosti dále a snaží se udržet, stávajíci stav proto, aby se jim nezbořil jejich svět. Mají svou cestu a tato situace je buď zaskočila a nedokáží se ji otevřeně postavit a vyrovnat se s ní nebo si vůbec neuvědomují vážnost situace. Tady je na místě lítost a soucit, byď v mém konkrétním případě je to těžké, protože mám stále před očima manipulaci, lhaní a psychické násilí, kterého jsou tito lidé schopni. Těm lidem je třeba dát čas.

4. Nakonec je tu Swami Maheswarananda do jaké míry si uvědomuje co dělá, do jaké míry je to rozdílností kultur, do jaké míry je to podvodník, neví ani on sám. V mém případě mohu říci, že na něm vůbec nezáleží. Je to jeho věc a ať si dělá co uzná za vhodné, doplatí na to sám a když najde někoho kdo jej bude slepě následovat, tak je to jeho věc. Najde jen někoho, kdo potřebuje právě tuto lekci, pak je to v pořádku. Já jsem pochopil, že mistr je svůdce a svádí lidi ze správné cesty tím, že nerozvíjí dar, který každý z nás má v sobě, ale zdůrazňuje, že místo, aby jsme věnovali pozornost tomuto daru máme věnovat pozornost jemu. On potřebuje naši pozornost a proto je zloděj. Mistři, které jsem potkal později říkali: „Jsem tu proto, abych zrušil autoritu mistra a ukázal, že vše již dávno máš, jen si to musíš uvědomit a rozvíjet to dál ve prospěch druhých.“

Nakonec bych rád napsal něco o důvěře. Ve všech zmíněných lidech je vážně zraněna jejich důvěra. U každého jinak. Jinak je zraněna důvěra společnosti, jinak důvěra, zneužívaných lidí, jinak těch co se brání otevřeně přijmout fakt zneužívání důvěry lidí v JvDZ a jinak je zraněna důvěra Mistra v žáky. Život velmi tvrdě postavil všechny do situace, kde se mají všechny strany osvědčit svou důvěru. Pro zdravý život a rozvoj člověka je důvěra nezbytná. Co teď? Důvěra se ničeho nedrží, září vlastním světlem. Důvěra se nepotřebuje o nic opírat. Ta se má sdílet. Nepotřebuje se opírat o mistra, ani o učení. Není nic, co by mohlo poskvrnit naději a důvěru v každém člověku.Poskvrnit ji může jen člověk sám tím, že ji něčemu věnuje. Věnuje nejvzácnější dar, který dostal. Někdo důvěřuje sobě, jiný Mistrovi, někdo svým žákům, či nauce. Nic z toho není hodno důvěry. Toto je důležité poznání. Vše toto je naopak znesvěcení důvěry. Důvěra je dar a nikomu nepatří.

Tato situace má své oběti a má své viníky, ale to je jen zdánlivé a povrchní hodnocení. Tato situace je obrovská šance pro obě strany udělat krok k rozvoji. K rozvoji důvěry. Vidím to jako obrovskou šanci pro vás. Tak si ji nenechte vzít a jděte do toho s otevřeným srdcem. Já jsem ten, co Vás má dávno plné zuby, ale budu rád, když prohlédnete svou zaslepenost.

Karel Beinstein

Ukázka typického myšlení těch, co zůstávají v JDŽ

Následující (trochu zmatený) výlev přišel do komentářů. Durgadéví je si vědoma, že v JDŽ není všechno v pořádku - viz "otřásl vám iluzí, a nejenom vám...", ale zůstane tam za každou cenu, protože kdysi bylo vše v pořádku.
Připomíná to syndrom týrané manželky. Manžel ji sice bije, ale ona od něj neodejde, protože kdysi to přece bylo s ním pěkné. Radši to bití už nějak vytrpí, protože daleko horší pro ni je nejistota, co by bylo, kdyby ho opustila...
Jinak si cením, že Durgadéví vůbec zabrousila na tento blog, který má sektou přísně zakázaný ... díky za odvahu. A když se ukáže, že ji za to okamžitě nepotrefila těžká rána osudu, dostanou třeba odvahu i jiní ...
-sid-


"Kecy, kecy,kecy.... Jaké hranice stanovým takové jsou. Co se týče soukromého života. Pokud nebudu chtít tak mě nikdo nemůže donutit k něčemu co nechci. Sex, peníze,myšlení.... Nezdá se mi, že by v JDŽ byli hlupáci. Všechno je předci v nás. Jaký život si vytvoříte, takový máte. Jestli se chcete nechat zotročit,tak je to Váš problém.Jestli jste někoho bezmezně poslouchali, tak je to Váš problém. Bůh Vám dal mozek máte volbu. Swamiji má také svoji karmu. Každý čin má svůj následek. Jsem žačka Swamijiho,a zůstanu. Pokud bude JDŽ existovat budu tam chodit.Protože cvičení jógy je úžasné.Ceny ve Střílkách nejsou předražené.A načerpám tak vnitřní klid v tomto světě. A je mi Vás líto, nejdřív takový fanatici ze Swamijim a teď proti němu. Já vím, že Vám otřásl vaší iluzíí o něm, a nejenom Vám.Ale pořád jste jedineční, tak na sobě pracujte, vždyť ve Střílkách jste si uvědomovali to dobro co je ve Vás, tak proč si to kazíte.Durgadevi"

Uživatel Anonymní k příspěvku Mahešvar alias obchodník v 10:46

Cítím hlubokou lítost

Přišlo mailem od čtenáře:

A co my ostatní?

Patřím k těm 99,9% stávajících i bývalých Svámidžího žáků, mužů a žen, kteří se nedostali do tak nebezpečné blízkosti, ani o pohlavním zneužívání žen neměli žádné potuchy. Jsou nás tisíce a každý z nás si po přečtení šokujících zpráv musí klást otázky typu: Jak dál? Jak se tato svědectví osobně dotýkají mého vztahu k tomuto výjimečnému a – nyní už můžu říci – i výstřednímu muži?

Svámidžího žákem jsem se stal v 21 letech a život se tím tehdy pro mě radikálně změnil. Nejenže jsem se stal ze dne na den vegetariánem, ale začal jsem pravidelně cvičit jógu, přijal jsem bezvýhradně učení o ahimsá (nenásilí) a pomocí jógy jsem si vyřešil řadu osobních problémů. Do Střílek jsem jezdil pravidelně každý rok v létě na jeden či dva týdny, účastnil jsem se satsangů, jezdil na víkendové semináře a přednášky. Začalo to roku 1997 a v následujících letech se v mém osobním životě a duchovním vývoji se odehrála spousta věcí, jež mě nakonec v roce 2005 přivedly k definitivnímu rozhodnutí JDŽ opustit. Hlavním impulsem byla konverze ke křesťanství, kterou jsem prožíval velmi silně. Mnoho dobrého z nauky Svámidžího jsem si ovšem uchoval, cvičím jógu, jsem vegetariánem a pohled na materiální svět, který jsem si pod jeho vlivem vytvořil, stále považuji za pozitivní alternativu k nešvarům dnešní civilizace. Ke Svámidžímu jsem proto i nadále choval velký respekt a z povzdálí pozoroval , jak si vede on a jeho dílo. I proto jsem se včera dostal na tento blog a zůstal jsem nad tím, co se zde píše, stát v naprostém šoku.

Až posléze se mi vybavila jedna zkušenost, je to jenom drobný střípek, který přeci snad jenom může přispětdo celkového obrazu. Dobře si pamatuji, jak jsem slyšel ve Střílkách jednu z dlouholetých žákyň (Ixxxx Mxxxxxxxxx) jen tak mimoděk prohodit pár slov v tom smyslu, že Svámidží rád vyhledává společnost mladých žen. Nebyl jsem ochoten tuto informaci domyslet do všech důsledků, vnitřně jsem chod takových myšlenek zastavil a řekl si: "Je to husa, neví, co povídá, má příliš bujnou fantazii". Nakolik šlo již tehdy o tajemství sdílené v různé míře zasvěceným kruhem osob blízkých Svámidžímu, ať posoudí jiní...

Co dál? Lidská selhání patři k našemu životu (o katolické církvi a jejích hodnostářích to platí v poslední době zejména!), takže nic k neuvěření. Co mě ale hluboko zasáhlo, je fakt, jak se mohlo stát něco takového zrovna jemu, člověku, který si osoboval vysoký duchovní a morální kredit, jímž - snad? - i do určité míry disponoval. To zůstává pro mě naprosto nepochopitelné a neslučitelné s mými představami o sanjásinovi (duchovní osobě oddané Bohu). V případě Svámidžího, který se prohlašoval za seberealizovaného duchovního mistra, to považuji za fatální selhání. Necítím se být v obla sti sexuality prudérním, ani nejsem žádný svatoušek, který by si nárokoval právo někoho jiného kritizovat, tady ale v hloubi duše cítím, že se dělo něco strašného: docházelo k vědomému POŠLAPÁVÁNÍ lidské důstojnosti a ZNEUŽÍVÁNÍ těch nejčistších lidských ideálů, a to vše pod pláštíkem těch NEJVYŠŠÍCH duchovních hodnot!

Jak jsem již uvedl výše, i po opuštění nauky JDŽ jsem k Svámidžímu pociťoval velký respekt a různé výstřelky v jeho chování, megalomanské plány, pěstování kultu osobnosti či image světového ochránce míru a šiřitele mezináboženského dialogu jsem si do značné míry ospravedlňoval jeho odlišnou indickou mentalitou a vžitými kulturními vzorci, ovšem taky jeho vševědoucností, vnitřní svobodou ducha a dětsky čistou naivitou... Teprve nyní, ve světle nových skutečností si připouštím, že jeho sexuální excesy jsou ve skutečnosti jenom vrcholem ledovce a jeho osobnostní charakter je mnohem složitější a obsahuje i temná zákoutí.

Ovšem to patří k (padlé) lidské přirozenosti, které podléháme všichni bez rozdílu a je úkolem každého z nás s ní bojovat. Cítím hlubokou lítost nad postiženými ženami, je mi líto nás ostatních, že jsme ztratili víru, že je možné vybudovat ráj na zemi, a jsem smutný nad poznáním, že náš svět má o jednoho světce míň. Držím mu palce, aby svou dharmu zvládl!

-step-

Lila Amrit - uctívání orientální legendy

Námět k diskusi: Prosincový zpravodaj YIDL uvádí článek O životoch svatých a zmysle písania biografii od Milana Šišmiše.
http://yogaindailylife.org/images/articles/2011/2011_12/doc/Lila_Amrit_article_SLOVAK.pdf
Není mi přesné jasné, "co tím autor chtěl říci", závěry článku jsou jaksi nevyhraněné. V každém případě JDŽ se zřejmě domnívá, že článek nějakým způsobem podporuje její "bibli", Lila Amrit.

Autor zmíněného článku mimo jiné porovnává metodu psaní Lila Amrit s metodami psaní podobných textů středověkých, při nichž se používalo něco z přímé zkušenosti, něco z doslechu, a něco z "meditace".

Evropské středověké legendy (např. nejznámější soubor Legenda aurea) však, pokud vím, si na rozdíl od Lila Amrit nečiní nárok na historickou pravdu ani na uctívání. Má to být poučné i zábavné čtení/kázání, ale to by bylo na delší  vysvětlování, do toho se nechci pouštět. (Vlastně, ve skutečnosti je to tak, že evropské středověké biograficke legendy o světcích vznikly částečně dle orientálních předloh ...)

O Lila Amrit se mezi odpadlíky od systému v poslední době dost diskutovalo (třeba http://www.beyondorange.org/index.php?page=Thread&threadID=62), a většinou máme o jejích údajích zásadní pochybnosti.

Ještě jako aktivní členka JDŽ jsem se snažila nějakou dobu plnit požadavek, abych si denně přečetla něco duchovního z Lila Amrit. Dlouho mi to nevydrželo, ty historky se mi nezdály povznášející, ale naopak tupé a ubíjející ...podle mě bohemikální křesťanské legendy a životopisy (třeba sv. Anežka, nebo Karel IV., mají v sobě mnohem více duchovnosti ...

Takže, JDŽ si zveřejněním zmíněného článku ke zdůvěryhodnění své bible moc nepomohla. Ten článek odkazuje Lila Amrit na místo, které jí právem náleží - mezi legendy. Neočekávám, že by nad tím JDŽ dále bádala nebo to vůbec pochopila. Hlavním přínosem pro JDŽ mělo asi být moci se chlubit tím, že název Lila Amrit zazněl ve vědeckém časopise, ať už v jakékoli souvislosti (:-)).

Lila Amrit je prostě legenda, žánr svého druhu - směs pravdy, výmyslů, zkreslení, nepřesností, propagandy, tendenčnosti a exotického orientálního koloritu.

A přesto jsem si nechala v určité části svého života namluvit, že je to pravda hodná uctívání (:-)))) .... uf, už je to šťastně za mnou.
-sid-

Mahešvar alias obchodník

Jedno se musí sw. Maheš. přiznat-je to celkem dobrý obchodník. Jako předmět činnosti má duchovní rozvoj (takže nulová možnost kontroly). Vytouženým ziskem je pak pro něj sláva a obdiv - (mezi námi, nechat své žáky vyvěšovat vlastní podobizny na každém rohu není zrovna známka skromnosti a zdravého vztahu k sobě samému....). Peníze jsou pro něj "jen" příjemným bonusem navíc-dá se za ně postavit hacienda za stovky milionů v Indii. K tomu přidejme i haciendy od žáků (např. vila v Praze). Zkrátka lukrativní činnost.

Dobrým obchodníkem je také proto, že je schopný lidem říkat přesvědčivě věci, kterým by normálně nikdy neuvěřili. Lidé pak věří, že když mu dají peníze, je to vlastně jejich zisk. Když pro něj zdarma pracují, je to pro ně samotné fantastický přínos. Když mu přepisují majetek, získávají zajisté něco mnohem lepšího. Takový zákazník je sen všech byznysmenů.

Jako dobrý obchodník také ví, že je třeba vlastní obchodní činnost opentlit "humanitární aktivitou". A tak už nenavštěvuje své impérium v několika zemích jako misionář vlastní víry, nýbrž jako "vyslanec OSN" v rámci "Světového mírového turné". S místní (třetiligovou) honorací se setkává u vysazování stromů míru. Za peníze žáků předvede "veřejnou přednášku" v nějaké přednáškové místnosti-"veřejnost" tvoří samozřejmě především žáci.... (jestli není levnější to přednést v tělocvičně za desetinu ceny). A k tomu se zubí do objektivů svých žáků, kteří se pak zoufale (a zatím stále bezúspěšně) snaží protlačit tyto PR články do normálního tisku. Namísto toho tato PR šílenost zdobí jen stránky jdž, samozřejmě s o to větší bombastičností.....

Jako dobrý obchodník také umí žonglovat se zájmeny. Když chce oslavovat sám sebe, říká vždy: ON (poslouchejte a uctívejte gurua). Když chce něco po ostatních, říká My (my musíme pracovat). A když něco neklape-jsou to ONI, ti zlí démoni, my jsme přeci bezchybní.

Jako dobrý obchodník umí bezvadně přenášet zodpovědnost správným směrem. Pokud jeho metoda nefunguje, pak to není jeho vina, ale vina těch, co nesprávně používají jeho produkt. Jakákoliv kritika je samozřejmě předem odmítnuta jako nepochopení podstaty produktu. ( O něčem takovém sní šéfové všech reklamačních oddělení jen v nejdivočejších snech.....)

Také je třeba pracovat s konkurencí a nejlépe se nad ni vyšvihnout-A tak na "mezináboženských dialozích" pro "veřejnost" od něj slýcháváme takové perly jako :"joga je princip nad náboženstvím,všechna náboženství vycházejí z principu jogy a pod". Jako stafáž pro Jeho Božství se perfektně hodí třetiligoví dialogisté z jiných církví, kteří se snaží neurazit svého hostitele a taktně takové namyšlené hlouposti nekomentují. Stejně tuší, že tu "veřejnost" na mezináboženském dialogu tvoří kompars z jdž, takže o nic nejde a je tam celkem hezky.

A nakonec, dobrý obchodník ví, jak zmizet, když to všechno praskne. Nejdřív je třeba vše zatloukat, pak zase zatloukat, pak znevěrohodnit remcaly, obvinit konkurenci z touhy po převzetí moci, skrytě používat právníky, no -a nakonec, když je to stejně pořád v háji-elegantně se vytratit na vybudovanou pouštní haciendu a poslat sem někoho mladšího, kdo bude nezatížený skandály pokračovat v jeho byznysu a pod jeho přímou kontrolou. Business kí džaja! A nebo show must go on......... Juckes

Lidovky: Guru nebo světec?

Další ohlas na sexuální aféru JDŽ v českém mainstreamu.
http://www.lidovky.cz/putna-guru-nebo-svetec-0br-/ln_nazory.asp?c=A111204_183355_ln_nazory_mpr

PUTNA: Guru, nebo světec?

3. prosince 2011  8:00

Tisk přinesl reportáž o tom, že jistý známý indický guru, působící také v Čechii, sexuálně používal některé z žen sobě oddaných. Guruovi oddaní rázně protestovali: Jak by mohl používat oddané ženy, vždyť je to světec!

Tato veteš NECHCE řešit otázku, jak to doopravdy bylo s oněmi ženami. Chce jen položit otázku: Kdo je to, co je to světec? Texty starých kultur napříč světem, od pozdně antických legend o křesťanských poustevnících až po kapitoly Mistra Čuanga o taoistických mudrcích, předvádějí množství forem svatosti.

Jedno však je společné: světec neví, že je světec. Světec odmítá, je-li označován jako světec. Světec prchá, je-li uctíván jako světec. Světec dokáže být i docela hrubý na lidi, kteří se k němu přibližují jako ke světci.

Stará veteš
Martina C. Putny

Kdo se ale nechává jako světec označovat a uctívat; kdo nechává své oddané věšet na zeď své obrázky; kdo vystupuje vůči oddaným jako neomylný, jako „ten, kdo vždycky ví lépe“; kdo neváhá využívat – zajisté zcela dobrovolné – fyzické práce svých oddaných pro své – zajisté zcela duchovní – blaho; kdo se usilovně uchází – zajisté prostřednictvím svých oddaných – o možnost řečnit na různých fórech globálních celebrit; ten, bez ohledu na to, co dělá či nedělá s oddanými ženami, asi bude jen docela obyčejný obchodník s náboženstvím.

Přitom může poučeně pracovat s odkazy starých kultur a jejich posvátných textů i může mít charisma a intuici. Ostatně jinak by se mu obchod s jeho náboženstvím asi ani nedařil.

Vlastně vůbec nejde o jednoho indického gurua. V každém náboženství ten, kdo strpí, a dokonce podporuje to, že je předmětem náboženské úcty; ten, kdo se nechává nazývat v jakékoliv souvislosti „svatým“, je buď obchodník s náboženstvím – nebo mu hrozí, že se z něj obchodník stane. Vzdorovat tomu dokáže právě a jedině světec.

Martin C. Putna 

O zneužívání duchovními autoritami ve slovinském časopise Aura

Pro ty, co rozumějí slovinsky.
http://www.beyondorange.org/docs/AuraDec2011Slovenian.pdf

Žádné temné karmy se bát nemusíte

Z komentářů:

Stále více indicií ukazuje na nezvratný fakt: Máme co do činění s tvrdou sektou. A můžeme být rádi my, kteří jsme prohlédli a tuto sebranku opustili. Vím, že pro mnohé to bylo těžké. Sám jsem toto „učení“ opouštěl pozvolna, asi 5 let. Narůstaly pochybnosti, které se buďto nedaly vysvětlit, anebo se vysvětlovaly stále stejným a velmi stupidním způsobem.
Evo a Josefe, žádné temné karmy se bát nemusíte. Neprovinili jste se ničím, proti Pravdě. Temné skutky prováděl někdo jiný. Vím, že bývalo na seminářích hezky, sami jsme tomu chtěli. Ale nebyla ta krása tak trochu vylhaná? Nebo spíš odcizená a vypůjčená z budoucnosti? Po prozření přišla velká hořkost. Hořkost a trpkost nad tím, že nás někdo vodil za nos, sliboval to, co sám nemá, využíval naše úspory, práci, čas a zneužíval naše bližní. A zneužíval naše nejhlubší city.
Termín „karma“ je vynález obchodníků s duchovnem, a právě oni ji dovedly k popisné dokonalosti. Karma jako taková, vlastně ani neexistuje. Existuje akorát zápis do našeho podvědomí. A když ohavným činem pokřivíme kosmickou energii. Pak ji musíme sami narovnat, vyhladit. Někdy se to nemusí podařit v jediném životě. Vy dva jste se proti Pravdě neprovinili, vy nemáte zač pykat.
Pamatujte všichni, kteří se začtete do těchto řádků: „Všichni jsme synové a dcery boží, a nic našeho Otce nebolí víc, než když se jeho milované dítě před někým válí v prachu a padá na kolena.“ Toto by měl učit pravý a osvícený mistr. A ne to, co jsme v té zatracené organizaci slýchali celá desetiletí. Je nám to k něčemu dobré? Asi k tomu, že víme, že tudy cesta nevede… A vryli si toto poznání hluboce do duše, a nechali se jím vést i v dalších bytích.
Teď jsem si jist, že ono slavné grémium, které zuby nehty brání své pozice, o dané situaci muselo nepochybně vědět. A ty „sestry představené“ + Ing. Jana P, nejsou ničím jiným, než kuplířkami. Prachsprostými kuplířkami. Ani se věřit nechce, když sádhví P, při konfrontaci Evě řekne, zda nemá pocit, že svými kroky ničí práci mnoha dobrých lidí. Ona dotyčná, přesto, že je tzv. sanjásin používá tu a tam lež, jako pracovní nástroj. Sám jsem se o tom před léty přesvědčil. Sama je stará panna (pokud ovšem…), která o životě dohromady nic neví. Brání jí v tom zámecké zdi a ulita sebeklamu.
Onomu grémiu už dávno nejde o Pravdu. Stačí se podívat na stránky: http://rejstrik-firem.kurzy.cz/rejstrik-firem/DO-49625667-nadace-zivouci-svetlo-mahaprabhudip-satsang/ A velmi pečlivě tyto stránky prozkoumat a rozkliknout si jména zainteresovaných, jejich vklady (a z nich se odvíjející podíly), historii apod. Je to jen způsobem byznysu, jeho forma je však zrůdná. A soudnému člověku je z toho na zvracení.

5. prosince 2011 18:06 

Pohled manžela zneužité ženy

Můj pohled

Osm měsíců sleduju situaci kolem svámího Mahéšvaránandy a Jógy v denním životě. Vlastně ani nemůžu jinak, jako každý muž stojím vedle své ženy (Evy Vrbové). Nyní mám ale i já potřebu vyjádřit svůj názor.

Když mi v březnu 2011 žena řekla, že odchází z důvodu sexuálního zneužití od svého mistra a z JVDŽ , přijal jsem její rozhodnutí. Nechala mi svobodnou volbu, zda zůstat či odejít, stejně jako já jsem jí nepřemlouval, aby zůstala. O sexuálním kontaktu s Mahéšvaránandou jsem věděl, řekla mi o něm již před svatbou. Nikdy jsem se jí však neptal na detaily, věřil jsem, že to byla hra mezi mistrem a žákem.
I v březnu, po vystoupení dalších žen, jsem u svámidžího zůstal. Překvapilo mne, že je žen více. Přesto jsem věřil, že se vše vysvětlí, a můj mistr se postaví k situaci čelem.

Svámidží v březnu vše popřel ve Vancouverském rádiu a pak už se k ničemu nevyjadřoval. Viděl jsem kolem sebe, jak jsou ženy – oběti zneužití - pomlouvány, že jsou kurvy; obviňovány ze lži; byly jim stanovovány diagnózy od schizofrenie přes vadné synapse. Viděl jsem, jak tuto práci dělají za svámidžího jeho žáci, aniž by se pokusily ženy kontaktovat. A tak byly pro ženy oporou organizace jako české Centrum Elektra, rakouská Bundestelle fur Sektenfragen, slovinská Združenje proti spolnemu zlorabljanju, psychologové i policie. Jejich vlastní gurubratři a gurusestry měli rozsudek vynesený ještě před vyslechnutím žen. Ostatně to samé se ukázalo i nyní, když vyšel článek v Respektu – pozitivní komentáře na stranu svámidžího organizovaně napsali lidé, kteří neměli šanci číst článek celý, maximálně přečetli jeho 1/3 zveřejněnou na webu Respektu.

Záhy už bylo žen na webu šest, Eva byla s většinou z nich v kontaktu. Podle vyjádření svámidžího na jednom z jeho satsangů byly tyto ženy přirovnány démonským silám (asurik šakti), budou prý tisíce let (jugy a jugy) trpět v temnotě. Zato od svámího Jasrajpuriho přišla zpráva, že svámidží prohlásil, že všichni jeho věrní žáci dosáhnout realizace už v tomto životě.

V srpnu 2011 jsem už věděl, že končím. Nikdo mi nebude vyhrožovat peklem nebo setrváním v temnotách. Ani následky špatných karem. Je mi jedno, zda prohlásíte, že bychom se měli vzdát veškerých představ o tom, jak má mistr vypadat, jak se má chovat. Mám-li mít mistra za svůj vzor, pak mi musí ukazovat, jak žít pravdivě, s rovnou páteří v tomto životě. Své ženě věřím, ale pro můj odchod nebylo základním bodem to, zda ke zneužití došlo nebo nedošlo, ale to, že je můj mistr zbabělec. Schová se mimo Evropu a nechá své žáky, ať se situací zápasí sami. Zná identitu minimálně 4 žen a není schopen s nimi komunikovat, podívat se jim z očí do očí. Když se ho žáci v Indii ptali, zda přijede do Evropy, řekl, že Evropa ho nechce. Jsem si jistý, že od něj minimálně 90% (počítám že spíš podstatně blíže ke 100%) žáků neodešlo, touží s ním být a on jim řekne, že ho nechtějí!!! Nedokáže ani říct, že má strach přijet.

Zářijové setkání se sádhví Pxxx a Hxxxx Lxxxx mé přesvědčení jenom utvrdilo. Pxxxx se ptala Evy, zda nemá pocit, že svými kroky ničí práci mnoha dobrých lidí v Józe denním životě. Ona řekla, že ne, já dodávám nyní, že jediný, kdo ji ničí, je její zakladatel svámí Mahéšvaránanda.

Naprosto souhlasím s tím, že jóga pomohla a pomáhá mnoha lidem. I já jsem józe a svámímu Mahéšvaránandovi za mnohé vděčný. Tři roky strávené ve Střílkách byly nádherné, rád na ně vzpomínám. Neberu to však jako argument k popření zkušeností zneužitých žen. Argument žáků Mahéšvaránandy, že jejich mistr získal mnoho titulů a je respektován prezidenty mnoha zemí, a tudíž je nemyslitelné jen pomyslet na to, že by mohl udělat také něco špatného, považuju za nebezpečný. Svámí Mahéšvaránanda mohl vykonat mnoho dobrého, to však neznamená, že nemohl vykonat i činy, které nejsou ke cti žádnému člověku. Dle mého názoru ani realizovaný mistr nemůže porušovat zákony zemí, v kterých působí.

Osm měsíců sleduju cestu své ženy. Její hledání, váhání, volby dalších kroků. Jsem rád, že mám vedle sebe tak silnou ženu. Jsem na ni hrdý.

Odchod po sedmnácti letech mnou otřásl. Vážím si však pravdivosti vůči sobě a svého vnímání věcí víc, než falešné pohádky o tom, že mám mistra, který mi je průvodcem mým životem. Moje duchovní cesta nekončí, jen jsem došel k rozcestí a vydal se jinou cestou než Mahéšvaránanda.

V Praze dne 2.12.2011 Josef Vrba, ex-Vivéka

SwAmiho učení a magické myšlení

Jedna věc je na učení swAmiho M. zarážející. Tou věcí je značná závislost klíčových prvků jeho učení na "magickém myšlení". Jeho "učení" (ono samozřejmě není ani trochu jeho, jde o stou kopii toho, co vypracovali jeho předchůdci v oranžovém) je založené na vychytralém namixování populárně-duchovního koktejlu o dvou složkách.
První složkou koktejlu jsou věci přirozeně působící-cvičení, laická psychologie, běžná životní moudrost. Zkrátka principy otestované v minulosti, o kterých si můžete přečíst v mnoha levných knihách. Tyto principy jsou odzkoušené, fungují spolehlivě a není na tom co zkazit. Cítíme se dobře po cvičení, máme myslet pozitivně, nehádat se, pomáhat. Nic objevného. Někdy to pomáhá, většinou s tím nic nezkazíme. Finta je v tom, že swAmi smíchal tyto běžné principy s principy magickými.
Magické principy jsou druhou složkou jeho neoriginálního koktejlu. Také nejsou jeho, jde o práce nejasného původu, někdy kompilace, falsifikáty ze středověku, lidové bajky a vyprávění a tak podobně. Jejich společným rysem je "magické myšlení" Magické myšlení je výraz, který se v psychologii dětí používá na vykreslení toho, jak si dítě bez dostatečných znalostí pomáhá vysvětlovat svět. Ono nejde jen o děti-i lidé v minulosti netušili, jak vzniká hrom a usoudili tak, že jde o hněv božstva.
Princip magického myšlení funguje v józe tak, že se žákům řekne-opakujte si mantru a budete dokonalí jako ten, jehož jméno si opakujete. Souvislost je zahalena magií, nikdo se neuráčil vysvětlit, jak se opakováním jména Toník můžete stát Toníkem, ale žáci věří, že tam jistě působí nějaká magická síla, která je zakleta do "mantry" (častokrát nesprávné-neboť swAmi a sanskrt nejsou přátelé) a jen opakováním téhle mantry se člověk pročišťuje a zdokonaluje. Podobně karma. O karmě Védy neříkají nic. Ale říkají o ní mnoho texty pozdějších bráhmanů, kteří, a to je s podivem, začali tvrdit, že člověk se rodí do kast na základě jakési magické karmy. Ten podiv vyvolává to, že oni jsou shodou okolností ti, kteří mají logicky zájem na tom, aby byli stále na špičce kastovního systému a jistě by neuvítali, kdyby se jim tam snažil vetřít někdo z nižších pater. Odtud karma. Další zajímavostí je také to, že karma se dá báječně využít pro využití práce zdarma. Žáci pracují a jejich odměnou bude něco v zamlžené magické budoucnosti. Případně něco ještě magičtějšího-odbourání Já. Je s podivem, že ti, kteří karmu a karmajógu tak propagují jsou shodou okolností ti, kteří na ní nejvíc profitují. (Finančně nebo mocensky) Dalším magickým principem je gurukripá. Pokud budete někomu dostatečně podlézat, bude vás mít rád a magicky způsobí, že získáte dokonalost. Zase, jeden by řekl, jak je podivné, že princip gurukripá tak nesobecky propagují ti, co z něj tak báječně profitují.
Hlavní fintou úspěšného prodejce duchovna je optimální namixování toho, co přirozeně funguje a toho, co je zahaleno magickým uvažováním. Žáci by nepřijali učení, které by nepůsobilo aspoň trošku hned. Proto je třeba dodat první složku koktejlu. Výsledky se dostaví a žáci budou spokojeně a smířeně čekat až do skonání světa na výsledky složky druhé. To, že nám je po ásanách lépe, po meditaci jsme vyrovnanější, po intenzivní meditaci a půstu zažijeme rozličné "stavy", snažíme se s lidmi vycházet a pomáhat jim se výborně využije pro doklad toho, že mantra pracuje, karma existuje, guru je opravdu Bůh a jdž je korábem, jenž nás převede do světa magické blaženosti a božského světla. Při tak krásném slibu jistě každý přehlédne principielní odlišnost obou složek swAmího koktejlu a bude věrně čekat, až To přijde. A na té dlouhé cestě se bude opírat např. o to, že po cvičení ho nebolí záda. Neboť to je jasný důkaz toho, že swAmi je pravý guru. Když to dáme vedle sebe, působí to samozřejmě praštěně, ale namíchané společně v jeho duchovním koktejlu-je to ve výsledku:- božské a čisté učení. Juckes