O důvěře

Od čtenáře:

Se zájmem jsem si přečetl Vaše stránky. Patřím k těm, kteří maji JvDZ dávno plné zuby. Je mi odporný jak swamidži, tak jeho žáci pro svou zaslepenost manipulativní přístup a násilné chováni. Uvědomuji si, že i ti co se později stali obětmi byli součástí této manipulace s druhými byť jen tím, že se spolupodíleli na té atmosféře slepé oddanosti. V podstatě musím napsat, že nic nového a nic překvapivého pro mne. Nic se nezměnilo od let 1982 -1985. Zastrašování, psychické vydírání, nátlak, pomluvy, zaslepenost. Stále stejný obraz JvDZ. V takové skupině se do jejího vedení dostane jen loajální člověk, který tento přístup akceptuje. Nebudu tady přidávat své zkušenosti s lidmi, kteří na jedné straně laskaví, pomlouvají, vydírají a činí psychický nátlak i na své blízké děti a rodinné příslušníky. Za každým slovem tady vidím konkrétní jméno a zkušenost. Prostě jsou to vlci v rouše beránčím. Ale díky za ně. Je to o důvěře a byla to dobrá škola pro mne a dobrá zkouška.

V celé věci je důležité, jak pomoci v této situaci.

1. Není na místě mlčet, když se s něčím takovým setkám, jinak jsem vlastně spoluviník a umožňuji, aby toto pokračovalo dál. Tady je třeba bojovat, aby se vše dostalo na světlo. Důvodem není něco špinit, ale předejít dalšímu zneužívání lidí a manipulaci s nimi.

2. Druhá věc je citlivější a tím jsou zneužití lidé, kteří si toto zneužití uvědomují. Byť to bude znít tvrdě, nezneužil je swámi ani JvDZ, ale nechali se zneužít sami. A to je to čím pravděpodobně nejvíce trpí, že se vzdali své vlastní vůle a v situaci, kdy měli svou vůli jednoznačně použít a jednat nebyli dost silní říci ne. Byli snad paralyzování oddaností a bludem, že jejich ego je překážkou na cestě duchovního rozvoje? Možná ti lidé teď nedokáží odpustit sobě, ale každý má nárok na to udělat chybu, každý má nárok na to být slabý. Že toho někdo využil je přirozené, byť to není O.K. Jen slaboch obviňuje druhé za svou vlastní slabost. Slabost a chyby tady ale nejsou, aby nás zlomily, ale aby nás posílily. Bylo by zajímavé dozvědět se, jak se tito lidé dokázali uzdravit.

3. Pak jsou tu zneužití lidé, kteří si toto zneužívání neuvědomují a zůstávají v zaslepenosti dále a snaží se udržet, stávajíci stav proto, aby se jim nezbořil jejich svět. Mají svou cestu a tato situace je buď zaskočila a nedokáží se ji otevřeně postavit a vyrovnat se s ní nebo si vůbec neuvědomují vážnost situace. Tady je na místě lítost a soucit, byď v mém konkrétním případě je to těžké, protože mám stále před očima manipulaci, lhaní a psychické násilí, kterého jsou tito lidé schopni. Těm lidem je třeba dát čas.

4. Nakonec je tu Swami Maheswarananda do jaké míry si uvědomuje co dělá, do jaké míry je to rozdílností kultur, do jaké míry je to podvodník, neví ani on sám. V mém případě mohu říci, že na něm vůbec nezáleží. Je to jeho věc a ať si dělá co uzná za vhodné, doplatí na to sám a když najde někoho kdo jej bude slepě následovat, tak je to jeho věc. Najde jen někoho, kdo potřebuje právě tuto lekci, pak je to v pořádku. Já jsem pochopil, že mistr je svůdce a svádí lidi ze správné cesty tím, že nerozvíjí dar, který každý z nás má v sobě, ale zdůrazňuje, že místo, aby jsme věnovali pozornost tomuto daru máme věnovat pozornost jemu. On potřebuje naši pozornost a proto je zloděj. Mistři, které jsem potkal později říkali: „Jsem tu proto, abych zrušil autoritu mistra a ukázal, že vše již dávno máš, jen si to musíš uvědomit a rozvíjet to dál ve prospěch druhých.“

Nakonec bych rád napsal něco o důvěře. Ve všech zmíněných lidech je vážně zraněna jejich důvěra. U každého jinak. Jinak je zraněna důvěra společnosti, jinak důvěra, zneužívaných lidí, jinak těch co se brání otevřeně přijmout fakt zneužívání důvěry lidí v JvDZ a jinak je zraněna důvěra Mistra v žáky. Život velmi tvrdě postavil všechny do situace, kde se mají všechny strany osvědčit svou důvěru. Pro zdravý život a rozvoj člověka je důvěra nezbytná. Co teď? Důvěra se ničeho nedrží, září vlastním světlem. Důvěra se nepotřebuje o nic opírat. Ta se má sdílet. Nepotřebuje se opírat o mistra, ani o učení. Není nic, co by mohlo poskvrnit naději a důvěru v každém člověku.Poskvrnit ji může jen člověk sám tím, že ji něčemu věnuje. Věnuje nejvzácnější dar, který dostal. Někdo důvěřuje sobě, jiný Mistrovi, někdo svým žákům, či nauce. Nic z toho není hodno důvěry. Toto je důležité poznání. Vše toto je naopak znesvěcení důvěry. Důvěra je dar a nikomu nepatří.

Tato situace má své oběti a má své viníky, ale to je jen zdánlivé a povrchní hodnocení. Tato situace je obrovská šance pro obě strany udělat krok k rozvoji. K rozvoji důvěry. Vidím to jako obrovskou šanci pro vás. Tak si ji nenechte vzít a jděte do toho s otevřeným srdcem. Já jsem ten, co Vás má dávno plné zuby, ale budu rád, když prohlédnete svou zaslepenost.

Karel Beinstein