Urážlivé kecy

Velký čaroděj se vrátil do svého zakletého zámku. Zjistil, že starý růžový keř, který tam kdysi zasadil, už sice dávno nekvete, ale pořád je dost hustý, aby ochránil většinu učedníků před ostrým sluncem tam venku. Ale rozestavěl raději stráže, člověk - a kupodivu ani čaroděj - totiž nikdy neví. Bylo jasné, že aspoň pět stovek věrných šípkových růženek stále ještě tvrdě spí. Přesto se rozhodl, že si aspoň zkrátí dlouhou chvíli s několika růženkami-somnambuličkami. I zeptal se jich, co cítí. Růženky vstávaly a odpovídaly, stejně jako už tolikrát předtím. Mluvily o požehnání a velikém štěstí a lásce. Ale pak vstala jedna moudrá růženka a řekla: "Děkujeme velkému čaroději, že se to všechno zase vrátilo."

Bylo to pro mě jako rána bleskem. Jako když vědec nosí v hlavě problém, a už intuitivně zná vysvětlení, ale nemůže ho popsat slovy. A pak ho najednou nějaká síla osvítí a všechno, co nosil v hlavě se smrskne do jediného jednoduchého vzorce nebo pravidla. Došlo mi něco, co už jsem sice dávno věděl, ale přesto jsem si to odmítal naplno připustit. Jako bych v té chvíli nahlédl růženkám do duše.
Kdysi jsem si myslel, že růženkám škodí ten starý šípkový keř. Myslel jsem si, že některé přes něj nevidí a to jim brání v probuzení. Myslel jsem si, že k jiným sice pár paprsků světla proniklo, ale co oči viděly, rozum nepřijal. Tak dlouho se jim zdálo o zlých dracích a hodných čarodějích, že už za vším vidí jen zlé draky a hodné čaroděje. Myslel jsem si, že když ten keř zkusíme prořezat, tak to pomůže těm prvním. Myslel jsem si, že když ukážeme, že není žádný důvod bát se draků ani uctívat čaroděje, pomůže to těm druhým.

Už dlouho jsem věděl, že skutečnost je jiná, ale odmítal jsem si ji naplno připustit. Teď jsem ale konečně naplno a do důsledků pochopil smutnou pravdu. Růženky se nechtějí probudit, chtějí spát. Za každou cenu. A děkují svému čaroději, že je nechá spát.

Dobrá, co teď? Nechat je spát, když je to baví? Má člověk svobodu prospat svůj život?

Možná ano. Má ale i právo se probudit.

Jak se kamera pohybovala mezi spícími růženkami, poznával jsem známé tváře. "Tak ty taky? ... A ty taky?" Bylo to tragické. Viděl jsem příliš mnoho růženek příliš ponořených do snění na to, abych mohl říct, že přišel čas probuzení. Byl to pro mě příliš děsivý pohled na to, abych to dokázal zhodnotit stejnými slovy jako Juckes: "nic moc". A přesto má Juckes hlubokou pravdu. To, co se tu odehrává, skutečně je trapný konec. Ne snad proto, že příští rok už se na zámku "čarodějnice" slavit nebudou. Jistě budou, a ještě dlouho. Podstatné je ale něco jiného. Podstatné je, že nikdo poctivý a slušný, nikdo, kdo má svědomí a všech pět pohromadě, už s velkým čarodějem nikdy slavit nebude.

Když kamera dokončila svou okružní cestu a znovu se pevně usadila na velkém čaroději, došlo mi, že řadu známých tváří jsem neviděl. Neměli čas? Pracovali v kuchyni? Možná. Ale věřím tomu, že někteří se probudili. Možná jen pár, ale je to neúspěch? Jsem šťastný za každou živou duši, která se probudila. Probudila se do světa, který není tak hezky namalovaný a kde se jistě prohání mnohem horší havěť, než jsou zlí draci z pohádky. Ale ten pocit opravdovosti, skutečnosti, ten jim nemůže žádná pohádka nahradit.

Pokud vím, tak tihle lidé nelitují. Nikdy by se nechtěli, aby se jim to "všechno zase vrátilo".

Nezapomínejme prosím, jak se to stalo, že se tihle lidé probudili. Elisabeth z Austrálie si na svém webu dovolila dříve nemyslitelné - veřejně kritizovat velkého čaroděje. Falseswamiji zveřejnil bez okolků svědectví zneužitých žen a některé z nich se nebály veřejně svá svědectví hájit. Roman Peterka dal lidem možnost konečně napsat, co si myslí. Sid se nebála udělat totéž v zemi, kde je čaroděj nejsilnější a Juckes, Ufo a další se nebáli ho začít bez okolků kritizovat. Jsem jim za to vděčný. Bez nich bych možná ještě spal.

Když byl český blog v počátcích, přemýšlel jsem, jakým tónem vlastně čaroděje kritizovat. Bylo jasné, že jeho kult je vystavěn na úplně jiných principech než je logika a rozumné uvažování. Bylo evidentní, že zde nestačí prostě popsat realitu a doložit ji nějakými argumenty, byť je to samozřejmě pořád základ jakékoliv kritiky. Aby ale vůbec vznikl prostor pro rozumné uvažování a férový souboj argumentů, bylo nejdřív potřeba zbořit falešný mýtus. Bylo potřeba oprostit diskuzi od vznešených keců, ve kterých byla lež zabalená jako v úhledném dárkovém balíčku. A bylo potřeba snažit se ukázat tyto vznešené kecy v celé jejich absurditě, třeba i pokusem o humorný tón, jakkoliv je mi jasné, že to leckomu mohlo připadat trapné a pod úroveň.

Myslím, že to bylo a je správné. Velký čaroděj zkrátka není žádný zázrak, kolem kterého je slušné chodit po špičkách. Je to člověk jako každý jiný a zaslouží si stejné zacházení, jako každý jiný. Totéž platí pro jeho spící žáky. Juckesovy myšlenky mi připadají naprosto na místě. Někdy bych to formuloval méně drsně, někdy naopak drsněji, ale rozhodně odmítám obalovat kritiku do hezkých slov jen proto, aby se to růženkám hezky četlo. Pochopil bych to, kdybychom zde recenzovali baletní představení. Ale my tu přece diskutujeme o kultu, který zneužívá lidi. O kultu, jehož vůdce před pár dny kázal lidem, aby žili, jakoby byli mrtví a v praxi to bohužel nevypadá jen jako hlubokomyslná védantská filozofie. To si hezká slova zkrátka nezaslouží, byť nepochybuji, že je všichni včetně Juckese umíme používat.

Co chci dosáhnout tímto příspěvkem? Jsou to vlastně zase jen takové neuctivé kecy... ale už jsem holt takový. Co jsem chtěl dosáhnout předchozími příspěvky, často stejně neuctivými jako byl ten Juckesův? Chtěl jsem především sdělit svůj názor a jsem rád, že zatím ještě mám kde. Vždyt tohle je přece blog a diskusní fórum. Ne oficiální web Čičiho sjednocené strany rákšasického odporu se strategicky promyšleným P.R. a cílem za každou cenu přeprogramovat růženky do služeb temných sil. Je asi jasné, že se nezačnou hromadně probouzet poté, co se Juckes pohrdavě vyjádří o jejich čaroději. Ale má se jim proto podbízet? Jsem moc rád, že to neudělal. Je to hlas, který připomíná, že život v zakletém zámku není normální. A to má cenu.

Unexde má určitě pravdu v tom, že analýzy jsou na místě. Pusťme se do nich. Co v tom komu brání? Ale na druhé straně, copak je emotivní reakce něco špatného? Kdysi mi jeden věrný radil, abych se na celou aféru díval srdcem, protože rozum je omezený. Souhlasím s ním. JDŽ je založena na emocích, proto je myslím pochopitelné, že i reakce někdy mohou být emotivní. Copak nemáme právo se normálně lidsky naštvat a napsat, co cítíme? Nebo pořád ještě věříme tomu, že se to nesmí?

Myslím, že přestože se opakujeme, přestože jsme všechno podstatné dávno řekli, přesto mají tyto a podobné stránky pořád smysl. A to právě díky rozmanitosti názorů a pocitů, které tu zaznívají. A budou ho mít, dokud si někdo bude myslet, že strávit život pohádkově sladkým spánkem je dobrý nápad. Ufo má pravdu, na zámku nejspíš oslavují. Věřím a doufám, že neprávem.

šiša