Zajímavý příspěvek od čitatele jménem Tao

........................
A jak pokračují oni tzv. jogíni v jvž? Nedávno jsem potkal jednoho, starého mládence, 73 let, jméno (i příjmení) indické. Seschlý, strašně vrásčitý, vypadající o 20 let starší. Stále na mě apeloval že „nechodím mezi lidi“, a že jsme se nepotkali náhodou, co všechno mi to může dát apod. Jeho hlas jakoby vycházel z koženého měchu, či staré skříně. Po 25 letech oddané služby Mahéšovi nevypadal ani moudře, ani nezářil štěstím. (Stále mě zval na své cvičení v září – asi je málo zájemců). O nějakém osvícení nemůže být ani řeči. Spíš sešlostí své schránky a oblečením připomínal někoho, kdo vybírá popelnice. Myslím, že i někteří z „košohrábků“ působí svěžeji…
Takto asi vypadá (pro ilustraci) Gargův věrný oddaný – co je vevnitř, vyzařuje přece i navenek. Asi to bude reprezentační vzorek střílecké sešlosti. Lidé životem zhrzení, dále zabředlí do fanatismu, také jejich děti, které se na prahu dospělosti vzbouří.......
Tao

Skutečně-bylo by zajímavé zjistit, kolik osamocených žen a mužů ztratilo kvůli pohádkám novopečených Guruů šanci mít děti, kolik lidí ztratilo šanci s někým sdílet svůj život-výměnou za vybájenou a nikdy nesplněnou "naději".......(v příbězích, co tak krásně zní na satsangu to všechno jde-realita je ale naprosto jiná)

vše jako dřív?.......malá recenze satsangu

Včera jsem sledoval satsang ze Střílek (poprvé od loňska)-a rád bych se podělil o některé dojmy z něj....

První: Už to zdaleka není ono.......Mahešvaránanda není schopný udržet linii a myšlenku lekce tak, jako dřív. Stále častěji se vrací k prvoplánovitému sdělování primitivních agitačních pouček typu: guru je tu a má pravdu a kdo to neví, je jako slepec, co nevidí. Kdo nechápe, co říkám, je to tím, že je nečistý. (to, že volně plácá páté přes deváté, používá stokrát otřepané příběhy s čím dál menší schopností je použít trefně a stále dokola s výrazem tajemného dárce moudrosti překládá hindsko-sanskrtská zkomolená slovíčka, čímž by poprvé či podruhé snad dodal patinu svému proslovu, po stopadesáté už je to trapné....-mu nevadí.....)

Dále: Je zvláštní sledovat nenáročnost publika, co se jako v nejtrapnější televizní estrádě směje stále stejným a neobměňovaným vtípkům (we trust in god, ženy mají duši, demoncrazy.......) On už opravdu může volně "dadaizovat" ala flašinet-lidem je to jedno, prostě jsou zvyklí tam sedět a poslouchat to-a je jedno, co.......

Mám dojem, že ta současná jdž už je v takové fázi-že jim je úplně všechno jedno, i kdyby tam Maheš jen tak seděl-připomíná mi to rodiné sešlosti s velmi starou babičkou-prostě- byl to nedělní zvyk tam sedět a poslouchat to samé v čase se zjednodušující...........jen ta babička nepřesvědčovala o tom, že sděluje nejvyšší moudrost.........

Přítomní na satsangu se jistě netrápí nějakým svědomím-zda je dívkám ublíženo, zda mohli pokládat otázky svým nadřízeným, či guruovi, kde je vlastně pravda, proč guru utekl před Angelou a poslal na ni místo sebe policii-prostě je jim to fuk, je léto a v létě se vždycky sedělo a poslouchal se Maheš.......

Jestli mi ten satsang něco evokoval, tak zcela jistě divadelní hru Vyšetřování ztráty třídní knihy........Asi Cimrman navštěvoval nějaké satsangy.........

Takto končí každý kult osobnosti.......pokud by na něj neupínali zraky stovky kritického myšlení zbavených jedinců, bylo by to jen smutné, takto je to však do budoucna (především pro ně samé)možná i nebezpečné.......škoda, že takto musí skončit každý pokus o něco dobrého............that is life.....