Drazí Svámidžího žáci,
již to bude zisk, když jen několik z vás se posune ve svém procesu
probuzení se. Pokud si alespoň někteří z vás uvědomí, že obvinění ze sexuálního
zneužívání nejsou pomlouvačnou kampaní proti svámímu Mahéšvaránandovi, ale s
velmi vysokou pravděpodobností jsou to zkušenosti, kterými opravdu prošly mnohé
žačky.
Chci touto zprávou o své vlastní
zkušenosti pomoct probudit ty, kteří stále věří, že by mistr stál nad
jakoukoliv chamtivostí a chtíčem a nikdy by žádnou takovou věc neudělal.
V letech 1991 a 1993, kdy jsem byl členem skupiny v Hamburku jsem byla jednou z
mistrových milenek. Bylo mi 22 let, když to začalo a já jsem jím velmi
fascinována.
Velmi rychle jsem ho povýšila na pozici svého Boha, a on se velmi snadno nechal
do této pozice povýšit. Chtěla jsem být dobrým žákem. Přála jsem si, abych mu mohla
ukázat, jak skutečná a jak hluboká je moje oddanost. Jednoho dne se ve Vídni
Svámídží se ptal na mojí "oddanost":
Všechno to začalo otázkami: "Co mi dáš? Dáš mi opravdu vše? "
Spustí ve vás tyto otázky varovný zvonek? - Ano, můžete je také číst na
webových stránkách o zneužívání od žen, které nyní svámidžího obviňují, že je zneužil.
V těch dnech jsem myslela, že to byla romantická otázka mistra k mému individuálnímu
já.
Dnes jsem se musela dozvědět, díky prohlášení ostatních dívek, že to byl jen běžný
vzor nebo trik svámídžího, jak je přimět, aby uspokojily jeho sexuální touhy. A
kdo by chtěl říci "ne"
v takové chvíli tak mocnému a jinak milujícímu mistrovi?
Ještě před krátkých časem jsem věděla jen o hrstce takových žen ve Vídni a Hamburku, které byly tímto
způsobem svámidžímu obzvláště blízké. Každé z mých speciálních setkání se svámídžím
se stalo dobrovolně, s výjimkou zneužití moci mezi učitelem a žákem, které bych
v té době popřela kvůli nedostatečnému
pochopení psychologie, která je za tím.
Velká část všech svámidžího žáků žije v extázi, že tím, že znají jeho, znají osobně
boha. Žijí v neuvěřitelném absolutismu. Teď si představte, jak je možné se
cítit, pokud dívce, která
byla také závislá na tomto absolutismu, je dovoleno, aby učinila takové
zvláštní zkušenosti s Bohem?
Byl to nevýslovný pocit , bylo to euforizující a pozvedalo mě to, povznášelo mě to. Nikdy jsem
to ze své strany nevnímala jako zneužití. Byly to strhující události, byl to
čas kdy jsem byla tak naivní, ale také čas, který bych si nechtěla nechat ujít.
Každopádně, kdo má šanci zažít takové dobrodružství?
Není to fascinující, jak hluboce jsem měla vymytý mozek – jsme měly vymytý
mozek?
Skutečnost, že bylo více "milenek", byla nepříjemným zážitkem
až zpětně. Můj stav mne stále držel, abych zůstala a byla jsem si jistá: "Mistr ví přesně,
co dělá a jen já to prostě nechápu! " Znovu a znovu mě svámidží žádal, abych
o tom mlčela, abych si udržela tuto zvláštní milost jako tajemství, jinak by
byla tato guru kripá (požehnání mistra) ztracena. Dobrá, člověk může pochopit,
že ...
Během let 1992-1993 mé pochybnosti rostly. Nemohla jsem strávit, že někdo, kdo předstírá,
že je sanjásín, mnich, a že je seberealizovaný, by mohl hrát takové skryté hry.
A konečně jsem odešla. Ponechala jsem si
ale přátelství s několika žáky. A těmto přátelům jsem řekla své příběhy o
těchto tajných zkušenostech se svámidžím
v jedné ze slabých chvilek v roce 1995. Jen o chvíli později jsem toho litovala,
protože to způsobilo, že to ve mně vyvolalo velký strach.
Manipulace skrze svámídžího a jeho žáky byla ve mně ještě tak silná, že jsem si
myslela, že toto odhalení nepřežiju. Myslela jsem si, že nyní přijdou jeho mocné
siddhi (nadpřirozené síly) nebo
negativní karmy a zničí mě. Jako vrchol všeho bylo, že ti přátelé,
kterým jsem to řekla, mě vůbec nepodpořili. Pro některé z nich jsem byl na hranici duševní
poruchy, někteří mi nejprve věřili, pak mi věřit přestali a stáhli se ode. Všichni zůstali se svámídžím.
Po několika letech jsem začala znovu navštěvovat jeho semináře. Mohla jsem velmi dobře oddělit
jeho hodnotné přednášky od masové hysterie kolem něj, takže jsem se tím
nenechala chytit.
A – mlčela jsem, protože by to nikdo nepochopil, a také proto, že jsem mu z hlouby
svého srdce nepřála tuto hrstku (dobrovolných) žen.
Dávno jsem našla svůj vnitřní klid, dívala
se a testovala mnoho různých stylů jógy
a moderních filozofických konceptů. Přes to všechno jsem měla svámidžího stále
ráda a neměla jsem tušení, že rozsah
jeho žití dvou různých životů je mnohem větší, než jsem si myslela.
Nevěděla jsem nic o webových stránkách popisujících zneužívání až do
poloviny března 2011. Pak mi zavolal jeden
žák z Hamburku. (Žiju daleko od Hamburku a jen jednou za rok přijíždím na
svámidžího seminář). Byla jsem tak
šťastná, že ho slyším po tak dlouhé době. Zeptal se mě, jestli vím o těchto
hrozných událostech, které se teď dějí a já jsem si nejdřív myslela, že mluví o
jaderné katastrofě v
Japonsko. Pak mi ale řekl o obviněních svámidžího ze zneužívání a zeptal se mě
přímo: "V těch dnes jsi odešla od svámídžího. Proč? Měla jsi s ním
také takové zkušenosti? "Cítila jsem se jako by mě svojí přímostí napadl a nakonec mu řekla pravdu.
Dnes si většina mých přátel vzpomíná na ty rozhovory, které jsem vedli na toto
téma v devadesátých letech. Možná je to tak proto, že jsem získala větší
důvěryhodnost díky zprávám a prohlášením ostatních žen.
Jsem velmi ráda, že mají odvahu a
smělost, které jim pomohly se od něj oprávněně odvrátit, protože vím, že je možné se cítit tak, jako by vám někdo
podtrhl koberec pod nohama. Věnovali mu velkou část svého života a on je neskutečně zklamal. Zároveň jsem velmi ráda, že mohou myslet
podstatně svobodněji a že může být jejich jóga osvícenější.
Pro mě to je také zajímavé, jak Fellowship ve Vídni reaguje na tyto mezinárodní
obvinění ze zneužívání.
Co mohu vidět je naprostý nedostatek
vůle věci odhalit, a nedostatek otevřenosti opravdu se dozvědět o všem. Nikdo neklade
otázky - všechny mlčí. Já to nevnímám jako ticho chladné necitlivosti. Pro mě
to ticho přichází z hlouby nejistoty,
zda je povoleno mít takové myšlenky o mistrovi. Bohužel takové chování přitahuje
chlad nebo necitlivost.
Všechny tyto události mi umožnily naučit se během posledních dnů mnoho o
manipulaci, skupinové amnézii a nižším charakteru lidí . A hodně o strachu a
úzkosti! Stále více si uvědomuju, jak opravdu nebezpečný může být osobní kult.
A v tomto případě jsou žáci dokonce nebezpečnější, než mistr sám. Svámídží v podstatě
nemusí nic dělat. Vštípené otroctví žáků
pracuje pro něj. Největší práce je udělána naočkováním strachu z porušení guruvákjam
(guruovo slovo je zákon) a strachu ze špatných
karem.
Vlídně vás prosím, abyste zahrnuli můj příběh do vašeho
procesu posuzování obvinění proti svámidžímu. Možná, že vám pomůže vidět
jasněji.
S láskou - a s nadějí, že každý z nás (včetně svámidžího) se znovu a znovu rozhodne
pro pravé světlo, lásku a mír uvnitř sebe a že tento mír může být silnější než
všechny (bohužel nutné) nepokoje ve vnějším světě,
Vaše
Mira (Meera) – 19.dubna 2011
