Drahí jógoví priatelia.
Keďže som si aj ja prešiel trpkým sklamaním z nášho gurua, mám potrebu podeliť sa s vami o pár myšlienok o živote, ktoré mi pomohli v tejto kríze. Ktoré mi navrátili pokoj, šťastie a harmóniu. A ktoré mi dokonca pomohli sa prestať hnevať na toho divocha. Veru nás všetkých voľačo naučil
Duchovná cesta je cesta k samému sebe. Koľko krát sme to už počuli. A predsa sme neprišli na to, že dostať sa k svojmu jadru znamená cítiť neskonalú bezpodmienečnú lásku predovšetkým k sebe! Duchovný učiteľ je niekto, kto pomáha ostatným objavovať ich vlastnú krásu, ich vlastné duchovno. To ale nie je možné, pokiaľ si myslíme, že hocikto je viac, ako sme my samy. Pretože priatelia, čím viac niekoho vyvyšujeme, tým viac sami seba ponižujeme. Ale ak je všetko Boh, nemôže byť nič vyššie a nič nižšie. A čím menšie rozdiely medzi hocikým a hocičím, tým bližšie sme ku šťastiu.
Trpel som ukážkovo. Celý svoj život. Pretože mi bolo hovorené, že trpieť je správna cesta. Že je to ušlachtilé, že ma to zbaví ega. Musím sa ponížiť… pokloniť. Z kostolov som odišiel keď som mal vykrikovať MEA CULPA – moja preveľká vina a teraz odchádzam od jógy keď som zistil, že tam celý čas robím to isté. Iba v oranžovom.
Odmietam si už myslieť, že som niečo menej ako môj guru, ako si rovnako odmietam myslieť, že som niečo viac. Sme rovnakí, ľudské bytosti so svojou ľudskou krásou a božskými chybami. Odmietam viac zrádzať samého seba iba preto, že mi niekto povie, žeby som mal. Alebo že sa zrodím v džungli ako démon. Aj biblia sa mi už navyhrážala aj guru sa mi navyhrážal všetkým možným. Čo všetko zlé sa stane. Ale už na to prdím.
Už viem, že duchovný človek je Šťastný človek. A nie ten kto viac trpí a maká a tým sa ešte viac zakomplexováva do vlastného nešťastia.
Aký hlúpy som bol keď som prepadol východnému učeniu o EGU. Pretože viem, že to je presne to, čo si teraz hovoríte: narástlo mu ego. Rúha sa. Niečo vám poviem: čo už môže byť sebeckejšie ako cvičit jogu, klaniať sa majstrovi a postiť sa len preto, aby nám v živote bolo lepšie? Ako môže existovať nesebecká činnosť (karmajóga), ktorú robím preto, aby som mal lepšiu karmu?????? To je teda nesebecké! A koľko z nás, by to robilo aj vtedy keby vedeli, že aj tak budeme celú večnosť horieť v peklách? Nikto. Ale iba vtedy by to bolo priatelia úplne nesebecké.
Všetci predsa robíme duchovno preto, aby nám bolo lepšie – a teda zo sebeckých dôvodov. Akurát sme uverili tej strašnej hlúposti, že aby nám bolo lepšie, musíme teraz trpieť, obetovať sa, znášať poníženia od nejakého majstra, facky, posmešky. Ale ešte raz: čím viac niekoho vyvíšim, tým viac sám seba ponížim. A čím viac sa ponížim, tým ďalej mám od sebaúcty, sebelásky a sebahodnoty. Tým menej som Bohom – Budhom – Osvieteným.
Pochopil som že mať sa rád, nasledovať svoj vnútorný hlas: to nie je EGO. Chrániť sa od utrpenia nie je EGO. Brániť sa poníženiu nie je EGO. Ego je to čo mi hovorí, že ja niečo viem lepšie ako niekto druhý, že ja som niekto iný, ako ten druhý.
Keď som rozmýšľal o tom, či z jógy odídem, objavil som v sebe obrovksý starch. Strach z toho, čo sa stane, z toho že mi ublíži. Zistil som že sa svojho gurua vlastne celý čas bojím. Ale nakoniec som zistil, že nemôžem zradiť seba na niekoho úkor. A že aj pod hrozbou, že sa zdrodím v tej džungli ako démon, jednoducho musím poslúchnuť samého seba. Prietelia nedá sa opísať väčší pocit slobody. Paradoxne som zistil, že je tu niečo, čo je viac, ako prospech z mojej duchovnej cesty: A som tým JA SÁM. V tú chvíľu opadlo skutočné ego. A mne bolo jedno, čo somnou bude, len som uznal ako autoritu niekoho, koho som celý život ponižoval a zosmiešňoval: SAMÉHO SEBA.
Som sám sebe učiteľom a celý život mi v tom pomáha.
Pochopil som, že keď mi niekto strelí facku, už mu nenastavím svoju druhú tvár. Ale buď mu to vrátim, alebo utekám. Pretože si vážim samého seba, pretože si vážim svoje telo, svoju tvár, svoju dôstojnosť, tento život. Utečiem z rovnakého dôvodu, ako odmietnem drogu: vážim si svoje telo. A až vtedy keď nebudem mať kam ujsť, potom pokorne príjmem aj 300 faciek. Ale viem, že som urobil všetko preto, aby som netrpel. To je láska k samému sebe.
Pochopil som, že trpieť kvoli duchovnu je premňa tá najväčšia sprostosť. Tá predstava, že niečo musím pre to urobiť ako nás SW učil, ma oddeľovala od svetla viac ako čokoľvek. Musím viac cvičiť, pravidelne cvičiť, viac držať pôsty, viac opakovať mantru, musím prestať piť kávu, robiť kryju, dostať jogové meno, byť pravidelne s majstrom…. Všetky tieto musím mi boli vlastne prekážkou ku svetlu. Pochopil som, že na to ,aby som bol Šťastný stačí jediné: mať sa rád presne v tento okamih, aj so všetkými svojimi chybami. A Mať celý svet rád presne v tento okamih aj so všetkými jeho chybami. Znamená to odpustť sebe všetky chyby a odpustť životu všetky chyby. Nič viac netreba. Ani mantry, ani filozofiu, ani knihy, ani gurugítu, ani cvičenie, ani majstra. Všetko máme v sebe. Stačí si to dovoliť. Je to tak jednoduché. Stačí si to naozaj len dovoliť. Všetko je tak ako má byť. A my sme priatelia králi. My všetci sme králi tohto sveta. Je to krásny pocit a nie v tom žiadne ego, ani vyvyšovanie. Je v tom láska, vďaka a dokonalosť.
Všetkým tým, ktorí sa rozhodli od majstra odísť odkazujem že: spravili ste práve majstrov zo seba

Mojca Černelč Koprivnikar: Oznámení o svědectví dřívější členky a má rezignace jako cvičitelky jógy

Překlad z https://sites.google.com/site/paramliar/news/ObvestiloMojca%C4%8CK_28Feb2014_Dodatek_april14.pdf?attredirects=0&d=1

Adresováno: Društvo Joga v vsakdanjem življenju (Sdružení Jóga v denním životě), Ljubljana

předsedovi, Výkonné radě a cvičitelům jógy (skupina cvičitelů)

Re.: Oznámení o svědectví dřívější členky a má rezignace jako cvičitelky jógy

Příloha k oznámení ze dne 3. dubna 2014

V době tohoto oznámení se bývalá členka rozhodla odkrýt svou identitu. Proto přikládám Mašino doplněné svědectví v dopise dlouholeté cvičitelce Andreji Vukmir. Dopis je možné poslat členům a organizacím JDŽ i dalším zúčastněným stranám na národní i mezinárodní úrovni.

Mojca Černelč K., bývalá cvičitelka v JDŽ Ljubljana, Maribor a Celje

Drahý Vlado, Urško, Výkonná rado a jógoví cvičitelé!

V pátek 10. ledna 2014 v 18 hodin jsem se zúčastnila schůze cvičitelů spolu s dalšími 17 cvičiteli jógy a naším předsedou (Vlado P., Vojka B., Janez K; Tanja S., Marija V., Klemen J., Janez R., Urška S., Miha Z., Barbara G., Gordana K., Katerina R., Boštjan V., Borut Ž., Petya, Lea R., Matija Ž. a Betka T. – pokladnice) a seznámila jsem vás se dvěma záležitostmi:

1) S osobním svědectvím bývalé členky JDŽ Ljubljana týkajícím se jejích sexuálních vztahů se Svámidžím (datovaným 8. ledna 2014).

2) S mým odstoupením jako cvičitelky jógy - nemohu vést hodiny jógy a učit jógu jménem Svámidžího a jeho systému Jóga v denním životě, dokud se tyto věci nevyjasní.

Diskutovali jsme o obou záležitostech více než dvě hodiny a očekávám, že to bude zaneseno do zápisu schůze cvičitelů. Zápis jsem dosud neobdržela, proto - abych vám pomohla doplnit zápis a případně naplánovat další aktivity Spoležnosti JDŽ v Ljubljaně - vám zasílám následující přílohy,  které se vážou k dotyčné záležitosti:

- Příloha 1: Shrnutí svědectví Svámidžího žákyně, o kterém jsem vás informovala na schůzi.

- Příloha 2: Dopis s mou rezignací včetně vysvětlení

- Příloha 3: Mé úvahy, o které jsem se s vámi do značné míry již podělila na schůzi a v následující den po semináři.

- Svědectví: Po schůzi jsem obdržela písemné svědectví Svámidžího žákyně, které teď s jejím svolením předávám vám.

Příloha 1: Osobní svědectví Svámidžího žákyně

Ve středu 8. ledna jsem vyslechla čtyřhodinové svědectví žákyně Svámidžího a dozvěděla jsem se následující:

1. Svámidží udržoval po mnoho let sexuální vztahy se svou žačkou.

2. Měl pohlavní styk s ní a s více dívkami nebo mladými ženami najednou; mnohokrát se osobně podílela na uspokojování Svámidžího sexuálních potřeb ve skupině dvou, tří a pokud si vzpomínám, až sedmi žákyň najednou.

3. Svámidží si vyžádal, aby to zůstalo tajné a že o tom nesmí mluvit.

Svámidžího žákyně mi podala podrobný výčet, kde, jak a kdy Svámidžího uspokojovala orálně nebo s ním měla pohlavní styk, a to počínaje rokem 1996, kdy byla mladou ženou po dvacítce, až do roku 2006. Při pohlavním styku měl vždy kondom a mnohokrát to skončilo situací, kdy to Svámidží dělal s více ženami najednou (2, 3 nebo dokonce 7). Byl opatrný a vždycky se ujistil, že ho nikdo nemůže překvapit nebo že ho nikdo nemůže v tu chvíli hledat. Styky s ní začal mít, až už byla v józe nějaký čas, když mu začala nosit čaj před spánkem nebo po obědě v rámci Sévy. Jednoho dne ji vytáhl hlavu do svého rozkroku a chtěl po ní, aby ho uspokojila orálně. Svámidží také vyžadoval, aby to zůstalo v tajnosti. Dále detailně popsala pokus o znásilnění, kterého se stala obětí ze strany Gurudžího, ale kterému se jí podařilo vší silou odolat. Gurudžímu se nicméně podařilo kousnout ji do rtů. O této události napsala Svámidžímu. Po delší době ji kontaktoval známý představitel Fellowshipu a řekl jí, aby o těchto věcech už nepsala. Při příštím setkání se Svámidžím ji Svámidží řekl, že řekne Gurudžímu, aby už takové chování neopakoval. Potom už s ní o této záležitosti nikdy nemluvil.

Když jsem se jí ptala, proč o tom mlčela, řekla mi, že věřila Svámidžímu. Věřila, že on ví, co je správné. Proto mlčela, jak vyžadoval, a tím chránila jeho i systém. Nikdy o tom neuvažovala jako o zneužívání, a to až do skandálu s Nikou a do obvinění, že Svámidží měl sexuální styky se svými žákyněmi. Reakce jógové komunity - lidí a samotného Svámidžího - na nařčení ze strany mladých žen jí otevřela oči a šokovala ji. Byla zděšená z toho, jak byly diskreditovány ony samy i jejich důstojnost, jak byly ponižovány a znevažovány. Takové chování se dalo očekávat od lidí, kteří neznali pravdu. Ale když viděla, že sám guru těchto žen je označil za démony a rákšasy a že i lidé, kteří znali pravdu (a věděli, že všechno, co ženy říkaly, byla pravda) - o Svámidžím a o Gurudžím - se zachovali stejně, teprve tehdy si uvědomila, že máme co do činění s komunitou zneužívaných a zneužívajících lidí. V ten den odešla z JDŽ. Tehdy neodhalila své tajemství, protože sledovala případ Niky a dalších žen a měla možnost vidět, čeho jsou schopné slepé masy. V následujících letech si uvědomila, že lidé mají právo znát celou pravdu. Mají právo na všechny informace a na to, aby se sami rozhodli, jak s těmito informacemi naloží. Proto ukončila své mlčení.

Informovala jsem vás také o tom, že nejdříve jsem slyšela o vyjádření této žákyně týkajícím se jejího sexuálního života se Svámidžím, bylo to před 2-3 měsíci, a také o žákyni Andreji V., která mi osobně přiznala, že jí Svámidží jednou v Indii nečekaně a silně políbil na ústa.

Přiloha 2: Mé odstoupení z pozice cvičitelky jógy a vedoucí skupiny pro semináře v JDŽ Ljubljana

Toto otevřené osobní svědectví bylo pro mě tak zdrcující a skutečné, že jsem poprvé za více než 20 let cvičení jógy v JDŽ a po 10 letech v roli cvičitelky musela zastavit své další aktivity v JDŽ, abych se na sebe mohla podívat do zrcadla a abych byla pravdivá sama k sobě. Existence sexuálních praktik mezi duchovním vůdcem a jeho žáky, jak mi bylo popsáno, je pro mě naprosto nepřijatelná. Podle mého názoru je to v naprostém rozporu ke všemu, co Svámidží veřejně učil a co o sobě prohlašoval (jako duchovní učitel, sanjásí a svámí). Věřím, že důvěra jeho žákyně, získaná také kvůli jeho reputaci, víra ve starobylé cvičení jógy, stejně jako pozice duchovního mistra jógy byly zneužity k sexuálnímu vykořisťování žaček, bez ohledu na to, zda si toho byly nebo nebyly vědomy.

Pokračovat ve vyučování jógy v rámci JDŽ Slovinsko a ručit svým jménem za Svámidžího systém (od cvičení až po Svámidžího semináře) před našimi cvičenci jógy by pro mě znamenalo následující:

1. Že jsem si zachovala přesvědčení, že Svámidží a JDŽ jsou plně důvěryhodní.

2. Že bych podporovala systém, který minimálně nepřímo umožňuje zneužívání, nebo ho dokonce podporuje.

3. Že bych zatajovala informace o sexuálním životě gurua a autora systému, které jsou mi dobře známé, a které mohou být pro cvičence jógy důležité pro rozhodování, zda následovat tohoto učitele, nebo ne: zda se stát žákem Svámidžího, nebo ne, zda v něj věřit, zda se na něj spoléhat při životních rozhodnutích (například týkajících se manželství, dětí, stěhování, studií a také placené karmajógy doma a v zahraničí atd. a také při převodu majetku na něj (něco takového už se stalo zde v Ljubljaně, pokud je mi známo.)).

4. Že připouštím možnost, že učením jógy a prací pro JDŽ mohu nepřímo a nevědomě skončit v pozici kuplířky pro JDŽ, a tím, že bych mlčela o skutečnostech, které jsou mi známy, bych zatajovala a klamala lidi. Jedna jediná dívka, žena nebo muž, obětovaná nebo obětovaný tímto způsobem v prospěch JDŽ je pro mě až příliš.

Proto shledávám jako neetické a podvodné vůči naším cvičencům jógy, abych nadále vyučovala jógu v rámci JDŽ Ljubljana. Tímto se vzdávám pozice cvičitelky jógy v JDŽ Ljubljana; nemohu zastávat takovou pozici, dokud se záležitost Svámidžího sexuálních praktik s jeho žákyněmi nevyjasní v rámci samotného systému, v JDŽ Ljubljana, ve Sdružení Jógy a ve Fellowshipu způsobem, který je přinejmenším dobře míněný a zahrnuje respekt a účast - a bez fotek opic (jako se to stalo v případu Niky, když poprvé prozradila zneužívání) - jak to bylo dosud zvykem ve vztahu ke Svámidžímu.

Ze stejných důvodů se vzdávám i pozice koordinátorky jógových seminářů (do které jsem byla jmenována rozhodnutím Výkonné rady z 15. února 2013) následující den po semináři proti stresu.

Příloha 3: Mé úvahy (i s ohledem na případ Niky)

Nika. Pokud je mi známo, tak k jógové komunitě i veřejnosti ve Slovinsku a ve světě pronikly informace o Svmidžího údajném sexuálním životě prostřednictvím Ničina příběhu, odhaleného začátkem roku 2011. Pokud vím, podařilo se tak zasít silné semínko pochybností na dvou schůzích jógy, aspoň pokud jde o ty, kterých jsem se zúčastnila já (vzpomínám si na první, svolanou Sdružením Jógy, která se konala v malé hale ljubljanského jógacentra, a také na schůzi cvičitelů v Ljubljaně, která se mimo jiných témat zabývala také touto záležitostí) a také prostřednictvím e-mailů týkajících se pravdivosti příběhů Niky a ostatních, které následovaly.

Z nedávných rozhovorů se cvičiteli jsem zjistila, že už tehdy nejméně jeden cvičitel věděl, že to, co se stalo Nice, byla pravda, ale snažil/a se najít hlubší důvody; myslel/a si, že Svámidží musí vědět, k čemu je takové jednání dobré. Dalším navrhovaným důvodem byla karma. V telefonickém rozhovoru se Svámidžího žákyní z jiné organizace JDŽ jsem se nedávno dozvěděla, že i ona věděla o sexuálním poměru mezi Nikou (19letou) a Svámidžím (více než 50letým). Myslí si, že sama Nika to chtěla, když jí bylo 19. Ona s tím dokáže žít. Já ne.

Na schůzi jsem řekla, že při první bouři v roce 2011 všechno proběhlo z mého hlediska relativně klidně. Neměla jsem žádný kontakt s Nikou ani s žádnou z dalších možných obětí. Věřila jsem výkladům Ničiných blízkých přátel z jógy a také vysvětlením ze schůze Sdružení, že Nika se zjevně nějak zbláznila, protože byla zneužitá v dětství. Pokud si vzpomínám, tak o další žákyni se říkalo, že není důvěryhodná, protože už mnohokrát změnila identitu. Řídila jsem se také Svámidžího vyjádřeními k této záležitosti, například ze cvičitelského semináře v Novom Mestě prostřednictvím Skypu, kde prohlásil, že nic z toho není pravda. Z tohoto důvodu jsem nevěřila, že by Svámidží, který je také svámí a sanjásí, mohl vést jakýkoliv paralelní sexuální život, natož s několika žačkami najednou. Na základě informací, které jsem tehdy měla, jsem uvěřila Svámidžímu a dokonce jsem se zúčastnila první schůzky v PR agentuře, kde jsme žádali o radu, jak "zastavit kampaň proti Svámidžímu". Pochybující ředitelce jsem Svámidžího představila v nejlepším světle, takového, jak jsem ho znala z jeho učení. Kdybych měla informace, které mám teď, jednala bych jinak.

Soucit. Pokud my, jógová komunita, přemýšlíme nad tím, jestli zabít komára, nebo ne, a soucítíme se všemi zvířaty, kam se proboha poděla starost a soucit se Svámidžího žačkami? I kdyby tato žačka neříkala pravdu, mohlo nás aspoň napadnout, že má nějaké vážné potíže. Kdo z nás se odvážil - v současné atmosféře a prostředí, obklopen lidmi smýšlejícími způsobem, který je částečně popsán u Ničina případu a v příloze 3 - otevřeně mluvit o věcech, které se mohly dít ve Svámidžího ložnici, v posteli nebo na podlaze?

Dilemata cvičitelů v posledních letech. Překvapilo mě, když jsem slyšela, že v důsledku Svámidžího údajných sexuálních poměrů s žačkami někteří cvičitelé JDŽ už od roku 2011 řešili vážná osobní dilemata a čelili vážným pochybnostem. Pokud tomu rozumím dobře, cítili se zodpovědní za své pochybnosti. Říkali, že se jim časem nějak podařilo pochybnosti překonat (některým to trvalo přes rok). To vyvolává mnoho otázek. Lituji, že jsme o tom otevřeně nemluvili. V důsledku toho jsem v té době nic nevěděla. Kromě toho jsem měla dojem, že už v Ničině případu měli větší podezření, než jsem v té době věděla. Uvažuji, jestli se nepovažovali za dobré žáky, protože měli pochybnosti. Slyšela jsem, že žáci odkládali před jógacentrem fotky a materiály JDŽ. Na schůzích cvičitelů, kterých jsem se zúčastnila, jsme o tom nikdy nemluvili, ani o tom, kdo by to mohl dělat a proč lidi odcházejí a nevím, jestli někdo ze cvičitelů něco věděl o tom, proč ti lidé odcházejí.

Lidská chyba. Jóga má být praktická a duchovní učitel Svámidží má žít a učit tak, aby šel příkladem v sebeuvědomování a sebekontrole a těmito vlastnostmi se staneme sami sobě mistry. Divím se, kam se poděla Svámidžího pozornost, citlivost a zdravý rozum, když byl v ložnici. Když tohle všechno má být považováno čistě za "lidskou chybu", mohu to skutečně považovat za nepodstatné? Mohu považovat za bezpečné, když se takto bude chovat můj nadřízený k mým kolegům nebo kolegyním, psychiatr nebo gynekolog ke svým pacientům, učitel, trenér nebo ředitel ke svým žákům nebo studentům? Mohu jim stále věřit, "s ohledem na to všechno ostatní"? Natož učitel jógy honosící se dlouhou řadou zvučných jógových titulů, a který se dokonce zavázal k celibátu!

Pokud žačky představují "Svámidžího slabost", čekala bych, v úctě k jeho poznání, jehož podle svých prohlášení dosáhl - že si toho bude aspoň vědom, pokud to už nedokáže ovládat. Pokud je mi známo, tak si vysloveně zval - ve jménu duchovního cvičení a vývoje - skupinu žaček, například do Vídně. Není to, jako když si alkoholik na léčení najde práci v obchodě s vínem?

Duchovní učitel a učitel sexu. Svámidží učí: "I zvířata dovedou jíst, pít a rozmnožovat se. Jenom lidé si mohou uvědomit své lidské a božské možnosti, rozvinout své vlastnosti jako je soucit, láska, pomoc druhým atd. Účelem lidského života je duchovnost - rozvinout tyto lidské vlastnosti." Proto jsem ho považovala za učitele duchovního, ne za učitele sexu, po celých 20 let mého života v JDŽ. Jak vysvětlit tuto propast mezi jeho učením a jeho sexuálními praktikami?

Nemoralizuji. Pokud jde o mě, mohl by intimně žít se ženou, která by byla vůči němu v rovném postavení, nebo s řadou takových, kdyby s tím všechny souhlasily a pokud by byl v tomto ohledu upřímný. Ale i v takovém případě zůstává otevřená otázka toho, že přísahal celibát jako sanjásí a svámí. Skrývat tyto vztahy a ženy, kterých se týkají, podle mého názoru přinejmenším klame ostatní žáky a ponižuje žačky, které se na sexuálních vztazích podílí.

Učitel, důvěra a důvěryhodnost. Role učitele v sobě obsahuje myšlenku, že učitel ví o něčem víc, než lidé, které učí. U duchovního učitele jógy se předpokládá, že má zvláštní vědomosti o smyslu života, a kvůli tomu se cítí povolán učit a vést ostatní, pokud jde o to, jak mají žít. Aby umožnil přenos tohoto poznání, musí žák věřit tomu, že uskutečnil prohlašované poznání, jelikož učitel přebírá zodpovědnost za to, že mu poskytne bezpečné vedení, což znamená, že nezneužije žákovy důvery. Svámidží učí, že žák, který nenásleduje svého gurua, jenž ví, co je pro žáka nejlepší (Guru Vákja), promarní svůj život.

Svámidží se představuje jako duchovní učitel, který by měl být zcela oddaný Bohu (sanjásí, svámí, který proto žije v "celibátu"), učitel s jediným posláním, a to sloužit lidstvu a všem živým bytostem a přitom "na všechny pohlíží stejně".

Svámidží učí myšlenku absolutní víry a oddanosti "dobrého žáka" a také se prohlašuje za člověka, který přerostl světská pokušení, který se narodil jenom s cílem sloužit svým žákům, který se o ně postará v tomoto životě i v životech následujících, atd. S ohledem na tohle všechno od něj žádný z jeho žáků (možná kromě těch, kteří o tom věděli) vůbec nečekal, že bude mít nějaký sexuální poměr. To je důvod, proč si - v situaci, kdy jsme svědky jednání, které bychom jinak, za normálních okolností, považovali za podezřelé - spíše myslíme, že nás mysl klame; nebo se přikloníme k myšlence, že nerozumíme atd.

Svámidží nás také svými příběhy o józe učí, že jeho vztah vůči žákům je "láskyplnější než naše vztahy k našim nejbližším" a především, že duchovní učitel v rámci svého vztahu s žákem ví všechno, a proto mu nabízí duchovní vedení a přebírá za něj zodpovědnost. Svámidží působí dojem, že ví mnohem víc než normální lidé - o životě, naší minulosti, současnosti a budoucnosti a také o našich dobrých a špatných vlastnostech. A za "dobrého žáka" jsi považován, když následuješ svého duchovního učitele bez váhání a bezpodmínečně a od dobrého žáka se očekává, že převezme zodpovědnost za všechny pochybnosti, které mohou vyvstanout v jeho mysli a za to, že je pustí z hlavy. Jak může žák v takovém případě vědět, kdy dojde k překročení a zneužití hranic jeho duchovního vedení, nebo jestli to znamená, že žák jenom nepochopil duchovní záměry?

Ženy "TO CHTĚLY". Po schůzi se někteří cvičitelé přikláněli k tomu, že "to ty ženy chtěly a že Svámidží je taky člověk", že se tak projevila příroda, Prakrti. Tomu věřím a vypadá to, že to bude pravda; možná zde máme co do činění s jejím projevem v obou směrech. Ale pokud se jedná o tohle, nemůžete se prohlásit za gurua s božskými vlastnostmi a zároveň spát se svými žačkami a ještě to držet v tajnosti, to vše na účet starobylého učení jógy a důvěry, kterou jste si získali jako duchovní učitel.

Svámidžího sexuální praktiky popsané ve svědectvích dalece přesahují to, co bych ještě mohla považovat za milostný a důvěrný vztah a spíše mě to přivádí k myšlence, že jde o prostředek uspokojení vlastního sexuálního chtíče a zneužití důvěry vlastních žákyň. A i kdyby takové sexuální praktiky měly být k něčemu dobré, pořád nedokážu pochopit, proč by je žákyně měly držet v tajnosti.

Ženy měly říct "NE". Slyšela jsem také názory, že se ženy měly naučit říkat "NE", že učitel musel mít skrytý vyšší cíl. Promiňte. Dokážete bez výčitek svědomí říct "NE" svému duchovnímu učiteli - aspoň pokud bereme ohled na jeho vlastní učení? Není to tak, že se žáci roky pročišťují, protože veškeré jejich neštěstí lze přičíst tomu, že se v něčem neřídili radou svého gurua? A to zahrnuje cokoliv od pozvání do Vídně a na karmajógu do Indie, rady, aby se vzdali možnosti mít děti, partnera, rady, jestli zůstat s partnerem nebo ne, jestli zasvětit život józe jako svámí nebo dělat něco jiného jako karmajógu. Častý názor, že vybrané dívky a ženy měly obdržet ze Svámidžího sexuálních lekcí zvláštní poznání, jsou bezpochyby dobře míněné, pokud jde o Svámidžího, ale je otázka, jestli jsou aspoň stejnou měrou reálné, pochopitelné a zahrnují stejný soucit i s těmito dívkami a ženami.

Karma. Někteří uvažují, že ty zážitky mohly být pro žákyně pozitivní takříkajíc karmicky. Pokud by to tak bylo, jak by někdo mohl promarnit takovou příležitost? Nebo je jenom snadnější přemýšlet tímto způsobem, když na tom člověk není osobně zainteresován? Opravdu by někdo z cvičitelů a žáků něco podobného rád zažil, aby vyřešil své karmické záležitosti? Lituje někdo, že nebyl mezi těmi, komu se to přihodilo? Já ne.

Rovnost v životě. Považuji všechny lidské životy za navzájem rovnocenné, stejně posvátné a hodné toho, aby se s nimi zacházelo důstojně a s úctou. Zaslouží si mnohem více než být pouhým předmětem sexuálního uspokojení. To je nakonec přesně to, co nás Svámidží učil. A život Svámidžího žákyně je rovnocenný životu gurua, i kdyby to byl opravdový guru.

JDŽ a zvažování přínosů. Vědomosti o józe, které jsem získala tvrdou prací i od Svámidžího a díky jeho systému jsou pro mě neocenitelné. Ale nemůžu chladnokrevně dát na jednu stranu váhy to, že mám ráda jeho učení a cvičení jógy podle systému JDŽ, všechny svoje znalosti o józe, možné hrozby pro mé budoucí vztahy s vámi všemi, kteří jste cvičiteli a členy JDŽ v Ljubljaně a s mými přáteli z jógy, pokud nepochopíte to, že jsem odstoupila z pozice cvičitelky a zanechala i dalších aktivit, nebo pokud mě dokonce budete soudit - a na druhou stranu váhy zneužití důvěry a cti určité žačky (v tomto případě ženy, ale mohlo by jít stejně dobře i o muže), jenom proto, že se to nestalo mně samotné. A i kdyby se to týkalo "jenom" jedné jediné dívky, je už tohle cena příliš vysoká a pro mě nepřijatelná.

Podepsaná svědectví žákyň. Když už se dotyčné žákyně vůbec dobrovolně rozhodly promluvit, musely k tomu mít velmi vážný důvod, ale především se musely už vyléčit z následků toho, co se jim stalo, nebo z toho, že se podílely na zatajování, protože věřily svému duchovnímu učiteli (závisí to také na jejich životních zkušenostech z minulosti). A co víc, musely mít dostatečnou jistotu a důvěru, že budou vyslyšeny a že je někdo bude brát vážně, a ne že jim bude vyčítáno, že to samy chtěly, protože měly říct "ne".

Teď si myslím, že JDŽ ve Slovinsku, možná jenom shodou okolností a s nejlepšími úmysly, se tomuto podařilo zabránit - tím, jak se zachovala v čase prvotního odhalení. Raději ani nemyslím na to, jak účinně jsme my všichni - svým postojem k Ničině případu, který byl minimálně lhostejný, pokud ne přímo pohrdavý - pomohli udržet mlčení dalších možných obětí. Nezpůsobili jsme další zneužití (snad nechtěně nebo nevědomě)? Kde je Nika teď a co dělá? Proč nám Bůh dal uši, oči a ústa? Abychom se otočili, když to, co vidíme, slyšíme a zažíváme není v souladu s našimi představami? Doufám, že dotčené ženy, které stále poslouchají jako "správné žačky" a tím, že plní jeho instrukce, chrání systém a Svámidžího, jednoho dne dokážou vystoupit z temnoty skrývání, do které je svedl jejich učitel. Možná dnes mají manžele a děti a zametly to všechno za sebou, jakoby se jich to už netýkalo.

Mám být v rozpacích z toho, že se ta žákyně rozhodla promluvit až teď, po tolika letech? Kdo je schopen říct i svým nejbližším přítelům a rodině například to, kde a jak přišlel o panenství? Kdo se odváží veřejně mluvit i o svém normálním sexuálním životě? Irsko rozkrývá sexuální zneužívání v církvi terpve po 50 letech. Je velmi pravděpodobné, že "žačky pro sexuální Sévu" nebyly v době zneužívání ještě pevné osobnosti a ani v dětství se jim nedostalo lásky a sebedůvěry.

JDŽ a Svámidží má vnější nepřátele. To je další výklad, na který jsem narazila v Ničině případu a trochu mu naletěla: Slyšela jsem, že to všechno je spiknutí církevních frakcí, protože to všechno bylo tak dobře zorganizované a došlo k tomu současně na mnoha místech světa. Musím říct, že s takovým sexuálním chováním, jaké nám bylo odhaleno, Svámidží vůbec nepotřebuje vnějšího nepřítele.

Naše děti. Byla bych ráda, kdyby v sobě naše děti rozvinuly zdravou sebedůvěru, aby dokázaly rozpoznat hranice své bezúhonnosti a uměly říct NE i svým rodičům. Nechci, abychom je tlačili k slepé víře a s naším požehnáním do náručí nevyzpytatelných guruů, jako se to stalo ženě, která mi vyprávěla svůj příběh. Nechtěla bych, aby měla jakákoliv žena nebo muž takové sexuální zážitky se svým guruem nebo jakýmkoliv jiným učitelem. Přes mnoho dobrých věcí, které v JDŽ jsou, považuji takové riziko za nepřijatelné. Proto udělám všechno proto, abych k němu nepřispívala. Řekla jsem svému dítěti - způsobem přiměřeným jejímu věku - o obsahu svědectví a o důvodech, které mě vedly k tomu, abych přestala dělat cvičitelku JDŽ a také jsem otevřeně prohlásila, že jsem se ve Svámidžím celá ta léta mýlila.

Svámidží. Svámidží může být světový mistr jógy, ale nemůže si dovolit dělat, co se mu zlíbí. Jako jeho žačka - a to přeji všem jen to dobré, včetně něho - po něm požaduji, aby okamžitě přestal se sexuálními praktikami se svými žáky, pokud už to neudělal! Takové chování je nepřijatelné podle všech lidských zákonů, i kdyby byl sám Bůh, sestoupivší nevím odkud, kde je takové chování obvyklé a bez ohledu na to, jestli je takové chování běžné v Indii. Pokud je mi známo, Svámidží o tomto nikdy nemluvil a ani v jeho knihách neexistuje jediná zmínka o sexuálním zasvěcování žákyň. Jediná správná věc, kterou by měl udělat, je minimálně se omluvit žákyním, jejichž fyzické a citové hranice a jejichž integritu narušil a jejichž mlčení požadoval a přijmout plnou zodpovědnost za to, čeho se dopouštěl a co spolu dělali a také za všechny následky, které to mělo. Také uvažuji, do jaké míry je ještě možné důvěřovat upřímnosti a prospěšnosti jeho dalších požadavků a očekávání vůči žákům a cvičitelům, věcí, jichž se sám nedrží.

Co teď?

Cítím jako svou povinnost říct to, co vím, protože bych si sama bývala už dávno přála vědět, co aspoň někteří lidé už tehdy věděli, například o Nice. A taky o tom, že aspoň někteří cvičitelé měli několik měsíců problémy s meditací a sádhanou. Divím se, nakolik popírali svou intuici, když věřili spíše tomu, že Svámidží ví nejlíp, co je dobré, než vlastním pocitům. Je lehčí milovat, důvěřovat a soucítit s guruem než se sebou samým nebo s někým, kdo vám je celou dobu nablízku?

Záležitost, s níž se potýkáme, je velice vážná. Přesto nevím, jestli je dost vážná pro JDŽ nebo Sdružení. Nyní jsem přesvědčená, že údajný sexuální vztah mezi Svámidžím a jeho žačkou je - aspoň v rozsahu, se kterým jsem obeznámena - věrohodný, proto bych chtěla, aby Sdružení věnovalo pozornost také informacím, které byly na schůzi zavrženy jako "pomluvy předchozích let", a aby vyslechli žáky, kteří opustili JDŽ "mlčky", zjistili, proč se tak rozhodli, a jako projev účasti jim nabídli aspoň porozumění a pokud se jednalo o zneužívání, tak jim poskytli pomoc.

Co chcete dělat ve světle tohoto všeho? Dokážu pochopit, pokud zůstanete v JDŽ. Po těchto svědectvích ale já osobně nemohu důvěřovat a nemohu ani ručit za důvěru mých cvičenců, pokud jde o Svámidžího nebo systém JDŽ.

Mojca Černelč Koprivnikar

Ljubljana, 28. února 2014

Reakce Manohar Purího (Chorvatsko)

Překlad z https://docs.google.com/viewer?a=v&pid=sites&srcid=ZGVmYXVsdGRvbWFpbnxwYXJhbWxpYXJ8Z3g6NDc5NDQ2Yjg1NjkwNzRjNg

Když to všechno začalo, naše vedení mě požádalo, abych si o tom promluvil s Učitelem. Dostal jsem odpověď, že když se ptáš, nejsi dobrý žák. Kdyby se jednalo o nějaký ojedinělý případ, souhlasil bych s tím, protože jsem si vědom, že lidé bývají zlomyslní a že bychom neměli hned všemu věnovat pozornost. Skandál však byl příliš velký na to, aby se přes něj dalo tak snadno přenést, aby se dalo předstírat, že se nic neděje, jako se to dělo uvnitř organizace. Bylo nařízeno mlčet, „nečeřit vodu“ a počkat, než se všechno usadí. Já jsem „naneštěstí“ ta obvinění četl, protože jsem samozřejmě chtěl vědět všechno, co se týkalo mého učitele a logicky to ve mně vzbudilo pochybnosti. Po pár měsících už jsem se nakonec nemohl vyrovnat s touto bizarní atmosférou, a tak jsem opustil společnost  a přestal vést hodiny jógy. Krizi, kterou jsem si prošel a kterou stále ještě zažívám, nedovedu ani popsat. Nikdo by nebyl šťastnější než já, kdyby se to všechno nikdy nestalo, protože žáku jógy se skutečně nemůže stát nic horšího, než odejít od svého učitele. Spousta lidí velice blízkých Sw. po nějakých 20 letech opustila organizaci a já jsem prostě nemohl uvěřit, že se všichni kolektivně zbláznili; a odpověď nebyla žádná. Nebo se objevilo jen něco málo na vysvětlenou, ale vysvětlení bylo naprosto nepřiměřené. Sw. o tom nechtěl mluvit vůbec, jenom na konci jednoho rozhovoru prohlásil, že to je nesmysl, a to bylo vše, co k tomu řekl. Celý rozhovor ani nebyl na toto téma, pouze na konci jedna otázka a odpověď: „Je to všechno lež.“ To jsem zkrátka nemohl považovat za dostatečné, na rozdíl od mých bývalých bratrů, kterým to stačilo. Podle mého názoru by bylo správné pozvat děvčata k otevřené diskuzi, aby se vidělo, co se stalo a kde a jestli vůbec a takto by pak bylo možné všechno velmi snadno odmítnout. Protože když něco není pravda, je velmi snadné vypořádat se s člověkem, který vás obviní, zjistit, co a jak, aby bylo všem jasné, že je to lež. Na druhé straně byly ženy zle pomlouvány, Sw. je označil za démony, nervově nemocné a schizofreničky, což je neuvěřitelné, když se jedná o učitele, který má být ze své podstaty plný soucitu, moudrosti a porozumění, zvlášť za takto těžkých okolností.

V mládí jsem byl svědkem úpadku mnoha učitelů, kteří byli velkými autoritami v rámci ISKCON (například Harikeš Sw.) – v roce 1998. Proto pro mě bohužel nebylo nemožné uvěřit, že učitel může klesnout velice velice hluboko, a proto jsem byl v tomto ohledu zvlášť pozorný.

Další věc, kterou jsem se naučil jako oddaný Hare Krišna bylo, že všechno musí projít zkouškou Gurua (učitele), Sádhua (předchozích učitelů) a Šáster (spisů) a když je jakékoliv tvrzení nebo jednání v rozporu s tímto principem, tak je něco špatně. V JDŽ zjevně nikdo žádné Šástry nečte, takže rozpor vůči nim ani nejde poznat. Slyšel jsem tolik nesrovnalostí a věcí, které jsou v rozporu a ne v souladu s tímto principem, a protože jich časem jenom přibývalo, pravděpodobně bych odešel, i kdyby se tento skandál nestal.

Osobně jsem neznal dívky, které Sw. obvinily. Znal jsem jen jednu ze seminářů, proto jsem nemohl s jistotou vědět, že říkají pravdu. Na druhé straně, celkový dojem celkem stačil k tomu, abych se odpoutal od společnosti, protože způsob, jakým se někteří chovali, byl dost skandální na to, abych jim dal navždy sbohem.

Moje pochyby se rozplynuly toho dne, kdy jsem si přečetl výpověď člověka, kterého velmi dobře znám. Přečetl jsem si ji a byl jsem v šoku… Ranilo mě to u srdce a v duši, a zároveň se mi ulevilo, protože tím se aspoň všechno vyjasnilo. Aspoň pro mě. Znám ji velice dobře a nemám důvod o ní pochybovat. Tímto jí ze srdce děkuji za neuvěřitelnou odvahu… Cítím s tebou a spolu s tebou se stydím za to, že jsem vůbec byl součástí celého tohoto příběhu. Teď lituji, že jsem kdy vkročil do JDŽ.

Bývalý instruktor Manohar Puri

Prohlášení Andreji Vukmir

Překlad z https://sites.google.com/site/paramliar/news/Izjava%20Andreje%20Vukmir.pdf?attredirects=0&d=1

Drazí jógoví bratři a sestry!

Strávili jsme spolu tolik let: spolu jsme pracovali, účastnili se setkání, sdíleli jsme spolu životy a tolik okamžiků v józe a z tohoto důvodu bych ráda vysvětlila, proč se už setkání a cvičení jógy neúčastním a proč už nejsem ve sdružení.

Když jsem ve svých 22 letech začala cvičit jógu a později se účastnit Svámidžího seminářů, dostal můj život naprosto nový základ. Natolik, že jsem se rozhodla navštívit Džadan už po jednom roce cvičení a strávila jsem tam dva a půl roku naplňujícího a smysluplného života. Neexistují slova, kterými bych popsala, jak vážně jsem brala filozofii jógy jako celek a především vztah mezi Svámidžím a mnou. Brala jsem své žákovství vážně a s plnou odpovědností. Celá stránka by nestačila, abych vyjádřila, jak jsem prožívala náš vztah a jak tento vztah určoval můj život a dával mu smysl. Nesmírně. Byl pro mě zdrojem moudrosti a vedení, který řídil můj život a mé jednání. Po všechny tyto roky jsem se snažila sloužit a pracovat pro Jógu v denním životě až na hranici svých schopností. Někdy více, někdy méně. Ale vždycky se stejným cílem: sloužit a konat dobro.

Měla jsem hodně nádherných a význačných zážitků. Ne jen ZE SVÉHO vztahu se Svámidžím, ale i v našem jógovém společenství: známí, přátelé, naše spolupráce, atd.

Musím připustit, že jsem měla pocit, že je něco špatně, už před skandálem týkajícím se zneužitých žen. Netroufla jsem si však považovat své pocity za oprávněné, nebo jim dokonce přikládat význam. Vždycky se mi podařilo tyto pocity přičíst tomu, že to „chápu špatně“.

Když byly Svámidžího sexuální pletky prozrazeny, nebyla jsem jenom šokovaná. Byl jsem zdrcená. Současně jsem takovou možnost zcela neodmítla. Semínku pochybnosti se podařilo uchytit hluboko v mé mysli. A bylo mnoho důvodů takovou možnost připustit. Prvním důvodem byl můj vlastní zážitek s podivným polibkem. Tehdy mě to šokovalo a bylo těžké to „překonat“. V Indii a po mém návratu domů jsem strávila spoustu času mezi lidmi kolem Svámidžího. Z tohoto pohledu vypadalo mnoho věcí velmi odlišně od pohledu účastníka semináře. Při pohledu „z první ruky“ jsem měla šanci vidět mnoho věcí zevnitř a pamatuji si, že jsem – především při svém pobytu v Indii – byla překvapená podivně promiskuitním chováním „vůdčích představitelů“ některých jógových center. Ptala jsem se sama sebe, jak si mohou udržovat takto vysoké pozice. A taky jsem si říkala, že v józe, v té všeobjímající lásce – v nejsilnější síle, která nás dokáže změnit – je místo pro každého jednotlivce, bez ohledu na jeho lidské slabosti. Rozumí se samo sebou, že jsem se setkala i s výjimečně oddanými, tvrdě pracujícími, morálními a poctivými lidmi. Tito lidé zasvětili 20 nebo dokonce 30 let života józe, a přece někteří z nich v té době z jógy odešli. Nikdo mě nemohl přesvědčit, že se zbláznili nebo něco podobného. Profesí jsem terapeutka a vím něco o lidech, kteří takříkajíc „zešíleli“. Tohle všechno mě trápilo, nemohla jsem najít klid. Ale usoudila jsem, že je nemožné, aby se Svámidží takto choval. Sama jsem nic neslyšela ani neviděla. Po celou tu dobu jsem trpěla sama se sebou a stále více se uzavírala.

To vše se změnilo, když mi Maša řekla svůj příběh. Byly jsme spolu po celou dobu pobytu v Indii a od té doby jsme zůstaly svým způsobem spojené. Maša je pro mě jako sestra, možná jako mladší sestra. Vždycky jsem se cítila jako její ochránce a skutečně ji mám velmi ráda. Když mi řekla, že opouští jógovou společnost, neptala jsem se jí na důvody. Jen jsem jí řekla, že není má kamarádka proto, že jsme byly společně v józe, ale protože si ji cením jako člověka. Řekla mi, že by mi ráda něco řekla a jednou večer, ve chvíli důvěry, se se mnou o ten příběh podělila. Měla jsem z toho smíšené pocity. Nejdřív úžas, pak zničující pocit a potom následovaly pocity viny, hněvu a hlubokého smutku. V žádném okamžiku jsem o jejím příběhu nezapochybovala – to zdůrazňuji spíš pro ostatní než pro sebe. Plně za ní stojím. Maša je pro mě jako sestra a budu za ní stát, pokud jde o tento příběh. Když jsem se vrátila v myšlenkách zpátky – koneckonců jsme my dvě dva roky sdílely jednu místnost – konečně jsem pochopila, proč večer odcházela. Svámidží ji večer zval do svých pokojů. Na samém začátku mého života s jógou a ve své nezralosti jsem došla k závěru, že je zjevně „lepší“ žačkou, že je něco „zvláštního“. Tehdy se mě to i dotklo. V následujících dnech po tom, co se mi vyznala, jsem si vyčítala, že jsem si toho nevšimla!  Jak se mi tohle mohlo odehrávat před očima a já jsem to neviděla. V kontextu víry ve vašeho mistra bych nikdy ani nepomyslela na takovou možnost. Skutečnost je taková, že by to byla ta poslední věc, která by mě napadla. Maša se samozřejmě neodvážila mi něco říct, protože věděla, že tím by náš pobyt v Džadanu skončil a já bych toho měla dost a také protože Svámidží jí řekl, aby mlčela, což byla guruvákja. Kdo by se opovážil odporovat něčemu tak nezpochybnitelnému jako je guru vákja? V tehdejším bodě mého života, v tehdejší etapě mé cesty, bych si netroufla zajít tak daleko. Zároveň jsem však byl svědkem toho, jak se v těch dvou letech v Indii její zdraví horšilo měsíc od měsíce, až Maša těžce onemocněla. Už tehdy jsem věděla, že původ jejích problemů je třeba hledat v mentální rovině. Ale pořád jsem to omlouvala banalitami jako je “pročišťování”.

Dnes jsem terapeutka a mám nějaké znalosti z neurologie a vím jistě, že žádné takové “pročišťování” neexistuje; aspoň ne to pročišťování, se kterým jsme se setkali v józe.

Potom – a to mě překvapilo ještě víc – se věci začaly vyvíjet opravdu rychlým tempem, když mi jiná žena – dnes už dospělá a vdaná – řekla podobný příběh o sobě. Měla mít sexuální vztahy se Svámidžím po mnoho let a řekla mi také, že se mě roky neodvážila zeptat na to, co jsem s ním zažila já sama.  Protože jsem žila v Džadanu, předpokládala, že budu mít podobnou zkušenost jako ona. Já jsem o tom nikdy nemluvila a ona se bála mě zeptat. Ale skutečnost je taková, že jsem žádnou takovou zkušenost neměla. Nikdy jsem se toho neúčastnila, kromě toho skutečně divného polibku. A už i ten polibek byl dost na to, aby mě to na chvíli rozrušilo.

Musím však říct, že považuji za hnusné, že Jogéš [slovinský svámí působící v Džadanu – pozn. překl.] při své poslední návštěvě Slovinska navštívil Mašu a snažil se ji přesvědčit o tom, že Svámidží je tantrický mistr. Ale k této záležitosti se vrátím později.

Tento druhý příběh byl pro mě stejně šokující jako ten první. Vím ještě nejméně o šesti dalších ženách a někteří z vás, kteří budou tohle číst, jsou mezi nimi. Vy to víte. Jenom doufám, že jednou najdete dost odvahy promluvit. A doufám, že ty z vás, které si myslí, že takové chování bylo pro vaše dobro, si uvědomí, že byly zneužité. Tajemství je jedna z nejdestruktivnějších věcí  pro člověka i jeho okolí. To se vztahuje stejně na jednotlivce i na jeho okolí. Tajnosti mají neuvěřitelnou sílu a hlavně to stojí spoustu energie je udržovat. Určují, co člověk cítí, jak jedná a jaké vztahy má k druhým. Brání nám být opravdoví a brání nám ve vztazích k druhým. Mění člověka, infikují ho. Když skandál vyšel najevo, Svámidží zavolal každé ženě (většinou jsou to dnes už dospělé ženy) a řekl jim, že o tom nesmějí mluvit a mají mlčet.

Protože jsem byla v rozpacích a rozhořčená, chtěla jsem o tom pochopitelně mluvit. Nedokázala jsem to držet v sobě. Přesahovalo mě to. Už předtím mě trápilo, že jsme o tom nikdy nemluvili, že se každý z nás pokoušel udělat si vlastní závěr. S takovými pochybami by člověk neměl zůstat sám. Ovzduší bylo plné pochyb, byť nevyslovených, které byly takřka hmatatelné. O popírání nemluvě.

Na tomto místě mi dovolte říct, že nevěřím na žádné konspirační historky. V dnešní době bývá koncept konspirace zneužíván ke spoustě věcí. Natolik, že se přehlíží skutečné konspirace.

S tím vším jsem se těžko smiřovala. Ještě teď to nedokážu. Je zvláštní, že všechny ty zneužité ženy, co znám, pochází z velice zranitelných rodinných poměrů. Nebudu vysvětlovat, jaké mechanismy mají tyto dívky a ženy v sobě zakořeněné a jak snadno se dovedou připoutat, jak touží po pozornosti a jak snadno se mohou stát obětí zneužívání, aniž by si toho byly vůbec vědomy. Tělo oslabené nedostatkem lásky si hledá lásku samo, potřebuje někomu patřit, potřebuje utěšit, potřebuje tolik dalších věcí.

Starší a moudřejší člověk musí vědět, jaké motivy vedou mladé dívky (většina z nich byla velmi mladá, nevinná, většina z nich předtím neměla žádnou známost). Pokud 46letý učitel svede 17letou dívku (i kdyby se ona do něj zamilovala), tak se to považuje za zneužití. Měl by vědět, že nejedná se zralým člověkem. Pokud by se o mě ucházel 17letý nebo 18letý kluk, byla bych si vědomá toho, že neví, co dělá.

Když jsem se, ve svých rozpacích, snažila o tom s někým mluvit, dostávalo se mi vysvětlení, která jednoduše nemohu považovat za hodnověrná:

- Že musíme přijmout Svámidžího jako člověka (když jsem začala s jógou, přesně takto jsem ho brala). Později se to změnilo, ale ani teď s tím nemám žádný problém. Mám ráda lidi. Nemám problém s "lidskostí". Ale mám problém s tím, že zneužíval a že je promiskuitní. Drahé jógové sestry, kdybyste zjistily, že váš manžel, přítel nebo otec měl sexuální styk s mladými, zraněnými dívkami a ženami, a to na různých místech, s mnoha najednou atd., řekly byste, že je to prostě člověk? Nemyslím. Toto zdůvodnění proto není na místě.

- Že je to tantrický mistr. (Je-li tantrický mistr, k čemu je to držet v tajnosti? A proč to privilegium jeho tantrických sil dostaly jenom dívky a mladé ženy?)

- Že to samy chtěly. (Většina z nich při tom strnula, nechtěla to. Většina z nich byla zmatená a nevěděla, co se děje. Většina z nich si myslela, že to bylo správné udělat a zkrátka tomu nerozuměla. To je typický sled chování zneužitých dívek a žen. Ale pro většinu z nich to bylo neúnosné a nepřijatelné, když se podílely na skupinovém sexu nebo mu přihlížely.)

- Proč odešly. (Většině z nich trvalo dlouho, než si přestavěly filozofii jógy, které tak hluboce věřily: vztah mezi guruem a jeho žákem míval absolutní a nepřekonatelnou hodnotu a my všichni jsme tomu věřili. U mnoha z nich se jako první stavělo na odpor tělo. U některých to došlo tak daleko, že vážně onemocněly. Tělo jim říkalo, že už to nechtějí snášet. A přesto cítily vinu a věřily, že něčemu nerozumí, že nejsou dobrými žačkami!!!!!!!!!!)

- Že i Krišna měl své gopi (Ano, možná tomu neuvěříte, ale tohle byl další výklad. Nikdo z nás toho ve skutečnosti moc neví o gopi ani o Krišnovi. Ale pokud je mi známo, nikdy je nezapíral, natož aby to tajil.

Mohla bych pokračovat. Při vědomí toho všeho musím říct, že nejvíc mě překvapilo to, že všichni mluvili O TĚCH ŽENÁCH. Ne o Svámidžím. Z pohledu terapeuta jde o běžný mechanismus. Je snazší vyrovnat se s nimi než s ním. Ten druhý je příliš nebezpečný: vyvolalo by to mnoho pochyb, úzkostí, strachu, atd., ne jen vůči němu, ale i vůči našim životům. Někteří věnovali józe celý život. Vzdali se toho, aby měli partnera, děti, vzdali se i majetku. Někteří nemají v životě nic jiného. Celý jejich společenský život se váže k této komunitě. Filozofie jógy vám dává pocit, že jste vyvolení, pocit, že jste něco zvláštního, že se vám odkrývá cosi, co představuje "pravou a jedinou pravdu", pocit, že míříte ke světlu, zatímco většina ubohých smrtelníků bloudí temnotou. Někteří lidé by bez toho byli ztracení. Jejich životní postoje a celý smysl jejich existence závisí na Józe v denním životě. Vypořádat se se Svámidžím a ztratit to by jistě bylo příliš nebezpečné. To je důvod, proč všichni mluví o ženách a snaží se jim dávat nálepky jako nenormální, bláznivé nebo dokonce schizofreničky.

O zneužívání bylo napsáno mnoho studií. A většina lidí si myslí, že zneužití lžou. Ale ve skutečnosti lžou jenom 3% z nich.

Zajímavé je, že většina lidí ani neví, co to zneužívání je. Angličtina to definuje opravdu dobře: to take advantage. Využít své výhody; například své moci, věku, postavení, citové vyspělosti atd. A z tohoto hlediska to bolí ještě víc, protože Svámidží využívá výhody ve vztahu guru-žák, který je založen na žákově naprosté důvěře ve svého gurua. Mimoto, zakládá se i na principech jako je guru vakya, guru kripa, guru tatva apod., na věcech, které nemůžeme brát jako reálně existující, ale můžeme na je jenom věřit.

Co je to, jestli to není zneužívání? Osobně mi nedělá dobře poslouchat, že ty dívky a ženy chtěly, aby se to stalo, že na to čekaly frontu a podobně. Pro mě je JEHO chování zvrhlé, deviantní, sprosté a ještě hůř.

A poctivě řečeno, v Józe v denním životě je zneužívání spousta. Nějaký čas jsem si toho všímala. Myslím tím i finanční zneužívání. Vytváříme unikátní precedens mezi charitativními organizacemi: člověk musí platit, aby mohl pomáhat. A ještě věříme, že bychom měli být šťastní, že jsme byli VYBRANÍ, abychom mohli platit a tím pomáhat. Aspoň v Ljubljaně a v Domžale to tak funguje, přestože pak musí lidé ještě víc bojovat o přežití.

Dělala jsem si takový průzkum a objevila jsem, že Svámidžího historie je diskutabilní. Jeho příběh je pravděpodobně jaksi odlišný od toho, který známe.

Zneužívání se dopouštěli také vedoucí představitelé Jógy v denním životě. Pokud je mi známo, někteří z nich věděli, že tohle všechno je pravda. Mohla bych pochopit, proč celé ty roky mlčeli. Ale nedovedu pochopit, jak si mohli objednávat různé služby, které se systematicky pokoušely označit ty, kdo promluvili, jako šílence. Jak tohle vysvětlíte? Prosím, pomozte mi, protože nenacházím vhodná slova. Jak mohli obětovat lidské duše s takovou lehkostí, zatímco tolik pečovali o duše zvířat, o přírodu a světový mír? Jóga v denním životě je rozsáhlý finanční podnik, postavený samozřejmě na neplacené práci tisíců lidí.

Jedna z vůdčích členek Jógy v denním životě řekla (věděla, že se tohle skutečně děje): Počítám plusy a mínusy a výsledek je pořád kladný!!! Je takové chování skutečně jen otázkou plusů a mínusů?

K čemu zneužívání vede? Zraňuje duši. Velice hluboce ji zraňuje. A připadá mi smutné, že lidská duše v tomto případě mnoho neznamená.

Je mi to skutečně líto, protože jsme spolu zažili i mnoho krásného a hlubokého. Je mi opravdu velice velice líto, že se to všechno stalo. Měla jsem Svámidžího velice ráda. Teď už ale nemůžu a nechci být součástí tohoto systému.

Záměrem tohoto dopisu je objasnit, proč už se neúčastním setkání a cvičení. Upřímně vám děkuji za všechno krásné, co jsme spolu zažili. Přece jen to byla velká část mého života.

Andreja Vukmir, Anandi

Ljubljana, 3. dubna 2014

Svědectví č. 7 – Maša Blaznik, Slovinsko

Překlad z https://sites.google.com/site/paramliar/testimonies/devotee-7.

Jmenuji se Maša Blaznik, jógovým jménem Mahima Devi. Jógu jsem začala cvičit ve sdružení Jóga v denním životě Ljubljana ve Slovinsku, v roce 1992. Bylo mi 20 let. V roce 1994 jsem odjela na dvouletý studijní program „Védská studia“, který pořádal ášram v Džadanu v Indii. Skupina nás, kteří jsme zde studovali, byla v jógové komunitě známá jako „studenti z Džadanu“.

Věřila jsem, že na cestě osobního rozvoje člověk potřebuje duchovního učitele. Někoho, kdo už není zapleten do pout všedního života, kdo dosáhl vyšší úrovně vědomí a pochopení a nepodmíněné lásky ke všem živým bytostem. Cesta a zážitky, které jsem tam měla zakusít, byly velice odlišné od toho, co jsem chápala pod pojmem „duchovní vývoj“. V průběhu tohoto pobytu v Džadanu jsem se také stala jednou z těch využitých/zneužitých dívek, o kterých byla řeč před třemi lety.

Mívala jsem sex se Svámidžím, po mnoho let. Dělo se to v jeho pokojích v ášramu v Džadanu (mezi roky 1994-1996) a příležitostně při seminářích v jeho pokojích ve Vépu, v Ljubljaně, Vídni, až do roku 2008. Někdy jsem s ním byla sama, někdy bylo v místnosti i několik dívek.

Nikdy jsem o tom s nikým nemluvila, protože mi Svámidží dal přísný pokyn, že to musí zůstat tajné. V roce 1996 mě sexuálně napadl Svámidžího guru, Svámí Mádhavánanda, ale unikla jsem mu. O této události jsem se zmínila v dopise Svámidžímu. Při příštím osobním setkání mi řekl, že si s ním promluví, aby to už nedělal. Nikdy jsem to nikomu neřekla. Vrchní představitel Fellowshipu mě později varoval, abych se o těchto věcech písemně nezmiňovala.

Jak došlo k tomu, že jsem byla v JDŽ tolik let a o zneužívání jsem přitom nepromluvila až do této chvíle? Proč jsem se nepřipojila k dívkám, které před dvěma lety veřejně promluvily o svých zážitcích? I když jsem věděla, že mluví pravdu, nedokázala jsem promluvit, protože jsem se příliš styděla a měla strach.

Z jógové společnosti jsem se stáhla už pár let předtím, než dívky o zneužívání veřejně promluvily. Myslela jsem si, že to bude stačit k tomu, abych začala novou kapitolu svého života. V této době jsem ještě pořád považovala Svámidžího jednání za zkoušku oddanosti guruovi a žákovy důvěry a jako způsob vyjadřování lásky. Skutečnost je taková, že i když mi jeho jednání připadalo nepříjemné a znepokojující a nepociťovala jsem jej jako něco božského a jedinečného, přičítala jsem to svým vlastním nedostatkům.

Odpověď členů jógové komunity a Svámidžího na příběhy dívek, které promluvily o zneužívání, pro mě byla začátek konce. Znala jsem ten příběh: deflorace, sexuální hry s několika dívkami najednou, příběh s Gurudžím. Svámidží věděl, že dívky mluví pravdu, ale v rozhovoru je označil za démony, ale později se, na radu poradce pro PR, ponořil v naprosté mlčení. V rámci jógové společnosti byly dívky uráženy a diskreditovány, dali si záležet na tom, aby byly dívky označeny za schizofreničky, za promiskuitní, zmatené, že si to samy přály, že je tantrický mistr, atd.

Jak jsem sledovala vývoj situace, uvědomila jsem si, k jak velkému zneužívání vlastně došlo a že nebylo jen sexuální povahy, ale mnohem hlubší. Už nechci být součástí komunity, která ze soucitu nejí maso, ale postrádá soucit s dívkami, které trpěly skutečným zneužíváním – od nás všech; od těch z nás, kteří věděli, že mluví pravdu, až po ty, kdo nebyli ochotní je ani poslouchat.

Po dvou dekádách v jógové komunitě jsem si uvědomila, jak příšerný dopad to mělo na mě, na můj život a na mé vztahy – zneužívání, které jsem zažívala a tajemství, která jsem se samozřejmostí udržovala. Hanba, kterou jsem si v ten okamžik uvědomila, mě donutila na tak dlouho odříznout část ze mě od mé rodiny, partnerů a přátel (na 19 let).

To, že jsem udržela tajemství ve prospěch hrstky, zároveň znamenalo, že jsem ublížila mnohým, včetně mě samotné. Udržování tajností lidem brání přístupu k informacím, na něž mají nárok. Bez nich se nemohou správně rozhodovat, a proto nemohou naplno žít. Lhaní, zatajování a mlčení, jak Svámidžího, tak i všech, kteří věděli, co se děje po skončení oficiální části satsangu, když Svámidží odejde do svých pokojů, bere lidem právo víry, úcty, rovnosti a právo být akceptován. Je snad tohle odraz duchovních hodnot společenství Jógy v denním životě?

Svámidží zneužil své postavení moci, kterou mu přisoudili jeho žáci jako duchovnímu mistrovi; jejich důvěru, s níž k němu přistupovali a v důsledku toho i sexuální integritu jednotlivců, i když se jednalo o dívky v právně přípustném věku. To je nepřijatelné a jedná se o zneužití v jeho plné síle!

Zneužívání však neskončilo jen u toho. Organizace, kterou vybudoval, a odpovědné osoby uvnitř ní na místní / národní a mezinárodní úrovni, které věděly o Svámidžího nemístném chování, zůstaly potichu a toto mlčení umožnilo, aby zneužívání pokračovalo.

Přestože mnozí prostě nemohou uvěřit, že se to děje, ráda bych řekla, že o tom není sporu. Taková je pravda.

Mým cílem není vás o čemkoliv přesvědčovat.
Chci jen informovat.
Dál je to ve vašich rukách, naložte s tím, jak chcete.

Maša Blaznik

Ljubjana, SLovinsko
27. března 2014

Poslední satsang

Môj posledný satsang:
Prichádzam po dlhej dobe. Som prvý, sadám si dozadu. Postupne začínajú prichádzať. Väčšinou postarší ľudia. Vážni, zhrbení, pohľady smerujúce dolu. Mnohí z nich pristupujú ihneď k pokladničke, kde vhodia peniaze. Potom sa pokorne sklonia pred oltárom. Sme potichu lebo rozprávať máme zakázané. Resp nie zakázané: ale nemalo by sa. Uvedomím si, že so slovom „nemalo by sa“ a „malo by sa“ je tu zachádzané ako s „musíš.“
Keď je nás 10 začína webcast. Sw hovorí, že za všetko môže zlá kalijuga. Zlé potraviny, zlá pôda, zlé prostredie, zlí ľudia, zlá karma. Všetko je zlé. A treba toho urobiť toľko. Musíme sa oveľa viac snažiť, viac ako doteraz a musíme to brať veľmi vážne a musíme to a hetno. Už chápem ten smútok v ľuďoch. Nesú na chrbtoch batoh nesplniteľných povinností a je im len pridávané. Po prednáške ostáva ťaživý pocit. Všetko na zemi je v zúfalom stave. Ešte že máme toho gurua, ktorí nás zachráni.
Paradoxne až hudba pozdvihne v miestnosti energiu a pomaly sa napätie z tvári uvoľňuje. Konečne mi to začína pripomínať to, ako si to pamätám. Hudba: tá nikdy nesklame. Všímam si že ľudia majú na krku veľkú rudrakšu. Najnovší hit zo střílok, ktorý zaručuje blahobyt a šťastie. Samozrejme ak je správne podľa sw pokynov nosený. Rozmýšľam nad tým, prečo nám to nepovedal už dávno, prečo po toľkých rokoch príde s takouto senzačnou novinkou? Uvedomujem si, že vždy je nejaký hit, niečo, čo treba kúpiť a čo má zkvalitniť môj život. Mám toho doma plný šuflík. Nič mi nepomohlo. Ale bál som sa pokyny nedodržať. Že sa mi stane /niečo zlé/ Takto som dopadol, racionálny človek... Ach
Potom vystúpia poprední mesta so svojimi postrehmi posledného týždňa. Rozpráva sa napríklad o špeciálnej kriji, ktorú dostali len ľudia, ktorí boli naposledy v Strilkach. Ostatní nie! Má nás zbaviť elektrosmogu. Ale a to aby sme ju dostali musíme byť v Strilkach vraj najmenej týždeň! (Snažím sa nemyslieť na všetky tie maily o tom ako Strilky nemajú peniaze a nespájať si to).........................


Zajímavý příspěvek, asi každý z nás si prošel "poslední satsang", ten pocit, že Král je nahý a že co to tam vlastně dělám, proč tam sedím-vždyť jsou to jen prázdná slova vyčtené "moudrosti" od člověka, který nosí zlaté prsteny a zlatou ceduli na krku a sem tam si schová čokoládu pod hábit. Od člověka, který to, co říká, nedělá a který jako jogín rozhodně nevypadá. A sedím tam s lidmi, co se cítí provinilí, že to, co on říká, nezvládají dělat a kterým on s přísností říká, že jako jogíni nevypadají. hrozný pocit..... Absolutní přetvářka, útěky mysli-to jsou jen zkoušky, on ví, nemůžu to posuzovat, jsou to zkoušky, je za tím hlubší smysl........tenhle boj se sebou samým dělalo už tolik členů nespočetných sekt.
Jsem rád, že jste neutekl do podobné hry se sebou, Rabo. Ona ta realita je skutečně tak prostá: už to tu stokrát bylo: MM Jogi a ostatní, pořád to samé, v mládí chvíli cvičit, pak hodně načíst, dorazit do země, kde to to ještě neznají, přivézt tajemný příběh "bez svědků", obklopit se důvěřivými jedinci s problémy se vztahy, co obětují všechen svůj čas a peníze: a job a popularita zajištěna...