Když to všechno začalo, naše vedení mě požádalo, abych si o
tom promluvil s Učitelem. Dostal jsem odpověď, že když se ptáš, nejsi
dobrý žák. Kdyby se jednalo o nějaký ojedinělý případ, souhlasil bych
s tím, protože jsem si vědom, že lidé bývají zlomyslní a že bychom neměli
hned všemu věnovat pozornost. Skandál však byl příliš velký na to, aby se přes
něj dalo tak snadno přenést, aby se dalo předstírat, že se nic neděje, jako se
to dělo uvnitř organizace. Bylo nařízeno mlčet, „nečeřit vodu“ a počkat, než se
všechno usadí. Já jsem „naneštěstí“ ta obvinění četl, protože jsem samozřejmě
chtěl vědět všechno, co se týkalo mého učitele a logicky to ve mně vzbudilo
pochybnosti. Po pár měsících už jsem se nakonec nemohl vyrovnat s touto
bizarní atmosférou, a tak jsem opustil společnost a přestal vést hodiny jógy. Krizi, kterou
jsem si prošel a kterou stále ještě zažívám, nedovedu ani popsat. Nikdo by
nebyl šťastnější než já, kdyby se to všechno nikdy nestalo, protože žáku jógy
se skutečně nemůže stát nic horšího, než odejít od svého učitele. Spousta lidí
velice blízkých Sw. po nějakých 20 letech opustila organizaci a já jsem prostě
nemohl uvěřit, že se všichni kolektivně zbláznili; a odpověď nebyla žádná. Nebo
se objevilo jen něco málo na vysvětlenou, ale vysvětlení bylo naprosto
nepřiměřené. Sw. o tom nechtěl mluvit vůbec, jenom na konci jednoho rozhovoru
prohlásil, že to je nesmysl, a to bylo vše, co
k tomu řekl. Celý rozhovor ani nebyl na toto téma, pouze na konci jedna
otázka a odpověď: „Je to všechno lež.“ To jsem zkrátka nemohl považovat za
dostatečné, na rozdíl od mých bývalých bratrů, kterým to stačilo. Podle mého
názoru by bylo správné pozvat děvčata k otevřené diskuzi, aby se vidělo,
co se stalo a kde a jestli vůbec a takto by pak bylo možné všechno velmi snadno
odmítnout. Protože když něco není pravda, je velmi snadné vypořádat se
s člověkem, který vás obviní, zjistit, co a jak, aby bylo všem jasné, že
je to lež. Na druhé straně byly ženy zle pomlouvány, Sw. je označil za démony,
nervově nemocné a schizofreničky, což je neuvěřitelné, když se jedná o učitele,
který má být ze své podstaty plný soucitu, moudrosti a porozumění, zvlášť za
takto těžkých okolností.
V mládí jsem byl svědkem úpadku mnoha učitelů, kteří
byli velkými autoritami v rámci ISKCON (například Harikeš Sw.) – v roce
1998. Proto pro mě bohužel nebylo nemožné uvěřit, že učitel může klesnout
velice velice hluboko, a proto jsem byl v tomto ohledu zvlášť pozorný.
Další věc, kterou jsem se naučil jako oddaný Hare Krišna
bylo, že všechno musí projít zkouškou Gurua (učitele), Sádhua (předchozích
učitelů) a Šáster (spisů) a když je jakékoliv tvrzení nebo jednání
v rozporu s tímto principem, tak je něco špatně. V JDŽ zjevně
nikdo žádné Šástry nečte, takže rozpor vůči nim ani nejde poznat. Slyšel jsem
tolik nesrovnalostí a věcí, které jsou v rozporu a ne v souladu
s tímto principem, a protože jich časem jenom přibývalo, pravděpodobně
bych odešel, i kdyby se tento skandál nestal.
Osobně jsem neznal dívky, které Sw. obvinily. Znal jsem jen
jednu ze seminářů, proto jsem nemohl s jistotou vědět, že říkají pravdu.
Na druhé straně, celkový dojem celkem stačil k tomu, abych se odpoutal od
společnosti, protože způsob, jakým se někteří chovali, byl dost skandální na
to, abych jim dal navždy sbohem.
Moje pochyby se rozplynuly toho dne, kdy jsem si přečetl
výpověď člověka, kterého velmi dobře znám. Přečetl jsem si ji a byl jsem
v šoku… Ranilo mě to u srdce a v duši, a zároveň se mi ulevilo,
protože tím se aspoň všechno vyjasnilo. Aspoň pro mě. Znám ji velice dobře a
nemám důvod o ní pochybovat. Tímto jí ze srdce děkuji za neuvěřitelnou odvahu…
Cítím s tebou a spolu s tebou se stydím za to, že jsem vůbec byl
součástí celého tohoto příběhu. Teď lituji, že jsem kdy vkročil do JDŽ.
Bývalý instruktor Manohar Puri
Žádné komentáře:
Okomentovat