pátek 8. dubna 2011

Svědectví č. 1


Jsem velmi vděčná, že jste otevřeli tyto webové stránky, a je mi velmi líto, že jsem neměla možnost o tom s někým promluvit dříve. Jsem Svámidžího žákyní téměř 20 let a už 12 let žiji s tímto tajemstvím. Vlastně, řekla jsem to už pár lidem, ale bylo to ještě horší než předtím: nikdo mi nepomohl, nikdo nepochopil, co se stalo, a všichni jsme nadále jezdili na semináře s jakýmisi „duchovním“ vysvětleními těchto věcí ... a vždycky jsem doufala, že tentokrát už to pochopím ...
Chci se s vámi podělit o svou zkušenost, která byla pro mne bolestná a šokující – skutečné trauma.
Byla jsem již 5 let věrnou žákyní Svámidžího, dělala jsem každý den ve 4 ráno sádhanu, byla jsem plná víry a lásky k němu, velmi čistá a nevinná, s velmi vysokými ideály. Bylo mi 14 let, když jsem dostala mantru. A brala jsem ji velmi vážně. Když mi bylo 19 – 20, přijela jsem do ášramu Jadan v Indii. Svámidžího mistr Paramhans Madhavananda byl ještě naživu, a když jsem vstoupila do ášramu, běžela jsem přímo pozdravit jeho i Svámidžího. Sklonila jsem se a oni mi požehnali a velmi přátelsky mě pozdravili. Mé srdce bylo plné radosti a štěstí. Večer jsme měli satsang a potom ke mě přišla jedna dívka a zašeptala mi do ucha: „Svámidží tě volá ...“ . Mé srdce poskočilo, byla jsem současně vyděšená i šťastná. On volá MĚ? Co ode mě chce? Ach, on mě volá! Co se bude dít? – Vždycky jsem si přála být mu nablízku, nejen být součástí davu.
Dívka mě přivedla do jeho bytu a nechala mě tam samotnou. On přišel a vzal mě za ruku. „Pojď“, řekl a šli jsme na střechu bílého domu v Jadanu. Zeptal se mě, jaká byla cesta, a tak podobně, velmi laskavě, velmi něžně, a po celou dobu mě držel za ruku, šli jsme a mluvili jsme: cítila jsem se tak šťastná, tak blízko k němu ... pro mě byl více než matka, otec, kterýkoliv přítel, byl pro mě vším! Vyšli jsme do kupole bílého domu a tam měl dřevěnou postel. Místnost byla temná. Hořel tam jenom plamen svíčky ... posadil se na postel a já k jeho nohám. Řekl: „Pojď sem“, a objal mě. Pak řekl: „Dívej se mi do očí“, a já jsem se dívala a snažila se spadnout do jeho očí. Trvalo to pár minut, on se usmíval a já jsem se pokoušela rozplynout se v něm. Z mé mysli vyskakovalo veškeré teoretické pozadí a vymývání mozku o tom, kdo je on. Ale v tu chvíli přišla odněkud jiná dívka. Důvěrný pocit byl přerušen. Sedla si k jeho nohám a já jsem byla jen na pár centimetrů od jeho tváře, hleděla do jeho očí a cítila se v jeho přítomnosti poněkud nesvá. Pak se mě zeptal: „Co mi dáš?“ a usmíval se... po pár vteřinách přemýšlení jsem odpověděla: „Dám ti svou mysl.“ „Jenom?“ odpověděl. Cítila jsem to tak, že když mu dám svou mysl, dám mu všechno. Co mu mohu dát více? Styděla jsem se, že je to všechno, co mu mohu dát ... a on čekal ... pak jsem řekla: „Dám ti svoje srdce.“ „Jenom?“ řekl on. ... „Svoje srdce a duši“, začala jsem opakovat věty z modlitby, jen abych ho uspokojila ... OK, teď byl spokojen! Zase mě objal a já jsem se styděla a bylo mi trapně, a přítomnost té dívky mi byla nepříjemná,  zejména když jsem viděla, že se děje cosi divného ... začala olizovat jeho prsty!!! Co se to k čertu děje? Byla jsem v šoku. Cože? O co tady jde? Moje srdce vychladlo, červené lampičky v mé mysli začaly blikat jako na poplach. Byla jsem ochromená. Svámidží mi řekl: „Tohle jsi přece chtěla, ne? Vždycky jsi to chtěla.“ NEEEEEEEE, křičelo to ve mně. Nemohla jsem věřit, že se to skutečně děje. A mezitím mi dívka stahovala kalhoty!
Zapomněla jsem říci, že to byla moje první sexuální zkušenost v životě. Pracovala jsem na tom, abych se stala svámí a abych ukončila cyklus zrození a smrti v tomto životě. Sex byl pro mě něčím, co světci nedělají, a hlavně ne Svámidží!
Byl na mě se svým velkým břichem a já jsem byla ochromená a v šoku. Bože, jaké zklamání! V mé mysli mi stále běželo: !Ty parchante, ty starý parchante!“ – Rozmyslel si svůj záměr do mě vniknout a přistrčil moji hlavu ke svému penisu a řekl: „Vypij to.“ Myslela jsem, že budu zvracet.

2 komentáře:

  1. please contact us on falseswamiji@gmail.com, one czech devotee wants to contact you

    OdpovědětVymazat
  2. ...Sex byl pro mě něčím, co světci nedělají, a hlavně ne Svámidží!...

    Tady je vidět stálá naivnost a stádovitost lidí. manželství a sex v něm je přirozenou součástí života. jak pozorujeme, co dělá celibát s "duchovními" a excesy jsou již na denním pořádku. Rodina je přirozeným segmentem společnosti a žádnou překážkou v duchovním růstu není, to jsou jenom výmysly chorých myslí. Naopak myslet si, že sexem, nějakou tantrou někdo dojde k sebepoznání je další nesmysl. je vidět, že naopak rodina je velmi důležitá k výchově,
    pak se nestane, že takoví naivní lidé snadno naletí na cokoli. Je to draze zaplacená zkušenost. Máji podléhá každý, nikdo nemá žádná privilegia.

    OdpovědětVymazat