úterý 10. ledna 2012

Spravedlnost?


Příspěvek od čtenáře:
    
O spravedlnosti?

    Když tak pročítám  příspěvky, uvědomuji si jednu zásadní věc. Setkávám se tu stále s názorem, že učitel – guru by se měl chovat tak a tak a měl by být takový a takový. Je to pěkná hloupost. On má svobodnou vůli a může se chovat tak, jak uzná sám za vhodné. Za své jednání si sice ponese důsledky, ale to nic nemění na tom, že má svobodnou vůli. Stejně ale tak mají svobodnou vůli všichni jeho žáci a nikdo jim nemá právo předepisovat, jak se mají chovat k učiteli. Cítím tu zásadní nerovnováhu. Jak to, že se lidé vzdali tak snadno své svobodné vůle? Proč? Protože si mysleli, že učitel udělá nějakou práci za ně svou milostí? Milost má v našem životě své místo, ale takhle milost nefunguje. Milost je dar, který nepatří nikomu, tím méně nějakému mistrovi či organizaci. Milost je něco, čím můžeme žít a můžeme tím posvětit svůj život, ale nežádá po nás, abychom se vzdali své svobodné vůle, svého sebevědomí. Život  v milosti znamená uvědomit si, že jsem se svou svobodnou vůlí a se svým sebevědomím jen malé zrníčko prachu v tomto nekonečném vesmíru a že nám přísluší v tomto světě jen misto tohoto zrníčka prachu. Vše ostatní nemohu ovlivnit. To zrníčko prachu má ohromnou moc, když jeho myšlenky, slova a činy jsou v souladu a jsou pravdivá.

   Z pohledu, že by se měl učitel nějak chovat taky pramení názor, že je třeba se dovolat spravedlnosti. Jaké spravedlnosti a kde? Dle mého názoru spravedlnost je v rukou božích a lidé a všechny instituce, které lidé vytvořili, nemohou být spravedlivé. I když nemohou být spravedlivé, tak mohou vnést do našeho světa řád a pořádek. Dovolávat se tohoto řádu je správné. Žijeme ve společnosti, která svým vývojem dospěla k respektování určitých hodnot a  je důležité tyto hodnoty respektovat a taky za ně bojovat. Je třeba si ale uvědomit, že se tímto nedovoláváme spravedlnosti, ale určitého pořádku a řádu, který naše kultura přijala. Spravedlnost, kdybych to řekl slovy křesťana, patří jen bohu. Kdybych to řekl slovy buddhisty, tak bych se dovolával třech klenotů, tedy Buddhy, Dharmy a Sangy, nebo bych řekl jdi pouze Nevím. U hinduisty a nebo u jógina je to snad Sanatana Dharma?

V případě linie JvDZ je to Alakhpuridži. Alakhpuridží je nepojmenovatelný počátek. Tento nepojmenovatelný počátek má každý blíže než si myslí, protože je totožný s naší přirozenou podstatou. Žádný mistr ani swámí jej nemůže znesvětit. V této době – kalijuze, kdy všechny hodnoty jsou znesvěceny, kdy mistr zneužívá své žáky, je toto útočištěm a zdrojem milosti. Útočištěm je původní čistota, ten nepojmenovatelný počátek, naše přirozená podstata, jež je totožná s Alakhpuridžím. Toto nepojmenovatelné nenajdete v Himalájích, ale ve svých srdcích, v sobě a v každém bližním. Nijak to nepotlačuje naši svobodnou vůlí, ale naopak ji obohacuje milostí nepojmenovatelného. Žádný mistr, kněz, či jiná duchovní autorita nedokáže zastínit světlo a milost nepojmenovatelného. Hodnotit to, zda se někdo od této původní čistoty odchýlil, je zbytečné, podstatné je zůstat s ní v souladu a nechat ji prozářit svůj život. Na tom se dá postavit život, pravda i cesta. Na tom se dá postavit i praxe jógy.

Zklamat se může jen ten, kdo opravdově hledá, a zklamání je proces, který očišťuje hledání od lpění. Kdo opravdově hledá, toho provází pochybnosti, zklamání především z vlastních chyb a nedostatků. Není nutné se zabývat chybami a nedostatky druhých, je třeba se vrátit „domů“ a spočinout ve zdroji vlastní síly. Bojem, výčitkami, obviňováním tuto sílu ztrácíme.

Ztrácíme ji taky, když se necháme zlákat vidinou osvícení, seberealizace a ostatních vizí, které před nás postavila duchovní cesta a naše touha po seberealizaci. To, že jsme se nechali zlákat klamy duchovní cesty je dobrá škola, která nás učí, že nemáme svou energií plýtvat a máme energii – pozornost vrátit „domů“. Zde máme klidně spočinout a z tohoto klidu má pramenit naše myšlení slova a jednání. Lidé bojují o tuto sílu. Chtějí získat naši pozornost a tím i naši energii. Staví nám před oči vzdušné zámky, realizace, osvícení, demokracie a když se necháme zlákat, tak začínáme ty jejich vzdušné zámky budovat. Ztrácíme ale svou stabilitu a sílu. Neztratit tuto stabilitu, porozumět tomu jak funguje a jak o ni můžeme přijít a nakonec sdílet ji s druhými je Cesta. I když navenek situace v Józe v denním životě vypadá jako spravedlivý boj, jde jen o to vrátit energii domů a spočívat. Z tohoto spočívání v klidu pramení jasné vidění problému.

Tento klid neznamená přehlížení a utíkání od problému, ale je jeho skutečným řešením. A tento klid je to, co se dá nazvat spravedlnost. Skončí - li tato situace u soudu, nebo budou - li přijata jiná opatření, aby nedošlo k zneužívání lidí, bude to jen nastolení nějakého řádu na základě hodnot, které naše společnost přijala. Nedá to ale nikomu klid a mír. Klid a mír patří spravedlivým. Spravedlivý zná své chyby a nedostatky a nenechá se zlákat vzdušnými zámky mistrů, politiků a jim podobných svůdců. A díky tomu, že zná své chyby, tak neobviňuje, nenechá se zmást a umí pojmenovat věci pravými jmény. Tam kde jiní vidí milost Swámího Mahešwáranandy, tam on vidí manipulaci. Nikdy nemá jistotu, zda má pravdu, protože ví, jak jednoduše se v životě nechal už tolikrát zmást a myslel si, že má pravdu. Právě díky této pochybnosti a nejistotě nalézá klid a stabilitu. Ten klid a stabilita je zásadní a dává mu rozhodnost a sílu říci jasně ne. Dává mu sílu stát si  za svým. Tato síla ale nepramení ze zaslepenosti a nějaké iluze dokonalosti. Tato síla pramení z pochybností, když už z toho, oč jsme se opírali v životě, nezůstalo nic.

Ten, kdo má své jistoty, byť duchovní, trpí neklidem, protože je musí chránit a musí se jich držet, musí jich dosahovat. Tomu, kdo přišel o všechny jistoty, zůstal nepopsatelný klid a radost. Všechny chyby a nedostatky nás směřovaly k tomu, abychom se vzdali nějakého snu o dokonalosti a spočinuli v klidu a míru. Ten klid a mír dá naším myšlenkám, slovům a činům sílu. Ten klid pramení z pochybností, z chyb a z vědomí vlastní nedokonalosti. Ten klid je ale tou rozhodující silou, která dává jistotu našim krokům.

 Karel Beinstein


   

18 komentářů:

  1. Vynikající příspěvek, díky (:-))))

    OdpovědětVymazat
  2. Promiňte, ale já nerozumím:
    "Spravedlivý zná své chyby a nedostatky a nenechá se zlákat vzdušnými zámky mistrů, politiků a jim podobných svůdců. A díky tomu, že zná své chyby, tak neobviňuje, nenechá se zmást a umí pojmenovat věci pravými jmény. Tam kde jiní vidí milost Swámího Mahešwáranandy, tam on vidí manipulaci. Nikdy nemá jistotu, zda má pravdu, protože ví, jak jednoduše se v životě nechal už tolikrát zmást a myslel si, že má pravdu. Právě díky této pochybnosti a nejistotě nalézá klid a stabilitu. Ten klid a stabilita je zásadní a dává mu rozhodnost a sílu říci jasně ne."
    Zestručněně - mám pochybnosti o "spravedlivém", co současně "umí pojmenovat věci pravým jménem, neobviňuje, ale vidí manipulaci, nikdy nemá jistotu, zda má pravdu , ale díky pochybnosti nalézá klid, stabilitu a sílu". Některá konstatování si zde spíš odporují, než se podporují. Nenalézám jasný závěr. Ani rozklad o důvěře ve starším příspěvku nebyl zcela srozumitelný.

    OdpovědětVymazat
  3. Ano, souhlasím. Bbohužel, příspěvek je napsán velice intelektuálně, abstraktně a nesrozumitelně.

    OdpovědětVymazat
  4. Také si myslím,že je to dobře a srozumitelně napsáno.Velmi dobře.Nelitujme se už,jakkoli to bylo bolestné,vychází mi,že jsem si tu zkušenost vybral a dostal jsem od ni vše co bylo potřeba se naučit.Někdo potřebuje extrémní zážitek aby se poučil.Já již tedy nikoliv. pepíno

    OdpovědětVymazat
  5. Myslím si, že by bylo praktické snažit se od sebe oddělit světskou rovinu toho, co se stalo, a "duchovní" interpretaci věci.

    Uvědomuji si, že světská skutečnost je z filozofického hlediska dost problematický pojem, ale je to aspoň něco, o čem se dá mluvit, na čem se mohou lidé díky svým smyslům a rozumu shodnout, s čím se dá něco dělat, kde se lze někam pohnout. Jedinou podmínkou je, abychom byli ochotní vidět, slyšet a přemýšlet. Zkusme si konečně přiznat, že bez ohledu na to, jak moc kdo žijeme "duchovním životem", tak většinu svého života, času, úsilí a myšlenek trávíme v obyčejném, hmotném, smyslovém světě. Proto si prosím konečně přestaňme hrát na pozorovatele, který z výšin nějakého obláčku sleduje človíčky na zemi a jejich ubohou hru hodnotí jako tu více, tu méně duchovní nebo smysluplnou. Obvykle nám to stejně vydrží jenom do té doby, než nás začne něco bolet nebo trápit. Myslím si, že tento pocit jakéhosi nadhledu nebo převahy nad světem je sám o sobě nezdravý. JDŽ v nás tento pocit pěstovala, aby si nás k sobě připoutala. Ten pocit nám dělal dobře. Teď jsme prohlédli a zjistili, že byl falešný. Naprosto souhlasím s autorem v tom, že "jsem se svou svobodnou vůlí a se svým sebevědomím jen malé zrníčko prachu v tomto nekonečném vesmíru a že nám přísluší v tomto světě jen misto tohoto zrníčka prachu." Problém je, že mu tento výrok nebrání začít nás okamžitě poučovat o tom, jak to tedy ve skutečnosti je (milost, nepojmenovaný počátek, není nutné se zabývat chybami druhých atd.). A jsme tam, kde jsme byli - zase někde na obláčku. Řekněte mi jediný důvod, proč by měl být zenový obláček lepší než jógový.

    Autor má samozřejmě plné právo na svoje přesvědčení. Jsem rád, že se o něj s námi podělil. Vadí mi jen to, že se autor staví do role člověka, který "ví" a odpadlíky od JDŽ do role lidí, kteří konečně pochopili to, co on už dávno věděl. Jak píše ve svém předchozím příspěvku: "Já jsem ten, co Vás má dávno plné zuby, ale budu rád, když prohlédnete svou zaslepenost." Na čem zakládá takový pocit převahy? Podle mého názoru je přitom pohled, který naznačil, zase jenom další nepříliš podložená víra. Je to jen další subjektivní názor na svět, který nás přesahuje, o nic hlubší než ten, který někteří z nás opustili. Bez ohledu na to, kolik meditací nebo jiných cvičení za ním stojí - to mají nakonec odpadlíci od JDŽ za sebou také. Přehnané sebevědomí opravdu není na místě.

    OdpovědětVymazat
  6. Přiznejme si, že nejsme lepší než ostatní, že taky žijeme v tomto světě. Co je tedy špatného na tom, že "bojujeme, vyčítáme a obviňujeme", když v něm vidíme bezpráví? Ano, ztrácíme tím sílu, ale bylo by snad lepší vylézt na obláček a nešpinit si ruce? Kdyby se tak zachovaly zneužité ženy, tak by mnoho z nás nedosáhlo ani toho "zklamání, které očišťuje hledání od lpění", jak píše pan Beinstein, ale žili bychom jednoduše dál ve lži. Nepřestanu jim být vděčný za to, že tento boj začaly a nezmizely jen beze slov ze scény jako mnoho dříve zklamaných. Jestli má guru svobodnou vůli a jestli za své činy je odpovědný, jak se k němu mají žáci chovat a jak funguje milost - to všechno jsou sice zajímavé otázky, ale odpovědi budou vždycky jen věcí subjektivního přesvědčení. Naproti tomu to, že se měřítkem světské morálky zachoval nečestně, je fakt, který se dá zpochybnit dost těžko, a tak je naprosto přirozené, že se snažíme dovolat v tomto směru spravedlnosti. Samozřejmě nehledáme spravedlnost na úrovni božího soudu, možná ani na úrovni státního soudu, ale jen v rozsahu naší lidské morálky. No a? Nestačí to snad? Čeká od toho snad někdo z nás svrchovaný klid a mír? Můžeme se divit, proč jsme si mysleli, že "učitel udělá nějakou práci za nás svou milostí", proč jsme se vzdali svobodné vůle, souhlasím, že bychom se z toho měli poučit. Zbavuje nás to ale práva obviňovat člověka, který nám vymyl mozek natolik, abychom na tato stanoviska přistoupili? Nemyslím. Je to jako kdyby vás v noci okradli někde v temné uličce a zloděj by se pak hájil tím, že je to vaše chyba, že jste tam neměl chodit. Jsem přesvědčen, že "zabývat se chybami a nedostatky druhých" (stejně jako vlastními) nutné je. Jestli místo toho jenom spočineme ve svém vlastním klidu, může to být pro nás ze sobecky "duchovního" hlediska jakési řešení, tomu rozumím. Problém je v tom, že tím dovolujeme bezpráví, aby rostlo, přihlížíme tím, jak se další lidé chytají do pasti, do které jsme se chytili kdysi my. To snad není správné. Nechci předstírat, že je ten boj jenom projevem altruismu. Sám za sebe přiznávám, že mě motivuje i obyčejná lidská zlost, pocit člověka, který byl zneužitý a obelhaný. I to samo o sobě ale přece je dostatečný a oprávněný důvod, proč bojovat? K čemu ta póza, že stojíme nad věcí?

    Duchovních interpretací celé kauzy můžeme vymyslet spoustu. Zkusme je všechny brát s pokorou, o které píšete na začátku - "nevím". A nemysleme si prosím, že náš individuální "duchovní" pohled na věc jakkoliv převyšuje obyčejnou lidskou a světskou snahu bojovat proti tomu, co se nám zdá špatné. Kdyby na realitě tohoto světa záleželo tak málo, snad by nás bůh ani neposílal, abychom si v něm hráli...

    OdpovědětVymazat
  7. Pokuste se na věc podívat tak,že pravdu máme všichni.Zkušenost máme jen ,když jí podstoupíme,proděláme a poučíme se .Někdy to poučení ani nemusíme umět vystihnout slovy.Všechno je propojené a souvisí se vším.Tento koncept pomáhá neoddělovat duchovní a světské.Může pomoci i v jiném pohledu na myšlenky p.Beinsteina.Nemám pocit,že vybízí k zavírání očí,ale k vhledu.Slovo duchovní osobně již nepoužívám,je zavádějící a nepřesné.Vhled obsahuje všechny složky naší bytosti,soubory dosažených zkušeností atd.Pro mě osobně je tím základním tzv.zdravý selský rozum.Tím se začíná.A to je také to,co se nám jako první snaží ukrást.Ale ,to už všichni víte.řeč byla o tom necítit se dotčený,a legitimizovat jakoukoli zkušenost.Není to lehké,ale rozhodně to pomáhá víc,než cítit se jako objet.Mám pocit,že ještě musím napsat:Ano,je v pořádku podniknout všechny kroky.Je v pořádku se bránit.A i cítit se špatně je přirozené. Mějte se fajn, Pepíno

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Líbí se mi Váš závěr, Pepíno. Tím "líbí se mi" chci podtrhnout, že je to jen můj osobní postoj, nevydávám to za "svatou pravdu". Je to jen výsledek (bez hodnocení kvality) mého myšlení. A myšlení nás všech se v různých poměrech shoduje či liší. (Ideální a velká radost je samozřejmě úplná shoda!) Jsou spory, které nás rozdělují, jiné přibližují další možnosti pohledu. Tak to vidím zde.
      Tím, že napíšu, že nerozumím, neodsuzuji. Prostě použiji to slovo v jeho pravém významu, tedy že můj způsob uvažování je trochu jiný než uvažování p. Beinsteina. Nedávno jsem v jednom dokumentu viděla člověka, který držel v ruce lebku svého koně a řekl: "Tak dlouho jsem ho učil nežrat, až zemřel! Žijeme - jsme závislí na materii. Kdo by zkoušel nepřijímat potravu a nevyměšovat aj. a současně počítal s tím, že jeho tělo nezemře? Přece jogín - fakír! To mě jako děcko velmi přitahovalo. V dospělosti jsem od některých požadavků musela díky "zkušenostem", že bez materie to zde asi nepůjde, ustoupit. Nepůjde to ani bez slov k označení spirituálních pojmů. Ty také nevznikly nezávisle na tomto bytí!

      "Zkušenost nepřijímání " potravy jsem samozřejmě nepotřebovala, stejně jako zkušenost s JDŽ. Myšlení je přece také produktem této materie a všechny abstrakce, kterých je schopno. Uznávám tedy stejně jako vy "zdravý selský rozum". Jsem ovšem také altruistkou a podle toho myslím i jednám. A to mi brání dívat se na problém čistě z osobního hlediska. Jóga a tedy její mistři požadují zahodit ego. Činy, které byly na fóru diskutovány, jsou důkazem, že mistr své ego nepopřel. Jeho chování neodpovídá jeho roli. Tato "potřebná zkušenost" by mě tedy podle božího plánu měla vést k nihilismu (smrti Boha), ne? Nebylo by to pro Boha popřením sebe sama?
      Nabízí se otázka, co je "boží spravedlnost"? Pan B. píše, že je to spočívání v klidu, nechceme-li ztrácet energii ( nevysvětluje, jestli je jiná než životní síla - síla k bytí). Není toto spočívání v klidu právě nejtužším egoismem? Není takové chování mistra nejvyšším egoismem? (Vždyť mistr se netají tím, že tohoto klidu dosáhl.) Stejná je i "boží spravedlnost" - tedy klid - pro zneužité? Co je to za stav? Přece v prvé řadě zase stav těla a mysli - v klidu (tělo existuje!). Je - li tam ještě nějaké a...jiné dimenze, bez tohoto těla by se nemohla projevit!
      Také jsem toho názoru, že zde nelze oddělovat spirituální od světského. A hlavně mě zajímá, jaký má význam naše spirituální vytržení pro porozumění s ostatními. Tyto extatické stavy jsou naší individuální zkušeností, ač se tvrdí, že předpokládájí odosobnění - nedají se předat. Vracíme se zpět do života mezi ostatní se všemi dřívějšími rozdílnostmi a překážkami. Máme pocit, že jsme něco pochopili, pochopili, jak to funguje. Pokud spiritualita nevede k jejich odstranění nesouladu mezi lidmi, nefunguje nic a jako taková nemá pro společnost praktický význam. Nespojuje, naopak - jak jsme svědky, rozděluje.
      Myslím že všichni máme pravdu - tak trochu. Všechny pohledy a vysvětlení mají nějaké mezery.

      Vymazat
    2. Přečetl jsem si to znovu a nachazím jen moudrost a osobní zkušenost.Nejsou to spekulace ani intelektualní hrátky.Jen dobré návody jak se osvobodit.Je jedno jestli to nazvete vnitřní síla,selský rozum nebo svobodná mysl.Pro mě osobně má význam používat všechny dostupné aplikace a dívat se různou optikou.Všichni jsme jedineční a máme mnoho společného.Jde pouze o tento postoj,ostatní přichází samo.Také mě pomáhá postupně se zbavovat škodlivých,rozdělujících názorů,které nám vštěpují náboženství a podobné systémy.Považuji náboženství za zločin proti lidstvu. Sleduji vlnu probuzení která prochází světem,nedá se zastavit a to je moc dobře. Pravá spiritualita spojuje.Stačí změnit postoj a vyhodit náklad omezujících nesmyslů,které nám všem kolektivně programují do všech složek naší bytosti. Pepíno

      Vymazat
  8. Našel jsem krásné video, probuzeni.blogspot.com/2012/01/kdo-jste-doopravdy.html Pepíno

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pepíno,
      zhlédla jsem Vámi doporučené video a ve snaze pochopit některé souvislosti jsem se dostala k informacím o sektě Vesmírní lidé, Ivo Aštaru Bendovi a nakonec k záznamu jeho televizního vystoupení s názvem Rozhovor v TV Východ z 12.3.2008. Krátce po zahájení se zde v pravém horním rohu objevuje fotografie svámího Madhavanandy, která je výřezem fotografie téhož otištěná v publikaci Holy Guruji's DIAMOND JUBILEE, str.41, vydané k jeho 80. narozeninám. Tato skutečnost je pro mě novinkou a vyvolává ve mně mnoho otázek. Obracím se proto především na Vás jako iniciátora odkazu a tudíž znalce prostředí, na které odkazujete, a prosím, zdali byste mi neobjasnil toto překvapivé zjištění. Existuje mezi JDŽ a Vesmírnými lidmi nějaká souvztažnost? Děkuji samozřejmě komukoliv, kdo mi může odpovědět.
      Dotyčné video - Rozhovor v TV Východ - vlevo na liště úplně dole: http://svetelna.tv/

      Vymazat
    2. Video jsem našel náhodou po napsání příspěvku.Zdálo se mi to jako vhodné doplnění.Ve videu není nic o sektě vesmírní lidé,takže nechápu...za zdílení,reklamy a odkazy na cizích stránkách nejsem zodpovědný.Obsah videa je vzdálený bláblolům sekt a vymývání mozku.(myslím,že ten kdo vytvořil video s nimi nemá nic společné)Ufo,je dobře ,že si všímáte a jste obezřetná,ale v tomto případě je Váš příspěvek irelevantní. P.S.Když jsem asi před dvěma lety viděl záznam vesmírní lidé a mezi tím i fotku HG,tak jsem je ihned odstřihnul jako nedůvěryhodné.Před jedenácti lety jsem se rozhodl ,že jdž není pro mě zdravé prostředí(byl jsem žák jen asi dva,tři roky)Od té doby jsem studoval náboženství a sekty a další s tím související věci.Jestli chcete zajímavé informace najděte si něco od David Icke.Jak s tím naložíte je na Vás. Zdraví Pepíno

      Vymazat
    3. Děkuji za odpověď, Pepíno. Dobře, Vás se to evidentně netýká, přesto jsem popsaným řetězem kroků došla, kam jsem došla. Nebude to úplná náhoda, protože jsem se nedávno setkala s tím, že někteří jogíni ve svých argumentacích odkazují na to, co říkají Vesmírní lidé. Třeba to někdo osvětlí.

      Vymazat
    4. Milé Ufo,omlouvám se,psal jsem ve spěchu a bránil se nařčení,že obcuji se šmudly jako jsou vesmírni lidé. Chci Vám napsat: S úlekem jsem zjistil,že se zkušenost zneužití může opakovat.Prošel jsem pamětí a vybavil si některé momenty,kdy jsem byl ohromen silou vyzařování některých osobností.Položil jsem si otázku jestli bych znovu podlehl vábení šalení,zahlcení.....pravdivá odpověd je:pravděpodobně Ano. Podrobněji to můžu popsat jindy. P.S. k vašemu komentáři,,snad to někdo vysvětlí,,.Není podstatné co kdo říká.Každý má svůj příběh,svoje vysvětlení reality.Někomu nepomohou ani stoprocentně pravdivé informace.Může být,že polovina toho co říkají je pravdivý popis některých věcí.Proč ne?Ale jde o celek a činy.Moje rada: nechte je plavat. A jogíny co argumentují též.Je to ztráta času. Pepíno

      Vymazat
    5. Milý Pepíno, nemáte se za co omlouvat. Vždyť já nejsem žádný mudrc a chybuji neustále, za což se stydím a omlouvám, pokud to zjistím. Mentorství ve mně vždy vyvolávalo jisté pochybnosti, protože si cením osobní svobody myšlení a jednání a ctím ji u druhých. Jen moje snaha pochopit (chci pochopit, abych neukřivdila) je možná úpornější než je zdrávo. Co píšete, svědčí nesporně o Vašich kvalitách. Přece se nebudeme stydět za to, že máme důvěru! Naopak, důvěru považuji za nejvyšší nabídku! Stydět by se měli ti, pro něž nic neznamená, ti, co s ní nenaloží úměrně její hodnotě. A oni se nestydí! A nejenže se nestydí - oni se obrátí proti zneužitému, a dokonce udělají z oběti viníka, zde temnou sílu, asura atd. A to je moment, který mě irituje. Chápu Vaši radu a ono to tak asi dříve či později dopadne, ale zatím je tato skutečnost příliš živá a připomíná se. Popřít ji znamená přijmout ji, což kritizovaná strana bere jako potvrzení "své pravdy". V takovém případě si myslím (možná mylně), že je třeba jim opakovat - to je špatné, to se nemá! Mlčení, vzdání se tyto lidi podporuje v setrvání při takovém chování. Jen si vezměte mou osobní zkušenost - někdo Vám do očí zalže, jsou u toho svědci, kteří ani nepípnou - a všichni sebe navzájem považují za nejpravější žáky! Jaké mají zásluhy, co vše dělají pro organizaci! Když to organizaci pomáhá existovat, je to dobré! T.j. účel světí prostředky! A dále pak - Ti, co Vám zalhali, tvrdí, že jistá paní Eva lže. Nebránil byste se, kdyby z Vás chtěli udělat blázna?(Otázka pouze řečnická.) A jede se dál! To jen krátce, proč já - introvert - co chce žít a nechat žít, se bouřím a ozývám, i když mě to tolik bolí, protože je to proti mé přirozenosti! Myslím, že mlčením svět nezlepšíme, proto zkouším volat po odpovědnosti.

      Vymazat
    6. Děkuji,Ufo,rozumím Vám.Mohl bych se rozepsat o tom jestli to cenu má nebo ne,ale nechám to na Vás,určitě to zvládnete.Držel jsem se jen obecného doporučení,co dělat v takových případech.Přerušit všechny kontakty(alespon´ ty problematické)Nevystavovat se konfrontaci(at´ si říkají co chtějí) a vyhledávat bezpečné prostředí. A třeba i pro rychlejší zpracování vyhledat někoho kdo Vám pomůže dostat se dál. člověk by měl být sám sobě oporou,ale někdy nastanou chvíle ,kdy potřebuje pomocnou ruku.Snad Vám pomůže i jakékoliv jiné rozhodnutí ,které uděláte sama ,ze svobodné vůle. Můj názor je,že je neefektivní(někoho z nich přesvědčovat)a v tomto případě(fáze odpoutání od sekty) i zdraví ohrožující.(informovat,to je jiná,ale informace už mají ,ted´ je to na nich,jak s tím naloží) To jen velmi stručně k Vašemu komentáři.Mějte se co nejlépe. S pozdravem Pepíno p.s.Svět zlepšíme,když budeme lepší My jako osobnosti,když dospějeme a přijmeme zodpovědnost za svoje činy.

      Vymazat
  9. Děkuji Karle...tohle jsem potřebovala a stejnou myšlenkou jsem se zabývala celý včerejší den. Cítím se z celé kauzy velmi rozhořčená. Nesoudím ani kdo je oběť a kdo viník. Nevím to. Moje intuice mi však říká, že můj život před jógou a po joze se nedá srovnat. Vím, že je to pro mě cesta, ať už se Swámím nebo bez něj. Udělal pro mě hodně. A pokud je to opravdu tak jak se všude publikuje, tak jsem si jistá, že každého čeká spravedlivý soud a je to jak má být.
    Jen mi stále vyvstává na mysl historický příběh, kdy i Ježíše ukřižovali a zradili ho i jeho největší přátelé.......
    Vendula

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Omyl Vendulo, Ježíše zradil toliko Jídáš. Petr jej nezradil, ale zapřel. To je rozdíl! A (guru)Karel? Je přespříliš abstraktní. Odtržený od reality a řekl bych, že žije v nakémsi oparu, či paralelním světě. (Pokud skrze něj"žrec" nemění taktiku).

      Život není žádná "mája". To co je kolem, to jsou materializované Boží myšlenky. A skutečný život je bytí v pravdě, nikoliv ve lži, podvodu a manipulaci.
      Proč nás podobné peripetie (Garg) potkávají? Abychom si podobné vryli hluboce do duší a v žádném dalším bytí se nenechali svést od cesty k Pravdě. Aneb: jak poznáš Pravdu, neznáš - li nepravdu? A tímto pro nás opravdu něco udělal. Ale ne hodně. Mnohé zbavil naivity navždy, ale nedal nic. Klam a iluze nejsou něčím, nýbrž ničím. A o "spravedlivém soudu" někde nahoře, v abstraktnu, o tom již excelentně psali jiní - je třeba doplnit ten soud boží i soudem světským. Neboť nejsme jen átma, ale i tělo.

      Vymazat