čtvrtek 20. října 2011

Základní znaky a praktiky sekt, jejich nebezpečí

http://www.prevence-praha.cz/sekty


Základní znaky a praktiky sekt při práci s lidmi:

  • Absolutizace moci vůdce sekty.
  • Cílevědomá regulace informací pro členy sekty.
  • Respekt k autoritám není přijímán jako omezení vlastní vůle, ale většinou jako úleva. Většina lidí, která utíká k sektám, chce, aby za ně někdo rozhodoval. Rozhodování autority je proto bráno jako odnětí břemene rozhodování a odpovědnosti za své činy.
  • Poslušnost je zcela dobrovolná, není přímo vynucována. Do této poslušnosti jsou členové sekty postupně vmanipulováni. Tím je zajištěna naprostá ovladatelnost členů, včetně jejich intimního života. Toto ovládání je paradoxně důvodem, proč se lidé k sektám připojují. Nemusejí se totiž v sektě o ničem rozhodovat a nést za své rozhodnutí odpovědnost. Sekta pomáhá členům k úniku od reality. Zbavuje nutnosti přemýšlet, zbavuje úzkosti ze svobody a odpovědnosti.
  • Vysoká úroveň excitace (vybuzení, stimulace). Nadšení z práce v sektě se časem může vytratit. Proto je nahrazováno tvrdou disciplínou a morálkou. Disciplína a morálka jsou časem nahrazovány i vmanipulovaným strachem z exkomunikace do světa "nepřátel, zla, bezpráví apod.". Každé zaváhání o účelnosti setrvávat v sektě je prezentováno jako vážné provinění proti vůdci. Tento strach z viny je stále obnovován a permanentně udržován.
  • Sekty cílevědomě budují ve svých členech představu nebezpečného nepřítele. Může jím být kdokoliv a cokoliv, co sektu neustále pronásleduje a z čeho je potřebné mít strach. V sektě je kreslen černobílý obraz, v něm vše dobré je v sektě, vše špatné se nachází mimo sektu.
  • Členům sekty je vštěpována její výlučnost v řešení problémů. Sekta je tak nadřazena všemu.
  • Není legitimního důvodu opustit sektu. Každému členovi sekty je vmanipulováno do mysli přesvědčení, že kdyby odešel, postihl by ho strašný trest.

Nebezpečí sekt:

  • Společenská izolace členů sekt - okolí člověka, který je členem sekty, velmi často nelibě nese odcizení, rozvolnění vztahů a komunikační "zeď", která mezi ním a jeho nejbližšími vyrostla. Běžný je chlad v rodině a ztráta přátel. Členství v sektě často znamená také opuštění školy či zaměstnání a rezignaci na další odborný růst. Na druhé straně je třeba uvážit, že nezanedbatelné množství lidí právě o takovou izolaci stojí. Důvodem může být jak špatné rodinné prostředí, jemuž pak člen sekty touží utéci, či naopak příliš milující a omezující prostředí, od něhož se touží osvobodit, a tak se emancipovat.
  • Především z hlediska izolace jsou sekty považovány za nebezpečné pro děti, které v jejich prostředí vyrůstají. Mohou být vystaveny důsledkům nábožensky motivovaného experimentování rodičů. Jiným nebezpečím při komunitním způsobu života rodičů může být pro dítě narušený model rodiny, neboť rodinnému životu komunita často příliš nepřeje.
  • Sekta se zmocňuje majetku členů nebo jeho podstatné části a zneužívá jejich práce.
  • Ohrožení zdraví a života - týká se například Svědků Jehovových, kteří zakazují transfuzi krve. Dodržování tohoto zákazu je velmi tvrdě vyžadováno nejen pro svědky, ale i pro jejich děti. Několik případů úmrtí či zanedbání léčby z tohoto důvodu bylo zaznamenáno již i v České republice.
  • Kriminalita - v souvislosti s nejvážnějšími kriminálními činy je třeba jmenovat satanisty. Jejich nepříliš velká část je schopna i krvavých obětí. I u nás se našly doklady o mučení a zabití zvířat, které měly pravděpodobně rituální motiv.
  • Odchod ze sekty - je považován za jeden z nejvíce traumatizujících zážitků a někdy se neobejde bez psychiatrické pomoci.




5 komentářů:

  1. Ještě by se daly rozdělit kulty na měkké a tvrdé. JDŽ patří někam mezi. Kultem osobnosti je to spíš tvrdá sekta-žádná diskuze o podstatných záležitostech, fanatické uctívání charizmatického vůdce, vytváření rozdílu mezi čistým světem uvnitř sekty a zkaženého oceánu světa, před kterým je třeba se chránit satsangy (indoktrinací a posilováním postojů plus neformálních vazeb uvnitř sekty).Zatím nedochází k tlaku na odevzdávání majetku a k izolaci členů-to se děje spíš dobrovolnou cestou a jenom u fanatičtějších uctívatelů osobnosti vůdce JDŽ. Dá se říci, že se jedná o sektu na pomezí. Lze se jen modlit, aby se vůdce nezbláznil a nezavedl své bezbranné ovečky do problémů. Absence schopnosti kritického myšlení v JDŽ a totální podřízení se vůdci a jeho vůli nesvědčí o světlých zítřcích.Je třeba se mít na pozoru. Jedinci se zbytky kritického myšlení JDŽ opouštějí v těchto měsících-zůstává jádro absolutně podřízených, co vložili vlastní vůli k řízení svých životů do rukou vůdce, který už je za zenitem svých schopností a je na sestupné cestě. Uvidíme, kam to povede.

    OdpovědětVymazat
  2. Pokud se podíváme na nejnovější zprávy z Austrálie a NZ (kde jogu opustil Hariharanand) tak lze sledovat rozpad impéria v přímém přenosu. Lidé, kteří se tam ptají otevřeně na satsanzích na problémy jsou bodyguardy vyváděni pryč, swami ztrácí své kouzlo (založené jen na neomezeném obdivu-když není obdiv, je z něj jen obyčejný chlápek). Je zajímavé sledovat, jak společnosti otevřené (Australie a NZ)reagují rychle na odstranění jeho "mimikry" a opouštějí organizaci-zatímco zde v postkomunistickém skleníku stačí jeho věrným opakovat bláboly o spiknutí (jsme tu na to tak nastavení od ksč). Nic se nás nedotýká, asi jako se komunistických papalášů nedotýkal rozpad východního bloku-vždy to bylo prý jen pár diverzantů a plno pomluv-a mezitím se to celé zhroutilo. Kurzy běží jako dřív, swami má nějaké povinnosti v Indii a jen pár štváčů vytváří mediální bublinu. Krásný příklad, jak lidé pod vlivem propagandy (satsangy, čtení povolené a doporučené literatury, meditování na mistry, motlitby k nim a pod)nejsou schopni vidět, že se to pomalu hroutí. V otevřených společnostech navyklých svobodně myslet to jde rychle a u nás, však víme..........

    OdpovědětVymazat
  3. Každá sekta prochází podobným procesem, co se z ní ovšem stane závisí na prostředí ve kterém se sekta vyvíjí. Křesťané vděčí za svůj úspěch především tehdejší poptávce po vykupiteli a tvrdé práci sv. Pavla. U jdž jde o kult osobnosti Mahešwaranandy. Vše je závislé na jeho často svévolných výkladech skutečnosti. Podobně jako jeho západní guru-předchůdci, od kterých intenzivně kopíruje, i on staví na vágních představách o ráji v minulosti, na védské kultuře (spíše na jejím romantickém nehistorickém výkladu na způsob vyprávění Maxipsa Fíka)a na systematizaci věcí, které ze své podstaty nejdou systematizovat-systematizaci duchovního rozvoje individua. (The system, jak je na logu jdž)
    Výsledkem je úspěch v oblastech, kde nelze moc zkazit, zmanipulovaní příznivci pracují jak o život a počet cvičenců z veřejnosti narůstá-příjmy také.
    Problém je v oblasti, která měla být původně jeho hlavním polem působnosti-duchovní rozvoj žáků. Zde Mahešwarananda neuspěl. Pokrok žáků se nedostavuje-je tedy zaměňován alespoň za obyčejný vývoj jedince v rámci jeho života. Ten je u aktivních žáků proložen řadou izolovaných emocionálních zážitků prchavé hodnoty. Pohled mistra, anušthány, satsangy-nic trvalého, jen chvilkové vytržení z šedi života.
    V jdž se tak zesiluje představa o odměnách, které přijdou po smrti (neboť ty za živa se nedostavují, nebo jde jen o emocionální vydráždění, které po chvilce odezní)
    Vůdce sekty ztrácí svůj bezpečný přístav absolutně oddaných, kteří všemu bez otázek přikývnou jako vrcholné guruově pravdě. Tím může přijít fáze negativizace. Guru je otrávený zkaženým světem, který odmítá přijmout jeho pomoc (spočívající v tom, být zcela guruovi podrobený-jak tvrdí guru) a hrozí vyostření rozdílu mezi světem věrných (lidí bez otázek) a světem okolo, ze kterého mají být oddaní zachráněni. Černými ovcemi a největším nepřítelem jsou pak hlavně ti, kteří sektu opustili. Ti jsou očerňováni, verbálně napadáni na setkáních, kam se odváží přijít a vyváděni pryč-viz situace v Austrálii. Tím roste vzájemná nevraživost, což dále eskaluje víru věrných, kteří pak věří už zcela bez otázek a totálně čemukoliv, co guru poví-neboť oni jsou ti vyvolení, kteří zůstanou navzdory všemu. To skutečně nevypadá na světlé zítřky. Neexistující opravdový dialog s vnějším světem, očerňování těch, co znají situaci uvnitř a sektu na základě této znalosti kritizují, absence schopnosti kritického myšlení zůstavších členů, jejich naprostá důvěra čemukoliv, co guru přikáže bez ohledu na racionální uvažování-neboť guru má vždy pravdu a nelze jej posuzovat na základě běžného lidského rozumu-to vše je varovným prstem do budoucna. Zde se musí i kovaný pozitivista jen modlit, ať se nestane průšvih.

    OdpovědětVymazat
  4. Velmi trefně shrnuto. Chtěl bych se ale ještě vrátit k duchovnímu rozvoji žáků. Ten považuji za hlavní kritérium, jestli "systém" funguje a má vůbec smysl se mu věnovat. Píšete o
    "Emocionálním vydráždění, které po chvilce odezní..." a moje osobní zkušenost je podobná.
    Samozřejmě fakt, že "vydráždění" po chvilce odezní, je připisován neschopnosti žáka. Je to skutečně možné. To mě ale vede k otázce, zda existuje aspoň jeden schopný žák. Aspoň jeden, který dosáhl něčeho skutečně pozoruhodného, co lze nazvat duchovním pokrokem. Lidé, se kterými se setkávám, na mě působí i v dlouhém čase naprosto stejně (odhlédnu-li od vlivu normálních životních zkušeností, pochopitelně), není na nich patrná žádná změna v "duchovním" smyslu. Řadu lidí jsem slyšel mluvit o zážitcích, ale prakticky nikoho o dosažení něčeho trvalého nebo aspoň déletrvajícího. Nemám teď na mysli lásku a štěstí, které prožívá bhakta. Tyto pocity nechci snižovat, ale jsou kvalitativně srovnatelné s běžnou zamilovaností a jsou tedy naprosto lidské (bez ohledu na jejich intenzitu nebo hloubku). Jde mi o "rozvoj", který lze zodpovědně nazvat "duchovním", který skutečně člověka mění k lepšímu a přináší mu hodnoty, které v běžném životě nemůže dosáhnout.
    Existuje někdo takový, kdo dosáhl nějakého "duchovního rozvoje" a byl ochoten o tom něco napsat? Férově, bez příkras? Najde se aspoň jeden takový z tisíců českých a slovenských žáků? Myslím, že tyto otázky jsou ve světle událostí posledních měsíců zcela na místě.

    OdpovědětVymazat
  5. Problémem je sama víra v linearitu duchovního rozvoje-že se něco nevratně zlepšuje. Pokud se na věc podíváme ekonomickou optikou, pak je jdž totální selhání-tolik investované energie a úspěch-minimální pokud nějaký. Pokud za úspěch nepokládáme naivní opakování všeho, co mistr poví, i kdyby to byla totální fantazie-jako jsou jeho historické exkurzy. Duchovní rozvoj je spíše cyklický-zvraty, vzestupy a pády. V jdž jde ovšem o naprostou vulgarizaci duchovního rozvoje-za ten je považováno totální kopírování mistra, čím větší papoušek je žák-tím lépe. Čím více sebou hází před oltářem-tím lépe. Čím více maká pro jogu-tím lépe, toť vše. Pak přijde odměna, jak říká guru, guruseva, gurukripa-mokša (makej pro mě, budu tě mít rád a tak tě osvobodím)

    OdpovědětVymazat