"Ještě by se daly rozdělit kulty na měkké a tvrdé. JDŽ patří někam mezi. Kultem osobnosti je to spíš tvrdá sekta-žádná diskuze o podstatných záležitostech, fanatické uctívání charizmatického vůdce, vytváření rozdílu mezi čistým světem uvnitř sekty a zkaženého oceánu světa, před kterým je třeba se chránit satsangy (indoktrinací a posilováním postojů plus neformálních vazeb uvnitř sekty).Zatím nedochází k tlaku na odevzdávání majetku a k izolaci členů-to se děje spíš dobrovolnou cestou a jenom u fanatičtějších uctívatelů osobnosti vůdce JDŽ. Dá se říci, že se jedná o sektu na pomezí. Lze se jen modlit, aby se vůdce nezbláznil a nezavedl své bezbranné ovečky do problémů. Absence schopnosti kritického myšlení v JDŽ a totální podřízení se vůdci a jeho vůli nesvědčí o světlých zítřcích.Je třeba se mít na pozoru. Jedinci se zbytky kritického myšlení JDŽ opouštějí v těchto měsících-zůstává jádro absolutně podřízených, co vložili vlastní vůli k řízení svých životů do rukou vůdce, který už je za zenitem svých schopností a je na sestupné cestě. Uvidíme, kam to povede."
pátek 21. října 2011
JDŽ je na pomezí tvrdého a měkkého kultu
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Zdroj: http://sekty-cz.webs.com/problematikasekt.htm
OdpovědětVymazatProfesor Jan Sokol Ph.D vysvětluje touhu po duchovnu jako hledání odpovědi na otázku svého života: ,,Lidé, kteří čtou knihy a chodí na přednášky, jsou dospělí, více méně hotoví lidé. Spoustu věcí už znají, dovedou, umějí – od nepravidelných sloves, přes komplexní čísla až po tichomořské ostrovy. Dokonce i o člověku se ledacos naučili: o jeho kostře, svalech, orgánech, možná i něco o výživě a sexualitě. To všechno se ale týká ,,člověka vůbec“, jako kdyby to byl někdo cizí – a ne mne a tebe jako osoby. Jenže právě v tom věku, kdy člověk začíná být dospělý, mívá sám se sebou starosti, a v těch mu tyto vědomosti nejsou mnoho platné. Proto někteří lidé hledají radu u kartářky a v astrologických rubrikách pestrobarevných časopisů – chtějí se o sobě dozvědět něco, co se týká jejich vlastního života. Chtěli by vědět, do čeho se mají pustit a na co si dávat pozor, co je pro ně dobré a co ne.“
Konec citace
Hledání smyslu života je proces. Zkušenosti jsou nepřenositelné.
Ahojte přátelé,
OdpovědětVymazatdovoluji si vás co nejsrdečněji pozvat na setkání u Stromu míru 28.10. 2011 na Horní Bečvě zasazeného Svámídžího lopatou přesně před rokem. Bude to další kapička na cestě k míru ve světě. Po setkání bude následovat na chalupě satsang
Krišnapuri
Marně gatě rozpinatě, jak vas neznam, tak vam nědam!
OdpovědětVymazatChuopi, na teho Krišnapuriho bacha. Taky synek vas bantuje do chalupy, na "satsang", a jak vas tam ma, mantru porychtuje, jednu vam struhne, a sebere portmonku. Tož to ni! Ja su dajny, ale ne jestem kokot.
Sokola nikdo nebere, páč nosi nemoderni baret! Jo tak kdebe bel vohozené v hedvábnym kvádro a s parádní kravató - to be moch cmrchtat hovadine k zástupum.
OdpovědětVymazatKrišna, Krišna - néni to ten prostopášnik ze svatéch spisu? Kapička ke kapičce, gópi ke gópi a bode zas nejaké malér jak voceán! Jo počkat, te seš puri - tak to bodó jenom cvičke, teda cvičenke. To pode zas vo bodování pevnosti? Hož sme nasbilrale dost šutrů ve Střelách! Velky i te némenši!
Děkuji Kršnapurimu (doufám, že to jméno neznamená sexuální promiskuitu jako u dávného prostopášníka, pasáčka krav-později bráhmanskou redakcí povýšeného na Boha)
OdpovědětVymazatJe krásné vidět čistou duši, jenž bez vedlejších úmyslů zve asuristické diverzanty na tak krásné setkání. Asi jako kdyby místní výbor ksč láskyplně pozval Miladu Horákovou na kávičku. Věřím ale, že se sejde co nejvíce lidí u toho stromku a tím zcela bezpochyby pomohou svou kapičkou ukončit válčení na světě. K tomu Vám dopomáhej Bůh:)A na satsangu v chaloupce bude jistě promluveno o tom, jak je třeba chodit na satsang a nečíst zakázané stránky, pár dlouholetých uctívatelů poví o tom, jak mistr je svatý a šance získat osvícení vzácná, třeba přijde i sadhví a poví něco ze své vygooglované znalosti o Védách a na závěr krmě chutná-účastníci odejdou domů posíleni ve víře, že světový mír je nadosah a osvícení též. Jde jen o to víc poslouchat mistra, stát se jeho kopií a pokorným sluhou. Pak to-nejspíš po smrti, přijde. Osvícení-díky posedávání na satsangu, posluhování tomu kdo nabízí osvícení když ho budem poslouchat a kdo je shodou okolností jediný, který může svou vlastní nabídku potvrdit. Děkuji mnohokrát:)
Ej od Buchlová, větor věje,
OdpovědětVymazatuž tej jógince, pentle beré,
dneskaj nevěstá, zajtra žená,
dnes večér budeš „zasvěcená“.
Ty si Mangílalé, strom zelený,
Tobě nebyló, treba ženských,
tys mohél chdít po Evropě,
jak ten holůbek, v čistej vodě…
Indie, země „zaslíbená“, země s tak vysokou tolerancí, že si musíte položit otázku, kde končí ona vychvalovaná tolerance a začíná nezájem, ignorance a zájem o pomoc. A kde je ona láska k bližnímu. „Je to tvůj osud, tvá karma, to je každého jeho problém. Tak co bych se staral?“ V Indii není problém přejet člověka, ale je problém přejet krávu… Mniši v zahradě, kde tančil Krišna, jsou tlustí a vypadají jako zločinci. Žádná velká velebnost: Smrad, špína a kšeft.
Indická teologie je slepá. Zkoumali duchovní zákonitosti a přišli na to, že jsou ohromně složité. Ta složitost je spoutala. Přišli na pozoruhodné věci a rozvinuli je do nebývalé hloubky a šířky a bezmocní se v ní ztratili.
Indická společnost se snaží celou svou duší darmo přiblížit slavné minulosti. Tím jenom rozmělňuje, co bylo, aniž by pokročila k nějakým výšinám. Evropané se vždy snažili o něco nového, Indové se opakovali. Další rys indické povahy, a velmi důležitý, je jiné rozeznávání pravdy a lži. Oni na všechno reagují podle času, který se mění. Dopoledne mají jiné názory a jinou pravdu, než odpoledne. Pravdou může být úplně všechno, a to je k zbláznění. V praxi to vypadá tak, že dostáváte různé odpovědi na stejnou otázku, jež má jednu odpověď. A pak vás v Indii zarazí agresivita, krutost a smutek, pramenící z bídy.
A víra v to, že klaněním se živoucím "Bohům" paramhansům se z té bídy v příštím životě dostanou........
OdpovědětVymazatOn je to opravdu kult, jež je možno rozdělit na měkký a tvrdý. Pro "Standu" je to jednoznačně kult "tvrdý". Po ostatních chce, aby kráčeli mantinely kultu "měkkého".
OdpovědětVymazatNic nového pod sluncem: Známý německý filosof Schopenhauer byl velkým prorokem askeze a sebekázně. Byl fšak také znám, jako veliký gurmám...
Inu, jak říkají Rusové "chuj tvjordyj, razum mjagkij..."