Jak to chodí ve Svámidžího ložnici: iniciace

Konverzace na anglickém webu ohledně zneužité N. ze Slovinska, 

Elisabeth:

Pořád mě znepokojuje, že mi nikdo neodpověděl na otázku, jak je to vlastně s čísly, která udává N. Chápu, že kdyby se to stalo 20x, tak by si nemusela být jistá. Ale rozdíl mezi tím, jestli to bylo 2x nebo 3x mi připadá významný. Nebo to špatně chápu? Jsem si jistá, že na audiozáznamu říká 3x v Jadanu, ale v jejím novém dopise říká 2x v Jadanu. To mě docela dost znepokojuje. A za to se nehodlám omlouvat. Mám právo zeptat se na znepokojující věci, které tak úplně nesedí.

Karavan:

Já jsem byl taky zvědavý na ta čísla a odpověď byla: 2x byla pozvána do postele v Jadanu, a potřetí byla pozvána, aby uvedla jinou divku na takzvanou „iniciaci“, a musela být přítomna jejich intimnostem. I při „iniciaci“ N. byla přítomna jiná dívka. Takhle to chodí.

Chava:

Já mohu poslední poznámku jenom potvrdit. Jedna z mých jógových přítelkyň byla vyzvána před 20 lety, aby byla přítomna sexuálnímu styku s jednou z jeho gópí.

Ta žena tam byla dobrovolně, a pokud vím, udělala to dobrovolně nejen tenkrát.

Moje přítelkyně prohlašuje, že už nebyla nikdy více vyzvána, aby byla přítomna, ani aby se stala jeho gópí.

Falseswamiji:

To on má (téměř) vždycky svědkyně s vymytým mozkem, které popřou možné obvinění. To taky způsobilo, že se cítil tak sebejistý.


Viz též: 

• Dopis, který napsala N. Rakouské společnosti pro sekty zde: Čtyřikrát zneužita Svámidžím
• Článek ve slovinském tisku: http://jogavdennimzivote.blogspot.cz/2011/09/slovinsko-skandal-mezinarodnich-rozmeru.html
• Svědectví č. 1 česky http://jogavdennimzivote.blogspot.cz/2011/04/svedectvi-c-1.html
• Svědectví č. 1 anglicky:  https://sites.google.com/site/paramliar/devotee1 (s audionahrávkou)

Inaugurace nového šéfíka Jasraje v r. 2010

Protože se mnozí diví (i já), kde se najednou vzal nový mahámandaléšvar Jasraj (česká laxní výslovnost "časráč"),  co teď dostal na starost moderování seminářů ve Střílkách, informace anglicky najdete na adrese http://www.yogaindailylife.org/news/mahamandaleshwar-inauguration-of-swami-jasraj-puriji

Stručně: nový šéfík  byl pasován zřejmě v únoru 2010 (zpráva na webu má datum 17. 2. 2010) v Haridváru. Je to údajně první neind, který obdržel titul mahámadnaléšvar z rukou asi pěti dalších mahámandaléšvarů.

(Pro videa s Jasrajovými (anglickými) řečmi si zagooglojte, třeba na "jasraj youtube". Svámidží má aspoň nesporně energetické charisma, Jasraj zatím nic moc. Ale live ho neznám, třeba je to lepší.)

Jedna z fotek z inaugurační pařby:

-sid-

Krátké zamyšlení nad morálkou

Považuji za známku morální ubohosti to tutlání a ignorování sexuálního zneužívání, morální ubohosti kvůli neschopnosti postavit se k tomu čelem a poctivě to řešit, ať už je pravda jakákoliv-to je ta "sviňárna"-ani se nepokusili cokoliv vyšetřit, jen to rychle zamést pod koberec, aby neutrpěla image společnosti-hnus, hnus a ještě jednou morální hnus, nic víc- tak proto.....pardon za emoční výlev.....
Je to jako u kněžích s "jistými problémy"-jejich okolí taky nechtělo dopřát sluchu poškozeným-úplně stejné reakce jako v jdž-Náš milovaný kněz? A takové věci? Nikdy.......

Přirozený odchod......

Jak jinak se dá komentovat současná situace v jdž než jako "přirozený odchod Jeho velebnosti". Velký guru už jen ze setrvačnosti vyráží na krátké cesty, kde se zbaběle vyhýbá oponentům, jeho mladí a natěšení guardi hlídají Jeho svatou svatost, aby náhodou nebyla konfrontována se svou minulostí nebo s nepohodlnými otázkami, a všichni se do toho tváří, že se nic nestalo a jede se dál-nebo spíš nejede.......

Věřím, že snad ani největší fanatici už neplánují nějaké "velké akce" vítězného gurua, vládce nad světem....guru už vůbec není ve své kůži, celé je to už jen taková nostalgická parodie na dobu největší slávy, oponenti jsou připravení kontaktovat osobnosti, pokud by se chtěl guru ještě předvádět na veřejnosti v blízkosti mocných-divný to stav.
Ani totální snílci už snad v jdž nevěří, že se vrátí doba zašlé slávy-prostě, je to přirozený odchod, naštěstí......

Naštěstí má guru rozum a navzdory obavám oponentů to ustál-žádné Jonestowny, žádný Koresh-jen zhrzený odchod do ústraní-pokud se dá odchod na multimiliónové předražené megalomanské feudální panství nazvat "ústraním".......

A mladší pravá ruka se musí snažit-má na to letní seminář ve Střílkách-a nejde o málo, on musí přesvědčit lidi, že to myslí vážně (a sám sebe taky), ostatní musí přesvědčit sebe sama, že tomu poněkud trapnému managerskému billiáru, naplánovanému v soukromém apartmá paláce Jadan,  věří, že ty útrpné loňské "poklony" a pozdravy novému velkému orangeovi Jasrajovi už myslí vážněji-no, bude to ještě zajímavé.
Předem děkuji tv teamu za videa ze Střílek-ačkoliv pro mnohé nezaujaté to bude spíš fraška s pocitem úlevy, že do toho cirkusu už nepatří-může to napovědět, jak se věci mají-a hlavně, zda se podařilo mocné klice z Vídně a hradní paní Parvati vytvořit v hodných a důvěřivých členech jdž iluzi, že je to celé s Jasrajem myšleno "vážně".
Ale jinak-přeji vám pěkný letní seminář.........s novým Guruem......
A my ostatní vyrazíme na světské dovolenky tam, kde vítají ne nás, (jako ve Střílkách), ale jen a pouze naše peníze(v hotelích a penzionech), jak kdysi ujišťoval guru. A pravil to hodinu před tím, než se k němu vydal další had lidí-bhaktů s obálkami nezdaněných peněz..............měl to smysl pro humor ten Maheš....:-D  Juckes

Specializované číslo Dingiru o JDŽ

Nechápu, jak mi mohl tento mail (z dubna) uniknout - omlouvám se Lence, a snad na něj ještě není pozdě (:-)), a rozhodně to potěšilo ...
-sid-


Přeji hezký den,
  letos vyjde specializované číslo Dingiru věnované JDŽ.
  Jak vyplývá z mojí korespondence se šéfredaktorem, inspirací pro 
samostatné téma je i není současná aféra.
  Uzávěrka příspěvků je 31. 7., takže to asi bude někdy na podzim.

  Říkala jsem si, že vás možná taková informace potěší.

  Současně děkuji za energii věnovanou blogu o JDŽ. Mně, řadovému 
pěšákovi se zprostředkovaným kontaktem k dění a ústředí, to na podzim 
hodně pomohlo. Za a) jsem lehce sociofobní a za b) tady v Liberci je pár 
skalních členů zcela oddaných Svámidžímu - ti organizují satsangy. My 
ostatní se v tom tak plácáme, ale jinak než na satsangu se nepotkáme a 
tam se jakákoliv diskuse nepěstuje. Tak díky za to, že probíhá jinde a 
že jsem se díky vám a anglickému foru vůbec k nějakým "neoficiálním" 
informacím dostala.
  Můj život to ovlivnilo celkem zásadně, nerozcházím se se svým 
světonázorem každý den 

  LenkaKT
-- 
Lenka Koskova-Triskova


Vážená paní Lenko,

děkuji za dopis i za Vaši chválu posledního Dingiru.

Téma "Hnutí svámího Mahéšvaránandy" opravdu připravujeme, pokud se
nestane něco mimořádného, mělo by to takto vyjít. S motivací je to
složitější. Na jednu stranu je odpověď ne. O tomto tématu jsme jako o
možném v redakční radě dávno mluvili. Hnutí je jedno z
nejvýznamnějších u nás, je docela staré, do značné míry etablované
atd. atd., a přitom není příliš odborně zpracované. - Na druhou stranu
je odpověď ano. Podobně dlouho si lámeme hlavu nad tím, jak
neagresivně a pokud možno s pochopením pro všechny strany zpracovat
nekonečnou řadu kauz, kdy náboženští vůdcové (Šrí Činmoj, Satja Saí
Baba, guru Jára Dobeš a další - a do jisté míry do této řady patří i
pedofilní kněží) selhali ve své mocenské pozici. Rádi bychom se v
jednom článku k této otázce dostali, protože ji v rámci tohoto tématu
nelze dost dobře minout.

S pozdravy

Zdeněk Vojtíšek

Čtyřikrát zneužita Svámidžím

Pro výroční zprávu Rakouského úřadu pro záležitosti sekt napsala N. - oběť zneužití ze Slovinska

27. 5. 2012

Překlad z:

https://sites.google.com/site/paramliar/news/letter-to-ulrike-schiesser-of-the-austrian-cult-bureau

Je tomu rok, co jsem řekla přátelům a rodičům o zneužití, které jsem zažila od svého duchovního učitele jógy a gurua Swami Paramhans Mahéšvaránandy. V březnu 2011 jsme se rozhodla říci svým blízkým přátelům, kteří byli se mnou v systému, o břemeni, které leželo na mé duši po celých 12 let. Svámidžímu už nevěřím. Vždy bylo pro mě těžké zastírat si pravdu a už jsem déle nevydržela mlčet, protože jsem se hrozila pomyšlení, že moje vlastní dcera může být ohrožena stejně.

Po 12 let jsem raději mlčela, ale ne zcela – pravidelně jsem diskutovala o této věci s těmi, o nichž jsem věděla, že měly v posledních 12 letech stejný zážitek, na každém semináři a při každé příležitosti, a vždy jsem dospěla ke stejnému závěru – že to, co jsme zažily s naším duchovním učitelem, nebyla duchovnost, ale jeho chtíč a zneužití moci a autority. Vždy jsem říkala každé z těchto žen, že pro mě byla tato zkušenost nesmírně traumatická a připadala mi jako incest. Nejlepší přítel, kterému jsem řekla o sexuální zkušenosti se svámidžím, byl jeho loyálním žákem, a byl tak šokován, že po nějakou dobu potřeboval psychiatrickou pomoc a léčbu v důsledku této informace, avšak i když se dověděl z mnoha zdrojů, že to, co jsem mu řekla, je pravda (protože mnohé další dívky měly sexuální styk s naším guruem), můj přítel zůstal věrným následovníkem Mistra. Po počátečním šoku se rozhodl i on dělat s děvčaty totéž, což bylo pro mne břemenem navíc a obtížným zážitkem. Proto jsem usoudila, že bude lépe mlčet o těchto věcech a neříkat je dalším lidem, protože jsem se obávala jejich možných reakcí.

Mluvila jsem se ženami, o kterých jsem věděla, že spaly se Svámidžím, ale všechny mě ujistily, že to byla pro ně velká pocta, anebo tantra. Po těchto rozhovorech jsem byla ještě více zmatená a nevěděla jsem, zda to, co cítím, je skutečné a pravdivé.

Tyto myšlenky mě neustále podrývaly a mučily. Nemohla jsem v klidu meditovat. Během meditací jsem byla nervózní a úzkostlivá, protože moje podezření a obrazy z událostí vyplouvaly na povrch. Současně se vždy objevil strach, že takové myšlenky zabrání mému duchovnímu růstu.

Moje nedostatečná víra mi způsobovala beznaděj a pocity viny, někdy nesnesitelné. Za ta léta jsem o zneužití hovořila s několika autoritami v této asociaci (s lidmi, které jsem pokládala za duchovně zralejší a kteří byli ve významných pozicích); věděli o Svámidžího sexuálních hrátkách, ale rozhodli se raději mlčet, na základě toho, že se jedná o guru lila – mistrovu duchovní hru, která vás osvobozuje od ega a pomáhá na duchovní cestě. Kvůli jejich autoritě a mé osobní nejistotě jsem tak dlouho setrvala v této organizaci, protože jsem byla přesvědčena, navzdory svým pochybnostem, že Svámidží je skutečný guru.

Byla jsem Svámidžím zneužita čtyřikrát, dvakrát v Indii, v jeho ášramu v Jadanu, a pak ve Vídni a v České republice. Byly i jiné ženy, které spaly se Svámidžim společně se mnou. Jedna z nich je stále jeho věrnou žákyní a žije ve Vídni, a druhá – z Chorvatska – byla dříve žákyní, ale před lety opustila organizaci.

Poslední rok byl pro mne noční můrou. Ale byl také osvobozující, konečně jsem sebrala sílu a odvahu, abych řekla, co se skutečně stalo. Řekla jsem pravdu na veřejnosti, mým přátelům mimo jógové kruhy, mým příbuzným, a oddělila jsem se od kultu. Když jsem odhalila své zážitky v této kultovní organizaci, vyhrožovali mé rodině, ohrožovali mé společenské postavení a mou existenciální situaci. Dlouhodobí přátelé mě opustili kvůli své víře v učitele. Moje nejlepší přítelkyně, která mi byla i na svatbě za svědka, se stala aktivistkou v organizaci a přesvědčovala lidi, že jsem se zbláznila. Dle Svámidžího instrukcí sepsala o mně zprávu, aby dokázala mou duševní nemoc, a poslala ji všem členům. Kolovaly o mně historky, zejména, že jsem blázen, že jsem prostitutka, striptérka, patologická lhářka, že jsem byla zneužita členy své rodiny atd. Všechny tyto a další historky jsou stále vyvěšeny na Internetu, na veřejných fórech ve Slovinsku, kde lidé pod anonymními jmény přímo haní mé jméno a opakují vymyšlené historky o mně.

Více než půl roku byl tento tlak nesnesitelný. Cítila jsem se zasažena, zraněna a ohrožena, protože lidé na mě křičeli, když jsme se potkali na ulici nebo v obchodě.

Žádný z představitelů asociace JDŽ mi nikdy nezavolal, aby se zeptal, jak to bylo. Naopak, bez jakéhokoli rozhovoru prohlašovali na schůzích, že jsem šílená a že organizuji proti Svámidžímu kampaň. Nařídili lidem, aby mě nekontaktovali a zakázali mluvit o tomto tématu. Většina lidí horlivě poslechla a většina ve Slovinsku zůstala v systému. Mnoho lidí se odvracelo, když mě potkalo na ulici, i když jsme se před 10-15 lety běžně stýkali a byli jsme dobří přátelé. Nezavolali mi a nezeptali se mě na mé mínění. Silně si přáli, aby nic z toho, co jsem řekla, bylo pravda. Je však smutné, že na základě současného práva Svámidži nemůže být zastaven. Nejsem jediná, která oznámila zneužití, bylo více žen, které zveřejnily podobnou zkušenost se Svámidžím, ale zákon neumožňuje veřejné stíhání náboženské autority za sexuální zneužití pět let poté, co k němu došlo. Mladší oběti se zřejmě neodvažují promluvit či se obávají zveřejnění, protože vědí, co se stalo těm, které s tím vystoupily.

Ve Slovinsku je JDŽ široce rozšířena a Svámidží navštívil několikrát naši zemi jako čestný host. Konal přednášky a jógové semináře. Po roce, kdy nebyl v Evropě (odjel kvůli vypuknutí skandálu), opět jedná, jako by se nic nestalo. Pouze několik jógových členů rezignovalo z asociace, když se dověděli o skandální aféře. Lidé raději věři tomu, že vedu kampaň proti Svámidžímu, a že jsem mentálně chorá osoba.

V týž týden, kdy jsem řekla svým přátelům o zneužití Svámidžím, jsem také oznámila věc policii. Oznámila jsem zneužití Bílému kruhu Slovinska, kde mi řekli, že případ je promlčen, a že ke zneužití nedošlo ke Slovinsku. Pak jsem se opět obrátila na policii se žádostí o ochranu, protože jsem se skutečně obávala o život – můj pocit bezpečnosti byl úplně zničen prudkými reakcemi žáků. Nevěděla jsem, co mohu od fanatiků očekávat. Policie mi řekla, že ke mně pošlou vyšetřovatele, ale nepřišel. O půl roku později mi zavolal novinář ze slovinských novin „Primorske novice“ a udělal se mnou interview, i s některými žáky, kteří vystoupili z asociace, a na druhé straně s předsedou asociace. Teprve když zpráva vyšla ve třetích novinách, vyšetřovatelé se pohnuli.

Bylo pro mě obtížné znovu vyprávět detaily příběhu vyšetřovateli – zcela neznámému člověku, který byl milý a přátelský, ale naprosto nekompetentní pro tento případ. Neznal psychologii zneužití a nevěděl nic o východních náboženských systémech, ani o roli gurua na duchovní cestě. Myslím, že tak delikátní záležitosti zneužití by měli vyšetřovat speciální experti, protože to téma je velmi citlivé a oběti jsou velmi zranitelné. Poslal mé svěděctví k soudu, a za několik měsíců mi bylo sděleno, že můj případ je projednáván, ale že je příliš starý. Jak může být zneužítí promlčeno? Jak je možné, že svěděk, který mluví o zneužití, je tak nechráněn? A ti, kteří jsou vinni zneužitím, zůstanou na svobodě, navzdory svědectví mnoha obětí, takže on může stále jednat, jako by se nic nestalo? Trvalo mi dlouhývh 12 let, než jsem byla schopna rozpoznat svou zkušenost jako zneužití, a být schopna o ní mluvit a říci ji veřejně.

Když jsem viděla, že ve Slovinsku mám naprosto svázané ruce, šla jsem do Bílého kruhu Rakouska (kde jsem byla sexuálně zneužita Svámidžím v r. 1999). Ti mě odkázali na Státní úřad pro záležitosti sekt ve Vídni. Až v této organizaci jsem nalezla patřičnou podporu a profesionální pomoc od psycholožky Ulrike Schiesserové. Byla první, která brala můj případ vážně, za což jsem jí nekonečně vděčná, protože to byl a je pro mě psychologicky velmi důležitý bod. Po dlouhém a intenzívním rozhovoru jsem se ujistila, že nejsem blázen, a to pro mě znamenalo mnoho, a že to, co se mi stalo, bylo skutečné zneužití. Vysvětlila mi systém a dynamiku sekt, jak fungují a jak reagují, když jsou ohroženy. Bylo pro mě snadnější pochopit, proč přátelé a lidé v sektě reagovali tak, jak reagovali. Rovněž fakt, že za mnou stojí státní instituce, znamenal mnoho, nebyla jsem již sama a bez ochrany. I další zneužité ženy se začaly obracet na tuto instituci. To mi dalo naději, že moje zkušenost a všechno to hledání mělo význam, a že bude možné s tím něco dělat.

Díkybohu jsem měla velkou podporu od své rodiny a přátel, kteří vystoupili z JDŽ, po celém světě. Konečně jsem mohla mluvit s ženami, které všechnu tuto podporu neměly a které se před lety rozhodly opustit Svámidžího. Jejich příběhy jsou  hrozné, a jsou součástí jejich minulosti, na kterou by raději nevzpomínaly.

Pravda musela vyjít na světlo zejména kvůli mému vlastnímu uzdravení a kvůli mé dceři a všem potenciálním „bhaktům“ (oddaným žákům), kterým by se to mohlo také stát. Mám na mysli všechny ostatní ženy, které byly se svým guruem v podobné situaci, a které stále mlčí a nemohou najít způsob, jak se dostat ze svých traumat.

Jsem vděčná Ulrike Schisserové za její pomoc, protože ona byla jediným veřejným a profesionálním útočištěm v této obtížné situaci. Stále doufám, že se probudí i další žáci, mají nyní k dispozici informace, která já jsem po celá léta neměla. Moje zkušenost by měla být varováním všem těm, kteří hledají útěchu v duchovních autoritách či komunitách, které vyžadují absolutní oddanost a formují je tak, aby popírali sami sebe a své vlastní pocity.

N.