Mojca Černelč Koprivnikar: Oznámení o svědectví dřívější členky a má rezignace jako cvičitelky jógy

Překlad z https://sites.google.com/site/paramliar/news/ObvestiloMojca%C4%8CK_28Feb2014_Dodatek_april14.pdf?attredirects=0&d=1

Adresováno: Društvo Joga v vsakdanjem življenju (Sdružení Jóga v denním životě), Ljubljana

předsedovi, Výkonné radě a cvičitelům jógy (skupina cvičitelů)

Re.: Oznámení o svědectví dřívější členky a má rezignace jako cvičitelky jógy

Příloha k oznámení ze dne 3. dubna 2014

V době tohoto oznámení se bývalá členka rozhodla odkrýt svou identitu. Proto přikládám Mašino doplněné svědectví v dopise dlouholeté cvičitelce Andreji Vukmir. Dopis je možné poslat členům a organizacím JDŽ i dalším zúčastněným stranám na národní i mezinárodní úrovni.

Mojca Černelč K., bývalá cvičitelka v JDŽ Ljubljana, Maribor a Celje

Drahý Vlado, Urško, Výkonná rado a jógoví cvičitelé!

V pátek 10. ledna 2014 v 18 hodin jsem se zúčastnila schůze cvičitelů spolu s dalšími 17 cvičiteli jógy a naším předsedou (Vlado P., Vojka B., Janez K; Tanja S., Marija V., Klemen J., Janez R., Urška S., Miha Z., Barbara G., Gordana K., Katerina R., Boštjan V., Borut Ž., Petya, Lea R., Matija Ž. a Betka T. – pokladnice) a seznámila jsem vás se dvěma záležitostmi:

1) S osobním svědectvím bývalé členky JDŽ Ljubljana týkajícím se jejích sexuálních vztahů se Svámidžím (datovaným 8. ledna 2014).

2) S mým odstoupením jako cvičitelky jógy - nemohu vést hodiny jógy a učit jógu jménem Svámidžího a jeho systému Jóga v denním životě, dokud se tyto věci nevyjasní.

Diskutovali jsme o obou záležitostech více než dvě hodiny a očekávám, že to bude zaneseno do zápisu schůze cvičitelů. Zápis jsem dosud neobdržela, proto - abych vám pomohla doplnit zápis a případně naplánovat další aktivity Spoležnosti JDŽ v Ljubljaně - vám zasílám následující přílohy,  které se vážou k dotyčné záležitosti:

- Příloha 1: Shrnutí svědectví Svámidžího žákyně, o kterém jsem vás informovala na schůzi.

- Příloha 2: Dopis s mou rezignací včetně vysvětlení

- Příloha 3: Mé úvahy, o které jsem se s vámi do značné míry již podělila na schůzi a v následující den po semináři.

- Svědectví: Po schůzi jsem obdržela písemné svědectví Svámidžího žákyně, které teď s jejím svolením předávám vám.

Příloha 1: Osobní svědectví Svámidžího žákyně

Ve středu 8. ledna jsem vyslechla čtyřhodinové svědectví žákyně Svámidžího a dozvěděla jsem se následující:

1. Svámidží udržoval po mnoho let sexuální vztahy se svou žačkou.

2. Měl pohlavní styk s ní a s více dívkami nebo mladými ženami najednou; mnohokrát se osobně podílela na uspokojování Svámidžího sexuálních potřeb ve skupině dvou, tří a pokud si vzpomínám, až sedmi žákyň najednou.

3. Svámidží si vyžádal, aby to zůstalo tajné a že o tom nesmí mluvit.

Svámidžího žákyně mi podala podrobný výčet, kde, jak a kdy Svámidžího uspokojovala orálně nebo s ním měla pohlavní styk, a to počínaje rokem 1996, kdy byla mladou ženou po dvacítce, až do roku 2006. Při pohlavním styku měl vždy kondom a mnohokrát to skončilo situací, kdy to Svámidží dělal s více ženami najednou (2, 3 nebo dokonce 7). Byl opatrný a vždycky se ujistil, že ho nikdo nemůže překvapit nebo že ho nikdo nemůže v tu chvíli hledat. Styky s ní začal mít, až už byla v józe nějaký čas, když mu začala nosit čaj před spánkem nebo po obědě v rámci Sévy. Jednoho dne ji vytáhl hlavu do svého rozkroku a chtěl po ní, aby ho uspokojila orálně. Svámidží také vyžadoval, aby to zůstalo v tajnosti. Dále detailně popsala pokus o znásilnění, kterého se stala obětí ze strany Gurudžího, ale kterému se jí podařilo vší silou odolat. Gurudžímu se nicméně podařilo kousnout ji do rtů. O této události napsala Svámidžímu. Po delší době ji kontaktoval známý představitel Fellowshipu a řekl jí, aby o těchto věcech už nepsala. Při příštím setkání se Svámidžím ji Svámidží řekl, že řekne Gurudžímu, aby už takové chování neopakoval. Potom už s ní o této záležitosti nikdy nemluvil.

Když jsem se jí ptala, proč o tom mlčela, řekla mi, že věřila Svámidžímu. Věřila, že on ví, co je správné. Proto mlčela, jak vyžadoval, a tím chránila jeho i systém. Nikdy o tom neuvažovala jako o zneužívání, a to až do skandálu s Nikou a do obvinění, že Svámidží měl sexuální styky se svými žákyněmi. Reakce jógové komunity - lidí a samotného Svámidžího - na nařčení ze strany mladých žen jí otevřela oči a šokovala ji. Byla zděšená z toho, jak byly diskreditovány ony samy i jejich důstojnost, jak byly ponižovány a znevažovány. Takové chování se dalo očekávat od lidí, kteří neznali pravdu. Ale když viděla, že sám guru těchto žen je označil za démony a rákšasy a že i lidé, kteří znali pravdu (a věděli, že všechno, co ženy říkaly, byla pravda) - o Svámidžím a o Gurudžím - se zachovali stejně, teprve tehdy si uvědomila, že máme co do činění s komunitou zneužívaných a zneužívajících lidí. V ten den odešla z JDŽ. Tehdy neodhalila své tajemství, protože sledovala případ Niky a dalších žen a měla možnost vidět, čeho jsou schopné slepé masy. V následujících letech si uvědomila, že lidé mají právo znát celou pravdu. Mají právo na všechny informace a na to, aby se sami rozhodli, jak s těmito informacemi naloží. Proto ukončila své mlčení.

Informovala jsem vás také o tom, že nejdříve jsem slyšela o vyjádření této žákyně týkajícím se jejího sexuálního života se Svámidžím, bylo to před 2-3 měsíci, a také o žákyni Andreji V., která mi osobně přiznala, že jí Svámidží jednou v Indii nečekaně a silně políbil na ústa.

Přiloha 2: Mé odstoupení z pozice cvičitelky jógy a vedoucí skupiny pro semináře v JDŽ Ljubljana

Toto otevřené osobní svědectví bylo pro mě tak zdrcující a skutečné, že jsem poprvé za více než 20 let cvičení jógy v JDŽ a po 10 letech v roli cvičitelky musela zastavit své další aktivity v JDŽ, abych se na sebe mohla podívat do zrcadla a abych byla pravdivá sama k sobě. Existence sexuálních praktik mezi duchovním vůdcem a jeho žáky, jak mi bylo popsáno, je pro mě naprosto nepřijatelná. Podle mého názoru je to v naprostém rozporu ke všemu, co Svámidží veřejně učil a co o sobě prohlašoval (jako duchovní učitel, sanjásí a svámí). Věřím, že důvěra jeho žákyně, získaná také kvůli jeho reputaci, víra ve starobylé cvičení jógy, stejně jako pozice duchovního mistra jógy byly zneužity k sexuálnímu vykořisťování žaček, bez ohledu na to, zda si toho byly nebo nebyly vědomy.

Pokračovat ve vyučování jógy v rámci JDŽ Slovinsko a ručit svým jménem za Svámidžího systém (od cvičení až po Svámidžího semináře) před našimi cvičenci jógy by pro mě znamenalo následující:

1. Že jsem si zachovala přesvědčení, že Svámidží a JDŽ jsou plně důvěryhodní.

2. Že bych podporovala systém, který minimálně nepřímo umožňuje zneužívání, nebo ho dokonce podporuje.

3. Že bych zatajovala informace o sexuálním životě gurua a autora systému, které jsou mi dobře známé, a které mohou být pro cvičence jógy důležité pro rozhodování, zda následovat tohoto učitele, nebo ne: zda se stát žákem Svámidžího, nebo ne, zda v něj věřit, zda se na něj spoléhat při životních rozhodnutích (například týkajících se manželství, dětí, stěhování, studií a také placené karmajógy doma a v zahraničí atd. a také při převodu majetku na něj (něco takového už se stalo zde v Ljubljaně, pokud je mi známo.)).

4. Že připouštím možnost, že učením jógy a prací pro JDŽ mohu nepřímo a nevědomě skončit v pozici kuplířky pro JDŽ, a tím, že bych mlčela o skutečnostech, které jsou mi známy, bych zatajovala a klamala lidi. Jedna jediná dívka, žena nebo muž, obětovaná nebo obětovaný tímto způsobem v prospěch JDŽ je pro mě až příliš.

Proto shledávám jako neetické a podvodné vůči naším cvičencům jógy, abych nadále vyučovala jógu v rámci JDŽ Ljubljana. Tímto se vzdávám pozice cvičitelky jógy v JDŽ Ljubljana; nemohu zastávat takovou pozici, dokud se záležitost Svámidžího sexuálních praktik s jeho žákyněmi nevyjasní v rámci samotného systému, v JDŽ Ljubljana, ve Sdružení Jógy a ve Fellowshipu způsobem, který je přinejmenším dobře míněný a zahrnuje respekt a účast - a bez fotek opic (jako se to stalo v případu Niky, když poprvé prozradila zneužívání) - jak to bylo dosud zvykem ve vztahu ke Svámidžímu.

Ze stejných důvodů se vzdávám i pozice koordinátorky jógových seminářů (do které jsem byla jmenována rozhodnutím Výkonné rady z 15. února 2013) následující den po semináři proti stresu.

Příloha 3: Mé úvahy (i s ohledem na případ Niky)

Nika. Pokud je mi známo, tak k jógové komunitě i veřejnosti ve Slovinsku a ve světě pronikly informace o Svmidžího údajném sexuálním životě prostřednictvím Ničina příběhu, odhaleného začátkem roku 2011. Pokud vím, podařilo se tak zasít silné semínko pochybností na dvou schůzích jógy, aspoň pokud jde o ty, kterých jsem se zúčastnila já (vzpomínám si na první, svolanou Sdružením Jógy, která se konala v malé hale ljubljanského jógacentra, a také na schůzi cvičitelů v Ljubljaně, která se mimo jiných témat zabývala také touto záležitostí) a také prostřednictvím e-mailů týkajících se pravdivosti příběhů Niky a ostatních, které následovaly.

Z nedávných rozhovorů se cvičiteli jsem zjistila, že už tehdy nejméně jeden cvičitel věděl, že to, co se stalo Nice, byla pravda, ale snažil/a se najít hlubší důvody; myslel/a si, že Svámidží musí vědět, k čemu je takové jednání dobré. Dalším navrhovaným důvodem byla karma. V telefonickém rozhovoru se Svámidžího žákyní z jiné organizace JDŽ jsem se nedávno dozvěděla, že i ona věděla o sexuálním poměru mezi Nikou (19letou) a Svámidžím (více než 50letým). Myslí si, že sama Nika to chtěla, když jí bylo 19. Ona s tím dokáže žít. Já ne.

Na schůzi jsem řekla, že při první bouři v roce 2011 všechno proběhlo z mého hlediska relativně klidně. Neměla jsem žádný kontakt s Nikou ani s žádnou z dalších možných obětí. Věřila jsem výkladům Ničiných blízkých přátel z jógy a také vysvětlením ze schůze Sdružení, že Nika se zjevně nějak zbláznila, protože byla zneužitá v dětství. Pokud si vzpomínám, tak o další žákyni se říkalo, že není důvěryhodná, protože už mnohokrát změnila identitu. Řídila jsem se také Svámidžího vyjádřeními k této záležitosti, například ze cvičitelského semináře v Novom Mestě prostřednictvím Skypu, kde prohlásil, že nic z toho není pravda. Z tohoto důvodu jsem nevěřila, že by Svámidží, který je také svámí a sanjásí, mohl vést jakýkoliv paralelní sexuální život, natož s několika žačkami najednou. Na základě informací, které jsem tehdy měla, jsem uvěřila Svámidžímu a dokonce jsem se zúčastnila první schůzky v PR agentuře, kde jsme žádali o radu, jak "zastavit kampaň proti Svámidžímu". Pochybující ředitelce jsem Svámidžího představila v nejlepším světle, takového, jak jsem ho znala z jeho učení. Kdybych měla informace, které mám teď, jednala bych jinak.

Soucit. Pokud my, jógová komunita, přemýšlíme nad tím, jestli zabít komára, nebo ne, a soucítíme se všemi zvířaty, kam se proboha poděla starost a soucit se Svámidžího žačkami? I kdyby tato žačka neříkala pravdu, mohlo nás aspoň napadnout, že má nějaké vážné potíže. Kdo z nás se odvážil - v současné atmosféře a prostředí, obklopen lidmi smýšlejícími způsobem, který je částečně popsán u Ničina případu a v příloze 3 - otevřeně mluvit o věcech, které se mohly dít ve Svámidžího ložnici, v posteli nebo na podlaze?

Dilemata cvičitelů v posledních letech. Překvapilo mě, když jsem slyšela, že v důsledku Svámidžího údajných sexuálních poměrů s žačkami někteří cvičitelé JDŽ už od roku 2011 řešili vážná osobní dilemata a čelili vážným pochybnostem. Pokud tomu rozumím dobře, cítili se zodpovědní za své pochybnosti. Říkali, že se jim časem nějak podařilo pochybnosti překonat (některým to trvalo přes rok). To vyvolává mnoho otázek. Lituji, že jsme o tom otevřeně nemluvili. V důsledku toho jsem v té době nic nevěděla. Kromě toho jsem měla dojem, že už v Ničině případu měli větší podezření, než jsem v té době věděla. Uvažuji, jestli se nepovažovali za dobré žáky, protože měli pochybnosti. Slyšela jsem, že žáci odkládali před jógacentrem fotky a materiály JDŽ. Na schůzích cvičitelů, kterých jsem se zúčastnila, jsme o tom nikdy nemluvili, ani o tom, kdo by to mohl dělat a proč lidi odcházejí a nevím, jestli někdo ze cvičitelů něco věděl o tom, proč ti lidé odcházejí.

Lidská chyba. Jóga má být praktická a duchovní učitel Svámidží má žít a učit tak, aby šel příkladem v sebeuvědomování a sebekontrole a těmito vlastnostmi se staneme sami sobě mistry. Divím se, kam se poděla Svámidžího pozornost, citlivost a zdravý rozum, když byl v ložnici. Když tohle všechno má být považováno čistě za "lidskou chybu", mohu to skutečně považovat za nepodstatné? Mohu považovat za bezpečné, když se takto bude chovat můj nadřízený k mým kolegům nebo kolegyním, psychiatr nebo gynekolog ke svým pacientům, učitel, trenér nebo ředitel ke svým žákům nebo studentům? Mohu jim stále věřit, "s ohledem na to všechno ostatní"? Natož učitel jógy honosící se dlouhou řadou zvučných jógových titulů, a který se dokonce zavázal k celibátu!

Pokud žačky představují "Svámidžího slabost", čekala bych, v úctě k jeho poznání, jehož podle svých prohlášení dosáhl - že si toho bude aspoň vědom, pokud to už nedokáže ovládat. Pokud je mi známo, tak si vysloveně zval - ve jménu duchovního cvičení a vývoje - skupinu žaček, například do Vídně. Není to, jako když si alkoholik na léčení najde práci v obchodě s vínem?

Duchovní učitel a učitel sexu. Svámidží učí: "I zvířata dovedou jíst, pít a rozmnožovat se. Jenom lidé si mohou uvědomit své lidské a božské možnosti, rozvinout své vlastnosti jako je soucit, láska, pomoc druhým atd. Účelem lidského života je duchovnost - rozvinout tyto lidské vlastnosti." Proto jsem ho považovala za učitele duchovního, ne za učitele sexu, po celých 20 let mého života v JDŽ. Jak vysvětlit tuto propast mezi jeho učením a jeho sexuálními praktikami?

Nemoralizuji. Pokud jde o mě, mohl by intimně žít se ženou, která by byla vůči němu v rovném postavení, nebo s řadou takových, kdyby s tím všechny souhlasily a pokud by byl v tomto ohledu upřímný. Ale i v takovém případě zůstává otevřená otázka toho, že přísahal celibát jako sanjásí a svámí. Skrývat tyto vztahy a ženy, kterých se týkají, podle mého názoru přinejmenším klame ostatní žáky a ponižuje žačky, které se na sexuálních vztazích podílí.

Učitel, důvěra a důvěryhodnost. Role učitele v sobě obsahuje myšlenku, že učitel ví o něčem víc, než lidé, které učí. U duchovního učitele jógy se předpokládá, že má zvláštní vědomosti o smyslu života, a kvůli tomu se cítí povolán učit a vést ostatní, pokud jde o to, jak mají žít. Aby umožnil přenos tohoto poznání, musí žák věřit tomu, že uskutečnil prohlašované poznání, jelikož učitel přebírá zodpovědnost za to, že mu poskytne bezpečné vedení, což znamená, že nezneužije žákovy důvery. Svámidží učí, že žák, který nenásleduje svého gurua, jenž ví, co je pro žáka nejlepší (Guru Vákja), promarní svůj život.

Svámidží se představuje jako duchovní učitel, který by měl být zcela oddaný Bohu (sanjásí, svámí, který proto žije v "celibátu"), učitel s jediným posláním, a to sloužit lidstvu a všem živým bytostem a přitom "na všechny pohlíží stejně".

Svámidží učí myšlenku absolutní víry a oddanosti "dobrého žáka" a také se prohlašuje za člověka, který přerostl světská pokušení, který se narodil jenom s cílem sloužit svým žákům, který se o ně postará v tomoto životě i v životech následujících, atd. S ohledem na tohle všechno od něj žádný z jeho žáků (možná kromě těch, kteří o tom věděli) vůbec nečekal, že bude mít nějaký sexuální poměr. To je důvod, proč si - v situaci, kdy jsme svědky jednání, které bychom jinak, za normálních okolností, považovali za podezřelé - spíše myslíme, že nás mysl klame; nebo se přikloníme k myšlence, že nerozumíme atd.

Svámidží nás také svými příběhy o józe učí, že jeho vztah vůči žákům je "láskyplnější než naše vztahy k našim nejbližším" a především, že duchovní učitel v rámci svého vztahu s žákem ví všechno, a proto mu nabízí duchovní vedení a přebírá za něj zodpovědnost. Svámidží působí dojem, že ví mnohem víc než normální lidé - o životě, naší minulosti, současnosti a budoucnosti a také o našich dobrých a špatných vlastnostech. A za "dobrého žáka" jsi považován, když následuješ svého duchovního učitele bez váhání a bezpodmínečně a od dobrého žáka se očekává, že převezme zodpovědnost za všechny pochybnosti, které mohou vyvstanout v jeho mysli a za to, že je pustí z hlavy. Jak může žák v takovém případě vědět, kdy dojde k překročení a zneužití hranic jeho duchovního vedení, nebo jestli to znamená, že žák jenom nepochopil duchovní záměry?

Ženy "TO CHTĚLY". Po schůzi se někteří cvičitelé přikláněli k tomu, že "to ty ženy chtěly a že Svámidží je taky člověk", že se tak projevila příroda, Prakrti. Tomu věřím a vypadá to, že to bude pravda; možná zde máme co do činění s jejím projevem v obou směrech. Ale pokud se jedná o tohle, nemůžete se prohlásit za gurua s božskými vlastnostmi a zároveň spát se svými žačkami a ještě to držet v tajnosti, to vše na účet starobylého učení jógy a důvěry, kterou jste si získali jako duchovní učitel.

Svámidžího sexuální praktiky popsané ve svědectvích dalece přesahují to, co bych ještě mohla považovat za milostný a důvěrný vztah a spíše mě to přivádí k myšlence, že jde o prostředek uspokojení vlastního sexuálního chtíče a zneužití důvěry vlastních žákyň. A i kdyby takové sexuální praktiky měly být k něčemu dobré, pořád nedokážu pochopit, proč by je žákyně měly držet v tajnosti.

Ženy měly říct "NE". Slyšela jsem také názory, že se ženy měly naučit říkat "NE", že učitel musel mít skrytý vyšší cíl. Promiňte. Dokážete bez výčitek svědomí říct "NE" svému duchovnímu učiteli - aspoň pokud bereme ohled na jeho vlastní učení? Není to tak, že se žáci roky pročišťují, protože veškeré jejich neštěstí lze přičíst tomu, že se v něčem neřídili radou svého gurua? A to zahrnuje cokoliv od pozvání do Vídně a na karmajógu do Indie, rady, aby se vzdali možnosti mít děti, partnera, rady, jestli zůstat s partnerem nebo ne, jestli zasvětit život józe jako svámí nebo dělat něco jiného jako karmajógu. Častý názor, že vybrané dívky a ženy měly obdržet ze Svámidžího sexuálních lekcí zvláštní poznání, jsou bezpochyby dobře míněné, pokud jde o Svámidžího, ale je otázka, jestli jsou aspoň stejnou měrou reálné, pochopitelné a zahrnují stejný soucit i s těmito dívkami a ženami.

Karma. Někteří uvažují, že ty zážitky mohly být pro žákyně pozitivní takříkajíc karmicky. Pokud by to tak bylo, jak by někdo mohl promarnit takovou příležitost? Nebo je jenom snadnější přemýšlet tímto způsobem, když na tom člověk není osobně zainteresován? Opravdu by někdo z cvičitelů a žáků něco podobného rád zažil, aby vyřešil své karmické záležitosti? Lituje někdo, že nebyl mezi těmi, komu se to přihodilo? Já ne.

Rovnost v životě. Považuji všechny lidské životy za navzájem rovnocenné, stejně posvátné a hodné toho, aby se s nimi zacházelo důstojně a s úctou. Zaslouží si mnohem více než být pouhým předmětem sexuálního uspokojení. To je nakonec přesně to, co nás Svámidží učil. A život Svámidžího žákyně je rovnocenný životu gurua, i kdyby to byl opravdový guru.

JDŽ a zvažování přínosů. Vědomosti o józe, které jsem získala tvrdou prací i od Svámidžího a díky jeho systému jsou pro mě neocenitelné. Ale nemůžu chladnokrevně dát na jednu stranu váhy to, že mám ráda jeho učení a cvičení jógy podle systému JDŽ, všechny svoje znalosti o józe, možné hrozby pro mé budoucí vztahy s vámi všemi, kteří jste cvičiteli a členy JDŽ v Ljubljaně a s mými přáteli z jógy, pokud nepochopíte to, že jsem odstoupila z pozice cvičitelky a zanechala i dalších aktivit, nebo pokud mě dokonce budete soudit - a na druhou stranu váhy zneužití důvěry a cti určité žačky (v tomto případě ženy, ale mohlo by jít stejně dobře i o muže), jenom proto, že se to nestalo mně samotné. A i kdyby se to týkalo "jenom" jedné jediné dívky, je už tohle cena příliš vysoká a pro mě nepřijatelná.

Podepsaná svědectví žákyň. Když už se dotyčné žákyně vůbec dobrovolně rozhodly promluvit, musely k tomu mít velmi vážný důvod, ale především se musely už vyléčit z následků toho, co se jim stalo, nebo z toho, že se podílely na zatajování, protože věřily svému duchovnímu učiteli (závisí to také na jejich životních zkušenostech z minulosti). A co víc, musely mít dostatečnou jistotu a důvěru, že budou vyslyšeny a že je někdo bude brát vážně, a ne že jim bude vyčítáno, že to samy chtěly, protože měly říct "ne".

Teď si myslím, že JDŽ ve Slovinsku, možná jenom shodou okolností a s nejlepšími úmysly, se tomuto podařilo zabránit - tím, jak se zachovala v čase prvotního odhalení. Raději ani nemyslím na to, jak účinně jsme my všichni - svým postojem k Ničině případu, který byl minimálně lhostejný, pokud ne přímo pohrdavý - pomohli udržet mlčení dalších možných obětí. Nezpůsobili jsme další zneužití (snad nechtěně nebo nevědomě)? Kde je Nika teď a co dělá? Proč nám Bůh dal uši, oči a ústa? Abychom se otočili, když to, co vidíme, slyšíme a zažíváme není v souladu s našimi představami? Doufám, že dotčené ženy, které stále poslouchají jako "správné žačky" a tím, že plní jeho instrukce, chrání systém a Svámidžího, jednoho dne dokážou vystoupit z temnoty skrývání, do které je svedl jejich učitel. Možná dnes mají manžele a děti a zametly to všechno za sebou, jakoby se jich to už netýkalo.

Mám být v rozpacích z toho, že se ta žákyně rozhodla promluvit až teď, po tolika letech? Kdo je schopen říct i svým nejbližším přítelům a rodině například to, kde a jak přišlel o panenství? Kdo se odváží veřejně mluvit i o svém normálním sexuálním životě? Irsko rozkrývá sexuální zneužívání v církvi terpve po 50 letech. Je velmi pravděpodobné, že "žačky pro sexuální Sévu" nebyly v době zneužívání ještě pevné osobnosti a ani v dětství se jim nedostalo lásky a sebedůvěry.

JDŽ a Svámidží má vnější nepřátele. To je další výklad, na který jsem narazila v Ničině případu a trochu mu naletěla: Slyšela jsem, že to všechno je spiknutí církevních frakcí, protože to všechno bylo tak dobře zorganizované a došlo k tomu současně na mnoha místech světa. Musím říct, že s takovým sexuálním chováním, jaké nám bylo odhaleno, Svámidží vůbec nepotřebuje vnějšího nepřítele.

Naše děti. Byla bych ráda, kdyby v sobě naše děti rozvinuly zdravou sebedůvěru, aby dokázaly rozpoznat hranice své bezúhonnosti a uměly říct NE i svým rodičům. Nechci, abychom je tlačili k slepé víře a s naším požehnáním do náručí nevyzpytatelných guruů, jako se to stalo ženě, která mi vyprávěla svůj příběh. Nechtěla bych, aby měla jakákoliv žena nebo muž takové sexuální zážitky se svým guruem nebo jakýmkoliv jiným učitelem. Přes mnoho dobrých věcí, které v JDŽ jsou, považuji takové riziko za nepřijatelné. Proto udělám všechno proto, abych k němu nepřispívala. Řekla jsem svému dítěti - způsobem přiměřeným jejímu věku - o obsahu svědectví a o důvodech, které mě vedly k tomu, abych přestala dělat cvičitelku JDŽ a také jsem otevřeně prohlásila, že jsem se ve Svámidžím celá ta léta mýlila.

Svámidží. Svámidží může být světový mistr jógy, ale nemůže si dovolit dělat, co se mu zlíbí. Jako jeho žačka - a to přeji všem jen to dobré, včetně něho - po něm požaduji, aby okamžitě přestal se sexuálními praktikami se svými žáky, pokud už to neudělal! Takové chování je nepřijatelné podle všech lidských zákonů, i kdyby byl sám Bůh, sestoupivší nevím odkud, kde je takové chování obvyklé a bez ohledu na to, jestli je takové chování běžné v Indii. Pokud je mi známo, Svámidží o tomto nikdy nemluvil a ani v jeho knihách neexistuje jediná zmínka o sexuálním zasvěcování žákyň. Jediná správná věc, kterou by měl udělat, je minimálně se omluvit žákyním, jejichž fyzické a citové hranice a jejichž integritu narušil a jejichž mlčení požadoval a přijmout plnou zodpovědnost za to, čeho se dopouštěl a co spolu dělali a také za všechny následky, které to mělo. Také uvažuji, do jaké míry je ještě možné důvěřovat upřímnosti a prospěšnosti jeho dalších požadavků a očekávání vůči žákům a cvičitelům, věcí, jichž se sám nedrží.

Co teď?

Cítím jako svou povinnost říct to, co vím, protože bych si sama bývala už dávno přála vědět, co aspoň někteří lidé už tehdy věděli, například o Nice. A taky o tom, že aspoň někteří cvičitelé měli několik měsíců problémy s meditací a sádhanou. Divím se, nakolik popírali svou intuici, když věřili spíše tomu, že Svámidží ví nejlíp, co je dobré, než vlastním pocitům. Je lehčí milovat, důvěřovat a soucítit s guruem než se sebou samým nebo s někým, kdo vám je celou dobu nablízku?

Záležitost, s níž se potýkáme, je velice vážná. Přesto nevím, jestli je dost vážná pro JDŽ nebo Sdružení. Nyní jsem přesvědčená, že údajný sexuální vztah mezi Svámidžím a jeho žačkou je - aspoň v rozsahu, se kterým jsem obeznámena - věrohodný, proto bych chtěla, aby Sdružení věnovalo pozornost také informacím, které byly na schůzi zavrženy jako "pomluvy předchozích let", a aby vyslechli žáky, kteří opustili JDŽ "mlčky", zjistili, proč se tak rozhodli, a jako projev účasti jim nabídli aspoň porozumění a pokud se jednalo o zneužívání, tak jim poskytli pomoc.

Co chcete dělat ve světle tohoto všeho? Dokážu pochopit, pokud zůstanete v JDŽ. Po těchto svědectvích ale já osobně nemohu důvěřovat a nemohu ani ručit za důvěru mých cvičenců, pokud jde o Svámidžího nebo systém JDŽ.

Mojca Černelč Koprivnikar

Ljubljana, 28. února 2014