úterý 14. února 2012

Mama, už to s tou jógou preháňaš!


Děkujeme čtenářce za příspěvek zaslaný mailem!

Nečakajte až bude neskoro!

V čase kedy píšem tento článok je už neskoro. No neskoro pre  našu rodinu, nie pre vás. A preto som sa rozhodla ho napísať.

Moja mama začala navštevovať kurzy jógy pred viac ako 5 rokmi. Neviem z akého podnetu... či ju upútali propagačné letáky, o činnosti miestnej organizácie JDŽ, ktoré sme dostávali a vlastne i naďalej dostávame do poštovej schránky, alebo tak tomu bolo na podnet nejakej kamarátky.

Najprv chodila na jógu s tým, že si ju odcvičila jedenkrát týždenne a po hodinke prišla domov. Jóga ju však hneď začala baviť. S nadšením si dokonca kúpila o jóge knihu a začala ju praktizovať aj v domácom prostredí. Onedlho, po pár mesiacoch už navštevovala kurzy jógy niekoľko krát týždenne... Hneď po práci utekala do jógacentra, kde trávila všetok svoj voľný čas. Domov chodila neskoro v noci  štyrikrát týždenne. Cez víkendy začala jazdiť spolu s ostatnými jógovými nadšencami Střílky, z ktorých sa vždy vrátila trošku „pozmenená“ no nikto z nás nevidel čo sa naozaj deje.. ani ja, ani moja sestra, ani otec. Vraveli sme  si, veď mama je šťastná, konečne má nejaký koníček, ktorý ju ako vidíme baví. No onedlho sme si uvedomili že ju nespoznávame. Že už nie je tou ženou akou bola doteraz. Stal sa z nej sebec.  Stala sa človekom, ktorý uprednostňoval posedenia v jógacentre pred rodinnou návštevou, človek, ktorý myslel len na svoje potreby a nič okrem jógy a vlastného šťastia ho nezaujímalo.  S jógou došlo aj na vegetariánstvo, indické jedlá, ktoré nikomu z našej rodiny príliš nechutili, no bohužiaľ nebolo na výber, keďže mama sa rozhodla, že „mŕtvych zvierat“ sa už dotýkať nebude.  Krokom ďalej v jej jógovom pôsobení bol certifikát cvičiteľa jógy vďaka ktorému sa nám ešte viac vzďaľovala. Nezaujímalo ju nič, nič len jóga. Doma prestala komunikovať a žila len jógou. V spálni si vytvorila oltárik na ktorom boli fotky Máhešvarandu a iných „mudrlantov“, pričom pravidelne na tento oltárik prinášala čerstvé kvety, rôzne kamene a pod. Dennodenné cvičenie, pravidelné víkendové navštevovanie Střílok a vykonávanie Šánky Prakšalány (pitie slanej vody a jej následné vyzvracanie spojené s cvičením) zavŕšila trojtýždennou návštevou Indie. Hovoriť o tom koľko finančne utratila na jej výlety či už do Indie, do Střílok či do Viedne, hádam ani nie je potrebné. Boli to tisíce eur. Zo spomínanej Indie sa vrátila aj s novým indickým meno, ktoré jej udelil sám „najvyšší“ a osobnou mantrou.  Indická kultúra a jóga tak ruka v ruke zaplavili celý náš byt... Mama dennodenne za zavretými dverami spálne cvičila po večeroch jógu, odriekala mantru, púšťala si indické piesne, a pod.

Stratila záujem o všetko dianie okolo nej. Neprežívala s nami naše starosti a radosti. Úplne sa nám odcudzila. Hovoriť totiž s ňou o čomkoľvek okrem jógy nebolo možné.

Zbytočné bolo keď sme jej hovorili: „Mama, už to s tou jógou preháňaš“. Všetko čo sme jej povedali vnímala len ako náš negatívny postoj, ktorým jej bránime k jej šťastiu.

Došlo to až tak ďaleko, že partnerský život medzi ňou a našim otcom už prestal existovať. Z jedného dňa na druhý keď prišla domov z jógy oznámila nám že sa chce rozviesť. Svoj skutok aj uskutočnila. Plná odhodlania, ktoré jej dodali tí vymývači mozgov. Doteraz verím a vždy bude veriť tomu, že práve JDŽ môže za rozpad manželstva mojich rodičov, a tiež za rozpad vzťahu matky s dcérami. Medzi nami došlo k absolútnemu odcudzeniu.

Po rozvode sa mama presťahovala (tiež veľmi rýchlo, zo dňa na deň). Doteraz je pre mňa problémom komunikovať s ňou, nakoľko mám pocit, že žije v úplne inom svete... a doteraz sa jej žartom pýtam: „Tak čo, už si dosiahla vysnívané osvietenie?“ Myslím si, že ona to vníma tak, že my sme jej doteraz bránili v jej duchovnom rozvoji a preto od nás odišla.

Pred nedávnom som ju po prvý krát od rozvodu prišla navštíviť. V momente som pochopila, že je to ešte horšie ako keď žila s nami. V prenajatom byte sa už naplno realizuje. Už nemá jeden, ale rovno dva oltáre a plno zvláštnych predmetov a kníh.  A s tým sú samozrejme spojené aj rôzny akty, ktoré vykonáva.

Vždy som moju mamu vnímala ako inteligentnú, silnú ženu, ktorá sa nenechá do ničoho zatiahnuť a že sa vždy bude vedieť rozhodovať hlavou sama za seba, no teraz.... presviedčam sa o tom, že stratila všetku svoju samostatnosť a nevie byť sama sebou. Moc ma to mrzí. Mrzí ma, že jej nevieme pomôcť,  hoci veľmi by sme chceli aby bola opäť našou maminou.

A na margo sexuálnych obvinení, o ktorých sa toľko píše... Mama tomu neverí. Samozrejme to pokladá za jedno veľké klamstvo s cieľom zdiskreditovať ich „majstra“.

Tento článok som napísala pre vás... pre ľudí, ktorí premýšľajú nad tým či to ich blízky s tou jógou akosi nepreháňa... dávajte pozor na tých, ktorých milujete, dávajte im najavo váš záujem a svoju lásku kým nie je neskoro.. majte záujem o to, ako sa majú, či ich niečo netrápi a pod.... Lebo v prípade že vašu lásku nebudú cítiť, budú ju hľadať napríklad v jóge. 

12 komentářů:

  1. Děkuju moc za tento článek ... mnoho lidí má podobné zkušenosti, ale jen málo z nich věnuje čas, aby je sdělilo ostatním. Možná se teď ozvou i další, aby varovali ...

    I já jsem byla po dost dlouhou dobu v podobné situaci jako vaše matka - děti mi odrostly, a aktivity v JDŽ se mi staly středem života. Naštěstí ve mně stále blikaly nějaké kontrolky, které mi nedovolily rozhádat se s rodinou, vydávat spoustu peněz za cestování s cestovní agenturou JDŽ, uniformovat se do asijského pánského obleku nemajícího ve skutečnosti nic společného s jógou... Když pak jsem začala vnímat aroganci svámího, různé stupně fanatismu organizátorů a neférovost "prodeje JDŽ" cvičencům, a vůbec směšnost celého svého i jejich počínání,celkem bez následků jsem z toho vystoupila.
    Kolem mě bylo v JDŽ mnoho žen, které svou rodinu obětovaly. Jen z našeho města se za pár let mého jógování rozvedly tři mladé ženy s malými dětmi kvůli touze po jógovém osvícení. Jejich děti, které jsem dobře znala, samozřejmě trpěly, některé vykazovaly velmi výrazné poruchy chování. Byly matkami vláčeny po co nejvíce seminářích, matky bojovaly za vegetariánské stravování ve školkách - ale jen co dětičky trochu odrostly mámině kontrole, začaly se cpát masem a párky, aby si to vynahradily, a vůbec užívat dětských neřestí, jako kouření a alkohol ... pro matky další překážka k osvícení (:-)))

    Lidé zfanatizovaní JDŽ dokážou kvůli svému osvícení i trápit svá zvířata, například utrápit kočku vegetariánskou stravou, protože to řekl Swami. Psi to ještě jakž takž snesou, ale vegetariánská kočka jedné fanatické jogínky byla celá vychrtlá, zhnisaná, osleplá, trpěla bolestmi, ale osvícení paničky bylo přednější ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Problém ani nie je v tom, že by to ľudia robili kvôli osvieteniu, väčšinou im stačí argument "Swami povedal...." a nik z oddaných už nad tým nepotrebuje rozmýšľať. To, že swami toho nahovoril dosť a často protichodných vecí netrápi nikoho, tento argument prebíja všetko a najmä vlastné myslenie a svedomie.
      Keď sa spýtate členov, čo si pod tým osvietením predstavujú, tak spravidla dostanete odpoveď v podobe rozprávky, ako budú po smrti žiť so Swamim, Starým guruom, Mahaprabujim a Devpurijim v nebi (satjalóke :). Takáto naivná predstava im bohato stačí a sú v jej mene naozaj ochotní obetovať veľa, i svoje rodiny...

      Vymazat
  2. Je to typické. Sama jsem vždy brala jógu jako osobní věc, svou volbu a hlídala jsem, jestli tím někoho v rodině neomezuji. Přestože nic nepřeháníte, i když se dál staráte - přesto čtete jiné knihy, všímáte si jiných věcí, nastolujete jiná témata k diskusi, připravujete si jiné jídlo, odjíždíte "se povznášet" jinam, tudíž oddělujete se, vzdalujete se a ani nepozorujete, že to způsobujete vy, ne vaše okolí. A kamarádky od jógy "radí"! Stále se to děje, jak slyším.

    OdpovědětVymazat
  3. Takové je chování vdaných žen v JDŽ. Jaký je asi pohled a jaká zkušenost mladých dívek a svobodných žen?
    Jednou jsme se v rozhovoru s přítelkyní dostaly k rozebírání povahy našeho vztahu ke guruovi. Překvapila mě sdělením, že některé ženy jsou do něj zamilovány tak, jak to chápeme v běžném životě a je to prý vpořádku. Máte ovšem pochopení, lásku a takovou myšlenku necháte běžet... no vždyť přece Rámakrišna byl také zamilován do Kálí. Když pak ale sedíte na satsangu a rozhlédnete se kolem - všude plno žen - a uvědomíte si to, máte z toho prapodivný pocit.
    Jak taková volba mění životy oněch dívek a žen? Někteří zaznamenali jejich odlišnost ve vzhledu i chování. Muži-jogíni o tom musí vědět své.

    OdpovědětVymazat
  4. Ano, skutečně víme své. JDŽ by vůbec byla vděčným polem pro jakéhokoliv sociologa se zálibou v bizarnostech. Pokud jde o partnerské vztahy, navrhuji jako laik případným budoucím badatelům kategorizovat členy JDŽ do pěti skupin:

    1. Jogínka ve vztahu s masožravcem - Kupodivu snad nejčastější schéma v JDŽ. Obvykle se jedná o dědictví z temné minulosti, které bylo původně vztahem dvou masožravců. Existují dvě varianty tohoto vztahu. Často se s ním setkáváme u začátečnic, které ještě ve své sádhaně nepokročily natolik, aby tím partnera odehnaly. V konverzaci je poznáme podle vět typu: "Řekla sem tomu mýmu, ať si vyndá z ledničky ty mrtvole, smrdí mně od teho zelenina." Je zřejmé, že tato varianta vztahu není stabilní a obvykle přechází do stavu "jogínka samotářka". Snaha o stabilizaci vztahu náborem partnera do JDŽ je stejně oblíbená jako utopická. Druhá varianta tohoto vztahu může být stabilnější a nastává v rodinách, kde je masožrout natolik zamilovaný nebo submisivní, že jej ani projevy lásky výše zmíněného typu nedonutí k útěku. Stává se, že i jogínka akceptuje soužití s takto zaostalým tvorem. Výhodou je, že její rozlet pak je přece jen odolnější vůči otravným světským starostem, jako je sbírání peněz na letenky mezi Prahou a Dillí.

    2. Jogín ve vztahu s masožravkou - Donedávna se myslelo, že je to mýtus. Čičiho agenti mezi šerpy ale tvrdí, že při výpravě za sněžným mužem v oblasti Annapurny tohoto tajemného tvora zahlédli.

    3. Požehnaný vztah - Dva jogíni obvykle nevstupují do partnerského svazku svévolným rozhodnutím, ale je to jejich dharma. Jenom pro sichr se obvykle ještě zeptají gurua, jestli je to dobrý nápad. Po požehnání mistra následuje svatba, nejlépe ve védském stylu a případně ještě svatební cesta do pouště pojatá v budovatelském duchu. Výsledkem takového spojení duší kupodivu nebývá jen asexuální spojení dvou átmanů v jedno veliké paramátma, ale také tzv. Svámidžího děti (něco jako indigové děti, ale mnohem duchovnější). Mezi ostatními dětmi je poznáte podle nezvyklých kombinací jmen jako Gajátrí Procházková nebo Nárajan Kratochvíl. Prvořadým úkolem rodičů je donést potomka Svámidžímu k požehnání. Ideálně hned v prvních dnech po porodu, kdy je nejzranitelnější. Následuje období objevování střílecké haly Džadan, kdy se dítě plazí přes ostatní účastníky satsangu ve stále větších soustředných kružnicích kolem své meditující maminky. Když je plno, zvládnou dokonce někteří kaskadéři celý výlet "po živém", bez dotyku podlahy. Jakmile se dítě postaví na nohy, je úkolem rodičů naučit je zase se správně svalit na zem nebo aspoň zažvatlat frázi "děkuji Svamiži". Tím je připraveno vstoupit do další důležité etapy života a stává se tzv. čokoládovým jogínem. V období puberty se potom dítě svobodně rozhoduje, že se stane Svámidžího žákem. V dospělosti pak buď zakládá další požehnaný vztah, nebo se vydává cestou brahmačárji. Vztahy s masožravci jsou radikálnějšími ze Svámidžího dětí považovány za mírnější formu sodomie, ale ani u svobodomyslných jedinců nejsou časté.

    OdpovědětVymazat
  5. 4. Jogín samotář - Požehnaný vztah není vůbec tak častý, jak by neznalý pozorovatel očekával. Jestli vám připadá, že v JDŽ je 80% žen a zbývá si jen vybrat, sedněte si ve Střílkách na louku a počkejte na konec satsangu. Guru vyzve všechny šedesátníky a starší, aby už šli spát a polovina lidí odejde. Potom padesátníky a odejde zase polovina těch, co zůstali. Konečným výsledkem této několikanásobné selekce jsou lidé mezi 20 a 30 lety s procentuálním zastoupením cca (100/(2^6))%. Pokud bude narváno, dělá to takových dvacet duší jako stvořených pro odnos materiálu z louky, z toho tak dvě třetiny mužského pohlaví. Už to pro mladého jogína není zrovna výhra, ale na cestě k cíli čekají mnohem větší překážky. Především se musí naučit, že děvčata v prvních řadách s košíčkem jsou sice pěkná, ale nejsou tu pro něj. Karkulky patří vlkovi, myslím srdcem, to dá rozum. V zadních řadách už při troše štěstí může narazit na dívku, která v teoretické rovině uvažuje o něčem tak přízemním jako je světský vztah. Ve skutečnosti hledá společensko-duchovního giganta na způsob Svámidžího, ovšem v mladším těle a úkolem mladíka je těmto skromným požadavkům vyhovět. Když se to nepodaří, přechází mladík-samotář postupně do kategorie mudrc-samotář. Časem si někteří naivní gurusourozenci začnou myslet, že si život strávený v meditacích dobrovolně zvolil, za což pak sklízí všeobecný obdiv.

    5. Jogínka samotářka - Juckes ve svém posledním zamyšlení zmínil klasický typ osamělé depresivní mátožné ženy po třicítce, která obětovala JDŽ všechno. Jak píše Ufo: zatímco heterosexuální muž - jogín - vždy důsledně rozlišuje mezi milostným vztahem a vztahem ke guruovi, u žen to není vždycky úplně jednoznačné. V této souvislosti bych poradil JDŽ, aby na dalšího mahámandaléšvara nominovala nějakou mladou bollywoodskou herečku, což by pomohlo zužitkovat dosud zanedbávaný segment trhu s duchovnem. Mezi zamilovanou ženu a jejího gurua a milého v jedné osobě nemá šanci vstoupit nikdo jiný, byť jde o čistě platonický vztah. Oddanost pak přerůstá ve fanatismus. Tragické je, že žena si svou situaci často ani neuvědomuje a žije v přesvědčení, že jen čeká na toho pravého. Ale co dělat, když se to nedaří a bůh ne a ne požehnat? Odpověď je nasnadě - musí se víc pročistit, víc se modlit, meditovat a hlavně více sévy.
    Kategorii samotářek pochopitelně nelze zúžovat jen na tyto nejtragičtější případy. Najdou se tu samozřejmě i ženy spokojené - vdovy, kterým jóga dala nový smysl života, tajemné ženy z okruhu svámího nejbližších, nebo ženy, které se konečně zbavily poslední překážky na cestě k osvícení - svého masožravce.

    OdpovědětVymazat
  6. Super analýza, šišo, jenom bych dodal celkem početný typ dívek vdavochtívek. Ty se tak rychle mihnou, že je těžké je zaznamenat. Prostě se přijdou vdát za nějakého karmajogového borce. Tenhle typ z duše nesnáší Maheš, protože u nich nemá ani nejmenší šanci-holky jsou celkem normální bez fanatického vidění a touhy se "oddat". Na seminářích se moc neobjevují, spíš mimo hlavní sezonu. Maheš jim zakázal jezdit do Jadanu-berou mu klučičí otroky a málokdy makají......centrem jsou pro ně střílky-poznáte je podle toho, že jsou na lovu:) A rozhodně ne v prvních řadách na satsangu. Spíš v lasírně a na dětských programech. Po úspěšném lovu si karmajogína hned odstěhují z ašramu-buď do vesnice nebo někam pryč. Pokud už o Střílkách a ašramu mluví-nazývají ho"blázinec" Poznaly lidské kvality Parvati a jejích kamarádek ze zámku a tak berou nohy na ramena i s "lupem"......

    OdpovědětVymazat
  7. Ano, správná připomínka, pamatuji si na ně, i když ne zrovna tak, jak bych chtěl. Objevovaly se a neuvěřitelně rychle zase mizely, snad proto, že nebylo potřeba hledat dlouho. Uživilo by se jich ale mnohem víc a bohužel mám pocit (bude asi dost subjektivní), že těchto zachránkyň ztracených duší postupem času hodně ubývá.

    OdpovědětVymazat
  8. Článku "Mama, už to s tou jógou preháňaš!" si všimli kolegové z anglickojazyčného fóra (je vidět, že Čičiho konspirace má globální působnost, nanejvýš v satjalóce jsou snad v bezpečí). Nad jeho překladem se odehrála zajímavá diskuse o tom, jestli byl rozpad rodiny nutně způsoben pouze fanatismem té paní, nebo jestli nemohl být kus viny i na druhé straně (například v apriorním odporu rodinných příslušníků vůči odlišnému životnímu stylu, józe a vegetariánství).
    Myslím velmi zajímavý pohled na věc ukázal Tony, který zbavil situaci balastu naučeného "mystična", přes který se na problémy JDŽ chtě nechtě pořád díváme a podle mého názoru tak nechal vyniknout skutečnou podstatu věci. Pokusím se o převod do slovenštiny, kvůli možnosti srovnání s původním textem, Slovákům se předem omlouvám za chyby a v JDŽ poměrně široce zastoupené subkultuře deathmetalistů (to kupodivu není vtip) za braní božích jmen nadarmo.

    "Nahraďme v článku slovo "jóga" výrazem "elektrická kytara" a podívejme se, jestli to pořád zní tak škaredě...

    Najprv chodila na gitaru s tým, že si ju odcvičila jedenkrát týždenne a po hodinke prišla domov. No potom začala naozaj hrať. S nadšením si dokonca kúpila knihu o stupniciach a starý zosilňovač a začala cvičiť aj v domácom prostredí. Onedlho, po pár mesiacoch už hrala na rytmickú gitaru po baroch niekoľko krát týždenne... Hneď po práci utekala do garáže, kde trávila všetok svoj voľný čas. Domov chodila neskoro v noci štyrikrát týždenne. Cez víkendy začala jazdiť na malé vystúpenia do Střílok spolu so svojím bubeníkom a basistom, z ktorých sa vždy vrátila trošku „pozmenená“ no nikto z nás nevidel čo sa naozaj deje.. ani ja, ani moja sestra, ani otec. Vraveli sme si, veď mama je šťastná, konečne má nejaký koníček, ktorý ju ako vidíme baví. No onedlho sme si uvedomili že ju nespoznávame. Že už nie je tou ženou akou bola doteraz. Stal sa z nej sebec. Stala sa človekom, ktorý uprednostňoval cvičenie stupníc v garáži pred rodinnou návštevou, človek, ktorý myslel len na svoje potreby a nič okrem elektickej gitary a vlastného šťastia ho nezaujímalo. S elektrickou gitarou došlo aj na kožené nohavice, piercingy a tetovanie, čo sa nikomu z našej rodiny príliš nepáčilo, no bohužiaľ nebolo na výber, keďže mama sa rozhodla, že už nebude súčasťou spoločenského poriadku. Krokom ďalej v jej heavy metalovom vývoju bolo, keď začala učiť gitaru v miestnej hudobnej škole a vďaka tomu sa nám ešte viac vzďaľovala. Nezaujímalo ju nič, nič len gitara. Doma prestala komunikovať a žila len muzikou. V spálni si vytvorila oltárik, na ktorom boli fotky Johna Petrucciho, Yngwie Malmsteena a iných "paričov", pričom pravidelne na tento oltárik prinášala čerstvé káble, stompboxy, rôzne snímače a pod. Dennodenné cvičenie v technike, pravidelné víkendové vystúpenia v Střílkach a vykonávanie jej krvavého čísla (pitie červene zafarbenej vody a jej následne vyzvracanie ako súčasť vystúpenia) zavŕšila trojtýždennou návštevou Kalifornie za Stevom Vaiom. Hovoriť o tom koľko finančne utratila na jej koncertné výlety či už do Berklee, do Střílok či do Los Angeles, hádam ani nie je potrebné. Boli to tisíce eur. Zo spomínanej Kalifornie sa vrátila aj s novým umeleckým menom, ktoré jej udelil sám „The Virtuoso“ a osobne podpísanou Ibanez Jem. Heavy metalová kultúra a vybavenie pre nahrávanie tak ruka v ruke zaplavili celý náš byt... Mama dennodenne za zavretými dverami spálne cvičila po večeroch arpeggia s ťikajúcim metronomom, alebo počúvala neľudsky hlasné piesne skandinávskych death-metalových skupín.

    V této situaci už vím, na čí straně stojím... :-)"

    OdpovědětVymazat
  9. Tak tento posledný príspevok ma vážne poriadne rozosmial :))) Som autorka tohto článku. A Ďakujem za pozitívne reakcie. Tak ako som spomínala aj na konci článku, myslím si, že chyba bola čiastočne aj na našej strane, na strane rodiny, možno sme sa mali mame viac venovať, viac sa s ňou rozprávať... ale bolo to ťažké,... ked som jej navrhla, či s ňou môžem ísť von ona že nemôže lebo ma stretnutie v jogacentre. Keď som sa jej opýtala či môžem ísť s nou niekedy na turistiku ( bo to sa stalo rovnako súčasťou jej života... fotky listov, stromov, kvetiniek, a odhaľovanie krásy v každom zrnku prachu) no vždy ma odbila... a popravde keď som videla fotky tých jej zmagorených kolegov vyobliekaných do oranžových "uniforiem" hneď ma to prešlo. Vrcholom bolo keď som mala mať promócie a mama sa ma pýtala kedy lebo ak ma jógu tak mám smolu a nikam so mnou nepôjde... No a o naviazanosti na svojho "učiteľa" ani nehovorim, jedno krivé slovo na neho a doma bola slovná "vojna"...

    OdpovědětVymazat
  10. Namaste,
    patrim mezi stare joginske psy. Chodit do jogy ,byla za kamenneho rezimu jakasi vnitrni emigrace. Komunistum se verit nedalo,a tak se hledalo vselijak. Jako mamina uz vyse zminena,jsem pilne cvicila,dodrzovala vse pozadovane a nakonec to dotahla na cvicitelku.
    Cekali jsme netrpelive, na prijezd MISTRA z Wiedne. Vzala jsem ditka sebou.
    Je mami on je jako Sandokan!!!! No libil se jim,mercedes,oranzovou sukni-roucho. Nam se take libil,byl ze sveta nam zakazaneho a vlastne se obetoval smerem na vychod. A propos,Zapadni Cechy jsou zapadneji,Wien,vychodneji. Ale to byl jen geograficky komentar.
    Mistr si vsimal mladych zen a divek,o dharme nic nevim. Po case cas oponou trhnul a z JVDZ se stal byznys. Elitarstvi,uz rovnost bratru a sester joginskych polevila.Ja se drzela sveho kopyta a aplikovala jogu na bolava zada.
    Toliko ma zkusenost- nezkusenost. Ale posleze se doneslo, ze uz tehdy mel mistr ve sprse jakesi zasvedceni. toz surja namaskar

    OdpovědětVymazat