sobota 12. dubna 2014

Svědectví č. 7 – Maša Blaznik, Slovinsko


Jmenuji se Maša Blaznik, jógovým jménem Mahima Devi. Jógu jsem začala cvičit ve sdružení Jóga v denním životě Ljubljana ve Slovinsku, v roce 1992. Bylo mi 20 let. V roce 1994 jsem odjela na dvouletý studijní program „Védská studia“, který pořádal ášram v Džadanu v Indii. Skupina nás, kteří jsme zde studovali, byla v jógové komunitě známá jako „studenti z Džadanu“.

Věřila jsem, že na cestě osobního rozvoje člověk potřebuje duchovního učitele. Někoho, kdo už není zapleten do pout všedního života, kdo dosáhl vyšší úrovně vědomí a pochopení a nepodmíněné lásky ke všem živým bytostem. Cesta a zážitky, které jsem tam měla zakusít, byly velice odlišné od toho, co jsem chápala pod pojmem „duchovní vývoj“. V průběhu tohoto pobytu v Džadanu jsem se také stala jednou z těch využitých/zneužitých dívek, o kterých byla řeč před třemi lety.

Mívala jsem sex se Svámidžím, po mnoho let. Dělo se to v jeho pokojích v ášramu v Džadanu (mezi roky 1994-1996) a příležitostně při seminářích v jeho pokojích ve Vépu, v Ljubljaně, Vídni, až do roku 2008. Někdy jsem s ním byla sama, někdy bylo v místnosti i několik dívek.

Nikdy jsem o tom s nikým nemluvila, protože mi Svámidží dal přísný pokyn, že to musí zůstat tajné. V roce 1996 mě sexuálně napadl Svámidžího guru, Svámí Mádhavánanda, ale unikla jsem mu. O této události jsem se zmínila v dopise Svámidžímu. Při příštím osobním setkání mi řekl, že si s ním promluví, aby to už nedělal. Nikdy jsem to nikomu neřekla. Vrchní představitel Fellowshipu mě později varoval, abych se o těchto věcech písemně nezmiňovala.

Jak došlo k tomu, že jsem byla v JDŽ tolik let a o zneužívání jsem přitom nepromluvila až do této chvíle? Proč jsem se nepřipojila k dívkám, které před dvěma lety veřejně promluvily o svých zážitcích? I když jsem věděla, že mluví pravdu, nedokázala jsem promluvit, protože jsem se příliš styděla a měla strach.

Z jógové společnosti jsem se stáhla už pár let předtím, než dívky o zneužívání veřejně promluvily. Myslela jsem si, že to bude stačit k tomu, abych začala novou kapitolu svého života. V této době jsem ještě pořád považovala Svámidžího jednání za zkoušku oddanosti guruovi a žákovy důvěry a jako způsob vyjadřování lásky. Skutečnost je taková, že i když mi jeho jednání připadalo nepříjemné a znepokojující a nepociťovala jsem jej jako něco božského a jedinečného, přičítala jsem to svým vlastním nedostatkům.

Odpověď členů jógové komunity a Svámidžího na příběhy dívek, které promluvily o zneužívání, pro mě byla začátek konce. Znala jsem ten příběh: deflorace, sexuální hry s několika dívkami najednou, příběh s Gurudžím. Svámidží věděl, že dívky mluví pravdu, ale v rozhovoru je označil za démony, ale později se, na radu poradce pro PR, ponořil v naprosté mlčení. V rámci jógové společnosti byly dívky uráženy a diskreditovány, dali si záležet na tom, aby byly dívky označeny za schizofreničky, za promiskuitní, zmatené, že si to samy přály, že je tantrický mistr, atd.

Jak jsem sledovala vývoj situace, uvědomila jsem si, k jak velkému zneužívání vlastně došlo a že nebylo jen sexuální povahy, ale mnohem hlubší. Už nechci být součástí komunity, která ze soucitu nejí maso, ale postrádá soucit s dívkami, které trpěly skutečným zneužíváním – od nás všech; od těch z nás, kteří věděli, že mluví pravdu, až po ty, kdo nebyli ochotní je ani poslouchat.

Po dvou dekádách v jógové komunitě jsem si uvědomila, jak příšerný dopad to mělo na mě, na můj život a na mé vztahy – zneužívání, které jsem zažívala a tajemství, která jsem se samozřejmostí udržovala. Hanba, kterou jsem si v ten okamžik uvědomila, mě donutila na tak dlouho odříznout část ze mě od mé rodiny, partnerů a přátel (na 19 let).

To, že jsem udržela tajemství ve prospěch hrstky, zároveň znamenalo, že jsem ublížila mnohým, včetně mě samotné. Udržování tajností lidem brání přístupu k informacím, na něž mají nárok. Bez nich se nemohou správně rozhodovat, a proto nemohou naplno žít. Lhaní, zatajování a mlčení, jak Svámidžího, tak i všech, kteří věděli, co se děje po skončení oficiální části satsangu, když Svámidží odejde do svých pokojů, bere lidem právo víry, úcty, rovnosti a právo být akceptován. Je snad tohle odraz duchovních hodnot společenství Jógy v denním životě?

Svámidží zneužil své postavení moci, kterou mu přisoudili jeho žáci jako duchovnímu mistrovi; jejich důvěru, s níž k němu přistupovali a v důsledku toho i sexuální integritu jednotlivců, i když se jednalo o dívky v právně přípustném věku. To je nepřijatelné a jedná se o zneužití v jeho plné síle!

Zneužívání však neskončilo jen u toho. Organizace, kterou vybudoval, a odpovědné osoby uvnitř ní na místní / národní a mezinárodní úrovni, které věděly o Svámidžího nemístném chování, zůstaly potichu a toto mlčení umožnilo, aby zneužívání pokračovalo.

Přestože mnozí prostě nemohou uvěřit, že se to děje, ráda bych řekla, že o tom není sporu. Taková je pravda.

Mým cílem není vás o čemkoliv přesvědčovat.
Chci jen informovat.
Dál je to ve vašich rukách, naložte s tím, jak chcete.

Maša Blaznik

Ljubjana, SLovinsko
27. března 2014

9 komentářů:

  1. Prohlášení Mašy Blaznikové vyvolalo i několik docela rozsáhlých reakcí ze Slovinska a Chorvatska. Jakmile budou k dispozici v angličtině, přeložím je taky a přidám na tento blog. V původních jazycích jsou k dispozici tady: https://sites.google.com/site/paramliar/news.

    OdpovědětVymazat
  2. Drahí jógoví priatelia.
    Keďže som si aj ja prešiel trpkým sklamaním z nášho gurua, mám potrebu podeliť sa s vami o pár myšlienok o živote, ktoré mi pomohli v tejto kríze. Ktoré mi navrátili pokoj, šťastie a harmóniu. A ktoré mi dokonca pomohli sa prestať hnevať na toho divocha. Veru nás všetkých voľačo naučil
    Duchovná cesta je cesta k samému sebe. Koľko krát sme to už počuli. A predsa sme neprišli na to, že dostať sa k svojmu jadru znamená cítiť neskonalú bezpodmienečnú lásku predovšetkým k sebe! Duchovný učiteľ je niekto, kto pomáha ostatným objavovať ich vlastnú krásu, ich vlastné duchovno. To ale nie je možné, pokiaľ si myslíme, že hocikto je viac, ako sme my samy. Pretože priatelia, čím viac niekoho vyvyšujeme, tým viac sami seba ponižujeme. Ale ak je všetko Boh, nemôže byť nič vyššie a nič nižšie. A čím menšie rozdiely medzi hocikým a hocičím, tým bližšie sme ku šťastiu.
    Trpel som ukážkovo. Celý svoj život. Pretože mi bolo hovorené, že trpieť je správna cesta. Že je to ušlachtilé, že ma to zbaví ega. Musím sa ponížiť… pokloniť. Z kostolov som odišiel keď som mal vykrikovať MEA CULPA – moja preveľká vina a teraz odchádzam od jógy keď som zistil, že tam celý čas robím to isté. Iba v oranžovom.
    Odmietam si už myslieť, že som niečo menej ako môj guru, ako si rovnako odmietam myslieť, že som niečo viac. Sme rovnakí, ľudské bytosti so svojou ľudskou krásou a božskými chybami. Odmietam viac zrádzať samého seba iba preto, že mi niekto povie, žeby som mal. Alebo že sa zrodím v džungli ako démon. Aj biblia sa mi už navyhrážala aj guru sa mi navyhrážal všetkým možným. Čo všetko zlé sa stane. Ale už na to prdím.
    Už viem, že duchovný človek je Šťastný človek. A nie ten kto viac trpí a maká a tým sa ešte viac zakomplexováva do vlastného nešťastia. pokračovanie....

    OdpovědětVymazat
  3. ...Aký hlúpy som bol keď som prepadol východnému učeniu o EGU. Pretože viem, že to je presne to, čo si teraz hovoríte: narástlo mu ego. Rúha sa. Niečo vám poviem: čo už môže byť sebeckejšie ako cvičit jogu, klaniať sa majstrovi a postiť sa len preto, aby nám v živote bolo lepšie? Ako môže existovať nesebecká činnosť (karmajóga), ktorú robím preto, aby som mal lepšiu karmu?????? To je teda nesebecké! A koľko z nás, by to robilo aj vtedy keby vedeli, že aj tak budeme celú večnosť horieť v peklách? Nikto. Ale iba vtedy by to bolo priatelia úplne nesebecké.
    Všetci predsa robíme duchovno preto, aby nám bolo lepšie – a teda zo sebeckých dôvodov. Akurát sme uverili tej strašnej hlúposti, že aby nám bolo lepšie, musíme teraz trpieť, obetovať sa, znášať poníženia od nejakého majstra, facky, posmešky. Ale ešte raz: čím viac niekoho vyvíšim, tým viac sám seba ponížim. A čím viac sa ponížim, tým ďalej mám od sebaúcty, sebelásky a sebahodnoty. Tým menej som Bohom – Budhom – Osvieteným.
    Pochopil som že mať sa rád, nasledovať svoj vnútorný hlas: to nie je EGO. Chrániť sa od utrpenia nie je EGO. Brániť sa poníženiu nie je EGO. Ego je to čo mi hovorí, že ja niečo viem lepšie ako niekto druhý, že ja som niekto iný, ako ten druhý.
    Keď som rozmýšľal o tom, či z jógy odídem, objavil som v sebe obrovksý starch. Strach z toho, čo sa stane, z toho že mi ublíži. Zistil som že sa svojho gurua vlastne celý čas bojím. Ale nakoniec som zistil, že nemôžem zradiť seba na niekoho úkor. A že aj pod hrozbou, že sa zdrodím v tej džungli ako démon, jednoducho musím poslúchnuť samého seba. Prietelia nedá sa opísať väčší pocit slobody. Paradoxne som zistil, že je tu niečo, čo je viac, ako prospech z mojej duchovnej cesty: A som tým JA SÁM. V tú chvíľu opadlo skutočné ego. A mne bolo jedno, čo somnou bude, len som uznal ako autoritu niekoho, koho som celý život ponižoval a zosmiešňoval: SAMÉHO SEBA.
    Som sám sebe učiteľom a celý život mi v tom pomáha.
    Pochopil som, že keď mi niekto strelí facku, už mu nenastavím svoju druhú tvár. Ale buď mu to vrátim, alebo utekám. Pretože si vážim samého seba, pretože si vážim svoje telo, svoju tvár, svoju dôstojnosť, tento život. Utečiem z rovnakého dôvodu, ako odmietnem drogu: vážim si svoje telo. A až vtedy keď nebudem mať kam ujsť, potom pokorne príjmem aj 300 faciek. Ale viem, že som urobil všetko preto, aby som netrpel. To je láska k samému sebe.
    Pochopil som, že trpieť kvoli duchovnu je premňa tá najväčšia sprostosť. Tá predstava, že niečo musím pre to urobiť ako nás SW učil, ma oddeľovala od svetla viac ako čokoľvek. Musím viac cvičiť, pravidelne cvičiť, viac držať pôsty, viac opakovať mantru, musím prestať piť kávu, robiť kryju, dostať jogové meno, byť pravidelne s majstrom…. Všetky tieto musím mi boli vlastne prekážkou ku svetlu. Pochopil som, že na to ,aby som bol Šťastný stačí jediné: mať sa rád presne v tento okamih, aj so všetkými svojimi chybami. A Mať celý svet rád presne v tento okamih aj so všetkými jeho chybami. Znamená to odpustť sebe všetky chyby a odpustť životu všetky chyby. Nič viac netreba. Ani mantry, ani filozofiu, ani knihy, ani gurugítu, ani cvičenie, ani majstra. Všetko máme v sebe. Stačí si to dovoliť. Je to tak jednoduché. Stačí si to naozaj len dovoliť. Všetko je tak ako má byť. A my sme priatelia králi. My všetci sme králi tohto sveta. Je to krásny pocit a nie v tom žiadne ego, ani vyvyšovanie. Je v tom láska, vďaka a dokonalosť.
    Všetkým tým, ktorí sa rozhodli od majstra odísť odkazujem že: spravili ste práve majstrov zo seba.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
    2. Tvoj komentár by som chcela dať prečítať mojim kamarátom, ktorých mám veľmi rada a ktorí sú stále v JDŽ, ale asi by sa so mnou viac nebavili :( a zrejme na toto musia prísť sami.... každopádne, napísal si to krásne, až mám slzy v očiach....

      Vymazat
    3. Díky všem za příspěvky v tomto blogu. I já mám někoho uvnitř JDŽ, koho mám velmi rád a se kterým už mi zbývá jen poslední nitka, která nás spojuje. Pokouší se někdo z bývalých členů JDŽ nějakým způsobem o tom promluvit ke svým kamarádům? Pokouší se někdo o prolomení pozadí? Rád bych o tom s někým promluvil. Budu vděčný za i jen krátkou odpověď.

      Vymazat
  4. Pre Abcdef: Z vlastnej skúsenosti viem, že v moment keď ukážeš, že si proti guruovi, ti už nič nepomôže:) A teraz vážne: najlepší spôsob je sám v sebe zrušiť potrebu kohokoľvek meniť a jednoducho toho človeka nechať tak a dokonca ho tak mať rád:) Každý máme právo na chyby, aj keby trvali roky. Nechaj priateľov žiť ich príbehy, momentálne je to presne to, čo potrebujú. Daj najavo svoj názor tak, aby si neublížil a aby vedeli, že si vždy pri nich a že ich máš moc rád. A keď príde čas, možno prídu za tebou sami. a keď neprídu nevadí... nezabudni že oni sú takto šťastnejší a šťastie je predsa to, na čom záleží:) či?:):):)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky Robo za tvá slova. Myslím, že podobně to cítím i já. Jen je těžké to převést do reálu. Přesně to co jsi napsal, jsem potřeboval od někoho slyšet. Tak já jdu na TO! :-( => :-I => :-D

      Vymazat