Včera jsem sledoval satsang ze Střílek (poprvé od loňska)-a rád bych se podělil o některé dojmy z něj....
První: Už to zdaleka není ono.......Mahešvaránanda není schopný udržet linii a myšlenku lekce tak, jako dřív. Stále častěji se vrací k prvoplánovitému sdělování primitivních agitačních pouček typu: guru je tu a má pravdu a kdo to neví, je jako slepec, co nevidí. Kdo nechápe, co říkám, je to tím, že je nečistý. (to, že volně plácá páté přes deváté, používá stokrát otřepané příběhy s čím dál menší schopností je použít trefně a stále dokola s výrazem tajemného dárce moudrosti překládá hindsko-sanskrtská zkomolená slovíčka, čímž by poprvé či podruhé snad dodal patinu svému proslovu, po stopadesáté už je to trapné....-mu nevadí.....)
Dále: Je zvláštní sledovat nenáročnost publika, co se jako v nejtrapnější televizní estrádě směje stále stejným a neobměňovaným vtípkům (we trust in god, ženy mají duši, demoncrazy.......) On už opravdu může volně "dadaizovat" ala flašinet-lidem je to jedno, prostě jsou zvyklí tam sedět a poslouchat to-a je jedno, co.......
Mám dojem, že ta současná jdž už je v takové fázi-že jim je úplně všechno jedno, i kdyby tam Maheš jen tak seděl-připomíná mi to rodiné sešlosti s velmi starou babičkou-prostě- byl to nedělní zvyk tam sedět a poslouchat to samé v čase se zjednodušující...........jen ta babička nepřesvědčovala o tom, že sděluje nejvyšší moudrost.........
Přítomní na satsangu se jistě netrápí nějakým svědomím-zda je dívkám ublíženo, zda mohli pokládat otázky svým nadřízeným, či guruovi, kde je vlastně pravda, proč guru utekl před Angelou a poslal na ni místo sebe policii-prostě je jim to fuk, je léto a v létě se vždycky sedělo a poslouchal se Maheš.......
Jestli mi ten satsang něco evokoval, tak zcela jistě divadelní hru Vyšetřování ztráty třídní knihy........Asi Cimrman navštěvoval nějaké satsangy.........
Takto končí každý kult osobnosti.......pokud by na něj neupínali zraky stovky kritického myšlení zbavených jedinců, bylo by to jen smutné, takto je to však do budoucna (především pro ně samé)možná i nebezpečné.......škoda, že takto musí skončit každý pokus o něco dobrého............that is life.....
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatZdar, tady Sid. Už jsem tak dlouho nebyla na tomto blogu, že jsem zapomněla heslo přístupu a přihlašovací email mi byl zrušen. Nevadí, už nechci nic psát, jen zvědavost mě přiměla nakouknout, když jdou zprávy, že svámík je opět ve STtřílkách.
OdpovědětVymazatVzhledem k tomu, že už nemám přístup, je to na vás, oprávněných adminech, zda zachováte blog. Pokud nic nevyvěsíte půl roku, google blog prohlásí za "dead".
Myslím, že není třeba nějak dál rozněcovat vášně, ale to, co už bylo napsáno, by tu mělo zůstat viset, pro případ, že někteří lidé by chtěli prozřít. Více pro to udělat nemůžeme.
Zdraví Sid
Tento komentář byl odstraněn autorem.
VymazatAhoj-po roce zde, zdravím-myslím, že nikdo nebude rozněcovat vášně-to jsem napsal jen postřeh ze sledování satsangu a popsal tu komedii, co byla na NZ, kde svamík zdrhnul před Angelou jak klučík, co rozbil okno........
VymazatMáš pravdu-je dobré, aby to viselo. Sem tam někomu bude docházet, že je to komedie jak od Maheše, tak od vedení jdž, tak ať si počtou a popřemýšlí (což je v jdž samozřejmě jako ve správné sektě svatokrádež..
)..........
napsáno bylo dost. Osobně nechápu, že mu to ještě někdo soudný může dlabat.....to už vyžaduje opravdu sebezapření, ale lidi co zůstali přezevše jsou opravdu schopní překousnout všechno........on i kdyby začal žít Maheš veřejně životem mafiána a řekl jim, že si to celé vymyslel, tak tihle "věrní" to vezmou zase jen jako další zkoušku a budou věřit, že musí obstát a "pak to přijde..."
Prostě fanatismus v nejsyrovější podobě.......
Všechna sláva, polní tráva…
VymazatNebylo nesnadné po r. 89 využít vakua esoterického a duchovního. Spousta z nás naletěla, myslíc si, že je na cestě ke kameni mudrců. Za sebe to nepovažuji za zcela ztracený čas – prozřel jsem, jako mnozí z nás zde a vím, kudy cesta nevede. A po zbytek života mohu svou zkušeností pomáhat jiným, aby nenaletěli.
A jak pokračují oni tzv. jogíni v jvž? Nedávno jsem potkal jednoho, starého mládence, 73 let, jméno (i příjmení) indické. Seschlý, strašně vrásčitý, vypadající o 20 let starší. Stále na mě apeloval že „nechodím mezi lidi“, a že jsme se nepotkali náhodou, co všechno mi to může dát apod. Jeho hlas jakoby vycházel z koženého měchu, či staré skříně. Po 25 letech oddané služby Mahéšovi nevypadal ani moudře, ani nezářil štěstím. (Stále mě zval na své cvičení v září – asi je málo zájemců). O nějakém osvícení nemůže být ani řeči. Spíš sešlostí své schránky a oblečením připomínal někoho, kdo vybírá popelnice. Myslím, že i někteří z „košohrábků“ působí svěžeji…
Takto asi vypadá (pro ilustraci) Gargův věrný oddaný – co je vevnitř, vyzařuje přece i navenek. Asi to bude reprezentační vzorek střílecké sešlosti. Lidé životem zhrzení, dále zabředlí do fanatismu, také jejich děti, které se na prahu dospělosti vzbouří
Po smrti muže v Indii vyžene rodina vdovu na ulici. Zbývá jí jen žebrat
VymazatZdroj: http://zpravy.idnes.cz/vdovy-v-indii-ziji-na-ulici-d0x-/zahranicni.aspx?c=A131007_203152_zahranicni_brm
Tohle je tzv. "Svatá země Bharat...". Země, kde jsou prastaré linie věhlasných guruů, pánů vesmíru a kdoví jakých ukázek jejich, - no prostě folklóru. Měl by se na to podívat i zbytek věrných a oddaných. Možná, že doopravdy procitnou.
Môj posledný satsang:
OdpovědětVymazatPrichádzam po dlhej dobe. Som prvý, sadám si dozadu. Postupne začínajú prichádzať. Väčšinou postarší ľudia. Vážni, zhrbení, pohľady smerujúce dolu. Mnohí z nich pristupujú ihneď k pokladničke, kde vhodia peniaze. Potom sa pokorne sklonia pred oltárom. Sme potichu lebo rozprávať máme zakázané. Resp nie zakázané: ale nemalo by sa. Uvedomím si, že so slovom „nemalo by sa“ a „malo by sa“ je tu zachádzané ako s „musíš.“
Keď je nás 10 začína webcast. Sw hovorí, že za všetko môže zlá kalijuga. Zlé potraviny, zlá pôda, zlé prostredie, zlí ľudia, zlá karma. Všetko je zlé. A treba toho urobiť toľko. Musíme sa oveľa viac snažiť, viac ako doteraz a musíme to brať veľmi vážne a musíme to a hetno. Už chápem ten smútok v ľuďoch. Nesú na chrbtoch batoh nesplniteľných povinností a je im len pridávané. Po prednáške ostáva ťaživý pocit. Všetko na zemi je v zúfalom stave. Ešte že máme toho gurua, ktorí nás zachráni.
Paradoxne až hudba pozdvihne v miestnosti energiu a pomaly sa napätie z tvári uvoľňuje. Konečne mi to začína pripomínať to, ako si to pamätám. Hudba: tá nikdy nesklame. Všímam si že ľudia majú na krku veľkú rudrakšu. Najnovší hit zo střílok, ktorý zaručuje blahobyt a šťastie. Samozrejme ak je správne podľa sw pokynov nosený. Rozmýšľam nad tým, prečo nám to nepovedal už dávno, prečo po toľkých rokoch príde s takouto senzačnou novinkou? Uvedomujem si, že vždy je nejaký hit, niečo, čo treba kúpiť a čo má zkvalitniť môj život. Mám toho doma plný šuflík. Nič mi nepomohlo. Ale bál som sa pokyny nedodržať. Že sa mi stane /niečo zlé/ Takto som dopadol, racionálny človek... Ach
Potom vystúpia poprední mesta so svojimi postrehmi posledného týždňa. Rozpráva sa napríklad o špeciálnej kriji, ktorú dostali len ľudia, ktorí boli naposledy v Strilkach. Ostatní nie! Má nás zbaviť elektrosmogu. Ale a to aby sme ju dostali musíme byť v Strilkach vraj najmenej týždeň! (Snažím sa nemyslieť na všetky tie maily o tom ako Strilky nemajú peniaze a nespájať si to)
Aby bola krija účinná, musí byť tajná (my ostatní nevieme o čo sa jedná) a musí byť robená každý deň. To ale znamená 15 -20 minút cvičenia navyše. V duchu si robím výpočet všetkého čo sa má denne cvičiť a prichádzam k trom hodinám. Potom má sundá informácia z pléna, že pránajáma „by sa mala“ (už mám mrle keď počujem to slovné spojenie) cvičiť tak dlho ako ásany. (doteraz som žil v tom že je to nebezpečné cvičenie a nemali by sa prekračovať limity z knihy) Zdá sa že všetkých to zasiahlo rovnako ako mňa „Odkiaľ to máš?“ „To sw. Povedal.“ (ďalšie slovo na ktoré som práve zistil, že som alergický) Tak som ich ukľudnil, že sw tiež povedal že jedno néty je ako pol hodiny pránajámy a že si to môžu odpočítať. Ja sa smejem, ostatní nie. Ale naozaj to tak povedal
OdpovědětVymazatCítim všeobecnú ale dobre utajovanú frustráciu z toho, že sa to všetko aj s krijou nedá stíhať. Uvedomujem si ako ľahko je ovládaná masa, ktorá trpí výčitkami z toho, že nie je schopná riadiť sa pokynmi. Slabí, ponížení, frustrovaní sa odovzdávajú majstovi. Bhajany, slzy. Áno aj ja som bol kedysi taký.
Odchádzam zo satsangu ako outsider. Mám pocit, že čím viac si človek váži sám seba, tým ťažšie sa mu tam zapadá. To ešte neveim, že to bude môj posledný satsang. Alebo aspoň posledný, pri ktorom som sa ešte snažil! tomu učeniu veriť.
Cestou domov si spomínam na to keď sw hovoril, že na konci cesty je nám samotný guru prekážkou. Smejem sa, žeby to znamenalo, že som pri konci A potom si spomínam na príbeh /jeho obľúbený/ o „skutočnom“ joginovi, ktorý žil na cintoríne a ktorému sa zjavil Shiva a ktorého jogín odpalkoval: „čo tu chceš, o nič som sa ťa neprosil, nepotrebujem ťa.“ Príbeh mal poučenie, že silný jógin už ani boha nepotrebuje.
A ešte som si spomenul, ako sw hovoril, že obrázok kde má mahap na ústach prst neznamená „buď ticho“, ale znamená „o nič nepros“ . Spomenul som si, ako ma tá prednáška zasiahla, keď som si uvedomil, že celý môj vzťah k Bohu je založený na prosbách. Spomenul som si na to, že odkedy som sa zaprisahal, že Boha nebudem o nič prosiť sa mi začalo skutočne dariť a ja žijem šťastný život. A že o čo šťastnejší život žijem, o to horšie sa mi príjma združenie JVxŽ.
A tak si hovorím, že ten sw je taký geniálny, alebo tak hlúpy, a že vlastne keď ho vo svojom vnútri odmietnem stanem sa „skutočným jóginom“ a tak plním guruvákya
Priatelia. Nič nie je dôležitejšie ako vzťah sám k sebe. Čím viac niekoho vyvyšujem, tým viac sám seba ponižujem.
A ponížiť samého seba je rovnaké ako nestarať sa o svoje zdravie, alebo pripraviť sa o život. To je neúcta k životu: k tomu najväčšiemu daru, ktorý nám bol daný.