pondělí 31. října 2011

Se svámím ve sprše

"Muchlání ve sprše"


Admin:
Dostali jsme zajímavou mailovou diskusi mezi dříve oddanou studentkou JDŽ a jedním z JDŽ svámích. Dostali jsme ji od té bývalé studentky.
Je to diskuse o celibátu. Jsem zvědav, kolik JDŽ svámích to bere takhle. (...)
Pozn: Jde o fyzickou intimitu, nikoliv sex. Ten svámí mluvil o zapletení těl...

Dříve oddaná studentka JDŽ, 8. 6. 2010: Nejsem si jistá, že svámiové se mají muchlat. Někomu by to mohlo ublížit.
  
Svámí G., 9. 6. 2010: Technicky vzato máš pravdu, že svámiové by se neměli muchlat. Přesně tak. Avšak koneckonců jsme také jenom lidé. Život se nestará, jsi-li svámí nebo ne. Sebere tě to jako Shinkansen, tak rychle, že nemáš šanci. Myslím, že jsem dobrý v sebekontrole a v životních věcech, ale to si jenom myslím. Příliš mnoho myšlení, ne dost bytí v přítomném okamžiku ...
Být s tebou ve sprše, to bylo to, o čem se mi zdálo jednu noc mnoho týdnů předtím, než se to stalo. Stalo se to trochu jinak, ale nějak jsme se dostali k sobě pod teplou tekoucí vodou. Bylo to jako nečekaný dar v nečekanou dobu a pak jsem si uvědomil svůj seznam věcí, které mám a nemám dělat jako svámí ... Ne, nemám to dělat. Ale počkej ještě!
Být svámím je skutečně jednat podle požadavku přítomného okamžiku. Denní snění o něčem, založené na očekávání a připoutanosti, tomu je třeba se vyhýbat. Zní to, jako bych něco zvoral. Takže co teď? Smějí se svámiové muchlat? :))))

Dříve oddaná studentka JDŽ:, 9. 6. 2010: Samozřejmě Život se nestará, jestli jsi svámí, ale já ano. Právě v ten moment, a v každém momentě jsi pořád svámí. To je tvůj závazek, nebo ne? Já přesně nevím, co to zahrnuje, ale ty říkáš, že technicky vzato by se svámiové neměli muchlat. Zřejmě je pro to nějaký důvod ve váš prospěch.
Nebo říkáš, že je všechno v pořádku, pokud je tu odpoutanost? Nejsem si tak jistá.

Svámí G., 10. 6. 2010: Nezaplést se (nejen fyzicky, ale fakticky hlavně emocionálně) je kvůli ochraně těch, kteří se připoutají ke smyslovým objektům, zabřednou a začnou se motat v kruzích se svými tužbami, a když nemohou dostat toužený objekt, rozhněvají se. Od hněvu klam pokračuje ke zmatenosti a zničení rozumu. Vidíš, jak připoutanost vytváří utrpení a bolest pro všechny účastné.
Protijedem je OPRAVDU vědět, že život je stálá změna. Nic nezůstává na místě .... Vím, že je to těžké, velmi těžké pro nás lidi, protože jsme zřídkakdy v přítomném okamžiku, vlastně v něm nejsme vědomě, ani když máme sex. Nikdy nezakusíme nic v plném potenciálu s plnou krásou ... a proto nejsme nikdy uspokojeni a pohybujeme se v kruhu. Zřejmě kdybychom uměli zůstat v přítomném okamžiku, nikdy bychom po ničem tak netoužili a byli bychom vždy spokojeni a šťastni s tím, co právě máme.
Předtím jsem zmínil sex. Souhlasíš s tím? Jinak bychom ho nechtěli znovu a znovu, že? Myslím, že bychom po něm netoužili, jen bychom ho měli, když to přijde neplánovaně, jako ta chvíle s tebou ve sprše. Nebo jsi to plánovala předem? Hmm.... Já bych byl mohl, na základě toho snu, ale neudělal jsem to. Divné, co to bylo za sen (vidím, že mluvím jako Yoda, můj velký mistr :))). Samozřejmě, nedokončený sen by byl mohl dát důvod k plánu ho dokončit. Příště buď pozornější!

Myslím, že to vyjasňuje věci. Pro tohoto svámího z JDŽ celibát znamená „nepřipoutat se emocionálně“. Aby chránil sám sebe. Takto pojatého celibátu může zajisté dosáhnout každý průměrný –náctiletý hoch?
Když jsem později četl o sexuálním zneužívání Svámího, bylo mi z toho špatně a bylo mi to líto. Ty ženy jsou statečné, že promluvily, a přeji jim hodně štěstí.
http://www.sexabuseyidl.net/discussion/comment/3470#Comment_3470

7 komentářů:

  1. Připadá mi, že tento člověk se stylizuje do role - v tomto případě do role svámího. Přijme za svá určitá pravidla, ale dál jedná podle své přirozenosti. Vysvětluje své konání podle své přirozenosti, aby do kontur role pro něj a hlavně pro ostatní jakžtakž zapadalo. Pak bude obhajovat v podstatě cokoliv. Kdyby byly principy sanjásinství jeho přirozeností, nedošlo by k žádným takovým polemikám, nedošlo by možná ani k tomu, že by "se stal" svámím, poněvadž takový člověk to nepotřebuje. Má pro nás význam něco, co se proklamuje, ale neprojevuje v životě skutky?
    Mnoho lidí se jen stylizuje. Tak i v JDŽ.

    OdpovědětVymazat
  2. Je zde někdo ze zhrzených adeptů na duchovnost, někdo kdo vydžel v úplném celibátu alespoň jeden rok? A kdo třeba 3 roky? A to i v takovém, kdy ani nepomyslíš ani se chtivě nepodíváš.

    OdpovědětVymazat
  3. Já přiznávám rok a půl. Total. Ale pak...

    OdpovědětVymazat
  4. A tady máme něco velmi povědomého pro bývalé i současné žáky gurua, jiná sekta, jiné místo, podobné principy (a praktiky).......
    http://prima.stream.cz/soukroma-dramata/625306-soukroma-dramata-44

    OdpovědětVymazat
  5. Všichni tady víme o avantýře Svámího G. dostal tehdy od mistra svolení se oženit, což ale neudělal. I on je jen člověk a na víc si nehraje, je jen chybující hledající tápající mnich, nic víc nic míň. Vzpomeňme na pověst o tápání Gautama Buddhy.

    OdpovědětVymazat
  6. Všichni v JDŽ si hrají ... na Indii, na vegetariány, na indické mundúry, na svámí, na mistry - kdo to bere jako hru, je v pohodě, kdo to bere vážně, trpí.
    Právě tak v životě.

    OdpovědětVymazat
  7. K výrokům sv.G. v dialogu Se svámím ve sprše:
    Bylo by pro mě lepší, kdyby mi někdo dokázal, že se mýlím, protože k józe mě přivedly city a stejné city můj vztah přehodnotily.
    Ve výše uvedeném vyjádření sv. G. vidím tyto rozpory:
    Zprvu tvrdí:"Nezaplést se (nejen fyzicky, ale fakticky hlavně emocionálně)..."
    Připoutávání se ztotožňuje s klamem (= hněv, zmatenost, zničení rozumu). Přitom fyzické zaplétání nepovažuje za tak důležité jako to emocionální. Jakže, ovládnutí těla není pro asketu tak důležité? A pokud takto podtrhnul emocionální zaplétání, může mít k někomu, něčemu nějaký vztah, vřelý vztah...? Ale on přece "bratrům a sestrám" přednáší - káže, radí, vede je. Vytváří vztah k nějakému objektu - k bhaktům. Je možné mít vztah s naprostým vyloučením ať pozitivních, nebo negativních citů k objektu zájmu? Vždyť už to vylučuje sám výraz "zájem". (Někteří svámiové rozdávají některým bhaktů dárky, vybírají mezi nimi své pomocníky...). Pokud připustím vztah bez emocí, pak se tento vztah jeví jako jednostranný - jen od bhaktů. Bhakti je láska. Bhaktové tedy obdivují, milují, zbožňují někoho (nebo spíš něco?), koho vlastně nezajímají, poněvadž jeho "cesta" ho vede k tomu, aby se před něčím takovým chránil. On se nezaplétá, tudíž ani nerozlišuje mezi dobrem a zlem, přičemž v přednáškách hovoří o tom, co je pro bhakty dobré a co ne, zaujímá k různým problémům stanoviska atd.
    Druhý rozpor se týká konstatování:"Od hněvu klam pokračuje ke zmatenosti a ničení rozumu." Na přednáškách jsem slýchávala, jakou je rozum - intelekt překážkou na cestě k osvícení. Takže jakýpak strach ze zničení rozumu? Moje kritika je vysvětlována nedostatkem bhakti a já jsem prý ta, která patří "mezi ty rozumové", což jistě nejsou žádné argumenty. Nejen city, ale i rozum se jim někdy hodí velmi, někdy trochu, jindy vůbec.
    Kde se bere sebevědomí kázat druhým, když jsem sám plný rozporů? Kdyby tito hlasatelé byli od začátku otevření, byli by pro příchozí čitelní, mohli bychom si vybrat, zdali je toto právě pro nás.
    Ráda bych se dověděla něco o iniciaci svámiů - jestli skládají nějaké sliby, k čemu se tímto aktem zavazují...Za případné informace děkuji.

    OdpovědětVymazat